Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF PALECZEK

Umění je mým motorem, já jeho pohonnou látkou...

Umění je mým motorem, já jeho pohonnou látkou - je to jakési perpetuum mobile? To nikoli. Má umělecká činnost je něčím víc než pouhým koníčkem. Sklon k ní jsem měl už od svých školních let. Šlo zpočátku především o akvarel a také o olejomalbu, kolem roku 1970 k tomu přibyla sochařina. Nejdřív jsem se věnoval spíš dřevořezbě, pak ale stále hojněji se moje návrhy a práce soustřeďovaly na sílu výpovědi různých druhů dřeva o jeho růstu a životních osudech v podobě letokruhů a trhlin v jeho tkáni, o něm jako surovině a polotovaru. Zpodobení člověka a lidského fenoménu v mé práci převažuje. Od roku 1989 jsem začal pracovat i s bronzem. Vzniklo množství skulptur pro kašny na veřejných prostranstvích.
Ačkoli si mí přátelé cení spíše mé sochařiny, je mým druhým hlavním oborem akvarel. Je to s ohledem na rychlost ztvárnění dobrý ekvivalent. Když nemám právě na pořadu dne tématicky pestřejší rozvrh prací pro výstavní účely, dávám přednost krajinářským námětům. Zkušenosti, kterých jsem nabyl během své tvorby, dávám k dispozici jiným v kurzech lidových škol umění (v originále "in VHS-Kursen" - pozn. překl.).
Pro můj umělecký vývoj má velký význam členství ve výtvarné skupině Isargilde, v dolnobavorském sdružení výtvarných umělců (v originále "im Berufsverband Bildender Künstler Niederbayern" - pozn. překl.) a samozřejmě podíl na jejich výstavách.

Glaube und Heimat, 1986, č. 1, s. 9

Josef Paleczek "mladší" se narodil 30. října roku 1939 v Linci, ale pak žil až do šestého roku života v Horní Plané (Oberplan), kde provozovali jeho rodiče Josef a Maria Paleczekovi hostinec "Zum Böhmerwald" v domě čp. 50 na zdejším náměstí. Ten dům býval i místem pobytu učitelů někdejší hornoplánské německé měšťanky. Josefův otec a jmenovec Josef Paleczek "starší" pocházel ze stavení čp. 12 v Jelmu (Melm) poblíž Horní Plané. Rudolf Paleczek (1919-1988), zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, byl jeho bratrem a synovým strýcem. Maminka staršího ze dvou synů (ti měli ještě starší sestry) Josefa Maria, dívčím příjmením Neubauerová, byla původem ze vsi Mokrá (Mugrau) čp. 9, kde spatřila světlo světa 31. října roku 1901. Vyhnání postihlo rodinu a sotva sedmiletého Josefa (dětem bylo od 15 do 4 let věku) v roce 1946, navíc utrpěl otec v posledních dnech války těžké zranění, které ovšem ještě ztížilo trudné začátky v poválečném Německu. Hlavě rodiny se posléze podařilo získat místo obecního písaře ve farní vsi Niederhöcking (dnes jsou vsi Oberhöcking a Niederhöcking, sloučené 1. ledna 1971 v obec Höcking, jen místní částí města Landau an der Isar v dolnobavorském zemském okrese Dingolfing-Landau). Ta se stala rodině novým domovem. Malý Josef tu až do šesté třídy navštěvoval místní vesnickou školu. Když byla pak v Landau zřízena reálka, chodil tam do ní z domova. Měl štěstí, že v obou školách měl učitele, jejichž zálibou bylo kreslení a malování. Už doma v Horní Plané rád vybíhal do prvního patra domu čp. 50 za paní Amalií Stifterovou, kde pro něho vždy ležely přichysány papíry a tužky a když tu dámu (byla manželkou ředitele pomocného úřadu /Hilfsamt/ Hanse Stiftera a oba měli domovskou příslušnost ve Vídni) jednou navštívil jistý vídeňský profesor, vyjádřil se prý nad kresbami pětiletého děcka slovy: "Aus den Buben wird mal was!" (tj. "Z toho kluka jednou něco bude!"). Ten kluk se po dokončení střední školy v roce 1956 a nato i Státní stavební školy v Mnichově (Staatsbauschule München) stal stavedbním inženýrem , působil na různých místech v Bavorsku, než se v Landau ožernil (mají se ženou syna a tři dcery) a jako výtvarník autodidakt se připojil k umělecké skupině Isargilde. Svá díla označuje signaturou "Pale" a jen málo jich zůstane v umělcově ateliéru. Niederhöcking mu vděčí za ztvárnění oltářního kostela sv. Martina a množství bavorských obcí za skulptury na kašnách ve svém středu. "Šumavsky" příznačná je jeho skulptura ze sukovitého kmene staré třešně, které dal název "Eine morsche Familie", tj. "Jedna rodina v troud obrácená". Vystavoval i v Českém Krumlově a v roce 2015 mu byla k potěše všech někdejších Hornoplánských, kterým byl za neblahých let "nacistické" války znám čilý malý "Seppi", udělena kulturní cena zemského okresu Dingolfimg-Landau.
- - - - -
* Linec (A) / Horní Planá
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko