Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

KARL PRIESCHL

Dobrá Voda u Hartmanic na konci války roku 1945

S nacisty to jde s kopce (v originále "Mit den Nazis geht es zu Ende." - pozn. překl.). Jobovy zvěsti (v originále "Hiobsbotschaften" - pozn. překl.) ze všech stran. V dubnu už táhly úplné průvody uprchlíků Dobrou Vodou. Všichni utíkali z "Protektorátu". Byly rozpuštěny tábory dětí odesílaných z Čech na převýchovu (v originále "Kinderlandverschickungslager" - pozn. překl.). Stovky a stovky sedmi- až čtrnáctiletých dětí táhly dnem i nocí Dobrou Vodou. V noci byly domy plné, vše bylo obsazeno unavenými a hladovými, kteří sotva mohli jít. Z Bavorska přišel průvod válečných zajatců: Rusové, černoši, Indové apod. (v originále "Russen, Neger, Inder usw." - pozn. překl.). V cárech visí zbytky oblečení na živých kostlivcích (v originále "an den Körpergerippen" - pozn. překl.). Vrhají se na hnojiště a hledají cokoli jedlého, na cestě, kde stáli koně, shrabují zbytky ovsa. Na konci vsi se na několik minut utábořili. Lidé přinášejí vodu, chleba, brambory, ačkoli je to přísně zakázáno. Objevuje se druhý "pochod smrti" (v originále "ein 2. Zug kommt marschiert" - pozn. překl.). Samé ženy v šedých úborech. Prší a je zima. Jsou to Židovky (!) z nějakého koncentračního tábora (v originále "es sind Jüdinen /!/ aus einem Konzentrationslager" - pozn. překl.). Mnohé umírají při cestě. Jako přízraky táhnou kostlivci (v originále "ziehen die Skelette" - pozn. překl.) kolem nás. Poprvé vidí naši lidé národní socialismus, jaký skutečně je. (v originále "Zum erstenmal sehen unsere Leute den Nationalsoz. wie er wirklich ist." - pozn. překl.) Všichni jsou zděšeni. (v originále "Allen graut." - pozn. překl.)
Máme už z Bavorska osm dnů těžkou dělostřeleckou palbu 3. americké armády. Na Pasece (v originále "in Holzschlag" - pozn. překl.) hoří. Lidé uprchli.
Do obce dorazili esesáci a mnoho důstojnických kadetů (v originále "ist SS gekommen und eine Menge Fahnenjunker" - pozn. překl.). Lidé jsou nejvyšší měrou rozrušeni. Chci v poslední chvíli vyvěsit bílý prapor. Jeden esesák přiskočí a chce mě zastřelit. Musíme se tedy podrobit ozbrojenému násilí. Je sobota. Denně čekáme na Američany. Večer je situace vážná. SS vyráží na Kundratice. (v originále "SS haut ab gegen Kundratitz." - pozn. překl.) Jiní vojáci běží s pancéřovými pěstmi na Rovinu (v originále "gegen die Ebene" - pozn. překl.) k tankovému zátarasu, na Pustinu (v originále "auf die Einöde" - pozn. překl.). Dávám pokyn, aby všichni civilisté zůstali ve vsi a schovali se do sklepů. Je nejvyšší čas,už slyšíme rachot tankových pásů, všichni střílejí jako šílení. V mém sklepě jsou tři slezské rodiny, hospodyně a já (v originále "3 schles. Familien, die Haushälterin u. ich" - pozn. překl.). Modlíme se růženec. Stěny se třesou. Potom hromová rána a první velký tank stojí před farou. Vojáci seskakují dolů a buší do dveří. Otevírám. Se zbraněmi připravenými k výstřelu se vrhají dovnitř a hledají po celém domě "German soldiers". Celý dům je plný, všichni skrz naskrz promočeni. Venku je liják. (v originále "Es regnet in Strömen." - pozn. překl.) Ohřívají se, chtějí kořalku (v originále "wollen Schnaps" - pozn. překl.). Jedni odejdou, druzí se objevují. A valí se jeden tank za druhým, jedno za druhým přijíždějí i auta. V obci je strašlivý zmatek. Němečtí zajatci jsou dopravováni všichni sem na faru. Komise je v kanceláři a provádí výslechy. SS posílá ze Stodůlek oddíl Indů (v originále "ein Trupp Inder aus Stadln " - pozn. překl.). Okolo dvou set je jich stále v Bádenu. V neděli to samé. Žádní lidé. Nikdo nesmí vycházet. Jeden Američan mě uvidí, poprosí o zpověď, vyndá žvýkačku z úst a jde poslušně ke svatému přijímání.
Jakmile se to jen trochu uklidnilo, sbíráme mrtvé. V lese při Rovině jsme jich našli 14, byli převezeni do Hartmanic. Poté jsem našel ještě tři, které jsem pochoval na našem hřbitově. V Pasece uhořeli dva pacholci, na Skelné (v originále "in Glaserwald" - pozn. překl.) byl zastřelen jeden vyobcovaný (v originále "ein Bann /!/" - pozn. překl.), ve Stodůlkách ranila z rozčilení jednu ženu mrtvice. U Schmiedwirta (to byl dobrovodský hostinský, to staré označení hospody najdeme např. v textové ukázce z díla Zephyrina Zettla, autora i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, nazvané "Das Rosswunder des heiligen Guntheri", v "Böhmerwäldler Jahrbuch 2006" - pozn. překl.) se ubytovává malá americká posádka, která zůstane přibližně do září. Ve větších obcích bude brzy dosazena česká správa (v originále "kommt bald čech. Verwaltung" - pozn. překl.). Hranice jsou opět uzavřeny.

Použit (s minimálními změnami, u místních jmen uvádím německé i české třeba i poválečné varianty) je překlad ukázky z farní kroniky (Liber memorabilium) z Dobré Vody u Hartmanic (Gutwasser bei Hartmanitz), která je v němčině a v češtině součástí sborníku konference "Vintíř-Gunther: Patron Šumavy", pořádané ve dnech 12.-14. října roku 2005 v Dobré Vodě u Hartmanic městem Hartmanice a bavorskou obcí Rinchnach pod záštitou hejtmana Plzeňského kraje. Autorem příspěvku s touto ukázkou byl tam mladý slavista z univerzity v Řezně (Universität Regensburg) Günther Iberl. Nás však bude zajímat především osobnost autora německy psaných záznamů v dobrovodské kronice o konci druhé světové války, kdy tu na Šumavě působil. Byl rodákem z jižní její části: narodil se dne 15. srpna roku 1910 v Německém Rychnově u Frymburka (Deutsch-Reichenau bei Friedberg, obec zcela zanikla po válce pod jménem Rychnůvek) tamnímu kramáři Franzi Xaveru Prieschlovi (1873-1954) a jeho ženě Marii, kteří spolu měli kromě Karla ještě osm ratolestí (mezi nimi i syna Eduarda, o deset let mladšího Karlova bratra, který i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Dne 24. července roku 1938 byl Karl v Mautern vysvěcen na kněze a svá prvá působiště měl v severočeských Krkonoších (Riesengebirge), které se tehdy staly součástí tzv. Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland). Pro svou duchovní činnost mezi mládeží se brzy ocitl v hledáčku gestapa a už v lednu 1940 byl zatčen. Po půldruhém roce v jednom koncentračním táboře na severní Moravě byl vypovězen ze země (rozuměj z Říšské župy Sudety). Od léta 1941 působil tři a půl roku jako kooperátor v hornobavorské obci Pleiskirchen a poté na samém konci války jako farní administrátor v Dobré Vodě u Hartmanic, kde převzal duchovní péči po faráři Heinrichu Marpeovi, odvlečeném jako kdysi on stále bdělým gestapem pro podvratná kázání. Po válce konal už v poraženém a rozděleném Německu kněžskou službu kooperátora v dolnobavorské vsi Aufhausen (dnes jen místní části městyse Eichendorf v zemském okrese Dingolfing-Landau), ve farní vsi Exing (dnes rovněž jen místní části městyse Eichendorf) byl rok nato jmenován farářem. V roce 1951 se dostal jako farář do obce Gern (dnes jen místní část bavorského města Eggenfelden v zemském okrese Rottal-Inn), kde dosáhl brzy velké obliby, dal renovovat farní kostel sv. Jiří i faru. O deset let později přešel posléze na farářský post v Burgkirchen am Wald (místní část městyse Tüßling v zemském okrese Altötting). I tam dal zčásti renovovat kostel sv. Ruperta a karner na místním hřbitově. Roku 1963 v červenci oslavil na burgkirchenské faře stříbrné jubileum svého kněžství, necítil se však už tehdy úplně dobře a vzal si třítýdenní dovolenou. Při nemocničním vyšetření v Altöttingu (to město, dnes sídlo stejnojmenného zemského okresu, je po více než 1250 let považováno za jakési duchovní centrum Bavorska a jako mariánské poutní místo je už po půl tisíciletí známo v celé katolické Evropě) mu bylo nad pravým spánkem zjištěno zhoubné bujení. Ačkoli se lékaři rozhodli pro operační zákrok, vzdali se předem jakékoli naděje na uchování pacientova života. Když 20. března roku 1964 ve svátek Sedmibolestné Panny Marie na nemocničním lůžku už zcela osleplý (jeho touha sloužit mši svatou - za co všechno chtěl asi konat její oběť? - už nemohla být splněna) ani ne čtyřiapadesátiletý skonal a jeho "sterbliche Überreste", tj. "smrtelné ostatky", byly převezeny k uložení do země do jeho poslední "domovské" fary v Burgkirchen am Wald, nepodepsaný nekrolog na stránkách čtrnáctideníku Glaube und Heimat vyprovodil muže, jehož "edles, treusorgendendes Priesterherz hat aufgehört zu schlagen", tj. "šlechetné, věrné a starostlivé kněžské srdce přestalo bít" hned ve svém úvodu slovy, že na věčnost odchází "einer unserer Besten", tj. "jeden z našich nejlepších".
- - - - -
* Rychnůvek / Dobrá Voda u Hartmanic / † Altötting (BY) / † † Burgkirchen am Wald, Tüßling (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko