Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ERNST HIRSCHL

Soudruzi a soudružky!

Lituji, že se nemohu spolu s vámi zúčastnit volebního boje. Rád bych se vrhl, jak jsem vždy činil, do víru boje za vítězství naší strany. Jedinou útěchou je mi, že i tak naše strana zvítězí, protože spravedlivá věc zvítězit musí. Důvěra, kterou jste mne zahrnuli tím, že mne považujete za hodna funkce vašeho zástupce, naplňuje mě novou silou k boji. Za několik málo dnů budu opět mezi vámi a potom vše, co vám musím říci touto cestou, povím vám osobně. Do té doby na shledanou. Pracujte všichni svorně pro vítězství naší strany. Vítězství naší strany ve volbách znamená porážku koalice a nový krok ke konečnému boji!

S komunistickým pozdravem

Arnošt Hirschl.

Na první straně "časopisu komunistické strany v Československu", jak zněl podtitul českobudějovického listu "Jihočeský dělník", se v listopadu roku 1925 těsně před parlamentními volbami objevil tento překlad německy jistě psaného vzkazu z českobudějovického vězení, jehož autorem byl českokrumlovský kandidát 1X. župy KSČ a tajemník Mezinárodního všeodborového svazu (zvaného i Profinterna či Rudé odbory) Ernst Hirschl. Narodil se 1. listopadu roku 1888 v Soukenické ulici (Tuchmachergasse) čp. 34 v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau) jako syn zdejšího strážníka Josefa Hirschla a jeho ženy Marie, dcery krejčovského mistra v Kašperských Horách (Bergreichenstein) Martina Hablea a jeho choti Agnes, roz. Kerberové ze Zhůří (Haidl) u Kašperských Hor (dnes bychom asi řekli spíše u Horské Kvildy /Innergefild/). Děd z otcovy strany Josef Hirschl starší byl pěšákem u 11. pěšího pluku (ten býval mj. posádkou i v Písku), babička Veronika z otcovy strany byla roz. Bauerová z Českého Krumlova. Mladý Ernst (v matrice je při svém křtu i svatbě psán Ernest) Hirschl se už jako tovární dělník v únoru 1913 u krumlovského sv. Víta, kde byl i pokřtěn, oženil s Katharinou Pelzovou, dcerou zdejšího zbrojíře (německy Waffenschmied) Karla Pelze, bytem na Horní bráně čp. 25 a jeho ženy Franzisky, roz. Dollingerové z krumlovského Plešivce čp. 227. Za první světové války se Hirschl účastnil bojů na ruské frontě a dostal se tam do zajetí. Z Ruska se vrátil domů tamními revolučními převraty velice ovlivněn. Ve volbách do městského zastupitelstva v rodném městě dosáhl roku 1919 jako kandidát sociální demokracie funkce prvního náměstka starosty Karla Tannicha (je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), v následujícím roce 1920 dokonce po Tannichově odstoupení zvolen starostou města a roku 1923 už jako kandidát komunistické strany a tajemník Rudých odborů byl zvolen Tannichovým druhým náměstkem. To už Tannichovu volbu ostře napadal a své funkční období nedosloužil jednak proto, že byl odsouzen do vězení, jednak proto, že se v listopadu 1924 stal na půl roku členem organizačního byra ÚV KSČ po boku třeba takového Josefa Hakena či Antonína Zápotockého. V roce 1925 se podílel na stávce papírenských dělníků ve Větřní, která i jeho zásluhou skončila nakonec dohodou se zaměstnavatelem, jímž byl Hans Spiro. V listopadových volbách byl zvolen poslancem Národního shromáždění za KSČ a proto i propuštěn z opětovné krátké vězeňské vazby. I jako poslanec byl opakovaně obžalováván z trestných činů proti veřejnému pořádku a v roce 1926 řady KSČ opustil, propuštěn nato ze strany pro "poklesky soukromého rázu" (dodatečně ovšem mu byla přičtena zrádcovská role za stávky ve Větřní). Hirschl se začíná angažovat v Německé demokratické straně svobody (DDFP) a Hans Spiro předkládá prezidentu republiky žádost o milost ve věci, hrozící Hirschlovi novým vězením. Hirschl se stal nakonec ve třicátých letech přívržencem německého národního socialismu a po válce byl v Českém Krumlově zatčen (i když tomu Američané údajně bránili) a mimořádným lidovým soudem v Českých Budějovicích 12. března roku 1946 odsouzen k smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán "na místě" ještě téhož dne. Jihočeská pravda, která přinesla čtyři dny předtím zprávu o tom, kdy přichází na Hirschla u toho opravdu zrychleného soudního jednání řada, měla k Masarykovu jubileu titulní článek Ladislava Štolla pod titulkem T.G. Masaryk – svoboda a humanita. Neztratila snad ta slova ve dvacátém století tváří v tvář onomu "vítězství naší strany" do značné míry svůj význam, pokud ho kdy vůbec ve všech jazycích světa opravdu měla?
- - - - -
* Český Krumlov / † České Budějovice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko