logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ NODES

Padesát let časopisu "Hoam!" - půl století ve službě německy hovořících Šumavanů

Konec světové války nám přinesl bezpráví a ztrátu našeho po staletí osvojeného šumavského domova. Mezitím uplynulo více než 50 let. Po dlouhých letech železné opony se dá náš starý domov nyní opět volně navštěvovat.
Skutečně svobodný však není a čestné a spravedlivé zpracování našeho vyhnaneckého osudu na půdě historické pravdy a lidských práv (Benešovy dekrety jsou stále ještě součástí českého práva) dává na sebe nadále čekat.
Více než půl století změnilo i tvář naší národní skupiny. Naši krajané, náležející ještě ke generaci pamětníků (v originále "Erlebnisgeneration" - pozn. překl.), překročili už věkem šedesátku. Všichni mladší nabyli svých vazeb a vztahů k šumavskému domovu z výchovného působení svých rodičů a příbuzných a z vlastním úsilím získaného poznání.
Namísto generace pamětníků nastupuje neodvratně generace vyznavačů (v originále "Bekenntnisgeneration" - pozn. překl.). Přese všechno však je naše národní skupina dosud stále silná ve své lásce k domovu, ve svých aktivitách, ve svých organizacích a akcích. Nosíme Šumavu nadále ve svých srdcích.
Roztroušenost do všech končin (v originále "die Zerstreuung in alle Winde" - pozn. překl.) a všudypřítomná nouze času po vyhnání nám nedala zahynout. Naopak vzešly z tohoto ohroženého souručenství formulace nových výzev (v originále "wurden aus dieser Notgemeinschaft heraus Forderungen laut" - pozn. překl.), tužeb a cílů. Adolf Webinger (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) svolal při Jakobitreffen (tj. setkání německých Šumavanů o svátku sv. Jakuba na Třístoličníku /Dreisesselberg/ - pozn. překl.) v roce 1948 ke společnému dílu. Domovu věrní Šumavané se dali nadchnout a shromáždili se ke vzájemné podpoře, takže už v říjnu téhož roku vyšlo prvé číslo časopisu "Hoam!" a brzy nato bylo založeno i sdružení pod názvem Verband der heimattreuen Böhmerwäldler e.V. ("e.V."= der eingetragene Verein, tj. "zapsaný spolek" - pozn. překl.). Byla tím vytvořena organizace, která převzala jako zřizovatel (v originále "als Träger" - pozn. překl.) vydávání domovského periodika "Hoam!". Všechny funkce, které svěřilo a svěřuje sdružení svým dobrovolným spolupracovníkům, byly a jsou toliko čestné a neplacené. Úsporná správa a dobré hospodářské vedené umožnilo dosažení zisků. Stanovy sdružení určují, že vedle jeho řádných členů jsou všichni odběratelé časopisu "Hoam!" členy přispívajícími. Tak byla sdružení přiznána obecná prospěšnost a během padesátiletí existence se podařilo opravdu mnohého dosáhnout.
"Hoam!" vyšel za tu dobu už šestsetkrát. Zabezpečuje naši kulturu a historii, dokumentuje "zemi a lid" (v originále "Land und Leute" - pozn. překl.), informuje o našem šumavském domově. Uchovává naše duchovní bohatství, formuluje naše starosti a přání, komentuje politický vývoj a události, aniž by zastávalo postoj nějaké politické strany. Referuje o našich rodinách, gratuluje jubilantům a kondoluje pozůstalým po našich zesnulých. "Hoam!" je mluvčím zájmů našich krajanů a udržuje naživu vzpomínku na šumavský domov. "Hoam!" se stal vzájemným pojítkem našich krajanů. Víme, jak mnozí jeho odběratelé netrpělivě čekají na každé následující číslo, aby se dověděli něco nového a zajímavého z domova.
Vedle této vysoké pomyslné hodnoty prokázal už "Hoam!" i mnoho hmotných výsledků. V souladu se stanovami sdružení byly finanční přebytky z jeho vydávání použity k mnohostranným účelům.
Od května 1959 je "Hoam!" zpravodajem domovského sdružení německých Šumavanů a uvádí od roku 1975 jako svůj podtitul označení "Mitteilungsblatt des Deutschen Böhmerwaldbundes" (DBB je sdružení založené 1884 v Českých Budějovicích a obnovené 1954 ve Spolkové republice Německo - pozn. překl.). Kolem deseti stran se tu pravidelně co měsíc objevuje v rubrice pod titulem "Aus dem Deutschen Böhmerwaldbund". Náklady nese "Hoam!" Věříme, že to slouží plodné spolupráci a vzájemné podpoře. V posledních letech se staly vazby mezi časopisem a DBB ještě těsnější a intenzívnější. "Hoam!" tu chce být pro všechny Šumavany středobodem, který napomáhá jejich pocitu spolupatřičnosti. Adolf Webinger už v prvém čísle periodika napsal: "Unser Rundbrief soll ein Mittelpunkt für alle Böhmerwäldler werden." (tj. "Náš oběžník /první číslo vyšlo skutečně rozmnoženo pouhým cyklostylem - pozn. překl./ se má stát středobodem všech Šumavanů." - pozn. překl.)
Už od roku 1950 nacházíme v časopise přílohu pro mladé s názvem "Wanderstecken" , která je vydavatelem financována. Musíme svou mládež podporovat, jak jen můžeme. Nebude-li ona už nic vědět o Šumavě a vlastních svých kořenech v ní, nebude se k nim ani hlásit. Jen mladí lidé se mohou stát v budoucnu nositeli našich ideálů.
Významným úkolem časopisu byla vždy i podpora šumavských umělců a spisovatelů. "Hoam!" je vždy otevřen zveřejnění a šíření prací našich výtvarných a slovesných tvůrců. Ve vydavatelství "Hoam!" vyšla už řada knih, jejichž publikace se neobešla bez finanční pomoci. I mimo vydavatelství našla nová vydání podporu formou půjček či jiných konkrétních řešení. V Domě Adolfa Webingera (rozuměj Adolf-Webinger-Haus, jinak zvaný i Haus der Böhmerwäldler, v Lackenhäuser při bavorském svahu Třístoličníku - pozn. překl.) vznikla velkolepá sbírka obrazů našich malířů. Také při nejrůznějších výstavách mohly výnosy "Hoam!" pomoci.
Dne 8. května roku 1945 otevřené Böhmerwaldmuseum v Pasově (Passau) bylo od samého počátku každoročně podporováno značnými finančními příspěvky. Právě toto muzeum dokumentuje celé věky staré německé osídlení Šumavy a udržuje živým paměť na ně. Böhmerwaldmuseum se i pro budoucnost může spolehnout na naši pomoc.
Vedle těchto pevně stanovených úkolů byly stanoveny i úkoly dílčí. Tak například přebírá naše sdružení každoročně věcné břemeno k památníku nad Rosenberger Gut (rozuměj památník vyhnaných německých Šumavanů, tj. sousoší Berty Klementové u Lackenhäuser nedaleko Domu Adolfa Webingera - pozn. překl.) či příspěvky ve prospěch německého školního pokusu v Českém Krumlově (na zákrok českých úřadů experiment s německou školou na Plešivci, vedenou paní Adelheid /Heidi/ Hansovou ztroskotal /viz Digitální parlmentní knihovna - pozn. překl.).
Největším úspěchem, jehož se přispěním "Hoam!" podařilo dosáhnout, je ovšem bezpochyby zřízení a udržení Domu Adolfa Webingera. Tento dům, stojící hned vedle Rosenberger Gut na úpatí "trojmezenské" hory Třístoličník, je pro nás jakousi předsíní k našemu starému domovu, k naší Šumavě. Slouží jako zimní a letní tábor, místo seminářů a jiných akcí. Dům Adolfa Webingera se stal střediskem německých Šumavanů (v originále "ein Mittelpunkt für di Böhmerwäldler" - pozn. překl.), především pak naší šumavské mládeže. V roce 1953 byl dům zakoupen a do roku 1964 zbudován do nové podoby.
Nadešel čas, kdy muselo dojít k zásadní jeho sanaci, aby odpovídal dnešním nárokům. Od října roku 1997 byl dům svěřen řemeslníkům.
Následovala podstatná modernizace celého zařízení. S výjimkou kuchyně a jídelny, které byly renovovány už v roce 1992, zůstaly z domu jen obvodové zdi a sklepy. Následovaly nové nákresy jednotlivých místností, vestavby sprchových koutů, toalet a umyvadel do všech obytných prostor. Obnovena byla všechna okna, dveře, vchody, elektrická vedení, vodovodní a kanalizační potrubí, topení, omítky, podlahy a nátěry zvenka i uvnitř. Instalovány byly i moderní patrové postele s nahoru sklopnými horními lůžky a nahrazen i nábytek a zařízení učebních sálů. Nyní je dům znovu zařízen podle současných požadavků a může znovu začít plnit své úkoly.
Architekt Pfister - jeho žena pochází ze Šumavy - byl pověřen stavebními plány, zadáními a dohledem nad objektem. Stavitel Miggisch se ujal stavebního dozoru a převážně místní firmy provedly zadané práce řádně a s dodržením stanovených lhůt. Jen tak bylo možné ukončit tak rozsáhlý úkol během pouhých šesti měsíců. Příznivá nám byla mírná zima, která proběhla téměř beze sněhu a nebyla ani nijak zvlášť chladná. Mohli jsme tak bez velkých těžkostí ještě několik dní před Vánocemi vyměnit všechna okna za nová. Velkou pomocí bylo pracovní nasazení krajanů, kteří tak ušetřili nejen mnoho peněz, nýbrž i času.
Jako vždycky byly náklady nakonec o něco vyšší, nežli jsme původně předpokládali. Během stavebních prací se po každé vyskytnou nepředvídané nutné úhrady navíc.
Podle posledních řemeslnických vyúčtování, která jsou k dispozici, pohybují se náklady někde kolem 900 000 marek.
Ke zvládnutí tohoto velkého úkolu byla nezbytná pomoc mnoha krajanů. Zveřejnili jsme v "Hoam!" dvě výzvy k peněžním sbírkám. Domovské sdružení nás podpořilo a bylo dosaženo skutečně fenomenálního výsledku, na který můžeme být hrdi. Přispěly všechny místní skupiny, zemská sdružení a odnože, mnoho krajanů se stalo samostatnými dárci a tak se sešlo celkem více než 280 000 marek. Od spolkového sdružení jsme obdrželi 50 000 marek půjčky a tak jsme mohli spolu s vytvořenými fondy z "Hoam!" financovat modernizaci bez bankovního kreditu.
Mohli jsme si ověřit, že naši krajané chápou modernizaci Domu Adolfa Webingera jako společný úkol a neváhali pomoci, abychom ji mohli uskutečnit. Pevná vůle něčeho dosáhnout a mířit kupředu je Šumavanům čímsi vlastním dříve jako dnes. Tak bylo kdysi započato s "Hoam!" a bylo možno v situaci hospodářsky mnohem těžší nežli dnes zakoupit a zařídit Dům Adolfa Webingera.
Nyní tak můžeme oslavit jubileum 50 let "Hoam!" znovuotevřením Domu Šumavanů - Domu Adolfa Webingera.
Máme všechny důvody na tomto místě všem poděkovat. Náš srdečný dík patří všem dárcům, kteří umožnili provést práce v jednom jediném rozsáhlém záběru. Jak bylo ve výzvě ke sbírkám přislíbeno, jsou všichni dárci nad 1000 marek uvedeni na pamětní tabuli v Domě Adolfa Webingera. Také mnoho dárců menších obnosů však účinně pomohlo a také jim náleží naše uznání.
Hlavní finanční podíl pochází opět od "Hoam!" V jubilejním čísle "Hoam!" z roku 1988 ke 40 letům časopisu jsme strukturu obnosů vyčíslili. Až dosud bylo za nákup, přístavby a renovace Domu Adolfa Webingera vydáno 588 536 marek. Vedle veřejných příspěvků, činících dohromady 90 000 marek, příspěvku domovského sdružení o výši 18 000 marek a čtenářských darů ve výši 28 000 marek byla převažujícím hlavním podílem částka 450 280 marek z výnosů "Hoam!"
I nyní tvoří za mnoho let nashromážděné fondy a úroky ve výši kolem 600 000 marek z výnosů časopisu základní pilíř.
Jsme za to dlužni dík našim věrným odběratelům, početným zpravodajům, kteří měsíc co měsíc bezplatně pro náš "Hoam!" pracují, obzvláště pak všem spolupracovníkům, jmenovitě našim redaktorům Arminu a Angelice Fechterovým a Ingo Hansovi (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Do našeho poděkování musíme zahrnout všechna dřívější představenstva časopisu, někdejší jeho redaktory a spolupracovníky. Nemůžeme tu všechny vypočíst a tak tu uvádíme jmény jen některé (jsou téměř bez výjimky rovněž samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z nich: Adolf Webinger, Rudolf Erhart, Rudolf Schinko, Alois Anderle, Erich Hans, Rupert Essl, Otto Lang. Oni a mnozí, mnozí další opatrovali a provázeli "Hoam!" po dlouhá léta a učinili z něj to, čím je dnes.
Nesmíme však nyní složit ruce v klín. S každým, kdo od nás odchází, stává se zcela přirozeně menším počet krajanů, kteří se hlásí k domovu. O to větší musí být vzájemná pomoc těch, kdo zůstávají věrni odkazu předchůdců.
Zasaďme se všemi silami o to, abychom získali srdce těch, pro něž jejich šumavský původ až dosud nic neznamenal. I k tomu budeme náš "Hoam!" potřebovat ještě dlouho v budoucích letech. Přejme mu je dobrá i nadále ve službě nás Šumavanů!


Hoam!, 1998, s. 517-521

Jeho otec Sepp Nodes se narodil 18. ledna roku 1907 ve dnes zcela zaniklém Račíně (Radschin) v rolnické rodině Franze a Karoliny Nodesových, po vychození obecné školy se ujal otcova hospodářství, po dvě zimy navštěvoval pokračovací školu v Dolní Vltavici (Untermoldau) a dva zimní kursy hornoplánské odborné školy zemědělské. Účastnil se činně i spolkového a politického života v řadách německé Venkovské mládeže (Landjugend) a Sudetoněmecké strany (SdP). Za ženu si vzal Franzisku Lepschi z dnes rovněž zaniklé Kozí Stráně (Geisleiten), se kterou měl tři syny a tři dcery. Po záboru Sudet 1938 se Sepp Nodes stal starostou obce Pestřice (Stögenwald), v roce 1941 prodal otcovský statek v Račíně a získal v Pestřici (Stögenwald) československým státem předtím vyvlastněný schwarzenberský statek Waltersgrün (celou historii statku zvaného česky Valtrov až do dnešních dnů viz publikace o šumavské rodinné farmě Sitter). Dva roky nato se z něho stal dokonce tzv. Kreisbauernführer, tj. selský vedoucí okresu Krummau an der Moldau, což bylo po válce i příčinou jeho zatčení a internace československými úřady. 21. ledna 1946 se mu ještě "doma" narodil syn Franz, s rodinou se však Sepp Nodes shledal až roku 1948 v bavorském Ratzenhofen, kam byla mezitím vysídlena. Franz Nodes, jehož otec zemřel 9. května 1977 v Röhrnbachu, kde je i pochován, žije dnes v osadě Meßnerschlag, části dolnobavorské obce Wegscheid blízko rakouské hranice a vlastně také nedaleko šumavských rodných míst. Roku 1980 převzal funkci pokladníka sdružení Verband der heimattreuen Böhmerwäldler e.V. a vedoucího vydavatelství "Hoam!", kterou zastával do té doby Rudolf Schinko. Svěřen mu byl do péče i Dům Adolfa Webingera v Lackenhäuser, o jehož sanaci v letech 1997-1998 se příkladně zasloužil. Výrazem uznání za jeho činnost se stala Franzi Nodesovi při Jakobitreffen na Třístoličníku roku 1998 medaile Adolfa Hasenöhrla, kterou mu tam předal Ingo Hans (oba posledně jmenovaní, tj. Hasenöhrl i Hans, jsou na webových stranách Kohoutího kříže i samostatně zastoupeni).

- - - - -
* Pestřice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na snímku z roku 1998 stojí zcela nalevo s ostatními členy představenstva sdružení "domovu věrných" Šumavanů - od něho napravo Horst Stiepani, Alfred Wanetschek a Heinz Pollak
Ingo Hans mu v roce 1998 předává medaili Adolfa Hasenöhrla

zobrazit všechny přílohy

TOPlist