Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ADRIAN ANTON LICHTENAUER

Drkolenské ozimé žito

V originále zní označení té žitné odrůdy "Schlägler Winterroggen" a je z nejstarších zapsaných sort obilí v Rakousku vůbec. Dnes ji proslavuje klášterní žitné pivo BIO Roggen ze žitného sladu, první rakouské žitné pivo vůbec. Prvně se odrůda připomíná v roce 1908 a článek o něm v 1. čísle ročníku 2011 magazinu přátel kláštera Schlägl (česky Drkolná), vydávaného klášterem pod názvem "Lumen" začíná pasáží: "Seit über 100 Jahren wird in Schlägl Roggen gezüchtet. Seine Vorteile liegen in der Winterfestigkeit und der frühen Reifen mit Ende Juli, was die nötige Lagerreife des Korns für den Anbau Anfang September garantiert. Kein Wunder, dass unser Schlägler Winterroggen weit verbreitet ist - vom Böhmerwald bis hin nach Tirol und Salzburg. Genau genommen wurde mit dem Anbau im Jahr 1908 begonnen, als der damalige Stiftsschaffner und Chorherr Adrian Lichtenauer und Hofrat Gustav Pammer den entsprechende Entschluss fassten." (tj. "Už přes 100 let se ve Schläglu pěstuje žito. Jeho přednosti spočívají v odolnosti vůči zimě a v raném zrání koncem července, což garantuje potřebnou skladovou zralost zrna pro osev počátkem září. Nijaký div, že naše schläglské ozimé žito doznalo značného rozšíření - od Šumavy až po Tyrolsko a Solnohradsko. Přesněji vzato byl s pětováním započato v roce 1908, kdy tehdejší klášterní šafář a kanovník Adrian Lichtenauer s dvorním radou Gustavem Pammerem přijali odpovídající rozhodnutí." - pozn. překl.) Dne 25. října toho roku 1908 "otec šumavského žita" páter Lichtenauer zemřel. Narodil se 6. srpna 1863 ve Vyšším Brodě (Hohenfurth) čp. 76 a ještě téhož dne ho cisterciák a zdejší kaplan Alfred Streinz pokřtil jménem Anton Lichtenauer, které nosili i novorozencův otec a děd, povoláním mydláři, provozující oba své řemeslo v rodném domě chlapcově. Dědova žena, tedy chlapcova babička z otcovy strany Maria, roz. Schwingshandlová, pocházela z téměř dnes zaniklé Těchorazi (Zichras) čp. 8. Novorozencova matka Maria, roz. Janko, byla dcerou řezníka Karla Janko z rakouské obce Oberweissenbach (dnes Vorderweissenbach) čp. 2 a Theresie, roz. Enzenhoferové z Vorderweissenbachu čp. 16. Poté, co se znamenitým prospěchem absolvoval gymnaziální studia v rakouském Freistadtu, přijal 3. srpna 1881 v premonstrátském klášteře Schlägl řádový oděv a také řádové jméno Adrian. Po pěti letech byl 18. července 1886 vysvěcen na kněze, byl v letech 1886-1887 praesesem poutního kostela sv. Volfganga "am Stein" blízko Schläglu, v letech 1887-1891 klášterním novicmistrem, v letech 1891-1892 kustodem klášterních sbírek, od roku 1892 nejprve farním provizorem a pak v letech 1893-1899 farářem v šumavském Světlíku, kde dal v roce 1894 vytvořit při kostele nový Boží hrob, zasloužil se o rozšíření farní knihovny, prosadil ve vsi založení sboru dobrovolných hasičů a zemědělského spolku, zřízení pošty a dal i podnět k ustavení raiffeisenky, k němuž došlo až v roce 1900 po jeho odchodu. Od roku 1899 se stal ve Schläglu klášterním šafářem a v té funkci ho zastihla i smrt dne 25. října 1908. Deník "Linzer Volksblatt" otiskl dva dny nato následující nekrolog, který otiskujeme v českém překladu, ačkoli se v něm některé informace předchozích řádků opakují.

R.I.P.
Anonym

Dp. (tj. "důstojný pán", v originále "der hochwürdige Herr" Adrian Lichtenauer, šafář a kanovník kláštera Schlägl, zemřel tiše a odevzdán do vůle Boží v neděli 25. října o třetí hodině odpolední ve špitále Milosrdných sester v Linci po dlouhé a těžké nemoci (nephritis, tj. zánět ledvin), snášené jím s nejvyšší trpělivostí. Narodil se 6. srpna roku 1863 ve Vyšším Brodě jako syn zdejšího mydláře a poté, co s nejlepším možným výsledkem absolvoval gymnaziální studia ve Freistadtu, vstoupil 3. srpna 1881 do premonstrátského kláštera Schlägl. Po svém vysvěcení na kněze v roce 1886 působil v klášteře jako pomocný kněz, probošt poutního kostela sv. Volfganga, novicmistr, farní vikář ve Světlíku v Čechách (1893-1899) a od podzimu 1899 jako klášterní šafář a správce pivovaru. Byl svému klášteru tím nejvěrnějším a nejsvědomitějším služebníkem. Jako vzorný příslušník řádu a opravdově zbožný kněz si všude získával lásku a úctu věřících; pro své velké zásluhy o farnost ve Světlíku byl nejdůstojnějším panem biskupem českobudějovickým jmenován biskupským notářem. Už během svého působení ve Světlíku mohl prokázat i své hospodářské nadání, takže jeho farní dvůr byl brzy považován za vzorný zemědělský podnik. Tento svůj talent mohl ovšem daleko významněji osvědčit poté, co ho opat Norbert Schachinger pověřil obtížným úkolem správy klášterního hospodářství ve Schläglu. S klidným rozmyslem, na základě neúnavného studia a pozorování uskutečnil tu na ekonomickém poli mnohá zlepšení, která se stala mocnou vzpruhou pro celé široké okolí. Za inspirativních rad dp. preláta Zeiningera tu zavedl četné zemědělské stroje, mezi nimi velmi se osvědčivší sněžný pluh jako vůbec první v Evropě. Jako nezměrně aktivní předseda hospodářského družstva Schlägl-Aigen a člen výboru Zemědělské rady (Landeskulturrat) přicházel do živého a mnohostranného styku s obyvatelstvem a získal si jeho uznání a náklonnost. Ačkoli byl těžce sužován dnou, proti níž hledal úlevu ve Františkových Lázních (Franzensbad) a v Bad Gasteinu a jejíž pokračující bolestivý nápor snášel s trpělivostí obdivuhodně velkou, neostýchal se ve své vědychtivosti podstoupit obtíže dalekých cest, které podnikal se spřátelenými spolubratry, tak např. v roce 1893 na Rýn a do Belgie, 1902 do Ženevy, Nizzy, Marseille, Lurd, Paříže a Prémontré, téhož roku i s poutnickou výpravou do Říma. Byl neustále vyhledávaným zpovědníkem, velkomyslným rádcem a pomocníkem svých příbuzných, chudých studentů a vůbec lidí v nouzi, laskavým nadřízeným pracovníků svěřených jeho vedení.
Předmětem jeho posledních starostí a úsilí bylo využití ložisek rašeliny v Kyselově (Sarau), pokračování v melioracích luk (v originále "die Fortsetzung der Wiesendrainage" - pozn. překl.), rozšíření stájí, získávání vzorových semen (v originále "die Gewinnung von Mustersamen" - pozn. překl.) a také uspořádání výstavy ovoce, jejíž návštěvě věnoval už opravdu těžce nemocný 10. října svou vůbec poslední vycházku.
Tělesné ostatky budou v úterý 27. října kolem druhé hodiny odpolední převezeny ze špitálu Milosrdných sester do farního kostela Svaté rodiny a po vykonaném smutečním obřadu pak do kláštera Schlägl, kde ve středu 28. tm. proběhne v 9 hodin jejich slavnostní uložení do země.
R.I.P. (tj. "Requiescat in pace!" - "Ať odpočívá v pokoji!" - pozn. překl.)

Linzer Volksblatt, 27. října 1908, s. 3

- - - - -
* Vyšší Brod / Freistadt (A) / Světlík / Kyselov / † Linec (A) / † † Schlägl (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko