Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ MERTL

Pár slov Ondřejovským z roku 1989

Každým rokem se mnozí Ondřejovští (v originále "viele Andreasberger" - pozn. překl.) účastní Sudetoněmecké pouti v Altöttingu (v originále "an der Sudetendeutschen Wallfahrt in Altötting" - pozn. překl.). Po bohoslužbě jsme se vždycky setkávali na obědě ve stejném hostinci. Už dva roky byla však ta místa po obědě rezervována jiným hostům. Našli jsme v minulém roce jiný hostinec a byli jsme velice spokojeni. Chceme v tomto roce opět ve velkém počtu doprovázet naši farní korouhev. Naplánujte si, prosím, tento den.
Sudetoněmecká pouť v Altöttingu 2. července 1989. Sejdeme se po bohoslužbě v hostince "Zur Post" naproti Milostné kapli (v originále "gegenüber der Gnadenkapelle" - pozn. překl.).
Na shledanou se těší Franz Mertl.

Glaube und Heimat, 1989. č. 5, s. 71

Ondřejovští spolurodáci (v originále "die Andreasberger Heimatfreunde", tj. doslova "domovští přátelé" - pozn. překl.), kteří žijí v zemských okresech Traunstein a Berchtesgadener Land, se setkali na jedné akci básníků v rupertiwinkelském nářečí (Rupertiwinkel je kulturní oblast na nejzazším jihovýchodě horního Bavorska při hranici s Rakouskem - pozn. překl.) v Laufen an der Salzach. Z několika set veršovníků (v originále "von einigen hundert Verserlschreiber" - pozn. překl.) z Bavorska i Rakouska bylo vybráno 17 autorů, jejichž práce tu pak i byly předneseny. Mezi oněmi tímto způsobem vyznamenanými nářečními básníky byla i naše Anna Kanglerová (je i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), která působila jako ředitelka školy v hornobavorské obci Anger (zemský okres Berchtesgadener Land), označené kdysi králem Ludvíkem Bavorským jako nejkrásnější ves celého Bavorského království. Těšíme se spolu s paní Kanglerovou z uznání, které jí bylo projeveno.

Glaube und Heimat, 1989. č. 6, s. 58

Krátce po dovršení 89 let svého věku zemřela 28. července 1989 Ottilie Mertlová (Loschko) v nemocnici města Freilassing. Při jejím pohřbu ve Feldkirchen (dnes část obce Ainring, stejně jako Freilassing ležící v zemském okrese Berchtesgadener Land - pozn. překl.) truchlilo za svou matkou 10 jejích dětí, 15 vnuků, 13 pravnuků a 17 zeťů a snach pak za svou babičkou a tchyní. Zesnulá žila od časů vyhnání v Mitterfelden (dnes část zmíněné už obce Ainring - pozn. překl.). Její muž ji ve smrti předešel už v roce 1974. Množství Ondřejovských i s jejich farní korouhví (vysvěcenou v Pasově téměř na den přesně přede dvěma roky 26. července 1987 - pozn. překl.) se účastnilo uložení jejích tělesných ostatků do hrobu, kam přihodili za naší milou zemřelou i hrst domovské půdy z jejích a našich rodných míst. Pán Bůh dej jí věčné odpočinutí.

Glaube und Heimat, 1989. č. 9-10, s. 58

Autor předchozích řádků, v krajanském časopise samozřejmě v německém originále, byl po dlouhá léta rodáckým pověřencem domovské obce Ondřejov (Andreasberg), jejíž zbytky v podobě zdí některých stavení slouží jako cvičný prostor vojenského újezdu Boletice. Významným iniciátorem pamětního kříže na hřbitově v daleko dole ležící Ktiši (byl tam vztyčen už 18. září roku 1983!), stejně jako farní korouhve někdejších ondřejovských obyvatel, byl právě Franz Mertl, zesnulý 5. června 2015 po krátké těžké chorobě na lůžku nemocnice v hornobavorském městě Traunstein. Vidím jeho tvář jak na úmrtním oznámení v krajanském časopise, do něhož tak dlouho přispíval, tak při vzkazu rodákům v úvodu pamětní publikace, vydané u příležitosti svěcení farní korouhve Ondřejovských 26. července roku 1987 v dómě města Pasova (Passau). Je plná příspěvků Anny Kanglerové, o jejímž literárním ocenění hovoří jedna z našich textových ukázek. O zmíněný ktišský kříž, od něhož se dá vzhlédnout k sedlu pod horou Chlum, kde kdysi stával se zemí srovnaný ondřejovský kostel Navštívení Panny Marie, prý pečoval se svou ženou Gertrud, dokud sem mohl zajet. Franz Mertl se narodil v Ondřejově 7. srpna roku 1931. Ve stavení čp. 39, zvaném Loschker-Haus, které vlastnili koncem druhé světové války Franz a Ottilie Mertlovi, jsou psáni na archu sčítání lidu z roku 1921 Alois ( 1867-1939) a Aloisie (1877-1926) Loschkovi. Koncem druhé světové války byla rodina Mertlova vyhnána ze svého domova. Následkem vyhnání se tehdy ani ne patnáctiletý Franz ocitl se svou maminkou v Tettenhausen (dnes jedna ze 120 částí městyse Waging am See v zemském okrese Traunstein), kde také ještě chodil nějaký čas do školy. Poté se ve Wagingu vyučil pánským krejčím. Přitom poznal i svou pozdější manželku Gertrud, roz. Schreyerovou, se kterou se roku 1955 ve Fridolfingu (obec v zemském okrese Traunstein) oženil. Přestěhovali se do malého bytu v Untermoosen u Sankt Leonhard am Wonneberg (Untermoosen i Sankt Leonhard am Wonneberg jsou dnes místními částmi obce Wonneberg v zemském okrese Traunstein) a oba společně se tam postavili na vlastní nohy s pánským krejčovstvím na míru. Dokázali si z výtěžků živnosti koupit v Sankt Leonhard pozemek a postavit si na něm vlastní dům. Tam pak ještě po několik let krejčovali nadále. V roce 1962 se jim narodil syn Erwin. Franz později provozoval se svou ženou krejčovské řemeslo už jen jako hobby, poněvadž se stal v Traunsteinu předákem vojenské správy (Standortverwaltung) bundeswehru. Podílel se v Sankt Leonhard i na společenském životě a byl členem několika místních sdružení, ať už zmíníme zdejší Arbeiterverein (viz česky Wikipedia) či Trachtenverein, tj. krojové sdružení ve Wagingu, jehož byl čestným členem. Byl prý rád, že po manželčině smrti o Vánocích roku 2014 mohl spolehnout na péči syna Erwina, jeho ženy Heidi a jejich dcery Vanessy. V den svého skonu přijal v přítomnosti svých drahých poslední pomazání (dnes se mu říká svátost nemocných či pomazání nemocných) a v nočních hodinách data 5. června 2015 vydechl duši. Patřila zaniklému Ondřejovu v mnohém ohledu.
- - - - -
* Ondřejov / † Traunstein (BY)/ † † Sankt Leonhard am Wonneberg (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko