JOSEF MESSNER

Elegické distichon na prachatické radnici

Ve středním poli druhého patra (rozuměj patra staré prachatické radnice, ta nová byla dostavěna až v roce 1904 a v době publikace tohoto textu ještě vůbec neexistovala - pozn. překl.) je zobrazena postava bradatého muže, rozsévajícího kolem sebe zlaťáky (v pravici drží měšec a levou z něj rozhazuje - pozn. překl.). Z jeho úst vyčnívá meč a lilie. Na prsou má lví hlavu, pravou nohu má lidskou, ta levá je medvědí tlapa. Pod tím čteme dvojverší:

Utere me vives, et si petis otia veris
Disce frui; et si vis vivere, vive diu.

(tj. Užij mne a žít máš, a toužíš-li po múze jara,
užít se uč; žít chceš-li, pak konej tak dlouho.
- pozn. překl.)

Ačkoli jsou postava i nápis pod ní trochu záhadné, chce obojí nejspíše doporučit přiměřené užívání darů života a dobré užití případného bohatství hmotných statků.

P.S.Obraz nad dvojverším má pravděpodobně znázorňovat alegorickou dobrotu a štědrost rožmberského rodu (tomu nasvědčuje i medvědí tlapa coby odkaz na Ursiny /ursus = latinsky medvěd/ jako údajné prapředky Rožmberků). Naučení o dlouhém životě ovšem vyznívá s ohledem na časné úmrtí autora textu, převzatého z jeho průvodce po Prachaticích, jehož předmluvu uvádíme hned následně, s hořkou ironií.

Předmluva k prvnímu vydání z roku 1885

Tato drobná práce (má titul "Prachatitz - ein Städtebild" - pozn. překl.), předávaná tu veřejnosti k vlídnému přijetí, má především ten účel, aby poučila obyvatele Prachatic co možno sevřenou formou o historii tohoto ctihodného hraničního města (v originále "über die Geschichte dieser Grenzstadt" - pozn. překl.) a tím nepřímo přispěla k uchování vzácných stavebních památek, fresek a jiných četných připomínek lesku zašlé epochy (v originále "Erinnerungen einer entschwundenen Glanzepoche" - pozn. překl.). Měla by dále při stále rostoucím cizineckém ruchu sloužit za průvodce těm, kdo se zájmem sledují dějinné proměny jednoho z nejstarších měst v Čechách (v originále "die geschichtliche Vorgänge Exner der ältesten böhmischen Städte" - pozn. překl.).
Ačkoli není koncipována po způsobu městské kroniky, má být kniha svým obsahem co možno věrným obrazem historického a kulturního vývoje Prachatic a je-li pravda, že svědomitě zpracované monografie měst často dodávají potřebný materiál ke vzniku větších historických děl, může snad i tato drobná práce posloužit jednou jako stavební kámen k takovému dílu.
Jako použitý pramenný materiál ke své historické drobnosti chci uvést:

co do rukopisů:

prachatický městský archiv,
listinné sbírky ve Volarech (Wallern) a v Záblatí (Sablat),
pamětní kniha Literátského bratrstva v Prachaticích,
pokladny různých prachatických řemeslnických cechů,
Zápisky Zikmunda Turnovského z Turnšteina a jeho zetě Tobiáše Rumpála z Kunratic v Prachaticích, počaté roku 1666 (uchovávané v Národním muzeu v Praze).

z tištěných prací:

Palacký, Geschichte Böhmens,
Schlesinger, Geschichte Böhmens,
Krones, Handbuch zur Geschichte Österreichs,
Erben, Regesta bohemiae,
Helfert, Mistr Jan Hus,
Trajer, Geschichte der Diözese Budweis,
Sláma, Obraz minulosti starožitného města Prachatic,
Wenzig-Krejčí, Der Böhmerwald (oba autoři knihy jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.),
Gindely, Geschichte des 30jährigen Krieges'(autor je rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.),
Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách,
Schaller, Topographie des Prachiner Kreises,
Brandl, Glossarium illistrae bohemico moravicae historiae fontes,
Sanders, Wörterbuch der deutschen Sprache.

Kromě toho menší brožury nejrůznějšího obsahu.
Výtahy z třeboňského archivu získal autor díky vstřícnosti a ochotě jeho ředitele Theodora Wagnera (i on má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.), stejně přátelsky vlídně se projevil i pan Jaroslav Vrťátko, prvý knihovník pražského Národního muzea, který mi zprostředkoval nejen zápůjčku Turnovského pamětí, nýbrž poskytl mi i výtah veškerých Prachatic se týkajících v muzeu uchovávaných listin, knih, rukopisů atd..
Oběma pánům budiž na tomto místě vysloven obzvláštní dík (v originále "der beste Dank" - pozn. překl.).
Prachatice, červenec 1885.

Autor.

O autorovi pár slov: Josef Messner, synovec slavnějšího jmenovce (1822-1862), i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, jehož sice o 34 let přežil, dožil se však svým skonem 16. července 1896 v Prachaticích věku jen o čtyři roky delšího než jeho ve čtyřicítce zesnulý předchůdce. V Prachaticích se i narodil dne 5. března roku 1852 a téhož dne byl tu pokřtěn ve staroslavném kostele sv. Jakuba Většího z rukou kaplana Johanna Čížka. Otec Alois Meßner byl zdejším řezníkem v chlapcově rodném domě čp. 39 na Velkém náměstí (i děd novorozencův z otcovy strany Josef Meßner v Prachaticích řezničil na čp. 15 se svou ženou Susannou, roz. Dreyerovou z Prahy), matka Karolina byla pak dcerou Antona Lidela, správce ve Vatěticích (Watetitz) u Klatov (Klattau) a Barbary, roz. Meßnerové. Děd a bába z otcovy strany jsou při křtu zapsáni jako novorozencovi kmotři. Chlapec Josef byl podle prachatického rodopisce Jana Antonína Magera čtvrtým ze dvanácti dětí řezníka Aloise Meßnera a druhorozeným dítětem jeho druhé už manželky Karoliny. Po otci podle téhož pramene, skvělé práce Prachatice - obrazy z paměti města (2012) převzal později hostinskou živnost v domě čp. 43, kde dnes sídlí muzeum české loutky a cirkusu (pobočka Národního muzea v Praze, o němž je v jedné z textových ukázek opakovaně řeč), a tak jeho sepisování prachatické historie mělo jistě za cíl i profit z návštěvnosti vlastní firmy. Dne 29. dubna roku 1890 oddal prachatický děkan Johann Šwéda, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže, v už zmíněném prachatickém chrámu sv. Jakuba osmatřicetiletého tehdy Josefa Messnera s mladší o osm let Theresií Stifterovou, dcerou v té době již zemřelého pekařského mistra Karla Stiftera z Prachatic čp. 29 a Johanny, roz. Zaunmüllerové z Prachatic čp. 106. Manželství zůstalo bezdětné. Stejně jako jeho strýc a jmenovec trpěl ženich souchotěmi, které byly i příčinou jeho časné smrti. Zemřel v také už zmíněném domě čp. 43 na prachatickém náměstí a byl pochován u sv. Petra ve Starých Prachaticích. Kniha, z níž jsou obě naše textové ukázky, vyšla roku 1899 ve druhém vydání (to první vydal autor nákladem vlastním v Českých Budějovicích) v Plzni (nakladatelství a knihkupectví Carl Maasch's Buchhandlung A.H. Bayer mělo v Prachaticích svou pobočku) s kvalitními ilustracemi a v příloze s průvodcem po prachatickém okolí od Edmunda Kaltofena (1855-1917), rovněž samostatně zastoupeného na webových stránkách Kohoutího kříže.

- - - - -
* Prachatice / † † † Prachatice