Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

KARL HOFFELNER

Vyhnancovo rozjímání u jesliček*
Psáno někdy po roce 1946

Srovnáme-li naše slavení vánočních svátků s tím z domova, najdeme sotva nějaký podstatný rozdíl. Jako kdysi za dobrých let ve staré vlasti září také tady vánoční strom, hlaholí i zde vánoční zvony. Jenom jsme mezitím přibrali na věku, stali se rodiči a prarodiči a znovu dokážeme rozpoznat i na dnešní mládeži rysy svého vlastního dětství. Tak jak jsme to prožívali kdysi my, uchvacují také dnes světla vánočního stromku zástup dětí a dávají jim setrvat v nábožném ustrnutí před betlémskými jesličkami s Ježíškem.
Pozorujeme-li dnes jako vyhnanci svatou rodinu, připomíná nám bezděky náš vlastní osud. Maria, která se stala matkou Syna Božího, byla při zvěstování archandělem Gabrielem hluboce zděšena. Teprve když jí anděl řekl, že také její postarší už teta Alžběta přivede na svět syna, odpověděla: "Aj, já dívka Páně, staniž se mi podle slova tvého!" Plna pochyb spěchala pak za svou příbuznou do hor a nalezla tam potvrzeno, co jí anděl zvěstoval.
Také nás, milí domovští přátelé, potkalo kdysi poselství, které se nám zdálo k neuvěření. Nebyl to však nijaký anděl, kdo nám je zvěstoval. Ne, musil to být nějaký ďábel v lidské podobě, kdo nám přišel oznámit, že musíme opustit domov (v originále "Heimat, Haus und Hof" - pozn. překl.), všechno, co nám patřilo, co bylo za celá staletí vytvořeno pílí lidských rukou, a vzdát se toho navždycky. Také my jsme se tehdy snažili hledat jistotu u příbuzných a přátel, poněvadž jsme tomu nelidskému poselství nedokázali uvěřit.
Stejně jako Maria a Josef jsme musili nastoupit dlouhou a obtížnou cestu. Tři dny dlouho šli ti oba až do Betléma ke sčítání lidu. Stejně tak jako oni táhli jsme unaveni a opuštěni zemí hledajíce přístřeší, stejně jako oni jsme byli tuze často odmítnuti. V jednom nuzném chlévě mohla Svatá rodina konečně v klidu spočinout. Tady přivedla Maria na svět Božího Syna. Stal se zázrak. Narodil se Vykupitel lidstva.
Pro nás byly tím velkým zázrakem naše ženy a matky našich dětí, které postupně dokázaly z pustých a studených komůrek stvořit alespoň do jisté míry útulný domov. Také chudí pastýři (rozuměj betlémské darovníky - pozn. překl.) nezůstali pozadu, neboť se často našli v našem novém azylu vlídní lidé, kteří porozuměli naší nouzi a pokusili se malými dary trochu zmírnit náš stav nouze.
Jen Tři svatí králové měli k nám tehdy velice dalekou cestu. Jmenovali se ti svatí Tři králové Práce, Píle a Spořivost, a našli nás jen zásluhou hvězdy Víry a Naděje. To jim třem máme co děkovat, že dnes - jako kdysi tam doma - můžeme slavit vánoční svátky.
S úctou o to větší stojíme dnes před jesličkami našich vánočních betlémů a vyslovujeme Pánu Bohu za všechno náš dík. Je ještě mnoho lidí, kteří marně čekají na nějaký blahobyt. Otevřete v těchto dnech svá srdce a podarujte je alespoň trochou vánoční radosti - jako dík Dítěti v jesličkách, že nás provázel až dodnes naším osudem.

Ten text mi poslala v adventě 2014 paní Valerie Maiová, která v krajanském časopise Glaube und Heimat publikovala i nekrolog jeho autora (podobenku pěti sourozenců Hoffelnerových, "Galliových patera" /sestrou Karla Hoffelnera byla Agnes Gebicke-Hoffelnerová, rovněž zastoupená na stránkách Kohoutího kříže/, otisklo totéž periodikum roku 1978 ve svém prvním lednovém čísle), který v doslovném překladu následuje.

Oklikou jsem se dozvěděla...
Valerie Maiová

Oklikou jsem se dozvěděla, že náš krajan, pan vrchní vládní rada (v originále "Herr Oberregierungsrat" - pozn. překl.) Karl Hoffelner, "Galli Korl" z Hartunkova, dne 10. dubna 2010 skonal v domově důchodců. Ještě 12. listopadu roku 2008 jsem mu mohla pogratulovat v Mödishofen (jde o místní část obce Ustersbach, zemský okres Augsburg, v bavorském Švábsku - pozn. překl.) k jeho 96. narozeninám. Krátce nato ho dcera Karin, jinak vdaná v jižní Francii, ubytovala v domově důchodců "Schloss Elmischwang" (zařízení patří do katastru farní vsi Wollmetshofen, místní části městyse Fischach v zemském okrese Augsburg - pozn. překl.). Jeho životní družka Gerlinde, která oň po 17 let pečovala, odešla zpátky do Eberswalde (město ve východoněmeckém Braniborsku asi 50 km severovýchodně od Berlína - pozn. překl.).
Jí vděčím za to, že mi se souhlasem pana Hoffelnera poslala množství jeho historických zápisků, také kroniku Hartunkova (v originále "auch die "Chronik von Hardetschlag" - pozn. překl.) a hodně textů veršovaných (v originále "und manch Beschriebenes in gereimter Form" - pozn. překl.). Je to s ohledem na jeho domovskou obec cenný soubor. Bude sotva možné, publikovat ho vcelku na stránkách krajanských časopisů, což bylo jistě záměrem jejich autora, jemuž by to sloužilo ke cti.

Glaube und Heimat, 2010, č. 8, s. 26-27

- - - - -
* Hartunkov / Benešov nad Černou / † Schloss Elmischwang, Wollmetshofen, Fischach (BY) / † † Mödishofen, Ustersbach (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko