Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ADALBERT MOKRÝ

Maria, útočiště a pomoc pro křesťany

V toběť doufali otcové naši, doufali, a byli vysvobozeni.
K tobě volávali, a bývalo jim spomoženo; v tobě doufali,
a nebývali zahanbeni. Žalm 22, 5. 6.

Tak volal ve svatém nadšení David, královský prorok; a stejně tak můžeme dnešního dne na tomto místě pozdravit Nejsvětější Pannu Marii. Neboť také otcové našeho města pojali důvěru k Panně Marii, když před 140 lety (rozuměj roku 1713 - pozn. překl.) dávivý anděl moru (v originále "der Würgenengel der Pest" - pozn. překl.) vtrhl do pokojných krajů země české provázen smrtí a zkázou, aby plnil hroby spoustami mrtvých; volali k Marii, jejíž obraz tu uctívali (rozuměj obraz Panny Marie Budějovické v českobudějovickém klášterním kostele Obětování Panny Marie - pozn. překl.) a byli zachráněni z hrozícího jim smrtelného nebezpečí; doufali v Mariinu pomoc a ochranu a Ona jejich naději nezklamala! Dnešní slavnost je trvalým památníkem milosti udělené před 140 lety obyvatelům tohoto města na Mariinu přímluvu.
Naplněni nejvroucnějšími pocity vděčnosti neomezili svědectví téhož na dobu trvání svého vlastního života, nýbrž zavázali posvátným slibem sebe i své potomky po všechna léta opakovat tuto děkovnou slavnost v očekávání, že také jejich vnuci a pravnuci se jim budou zbožností rovnat a uctí tak milost prokázanou městu Budějovicům (Budweis) a celé otčině tím, že neopominou svou vděčnost Nejsvětější Panně osvědčit veřejně.
Zbožní předkové počestných obyvatel města Budějovic! Nezklamali jste se ve svém očekávání; neboť je vám dáno spatřit, že vaši vnuci a pravnuci nejsou jen dědici vašich domů, vašich pokladů a statků, nýbrž i dědici vaší zbožnosti a bohabojné mysli! Bohu zasvěcené místo, na němž jste se před 140 lety modlili, je stále ještě posvátnou prostorou, kde s láskou prodlívají a kde v každém nebezpečí a tísni hledají útěchu, ochranu a pomoc; obraz, ke kterému jste přicházeli Marii uctívat a prosili u něho o záštitu před smrtelným ohrožením, je stále ještě chován jako paládium města v nejvyšší úctě; není jen ozdobou oltáře, k jehož stupňům přinášíte své prosebné a děkovné oběti Bohu, je i okrasou jednoho každého zdejšího domu; a početný zástup věřících, který se ve slavnostním průvodu připojuje k nejdůstojnějšímu vrchnímu pastýři (rozuměj Jana Valeriána Jirsíka /1798-1883/, v letech 1851-1883 čtvrtého biskupa českobudějovického - pozn. překl.), aby splnil slib vámi učiněný, je zřetelným důkazem, jak velice ctíte velikost milosti na Mariinu přímluvu udělené a jak povzbuzeni dobrým zdarem vaší důvěry v Marii složené spěcháte vyprosit si i pro sebe Mariinu mocnou ochranu ve všech nouzích tělesných, ve všech přáních své duše, ve všech nebezpečích a tísních života i v hodince smrti.
A věru, zbožní, v Kristu shromáždění posluchači (rozuměj tohoto kázání - pozn. překl.)! Nemohu opominout tento projev vaší důvěry v Marii nazvat jinak než hodným chvály; ba abych ukázal, jak velice schvaluji tuto vaši důvěru a jak velice si přeji, aby vaše důvěra v Mariinu pomoc a ochranu také pokaždé došla zdaru tak příznivého, jako tomu bylo v případě vašich předků, chci v dnešní zbožné promluvě představit Marii jako útočiště a pomoc pro křesťany a pokusit se v tom duchu o vysvětlení, proč a do jaké míry smíme hledat a můžeme najít u Nejsvětější Panny Marie ochranu a pomoc.
Má promluva se tak rozpadá na dvě části, z nichž ta prvá má zahrnovat důvody, proč smíme u Marie hledat ochranu a pomoc; ta druhá však udat způsoby a postupy, jakými můžeme my sami Budějovičtí ochranu a pomoc u Marie najít.
Ó Ježíši! který jsi nám na kříži učinil Marii matkou, vlij nám k Ní rovněž onu dětinskou důvěru a dej tudíž i mým slovům přesvědčivou sílu, abychom se učili hledat u Marie ochranu a pomoc; veď však i naše srdce, abychom dokázali tuto ochranu a pomoc ocenit!

Předchozí řádky, jež jsou úvodem německého kázání proneseného u příležitosti votivního, tj. děkovného procesí v "piaristickém" klášterním kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích dne 21. listopadu 1853, snad v závěru až příliš často opakují slova "ochrana a pomoc". Už skutečnost, že výtěžek publikace měl směřovat ve prospěch městského chudinského ústavu, svědčí však o tom, že vždy bylo oč prosit a žádat samo nebe. Nás zajímá především osoba muže, který se německým kázáním obrací k budějovickému obyvatelstvu, aby mu připomněl, jakou roli hrála katolická víra jejich předků v ochraně města před morovou ranou a jakou by měla hrát i do budoucna v jejich životech. V netolické matrice nacházíme ke 14. dubnu roku 1803 německy psaný záznam o narození a křtu syna zdejšího řeznického mistra Adama Mokrého a jeho ženy Marie (jejím otcem byl rovněž řeznický mistr, psaný zde jménem Franz Rzytky),dítěte, jemuž bylo dáno jméno Adalbert Mokrý. Rodný dům chlapcův v Obecní ulici čp. 68 (naposledy restaurace V Zatáčce, objekt byl v roce 2015 předmětem neúspěšné dražby) dosud stojí. Po ukončení šesté třídy českobudějovického piaristického gymnázia odešel na dvouletou tzv. "filosofii" do Vídně. Tam gymnaziální studia ukončil a po návratu do Českých Budějovic vstoupil do zdejšího bohosloveckého semináře. Na kněžství byl vysvěcen dne 14. března roku 1826. Od 20. května téhož roku až do 6. srpna 1830, kdy se stal doktorem teologie, studoval znovu ve Vídni na c.k. vyšším ústavu kněžském. V letech 1834-1852 působil jako profesor církevních dějin a církevního práva při českobudějovickém semináři. V dubnu roku 1852 ho biskup Jirsík jmenoval kanovníkem českobudějovické katedrální kapituly a v únoru 1858 biskupským generálním vikářem. Už v této funkci se za epidemie cholery ve městě osm let nato osvědčil jako nebojácný duchovní, poskytující osobně duchovní útěchu na smrt nemocným. Odměnou mu za to bylo udělení rytířského kříže Řádu Františka Josefa I.. Papežskou bulou byl v roce 1869 ustaven proboštem českobudějovické katedrální kapituly a rok nato domácím papežským prelátem. Rodné Netolice ho jmenovaly roku 1876 už třiasedmdesátiletého svým čestným občanem. Skonal v Českých Budějovicích dne 3. října 1882 (svátostí umírajících ho zaopatřil kaplan Josef Köck, týž kněz, který tři roky nato křtil pozdějšího vyšebrodského opata Tecelina Jaksche /ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže/, záznam v úmrtní matrice je rovněž jako kdysi v matrice křestní psán německy na jméno Dr. Adalbert Mokrý /Ordinariátní list diecéze obsáhlou českou zprávu o úmrtí uvádí "naproti tomu" jménem Msgre Vojtěch Mokrý/a v rubrice o příčině úmrtí muže téměř osmdesátiletého čteme "Marasmus", tj. "stařecká sešlost") a dva dny nato byl pochován na staroměstském hřbitově. Pohřební obřad vedl sám biskup Jirsík, zesnulý brzy nato 23. února 1883. Na Mokrého českobudějovické kanovnické rezidenci (matrika uvádí adresu "Domherrengasse 10"), kde 30 let žil a kde také zemřel, byla mu 6. prosince roku 2014 odhalena pamětní deska. Napadá mě, co by asi řekl osudu Šumavy, nazývané kdysi zemí mariánskou právě on, jehož působení v dvojjazyčné diecézi spoléhalo tolik na nebeskou záštitu města a kraje. Jak se to zpívá v adventní ranní mariánské mši zvané roráty? Předkové volávali:
Rosu dejte, nebesa shůry,
Oblakové dštěte Spravedlivého,
Otevři se země a vydej Spasitele.
Ukaž tvář svou nejdražší,
Prolom nebesa a sestup, Mesiáši!
- - - - -
* Lahr (BW) / České Budějovice
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko