Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

WERNER LEHNER

Die Inschrift auf der Tafel beim alten Pflug Nápis na starém pluhu

Wenn Bauernhand die Pflugschar lenkt,
dem Frieden dient sein Streben.
Die Erde und das Pflügen schenkt,
das Korn, das Brot, das Leben.

Wer seinen Acker wohl bestellt,
die Furche seine Arbeit ehrt.
Das schönste Wappen in der Welt,
das ist der Pflug im Ackerfeld!

Když selská ruka rádlo pevně svírá,
pokojná síla zemí kolotá.
Země a pluh, toť pevná naše víra,
promění zrno ve chléb života.

Ten, kdo svá pole dobře obdělává,
tomu dech brázdy po právu čest vzdává.
Pro rod na světě není větší sláva
nad selský erb, v němž pluh zem proorává.

P.S. V brožurce z roku 2012, kterou Werner Lehner sestavil a i s citacemi z Kohoutího kříže publikoval pod titulem „wandern – schauen – genießen: Auf der Salzstraße von Bad Leonfelden nach Hohenfurth (Vyšší Brod)“, je na s. 14 otištěna i tato báseň, kterou autor přeložené české verze publikace (tyto verše v ní zůstaly nepřetlumočeny a tak jsem je do češtiny značně volně "převedl") Jiří Franc (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) považuje za Lehnerův výtvor. Mohl jsem tento názor sdílet jen do chvíle, kdy jsem v květnu roku 2013 spatřil poslední dvojverší německého originálu na zdi jednoho rakouského domu v salcburském předměstí Liefering bez uvedení autora. Werner Lehner jím tedy určitě nebude. I tak pro zajímavost nechávám text ukázky a své přetlumočení veršů někoho třetího nejspíš beze změny jako doklad záhadného někdy putování poezie (i lidí) střední Evropou.

Poděkování a pozdrav

Úvodem ke svému ohlédnutí chtěl bych poděkovat všem krajanům, ať už z Vyšebrodska (v originále "ob Hohenfurthern" - pozn. překl.) či odjinud, za milá blahopřání k mému ocenění domovským městem Bad Leonfelden, které mi propůjčilo svůj čestný prsten (Ehrenring). Ta pocta je pro mne zároveň výzvou k další veřejné činnosti. Moje skromné úsilí ve Studánkách (Kaltenbrunn) a v celém okolí Vyššího Brodu je pouhou službou krajanskému společenství a všem těm, kdo jsou svědky historie až příliš dosud živé, bližním, jejichž osudy by stačily zaplnit celé svazky knih.
Rodácké setkání ve Studánkách s poznávacím zájezdem do Jindřichova Hradce (Neuhaus) za největším pohyblivým betlémem na světě vůbec (jde o proslulé jesličky punčochářského mistra Tomáše Krýzy /1838-1918/ - pozn. překl.) bylo pro nás všechny krásným a obohacujícím zážitkem. I bohoslužby, od roku 1991 konané v obnovené návesní kapli (rozuměj ve Studánkách - pozn. překl.), jsou jakýmsi pevným bodem, který v nás znovuutvrzuje starý obyčej, mrav a víru. Tak dlouho, jak jen to bude možné, chceme, moje žena i já, kapli a její okolí udržovat tak, jako by byla naše vlastní. Pokaždé, když do ní vstoupím nebo jen spatřím ji a přilehlou budovu někdejší školy, vzpomenu si na svého dědečka, u něhož jsem strávil dětská léta, než jsem jako třináctiletý odešel učit se na zahradníka do cisterciáckého kláštera Wilhering (odtud byli kdysi povoláni první mniši do Vyššího Brodu - pozn. překl.). Dědeček i jeho sestra byli přece z Radvanova (v originále Raifmass, pod svým českým jménem tato nejjižnější šumavská ves vůbec v padesátých letech dvacátého století zcela zanikla, ve Stoicově urbáři je přitom uváděna už k roku 1278 - pozn. překl.) a do Studánek chodili oba do školy. Mnohé mi o tom ještě dovedli vyprávět. Za dobrou spolupráci bych chtěl Hansi Wenzlovi, jeho pomocníkům i všem krajanům vyslovit svůj srdečný dík. Některá nezbytná zlepšení v interiéru kaple jsem ochoten podle možnosti provést. S opravdu šlechetnou velkomyslností podpořili členové rodiny Eppingerovy z Heidelbergu, pocházející tady ze dvora řečeného "Schoisserhof" v Žumberku (Sonnberg) u Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg), obnovu a znovuvztyčení božích muk a kříže v místech své domovské vsi, dnes zcela srovnané se zemí. I jim za to patří poděkování. Nebylo zrovna snadné je zachránit a najít pro ně nové vhodné stanoviště. Za přispění vždy k pomoci ochotných rukou Franze Pachnera, mé ženy a syna Bernharda však nestálo jejich znovuvysvěcení zakrátko nic v cestě. Autokary i osobními vozy se někdejší obyvatelé přijížděli potěšit pohledem na obnovená Boží znamení v nádherné šumavské krajině. Od nového stanoviště žumberských božích muk v Horním Přísahově (Oberschönhub) je výhled na Malšín (Malsching) až k návrší, kde stávaly někdejší Kapličky (Kapellen), na horu Sternstein (už při rakouském Bad Leonfelden - pozn. překl.), přes údolí řeky Vltavy (Moldau) čímsi domovsky povznášejícím. Také dálky, nabízející se zraku od znovuvztyčeného litinového kříže ze "Schoisserhofu" v Žumberku až k vrchům Mühlviertelu kolem Rainbachu a Sandlu dávají ožít starému domovu v mnoha dojmech a vzpomínkách. Slavnostní vysvěcení, konané 15. června 2001 páterem Benediktem z vyšebrodského kláštera za účasti dvou hudebníků z Bad Leonfelden, spojené s promluvami Karla Wiltschko z Rožmberka nad Vltavou a konsulenta Lehnera (tady má autor textu na mysli sám sebe - pozn. překl.) z Bad Leonfelden, zanechala ve všech přítomných hluboký dojem. S úžasem a nadšením mohli někdejší obyvatelé Žumberka a Rožmberku nad Vltavou shlédnout početná renovovaná boží muka, křesťanské drobné stavební klenoty v krajině cestou od Lachovic (Lachenwitz) k Žumberku, a při každém z nich zachvěla myslí probuzená paměť dnů vlastního dětství. Pokud člověk zažije jako každý z těchto poutníků, jako mnohý z pacientů vyšebrodského sanatoria či také mnohý z dnešních obyvatel šumavských končin radost u těchto posvěcených kamenů, pokud je může častokrát i ozdobit lučními květy či drobnými větvičkami okolních keřů a stromů, pak dává tento vnější výraz díků vnitřní smysl práci, konané v zájmu vyhnanců z domova, dává konečný efekt akcím, podnikaným v zemi s jinou dnes řečí a kulturou.
Ještě jednou mnohý dík všem, kteří nás v tom nepřestávají podporovat.
S domovskými pozdravy Werner Lehner

Glaube und Heimat, 2001, č. 9-10, s. 62-63

Umřel Walter Pachner

Dne 12. ledna (rozuměj roku 2016 - pozn. překl.) nečekaně zesnul vyšebrodský rodák Walter Pachner, sedlák na statku "Pötscherhof" v osadě Oberlaimbach (od roku 1938 část města Bad Leonfelden - pozn. překl.) čp. 14. Po 32 let se angažoval se svým bratrem Franzem a s konzulentem Wernerem Lehnerem (tj. s pisatelem originálu tohoto textu - pozn. překl.) ve prospěch vyhnanců z města a farnosti Vyšší Brod. Narodil se 1. listopadu 1948 v Herbertově (Gerbetschlag) čp. 8 u Vyššího Brodu. V roce 1951 přišel se svými rodiči a sourozenci do Bad Leonfelden, na zmíněnou už usedlost Oberlaimbach čp. 14. Walterovy aktivity byly rozsáhlé a úspěšné. Obec, raiffeisenka, rakouský Kameradschaftsbund, hasičský sbor i ještě další i kulturní organizace a spolky byly jakousi protiváhou zemědělské práce, kterou konal na "Pötscherhofu" se ženou a synem. Každoroční rodácká setkání někdejších "Kaltenbrunnských" a "Hohenfurthských" (tj. vysídlenců ze Studánek a z Vyššího Brodu roku 2016 - pozn. překl.) a patronát městské obce Bad Leonfelden nad vyhnanci z města a farnosti Vyšší Brod od roku 1985 měla pro Waltera velký význam. Přeshraniční úsilí o zachování kulturního dědictví (v originále "grenzüberschreitende Kulturpflege und Kulturerhalt" - pozn. překl.) chápal jako svou lidskou povinnost. Pohřeb, konaný 15. ledna, zrcadlil jeho životní dílo. Ačkoli zuřila prudká sněhová bouře, počet přátel a obyvatel farnosti byl opravdu značný. "Starovyšebrodští" (v originále "die ,Althohenfurther'" - pozn. překl.) truchlí nad Walterovým odchodem spolu s jeho ženou Marií a synem Wolfgangem. Walter byl výjimečný, vysoce ceněný krajan a přítel. Peter Fuhrmann z městyse Altdorf v bavorském zemském okrese Landshut vyjádřil ve svém smutečním proslovu dík zesnulému jménem shromážděných. Na závěr rekviem zazněla v podání chrámového sboru šumavská hymna "Tief drin im Böhmerwald". Bernhard Lehner sklonil nad rakví domovskou korouhev a Werner Lehner na rakev položil Walterovu korouhevnickou šerpu (v originále "Fahnenträgerschärpe" - pozn. překl.).

Sudetenpost, 2016, č. 3, s. 14

Víme o něm, že se narodil 10. prosince 1943 v Bad Leonfelden. I kdyby to ostatní nepověděl ani způli, stačí vyjít si cestou od Rožmberka nad Vltavou nahoru k Přízeři a dál ke Kraví hoře nad Hrudkovem a Vyšším Brodem, abychom pochopili, že ten muž má opravdu ve jménu někdejších obyvatel těchto končin co říci i "zemi s jinou dnes řečí a kulturou", které musí i devastovaný vyšebrodský klášter pomoci zachraňovat rakouská občanská společnost jménem "Verein zur Förderung des Zisterzienserstiftes Hohenfurth", jejímž je konzulent Werner Lehner členem (mj. restaurovala pamětní desku spisovatele Franze Isidora Proschko, také samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. K jubileu 750 let kláštera ve Vyšším Brodě byla v listopadu roku 2009 Werneru Lehnerovi udělena rodáky z někdejšího okresu Kaplice (viz o tom zde) medaile Adalberta Stiftera. Laudatio na shromáždění v Ellwangen pronesl rovněž na webových stranách Kohoutího kříže samostatně zastoupený Alois Harasko.
- - - - -
* Bad Leonfelden (A) / Radvanov / Studánky / Vyšší Brod
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko