Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

LEOPOLD KLIMA

Gebet zur Rothenbaumer Muttergottes Modlitba k Matce Boží z Červeného Dřeva

O Mutter lieb von Rothenbaum
Wir fassen Deines Mantels Saum,
Dein Mantel ist, o Jungfrau mild,
Dein armen Kindern Schutz und Schild!
Ja, breite diesen Mantel aus,
Schütz unsre Felder, Wald und Haus.
Voll Liebe Deine Hand ausbreit,
Jed Unheil, Krankheit fliehe weit!
Und wo des Schmerzes Träne fließt,
Hier Deine Hilf am nächsten ist.
Erhör auch diese unsre Bitt:
Der Höllenschlang den Kopf zertritt,
Dass sie uns nimmer schaden mag
Und unsre Seel versuchend Plag.
O reinste Jungfrau, reinste Magd,
All unsre Not sei Dir geklagt!
Befehl'n Dir auch die letzte Not,
wenn uns von hinnen reißt der Tod,
Dann zeige, dass Du Mutter bist
und Deine Kinder nicht vergisst,
Tritt für uns bei dem Richter ein,
Lass uns des Himmels würdig sein!
Wir fassen Deines Mantels Saum,
O Mutter lieb von Rothenbaum!

Matičko, drahá tak nám všem,
líbáme Tvého roucha lem.
Svůj plášť nech vlídně rozestřít,
dětem co ochranu a štít!
Ať na nás přijde cokoli,
nad domy, lesy, nad poli
kéž žehnající Tvoje dlaň
se vznese! Od zlého nás chraň,
tam, kde je nemoc, bolest ztiš
a k našim slzám skloň se níž.
Ať Tvoje noha hlavu hada
zdrtí, pod nímž teď domov strádá,
aby, byť ze sil posledních
neuřkl nás jak černý hřích.
Přečistá Panno, žehnej všem,
kdo v těžké nouzi žalujem!
Pomoz nám v bídě nejvyšší,
Tvá láska i smrt utiší.
Ukaž, jaks dobrou Matkou nám,
veď nás k nebeským zahradám!
Čeká-li předtím všechny soud,
my chceme na Tě spolehnout!
Líbáme Tvého šatu lem,
Matičko, drahá tak nám všem!

Glaube und Heimat, 1980, č. 8, s. 10

Die Verehrung des lieben Heiligen St. Günther des Böhmerwaldes Pocta našemu milému šumavskému svatému Vintíři

Die Hände segnend aufgehoben,
Gehst Günther du durch unsern Wald
Und wendest unsern Blick nach oben,
Des ew’gen Friedens Aufenthalt.

Auf einer Burg in Glanz geboren,
Erkennst du Erden-Nichtigkeit.
Des Heilands Armut hast erkoren
Und fandest darin Seligkeit.

Einsam in dichter Wälder Rauschen
Horchst du der Stimme deines Herrn,
Doch deiner Weisheit viele lauschen,
Sie suchen dich von nah, von fern.
Du wirst des Böhmerwaldes Vater,
Ein Hort in Hunger, Not und Krieg,
Der Fürsten und des Volks Berater,
Ein Führer dem, der sich verstieg.

So breite segnend deine Hände,
Sankt Günther, auf die Heimatau.
Erbitte uns ein glücklich Ende,
Dass jeder eins dich ewig schaut.

Ruce vztaženy k požehnání
jdeš naším lesem v šíř i v dál,
obracíš zrak náš k nebes báni,
bys k míru věčna odkázal.

Na hradě zrozen, v jmění skvělém
poznals pozemskou nicotu.
Vést dal ses naším Spasitelem
nést kříž jak on měls ochotu.

V hlubokých lesích, jež tak šumí,
promlouval k tobě Páně hlas.
Za moudrostí tvou celé tlumy
poutníků šly sem všechen čas.
Otcem Šumavy stal ses tady,
ochráncem v nouzi nejvyšší,
knížata žádala tvé rady,
veď i lid! Kéž blud oslyší!

Vztáhni své ruce žehnající,
světče, teď nad kout domova.
Vypros nám konce mírem znící,
věčností nebes doslova.

Glaube und Heimat, 1933, č. 8, s. 8

P.S. Klimovy verše odkazující pod pseudonymem Wolfgang Rothenbaum v osudném roce Hitlerova nástupu k moci v českobudějovickém německém diecézním čtrnáctideníku (vychází v Německu dodnes, jeho ročník 1933 se mi dostal do rukou až o 81 let později v roce 100. výročí počátku první z obou světových válek) k samotnému jeho kreslenému záhlaví s poustevníkem Vintířem, nezakrytě ve světci vzývají pravého Vůdce těm, kdo zbloudili ("ein Führer dem, der sich verstieg") nebo se zbloudit právě chystají.

18. května 1955 zemřel arciděkan Leopold Klima ve farním domě bavorského poutního místa Neukirchen beim Heiligen Blut v 73 letech věku a ve 49. roce své kněžské služby. Pocházel z rodu Klimů z Červeného Dřeva (Rothenbaum), kde se narodil 10. listopadu 1882 řídícímu učitel Johannu Klimovi a jeho ženě, rozené Multererové ze Srubů (Heuhof). Ani Červené Dřevo ani Sruby dnes už neexistují: pro svou blízkost železné oponě byly po předchozím vyhnání německých obyvatel srovnány se zemí. Snad tato věta měla stát na samém počátku, aby vysvětlila všechen patos mariánského rozloučení s rodnou zemí. Ani ti odcházející však nemohli tušit, cože se s ní ve druhé půli našeho století stane. Vždyť sama rodina Klimova téměř po dvě stě let nepřetržitě figurovala v osobách řídících učitelů rothenbaumské školy. Mladý Leopold navštěvoval v letech 1894-1902 německé gymnázium v Českých Budějovicích, studoval pak rok germanistiku na pražské německé univerzitě a 1903 se do Budějovic vrátil ke studiu bohosloví na zdejším semináři. Už ve třetím ročníku byl po tehdy nezbytném souhlasu z Říma vysvěcen na kněze a sloužil do roku 1912 jako kaplan v Horšovském Týně (Bischofteinitz). Poté byl povolán biskupem Hůlkou opět do Budějovic, aby tu působil jako spirituál v semináři, jehož byl absolventem. Dva roky nato na návrh knížete Trauttmansdorffa jmenován jako nejmladší v podobné funkci horšovskotýnským arciděkanem. O úspěšnosti jeho práce tady svědčí skutečnost, že mu sám Svatý otec udělil titul papežského tajného komoří. Roku 1941 byl však Leopold Klima zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora v Dachau. Po roce byl sice propuštěn, ale nesměl už vykonávat kněžské povolání. Následoval poválečný odsun a přes těžké astma návrat ke kněžské službě v novém domově. Jako spisovatel publikoval Klima i pod pseudonymem Wolfgang Baumroth a vedle mnoha divadelních her je autorem románů Scandalum Crucis a Victoria crucis. Vycházely nejen na pokračování i v Glaube und Heimat po válce, ale prvý z nich byl vydán už roku 1930 v českém překladu a stačil ještě v roce 1948 dokonce vyjít přeložen také do slovenštiny.
- - - - -
Červené Dřevo / České Budějovice / Horšovský Týn / † Neukirchen beim Heiligen Blut (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko