ALEXANDER "SASCHA" VON KOLOWRAT-KRAKOWSKY
Kdo to neviděl na vlastní oči...
Kdo to neviděl na vlastní oči, může si jen těžko udělat tu správnou představu. I ty nejlepší pneumatiky byly po dvou kolech prodřeny. Známé heslo tohoto závodu - vražedné zatáčky - určitě nebyly přehnané. Pneumatikám se dostávalo dvojí zátěže: jednou při brzdění před zatáčkou a pak při novém prudkém rozjezdu, kdy se kola vozu často dostávala do smyku.
Citováno je tu ze vzpomínek hraběte "Saši" na slavný závod Targa Florio, jehož se účastnil na voze Austro-Daimler, který na jeho popud zkonstruoval Ferdinand Porsche (rodák z Vratislavic nad Nisou, německy zvaných Maffersdorf) a který vstoupil do historie automobilového sportu pod názvem "Sascha". Snad by ta citace, se Šumavou ostatně nijak nesouvisející, nebyla nijak podstatná, kdyby se skrze svou automobilovou vášeň nestal Saša Kolovrat postavou české literatury a pak i filmu téhož názvu jako jeho románová předloha, tj. Dědeček automobil. Jakže to vysvětluje Sašův otec v knize Adolfa Branalda z roku 1955, že si syn oblíbil ten divoký stroj? "Tento zvyk zdědil nejen Saša, ale i Lobkovicové a Černínové nepochybně po svých předcích. Za starých časů se jezdívalo na turnaje. Kdopak jiný si mohl tenkrát dovolit nákladné brnění, krunýře, koně, čabraky a drahé zbraně? Později si držel každý pořádný hrabě alespoň tucet závodních koní a vysílal je na dostihy. Teď se objevila auta - a Sašovou rytířskou povinností je tedy přesedlat za volant." Asistentem filmového režiséra Alfréda Radoka nebyl tenkrát (1956) nikdo jiný nežli mladý Miloš Forman. Právě hrabě Sascha se filmem dotkl Šumavy nezapomenutelně. Nikoli ovšem tím Radokovým, kde ho představoval Josef Hlinomaz a kde šlo jako v knize hodně i o historii firmy Laurin a Klement, prodané později také za účasti Kolowratů Škodovým závodům, ale Sašovou vlastní "továrnou na sny", která od roku 1910 stála na kolowratovském zámku Velké Dvorce (Groß Meierhöfen) u Přimdy (Pfraumberg). Zveřejnil jsem k tomu kdysi v osmém čísle listu Česko-bavorské Výhledy ročníku 1993 dlouhý text s podrobným popisem Saschových aktivit, pro rakouský film prostě zakladatelských. Však také byla roku 1914 "Sascha-Film-Fabrik" přeložena do Vídně. Tam se hrabě 30. dubna 1923 i oženil s princeznou Sofií Trubeckou, dcerou někdejšího carského vyslance v Římě. Svatbu mimo jiné nafilmoval syn slavného secesního malíře Klimta Gustav Ucicky a dokument byl zčásti promítán už u svatební tabule. Čtyři roky nato na jaře roku 1927 přepadly jedenačtyřicetiletého tělnatého muže zdánlivě kypícího zdravím záhadné trávicí potíže, které nezmírnil ani léčebný pobyt v Karlových Varech (Karlsbad). Téhož roku dne 4. prosince "filmový hrabě Saša" na rakovinu slinivky ve Vídni zemřel, k poslednímu odpočinku byl však uložen v hrobce zámecké kaple v Týnci (Teinitzl) u Klatov (Klattau) nedaleko rakve otcovy (Leopoldu Filipovi Kolowratu-Krakowskému a jeho ženě baronce Nadine von Huppmann-Valbella se malý Alexander Joseph narodil 29. ledna 1886 za jejich pobytu v New Yorku - je tedy navíc vlastně "Čechoameričanem"). V roce Sašova úmrtí prodal Jindřich Kolowrat zámek Týnec pražskému architektovi Ing. Jaroslavu Polívkovi a jeho ženě Irmě, kteří tu zřídili hotel, proslulý zejména pobyty grafika Josefa Váchala krátce poté, co vydal svou knihu Šumava umírající a romantická. Zbývá snad dodat, že v roce 2005 se jel v Přimdě už 5. ročník tzv. Jízdy Saši Kolowrata pro historická vozidla někdejším šumavským územím panství hraběcí rodiny. To už je ale jiná kapitola. Kdo to neviděl na vlastní oči...
- - - - -
* New York (USA) / Velké Dvorce, Přimda / † Vídeň (A) / † † Týnec
