Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

WILHELM RUDOLF GRADL

Z roku 1938

Útisk sudetských Němců ze strany Čechů nabýval zlopověstným 21. květnem roku 1938 (jde o částečnou mobilizaci jednoho ročníku záloh a náhradních záloh, doplněný příslušníky speciálních zbraní, vyhlášenou se souhlasem vlády ministrem národní obrany /tedy nikoli vládou/ na základě § 22 branného zákona, ke čtyřtýdennímu cvičení: po zabití dvou ordnerů v Chebu zaslal Hitler k jejich pohřbu věnec s vlastnoručním podpisem, ale přes nátlak Anglie a Francie byl povolaný ročník stažen až 22. června, zatímco už 28. května dal Hitler přepracovat projekt zvaný "Fall Grün", v jehož preambuli stojí Vůdcův výrok: "Es ist mein unabänderlicher Entscluss, die Tschechoslowakei in absehbarer Zeit durch eine militärische Aktion zu zerschlagen." /tj. "Je mým nezměnitelným rozhodnutím rozdrtit Československo v nejbližší budoucnosti vojenským úderem."/ viz celý text "Studie Grün" na webu NS-Archiv: Dokumente zum Nationalsozialismus - pozn. překl.) stále drsnějších forem. Lež ovládla nejen českou zahraniční politiku s její pohádkou o německé mobilizaci, vyslanou do světa (tady má autor zřejmě na mysli československé odůvodnění mobilizační akce údajnými pohyby německých vojsk, což "Říše" popřela: dvojaký agent A-54 /Paul Thümmel/, který snad poněkud nadnesené zprávy o pohybech dodal, mohl mít v záměru kompromitaci Beneše - pozn. překl.), nýbrž nabyla vrchu i vnitropoliticky.
V předvečer 21. května bylo okresním hejtmanstvím v Klatovech předepsáno Železné Rudě protiletecké cvičení. S oporou ve zkušenostech z protileteckých cvičení předchozích bylo nejlepší zalehnout časně do postele, poněvadž v posteli nepotřebujete nijaké světlo a nemusíte se tam vystavovat všelijakým nepříjemnostem s četnictvem. O žádné protiletecké cvičení ostatně té noci vůbec nešlo: byl to jen trik a lež, sloužící tomu účelu, aby byli přistěhovalí Češi vybaveni zbraněmi a municí. A skutečně po celou noc přijížděla těžce naložená auta k budovám úřadů a k několika málo obchodům židovských a marxistických obchodníků, aby tam do tajných úkrytů vyložila zbraně, munici a ruční granáty. Varovná předznamenání občanské války!
Dne 21. května brzy ráno byla už většina českých obyvatel mužského pohlaví vyzbrojena puškami s nasazenými bajonety. Byl to krejčí Zajíc, truhlář Vyskočil, Navrátil, Pospíšil, Nechledil (?) a jak se všichni jmenovali, židovský zubní technik. komunisté a marxisté. Čile se chopili ostrahy železničního tunelu vedoucího středem obce, mostů a jiných strategicky významných bodů. Brzy byly vytvořeny i barikády a zátarasy, což bylo i příležitostí k tomu, jak zaměstnat nejtěžšími pracemi funkcionáře Sudetoněmecké strany.
Musilo být rozkoší pro české šovinisty přihlížet tomu, jak místy tělesně slabší Němci musí zápasit s těžkými trámy, traverzami a kameny, než je přenesou do přikázaného určení. Ten, kdo se zdráhal, vystavil se týrání. Políčky, údery pažbou dostávali mladí i staří, prostí dělníci i vážení podnikatelé.
Školní děti se vracely od školy zpátky domů, poněvadž učitel nemohl převzít odpovědnost za jejich bezpečí a radil jim zůstat pod ochranou rodičovského domu. To všechno se dělo v údajném "právním státě", za nějž se Benešova republika před celým světem tak ráda vydávala.
Proč, ptalo se mnoho sudetských Němců, nedostaneme i my pušky, když prý je "otčina" (v originále "das Vaterland" - pozn. překl.) v ohrožení. Také my jsme musili platit daně a i zbraně Čechů přece byly z našich daní spoluplaceny. Proč jsme my Němci občany druhého řádu? A je-li ostatně důvod věřit tomu, že má být obyvatelstvu dána najevo autorita státní moci, proč sem není vysláno vojsko a nezavede tu stanné právo? Proč se vyzbrojují jen čeští civilisté?
Turistická sezóna byla na samém počátku. Právě v Železné Rudě je velmi krátká a dalšímu vývoji se tu hledělo vstříc s velkými obavami (což opravdu nikdo netušil, že za rok pohřbí všechen cizinecký ruch světová válka? - pozn. překl.). Kdo se bude chtít rekreovat mezi barikádami a kulometnými hnízdy? Skutečně tu barikády zůstaly přes celé léto toho roku, kulomety byly uváděny do stále dokonalejší pohotovosti, v ponižování a týrání Němců se pokračovalo i nadále. Vítězný výraz se usadil ve tvářích českých četníků a vojáků. Bylo mukou pro lidi i zvířata, jak musily povozy s dlouhým dřevem kličkovat, aby si vynutily průjezd pouličními barikádami. Člověk nutně obdivoval disciplinovanost německých povozníků, že jednoho dne neubili sekerou české četnické výrostky (v originále "dass sie nicht eines Tages die tschechischen Gendarmen-Buben mit der Hacke erschlugen" - pozn. překl.) Často i po celé hodiny vězeli zpocení koně v zápřeži plně naložené fůry dřeva mezi překážkami. S povýšeným výsměchem a s jízlivými poznámkami tomu se zbraněmi připravenými k výstřelu v rukou nečinně přihlíželi mladíci v četnických stejnokrojích. Ty barikády byly Němcům pokořujícím znamením poddanství (v originále "ein Gesslerhut" s odvoláním na legendu o Vilému Tellovi, kde klobouk habsburského zemského místodržícího Gesslera na tyči měl nutit poddané smeknout před ním pokrývku hlavy, což Tell odmítl učinit - pozn. překl.) z kamenů, trámů a traverz. Ten, kdo měl v místě co do činění, musil počítat s obtěžováním a napadáním ze strany Čechů. Tíživě tyto poměry dolehly na veškerý hospodářský život. O pravidelném pracovním úsilí už nemohlo být řeči, jakákoli radost z podnikání byla podlomena, do popředí se dostala starost o zachování vlastního života. Tak ubíhal čas až do rozhodujících zářijových dnů roku 1938.

Podle těch zářijových dnů "sudetoněmeckého osvobození" se jmenuje i pětadvacetistránková brožura Wilhelma Rudolfa Gradla, vydaná už v roce 1939 pod titulem "In den Tagen der sudetendeutschen Befreiung im Eisensteiner Hochtal" vlastním nákladem autorovým. Dlužno říci, že je zcela nesena nacistickým duchem, jak patrno už z invektiv proti Čechům, židomarxistům a komunistům. Podle knihy Franze Wudyho (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) "Dorf und Markt Eisenstein sowie Bayerisch Eisenstein" z roku 2005, z níž je úvodní pasáž Gradlovy práce přeložena, jde o "vynikající historický dokument". Užil bych spíše přívlastku "dobový", už vzhledem k tomu, jak následný historický vývoj korigoval nelíčené nadšení mnoha německých obyvatel Železnorudska z připojení k "tisícileté" Říši. Záznam o narození Wilhelma Rudolfa Gradla v Rybářích (Fischern), dnes místní části Karlových Varů (Karlsbad) 3. června 1908, jak to datum Wudy uvádí, jsem v křestní matrice tehdy samostatné obce bohužel nenalezl. Až na podnět jednoho z věrných čtenářů Kohoutího kříže jsem po dosti krkolomném hledání objevil v letopočtu přesmyčku a u správného data 3. června 1890 pak záznam o Gradlově příchodu na svět v Rybářích čp. 156 a křtu pět dní nato, tj. 8. června, ve zdejším kostele sv. Urbana. Nemanželské dítě Anny Hanlové z Horních Dvorů (Obermeierhöfen), která byla sama nemanželskou dcerou Theresie Hanlové, manželské dcery mlynáře ve Velichově (Welchau) Johanna Hanla, bylo legitimizováno teprve sňatkem svého tělesného otce Georga Gradla, pivovarského pomocníka v Rybářích, syna majitele hospodářství v Dřenicích (Treunitz) Andrease Gradla a Marie, roz. Blankové rovněž z Dřenic, s matkou Annou, k němuž došlo 18. srpna 1895 v karlovarském děkanském kostele sv. Máří Magdaleny. Byl však tedy i Wilhelm Rudolf Gradl v Železné Rudě kýmsi odjinud přišlým. Stal se sládkem v pivovaru Weber v Rybářích, dále zastával tutéž funkci v bavorském Würzburgu, v měšťanském pivovaru v Plzni, arcivévodském pivovaru ve slezském Těšíně a od roku 1922 v měšťanském pivovaru železnorudském. Absolvoval Technickou univerzitu v bavorském Mnichově a redigoval odborný časopis Brautechnische Rundschau. Sám se označoval jako "freier Schriftsteller", tj. spisovatel na volné noze, vlastnil prý i "Schriftstellerausweis", tj. spisovatelský průkaz. Za ženu měl Emmu Seidlovou, dceru železnorudského obchodníka, se kterou se brali na Kvildě (Außergefild) dne 24. února 1924. Při Železné Rudě vystavěl "Berghotel Gradl" (čp. 299), jehož majitelem byl od roku 1931. V roce 1937 jako součást tohoto "horského hotelu" a zřejmě jen pro jeho potřebu vznikl údajně vůbec nejmenší pivovar v Evropě, podle webu Šumava.net nezmiňovaný v nijakém pivovarském kalendáři či statistickém výkazu. Hotel Grádl s lesy za zády v nadmořské výšce 878 metrů, nově rekonstruovaný a opatřený i novou přístupovou asfaltkou, existuje a láká dodnes i na pivovarské muzeum (založené v roce 2005, pro kyselost zdejší vody nebylo vaření piva obnoveno), zakladatel a do roku 1945 i majitel hotelu a minipivovaru zemřel podle Wudyho knihy 18. června 1946 "an den Folgen von Folterungen", tj. "na následky mučení" bez přívlastku označujícího původce toho mučení (asi by byl nadbytečný) a také bez udání místa Gradlova skonu.
- - - - -
* Rybáře, Karlovy Vary / Kvilda / Železná Ruda
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko