Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ADOLF HARANT

Mlýn na Pěkném potoce

Jeden z nejdávnějších mých předků, kteří se dají doložit v církevních matrikách fary v Rejštejně (Unterreichenstein), totiž mlynář Georg Harant, postavil někdy kolem roku 1710 mlýn vysoko nad údolím mladé Otavy (Wottawa) v těsném lesním údolí Pěkného potoka (Wunderbach). Až do našeho vyhnání také zůstal ve vlastnictví rodu Harantů. K tomu se píše v pamětní krajanské knize "Im Lande der künischen Freibauern": Ten mlýn byl opravdovou místní pozoruhodností. V popisu mlýnů a pil (Mahl- und Brettmühlen) osmi králováckých rychet (Freibauerngerichte) střední Šumavy je jako majitel v roce 1748 a 1753 uváděn Georg Harrand, který provozoval na "neklidné vodě" (v originále "am unsteten Wasser") mlýn o jednom chodu a platil zaň 6 zlatých nájmu. Jeden z jeho synů založil mlýn na Hamerském potoce (Hammerbach) v Hrádcích (Schlösselwald).
Z mlýna na Pěkném potoce zbyla dnes pouhá ruina.

Hoam!, 1989, s. 136

Ten text v krajanském měsíčníku je provázen autorovou kresbou, která prozrazuje, cože je vlastně jeho opravdovou doménou. Malíř a kreslíř Adolf Harant výtvarně provází nejen mnohé stránky časopisu Hoam!, nýbrž věnuje se i výzdobě šumavských kalendářů, které jsou jakýmisi výbory toho nejcennějšího, co rodáci v oblasti slova i výtvarné tvorby dokázali. Narodil se 25. listopadu 1921 ve Františkově (Franzensthal) při Teplé Vltavě (Warme Moldau), kde byl jeho otec zaměstnancem tamější papírny, dnes ovšem dávno zaniklé (skončila výrobu v letech velké meziválečné hospodářské krize). Po maturitě už na vyšší reálce v Kašperských Horách (Bergreichenstein) následovala 1940 tříměsíční pracovní služba a pak válečné nasazení na východní frontu. V roce 1944 se po důstojnické škole stal poručíkem dělostřelectva, jenže necelý rok nato skončila válka porážkou nacizmu a po ní pak krátký návrat domů vzápětí následoval útěk do Bavor. Na učitelském ústavu ve Straubingu absolvoval 1947 abiturientský kurs a po tříletém působení na základní škole v Triftern v hornobavorském Rottalu složil v Pasově (Passau) druhou zkoušku učitelské způsobilosti. Bezprostředně navázal na ni čtyřmi semestry nástavbového studia na učitele odborných předmětů. Zakotvil pak s takto dosaženým vzděláním na pokračovací škole v Pfarrkirchen a výuka v oboru zpracování dřeva a stavařina velice souzněly s někdejším jeho přáním stát se inženýrem. Právě jeho kreslířská vášeň, s níž nyní může putovat i po rodných končinách, byla mu vlastně od prvých dětských kroků vždy něčím jako životním principem, genem zděděným možná právě po mlynářských předcích ze Šumavy.
- - - - -
* Františkov / Kašperské Hory
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko