Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

PETER WOK (WOLF) URSINUS VON ROSENBERG (Petr Vok z Rožmberka)

Nyní a navěky napořád…

My Petr Vok Ursinus z Rožmberka a vládnoucí pán Domu rožmberského etc. Dáváme na vědomí, že Nám ctihodní v Pánu duchovní náš opat Pavel Farenschon a převor David Badingius našeho dědičného kláštera a collatury i založení ve Vyšším Brodě, o toto v poslušné prosbě pokorně žádali ve svých jménech, jakož i jménem celého konventu, i našich poddaných měšťanů jménem. Chceme naší tržní obci (městečku) Vyšší Brod potvrdit její stará privilegia, zlepšit je a stvrdit. Nyní jsme pohlédli na nejposlušnější prosbu a řádně uvážili vydat (následující).
Proto oznamujeme tímto otevřeným listem všem našim následníkům a našemu námi založenému dědičnému klášteru Vyšší Brod, podle kterého nás naši milí věrní poddaní, měšťané v našem tržišti Vyšší Brod snažně žádají a nejpokornějším přičiněním prosí, abychom milostí obdařili všechny jejich dědice a následovníky, tak jak jsou v našem panství tržiště Vyšší Brod či jak sem v budoucnu přijdou a budou zde bydlit, v jejich starých následně uvedených a popsaných svobodách Confirmando et meliorando (= potvrzení a zlepšení), je stejně milostivě na věčné časy zlepšené a přiřknuté ponechali, poté ty samé našim poddaným a měšťanům, kteří se prokázali, ukázali a chovali zbožně, stále věrně a poslušně vůči nám v každém čase. Poté co jsme na jejich úpěnlivé žádosti a pokorné prosby pohlédli jako na zcela přiměřené a pro všechny v dobré radě samými přijali a nechali povolat, dle takového stvrzení, nejenom všechny jejich již po mnohá léta využívané svobody jak nám posledními pánu a dědičnému zakladateli a kolátorovi (kolátor znamení podací pán "ověřovatel", v našem případě udělovatel beneficia, tedy potvrzovatel opata v jeho úřadě) Domu rožmberského, vše též společně a vedle našeho opata a převora ctihodných Pavla Farenschana (sic) a Davida Banginiema, (sic) (= Badingia). Tito nás v této věci rovněž v nejposlušnějším srozumění ponejvíce upřímně žádali, v povšechné a nejlepší podobě tímto způsobem, aby tyto ternované (vnější) svobody jim byly dány na věčné časy, a byly jim zachovány úplně.
ZA PRVÉ: A na začátku má v našem tržišti VYŠŠÍ BROD být určeno dvanáct způsobilých osob z měšťanstva přísežných na radnici, mezi nimi má jeden spravovat úřad PRIMÁTORA a jiný STAROSTY (purkmistra), jak tomu je jinak u jiných důstojných tržišť (městeček) obvyklé a obyčejné, tedy má zde být ustanoveno a též zachováváno vždy v osmý, dvanáctý nebo čtrnáctý pátek nebo pokud si to nouze žádá dříve konání radního dne a sejít se mají na radnici a každou žalobu a stížnost a což jiného, co nutné, nechť je jimi slyšeno a pilně zváženo a projednáno.
ZA DALŚÍ: Takto mohou činit a nechť činí všichni naši poddaní, měšťané a osedlí v našem tržišti Vyšší Brod, jejich manželky, všichni jejich dědicové nyní a nadále do budoucna vždy všechen svůj majetek, domy, pole, louky, co v jejich městském okrsku (burgfird) v zárodku, s kamením zahrnuje dědictví, hotovost či něco jiného, ať již jakkoli se to jmenuje, nic nevyjímaje.
V takto rozdělené půdě k domům přináležející (grunt), všem společně při zdravém těle či na smrtelném loži svým manželkám, dětem či příbuzným odkazovali a předávali sňatkem či kšaftem (závětí) a též jejich děti a sirotkové, dle nejlešího prospěchu a zvážení, bez naší jakékoli zábrany sňatkem se spojovali.
Udá-li se ovšem, že někdo z našeho tržiště smrtí odejde bez závěti, muž či žena, nechť všichni příslušníci zemřelého bez prodlení jdou ke starostovi, rychtáři a radě, tito nechť inventární soupis vyhotoví a nejdříve zajistí (odvezou?) a následně v měsíční lhůtě sčítají odhad a dělení ve prospěch vdov a sirotků. Zemře-li ale vdova nebo sirotek, nechť je postup stejný a zanechaný majetek, ničeho nevyjímaje, na jeho nejbližší příbuzné, kteří bydlí v Koruně České nebo za naším domem Božím a jsou obdařeni dědictvím. S cizími možno nakládat také tím způsobem, že jim jejich zemřelé, našim poddaným jejich připadlé dědictví z jiných panství též možno nechat získat a následovat. Kde se pak udá, že někdo v tržišti smrtí sejde a zanechá děti, které ještě nedosáhly plnoletosti, pak nechť jejich majetek zbožným obchodníkům svěřen a předán do zodpovědnosti, aby nebohým sirotkům jejich příbuzní přesně a oddaně udrželi, k prospěchu užívat nechali a na úrok založili. A jsou tedy spříznění povinováni PRIMÁTOROVI, STAROSTOVI, RYCHTÁŘI A RADĚ o svěřeném vystavit řádný účet. Zemře-li ale jedno ze svěřených dětí mezi nimi, nechť je jeho díl převeden na všechny ostatní živé sourozence, pokud ovšem všichni tito smrtí sejdou, aniž by došli let plnoletosti, pak jejich majetek připadá na nejbližší příbuzné způsobem daným. Pokud taková přízeň zcela vymřela, pak nechť všechen majetek těchto sirotků zůstane ku prospěchu naší obce tržiště Vyšší Brod, připadne bez veškerých našich mýlek, veškerého odporu a veškerých zábran a zcela, leč v tomto ohledu proti cizincům, i též tuzemcům, mají se všechna povolení a oprávnění dle skutečnosti prokázat.
ZA TŘETÍ: Týdenní trh nechť i do budoucna je užíván každého pondělí jako odedávna i nadále, ale prodej zcela zakázán především řemeslníkům z okolí obce ve vesnicích, ale vše co k jídlu určeno, ať doneseno na tento týdenní trh a zde nabízeno a prodáváno. Udá-li se ale, že někdo s prodejem z okolí bude nalezen, mají poté naši PRIMÁTOR, STAROSTA, RYCHTÁŘ A RADA VYŠŠÍHO BRODU toto si ponechat pro sebe a co u nich bylo nalezeno si přivlastnit. Pokud prodejci nechtěli by poslechnout, nechť jmenovaní ve Vyšším Brodě využijí pomoci u pana opata, v nouzi ale jeho, s přičiněním naším a našich následovníků, aby se Vyšší Brod stal majitelem a dostál uznání.
ZA ČTVRTÉ: Všem rušitelům i nerušitelům veškerých řemesel v okolí či vesnicích provozování již není dovoleno, ale tito nechť odeberou se a usadí za námi, na jiné konce, do města a tržiště. K tomu veškeré živnosti, ať již krejčovství či jiné podobné ničeho nevyjímaje, kdo by chtěl ve vesnicích provozovat, jež přináležejí městům a tržištím, jsou pod hrozbou našeho trestu zakázané.
ZA PÁTÉ: Našeho tržiště Vyšší Brod rada a měšťané nechť mají plnou moc dohlížet na obchodování a provoz řemesel, kde (je užíváno) platidlo, v každé době a kdykoli, aby každého majetek spravován mravně, poctivě a spravedlivě k jejich užitku a zbožnému prospěchu všech.
ZA ŠESTÉ: Mají od této chvíle nyní napořád a neustále našeho tržiště Vyšší Brod rada a měšťané červené a světlé (kvasnicové) pivo a vše řádně vařit, též slad a pivo vykupovat (tj. prodávat) dle chuti a libosti, v plné moci, plným právem a proti kterému my sami, ani naši následovníci a už vůbec ne opat a převor se nemají a nemohou postavit, ani žádných stížností podávat. Na půl míle od domu Božího ve vesnicích patřících k našemu domu Božímu ať žádný nevaří pivo ani slad ani je nenechává vařit.
ZA SEDMÉ: Co spravedlností PRIMÁTOREM, STAROSTOU, RYCHTÁŘEM A CELOU RADOU Vyššího Brodu v důležitých věcech hlavních, tělesných, majetkových, cti a hrdelních nemůže být ani rozhodnuto ani vyvozeno, pak nechť se vždy dotazují na mínění pana opata, na spravedlivý soud a shledanou správnost, smíření a právní proces, pokud ne, mohou se odkázat na nás a našeho příštího pána tohoto KLÁŠTERA VYŠŠÍ BROD a vyslechnout jeho rozhodnutí, nebo v budoucnu po našem zesnutí jen přísně ve stejných a jiných případech na Královskou Apelaci v Koruně České apelovat, ale následování rozhodnutí, která byla vydána primátorem, starostou a radou, přináleží měšťanstvu a obci bez našeho či konventu zásahu a porušení.
ZA OSMÉ: Všichni, rada a měšťané, též jejich děti a následovníci mají nyní a dále v našem často vzpomínaném tržišti Vyšší Brod zcela a úplně odpuštěny, odúmrť a nevolnictví a navždy je toto vyřešeno a také PRIMÁTOR, STAROSTA, RYCHTÁŘ A RADA jsou povoláni tímto též, že mají plnou moc a právo, aby do svých okrskových svobod od jiné k sobě přijímali a vpouštěli. Ale tito nechť se předem u nich zakoupí, oproti nutným listům a vyhotovením zprošťujícím, rozlučným a jiným, dle práva a zvyklostí bez našeho, našeko kláštera Vyšší Brod a našich následovníků vměšováni a rušeni.
ZA DEVÁTÉ: Našemu celému měšťanstvu všechny roboty zcela odpuštěny a vyřazeny, kromě toho, že našemu dědičnému klášteru pomohou při sklizni zelí a každoročně při sklizni obilí na Kraví hoře. Na toto si konvent již nemá dále naléhavě stěžovat.
ZA DESÁTÉ: PRIMÁTOR, STAROSTA, RYCHTÁŘ A RADA svůj starý znak užívat mají jako obyčejný znak se DVĚMA VĚŽEMI a ve středu s ČERVENOU RŮŽÍ, TŘIKRÁTE MALÁ ZEĎ A VELKÁ při všech důležitých záležitostech bez jakýchkoli námitek a protestů.
A toto jsme udělili ze zvláštní milosti a náklonnosti z poslední vůle s naším podpisem a přivěšením velké pečeti a se souhlasem našeho opata, převora a celého konventu s jejich pečetěmi to bylo vyhotoveno.
Tak dáno v naší REZIDENCI TŘEBONI ČTRNÁCTÉHO KVĚTNA LETA ŠESTNÁCTISTÉHO OSMÉHO.

Jihočeský sborník historický, 2013, s. 28-30

První otázka jistě bude platit německému psaní jména posledního z Rožmberků. Na německém originálu listiny, jejíž překlad přejímám s laskavým svolením jeho autora Dr. Milana Hlinomaze z Jihočeského sborníku historického (za korekci své transkripce a překladu tam Milan Hlinomaz děkuje Mag. phil. Jiřímu Francovi, M. H., zastoupenému i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), je psán opravdu "Peter Wockh Ursinus Herr zu Rosenberg", při čemž víme, že druhé křestní jméno "Wolf", jehož je ostatně ono české "Vok" či "Vlk" obdobou, zdědil coby novorozenec po svém dědovi z matčiny strany Wolfgangu von Rogendorf (1483-1540). Prý je nikdy nepoužíval a dal je v dospělosti škrtnout ze zemských desek (viz web Rožmberský řád). Německou listinou ze 14. května roku 1608 rozšířil na návrh vyšebrodského opata Paula III. Farenschona z rožmberského "dědičného kláštera" městysi Vyšší Brod jeho dosavadní privilegia a slavnostně je "na věčné časy" stvrdil. Poslední Rožmberk je v klášteře, jehož byl Vok I. z Rožmberka (†1262 ve Štýrském Hradci /Graz/) zakladatelem, pochován, zemřel však 6. listopadu 1611 v Třeboni poté, co se zbavil rodného Českého Krumlova jeho prodejem císaři Rudolfovi (těsně před smrtí stačil ještě z Krumlova a okolí vyplatit sem vpadlé Pasovské). Syn Jošta III. z Rožmberka (1488-1539) a Anny z Rogendorfu (asi 1500-1562) spatřil světlo světa 1. října roku 1539 k šesté hodině ranní "ve Vahách, na znamení Blíženců", jak píše Václav Březan, a otec (bral si svou ženu třiačtyřicetiletý v bavorském Augsburgu roku 1531) se nedožil ani jeho křtu, když zemřel dva týdny po chlapcově narození. Matka (vyznáním luteránka) mluvila s dětmi německy a v Petrových třech letech odjela do rodných Rakous, takže výchovy se měl ujmout strýc Petr Kulhavý (Petr z Rožmberka v pořadí V. /1489-1545/). I po matčině návratu vyrůstal po odchodu staršího Viléma do škol její mladší syn (ten měl domácí učitele, naposled jím byl Jan Aquarius Soběslavský, vl.jm. Makovský z Makové, vlastně chlapcův soběslavský "poddaný") na Krumlově. V devatenácti podnikl první cestu do Němec, pak i do Nizozemí a Anglie. Nizozemská cesta dala název i dochovanému rukopisu Die niederlendische raiss (1562), který Petr Vok ze svých záznamů v kalendáři nadiktoval písaři (v roce 2011 se připravuje knižní vydání tohoto německy psaného a jediného vlastně "autorského" titulu posledního Rožmberka). V roce 1562 mu umírá v Českém Krumlově matka, tři roky nato dává mu bratr Vilém do užívání hrad Choustník, město Soběslav a zámek Vimperk (Winterberg), který si Petr Vok sice krátce zvolil za své sídlo, pro jeho odlehlost jej však po několika letech vyměnil za Bechyni a po prodeji Krumlova se jeho posledním sídlem i místem skonu stala Třeboň (o pohřbu ve Vyšším Brodě na webových stránkách Kohoutího kříže podroběji viz text Matthiase Pangerla). Jakoby symbolicky jsou však dva jediné portréty, na nichž je zpodoben s rožmberským řádem lebky, který poslední Rožmberk sám vymyslel a byl i "velmistrem řádu", spojeny s privilegii pro Vyšší Brod. Obraz ze soukromého majetku, vzniklý někdy po roce 1608, zachycuje ho s řádem lebky (nesl na sobě hesla Memento mori a Cogita aeternitatem, tj. Mysli na smrt /mimochodem i pozdrav trapistů, členů jednoho z nejpřísnějších řádů církve římskokatolické/ a Rozjímej o věčnosti) a s listinou privilegií, o které v pozadí referuje opat zástupce městyse. Zřejmě k pětistému výročí kláštera vznikla i replika obrazu, chovaná dodnes v klášterních sbírkách. Tu listinu, nabádající i nás k rozjímání o věčnosti, stojí za to přes její délku citovat celou pro rozkošnou tvář její němčiny (zato sama němčina luteránských učitelů na rožmberské škole v Soběslavi, zřízené Švamberky po smrti Petra Voka, který instituci zajistil velkou finanční částkou z výnosů novohradského panství a odkázal jí i obrovskou rožmberskou knihovnu, způsobila prý hněv soběslavských měšťanů a byla jednou z příčin zániku školy), nevíme, zda ji nazvat pozdně renesanční či raně barokní i s její nezcela jednotnou (místy i chybnou, jen v v jednom případě však mnou v závorce /sic/ označenou) pravopisnou podobou, kterou v přepisu uchovávám nezměněnu:

Wir Peter Wockh Ursinus, Herr zu Rosenberg Regierender Herr des Hauses Rosenberg etc. /
Thun Kundt, daß unnß die Erwudigen in Gott Geistlichen, unnser Abbt und Prior, Paulus Farenschon und David Badingius, Unnsers Erbclostern und Collaturn, auch Fundationen zu Hohenfurtt fürgesetzte sowohl zu Iremalls des ganzen Convents Namen demütigst ersucht, mit gehorsambster bitt, Wir wollten zu beßerm auffnemen unnsers Markt Hohenfurtt gemein, ire Alte Privilegien Confirmiren, verbessern unnd bestetten, Nun haben wir dises flehentliches bitten angesehen unnd es reifflich erwegen lassen. /
Bekennen derwegen für Unnß unnd alle unnsere nachkommen dieses Unnsern Stiffts unnd Erb Clostern Hohenfurtt mit disem offenen brieff: Demnach Unns unnsere Liebe getreuen Unnderthanen die Bürger zu Unnserm Markt Hohenfurtt sambtlich ersucht unnd demütigstes fleis gebeten, daß wir sie alle Ire Erben unnd nachkommen, So itzt zu Unnserm Marckt Hohenfurtt Seßhafft seindt oder künfftig kommen unnd darinnen wohnen werden, mit Ihren Alten hernach benanndten unnd beschriebenen Freyheitten Confirmando et Meliorando zu begnadigen, Ihnen dieselben gnadiglich auff Ewige Zeit zu verbeßern unnd zu bestetten geruheten unnd sich dan dieselben unnsere Unnderthan unnd Bürger frein, getreu, gewertig unnd gehorsamblich gegen unnß Jederzeit bewisen, erzeigt unndt Verhalten; /
Allßhaben wir hier auff solch Ir demütigst flehen unnd bitten für gantz billich angesehen unndt alles in Guette beratschlagung selbsten genommen unnd ziehen lassen, Becrafftigen solchem nach nicht allein alle Ihre von Viellen Jahren anhero genossene Freyheiten sowohl für unnß alls des letzten herrn erbfundatoren und Collatoren deß Hauses Rosenberg, Allß auch mit unnd neben Unnserm Abbten unnd Priorn den Ehrwürdigen Paul Farenschon unnd Davidt Badingien (: die Unnß hierunnder ebenfahls gehorsambst oberstandener massen Instandinglichersucht :) aller unnd bester Gestalt auff dise Weise, daß diese dem Marckt Hohenfurtt fürlengst von Unnsern gegebene unnd an Jetzt von Unnß Confirmirte unnd extendirte Freyheiten Ihnen gelten, passirlich sein unnd in volligen wurden, erhalten sollen werden. /
ERSTLICH unnd anfenglich Sollen Inn Unnserm Marckt HOHENFURTH zwelff taugliche persohnen auß der Bürgerschafft zu geschwornen eines Raths gesetzt werden, darunder soll einer daß PRIMAS Ambt verwalten unnd ein Anderer daß BURGERMEISTER Ambt wie es sonsten bey andern fürnemen Märckten ublich unnd herkommen, also soll man hier ger Ortten auch Verfahren unnd sollen allwege im Achten, Zwölfften oder Viertzehenden tage, am Freytag, oder wen es die nott eher erfordet, einen Rasttag halten unnd auffs Rathauß zusammen kommen, unnd einem Jeden sein Clag unnd beschwernus unnd anders, was nun von nötten sein würdt, anhören, fleißig erwagen unnd abhandlen. /
Zum ANNDERN, So Können unnd mögen alle Unnsere Unnderthanen Bürger unnd Innwohner Inn Unnserm Marckst Hohenfurtt Ihre Haußfrauen, alle Ihre Erben unnd nachkommen, nun Jetzt unnd füran Künfftiglich zu ewigen Zeiten alle Ir Haab unnd Guett, Hauser, Ackher, Wissen, was In Ihrem Burgfriedt mit Rain, Stein embfangen sein, Erbschafft Barschafft oder annders, wie das Namen haben mag, gar nichts außgenommen (: Außerhalb die Zertrennung der grundt von Hausern :) alles mit einander bey gesundten Leib oder am Todtbett Ihren Haußfrauen, Kindern unnd Freunden mitt Heurath: oder geschäfft vermachen unnd ubergeben, unnd auch Ihre Kinder unnd Waisen nach Ierem besten nutz unnd gefallen in Unnsere einige verhindernus verehelichen.
Begab sich aber, daß Jemandts aus Unnserm Marckt on geschafft mit Todt abgieng, Man oder Fraue, So sollen Alsdan alles daß Verstorben guett allsbaldt Burgermeister, Richter unnd Rath macht haben, dasselbige zu Inventiren unnd zu versperren unnd hernach in Monatsfrist die Schatzung unnd abtheilung zu nutz Wittiben unnd Waisen furtzumen, Wann aber ein Wittib oder Wais stürb, Solls ebenermassen gehandelt werden unnd dasselb verlassen hab unnd guett, nichts außgeschlossen, auff sein negst freundt, die in der Cron Böheim oder Hinder unnsern Gotteshauß wonhafft unnd der Erbschafft gefreuet sindt, mit frembden kann es auch solcher gestalt gehalten, daß man Ihnen Ir anverstorbenes Reiche, doch sovern sie unnseren Unnderthanen Ir zuefallendt Erbguett oder Erbschafft auß anndern Herrschafften fürhin künnfftiglich auch zuestehen unnd folgen lassen werden; wo sich dan begeb, daß Jemandts Im Marckt abgieng unnd Kinder verlies, so die nockbaren Jahre noch nicht erlangt hetten, da soll sollich Ir hab und Guett frommen Erbarn Geschafftleuten gerhab weiß befohlen unnd eingeantwort werden, damit den Armen waisen Ire Guetter treulich unnd unverthan behalten, zu nutz angewendt bleiben unnd auff Zinß außgelihen werden, auff daß sie erwachsen In guetter Zucht unndt aufnemmen gerathen unnd seindt allso die Gerhaben verpflicht, PRIMAS, BURGERMEISTER, RICHTER unnd RATH uber Gerhabschafft ordentliche rechnung zu thun; Stürb aber eines der Pflugkinder darunder, so soll sein theil auff daß annder Lebendig geschwisterig fallen, giengen aber dieselben alle mit Todt ab, ehe sie zu Iren vogtbaren Jahren kommen, so soll all Ir haab unnd guett auf Ihr negst freunde, dermassen wie vorstehet, fallen wen aber solliche Freundtschafft gar abgestorben were, So sollen allßdan derselben waisen verlaßen haab unnd guett unnserm gemainen Marckht Hohenfurtt zu nutz bleiben unnd zuefallen, ohne alle Unnser Irrung, widersprechen unnd hindernus alles treulich unnd gantz ungeferd, doch solt man hierunder gegen den frembden sowohl allß gegen Inlendischen sich aller billigkeit unnd befugnus nach würcklichen erzeigen. /
Zum DRITTEN. Sollen sie sich daß Wochenmarckts alle Montag wie vor Alter her noch furan künfftiglich brauchen, doch soll der fürkauff vor allen dingen im Gay unnder der gemein In dörffern zu treiben gantz verbotten sein, sondern alles was zu der narung dienstlich ist, an den wochenmarckth gebracht unnd daselbst faill gehalten unnd verkaufft werden.
Begeb sich aber, daß Jemandt mit fürkauff auff dem Gey würde befunden, sollen allsdan Unnser PRIMAS, BURGERMEISTER, RICHTER, RATH ZU HOHENFURTH dieselben für sich selbst auffzuheben unnd daßjenige, was bey Ihnen befunden würdt, Ihnen zuzueignen macht haben, da die furkäuffer nit folge leisten sollten, haben sie die ernente zu Hohenfurtt sich daß Herrn Abbts Hülff zu gebrauchen, Im mangel aber dessen mit Zuthuen Unnß unnd unnsern nachkomen, so Hohenfurtt Inhaben werden, umb einsehen anzulangen. /
Zum VIERDEN. Soll allen Störern unnd anstorern allerley Handwerkh auff dem Gey oder dörffern zu treiben nicht mer gestattet werden, sondern dieselben sollen sich hinder unns oder aber andern Enden in Stätt unnd Marckt begeben unnd setzen, dartzue alle Handtirung, es sey gewandt schnit oder anders dergleichen nichts außgenommen so In den dörffern getrieben werden möchte, welches Stätten unnd Märckten zu gebrauchen zuegehöret, Soll auch bey Vermaidung Unnserer Straff verbotten sein. /
Zum FUNFFTEN. Sollen Unnsers Marcks Hohenfurtt Rahtt unnd Bürger mit Hundtirung unnd aller Kauffmanschafft, was den Pfenning betrifft, mit auff- unnd abladen zu Jeder weil unnd Zeit, so vil eines Jeden vermögen Ist, fueg unnd recht zu handtlen, zu wandelen unnd dadurch seinen Nutzen unnd frommen zu suechen Allermassen macht haben. /
Zum SECHSTEN: Sollen hiefüro Ewigkeitt Immerwerendt Unnseres Marckhs Hohenfurtt Rath unnd Bürger Rott unnd weise Bier unnd alles recht zu brauen auch Maltz unnd Bier zu verkauffen nach irem besten Lust unnd wollgefallen gantz macht, frey unnd recht haben, wider welches wir selbsten noch Unnsere nachgehende, viel weniger Abbt unnd Prior Jetzt, viel weniger Künfftige sie keineswegs beschweren sollen Können noch mögen, Allein sollte hierentgegen (: Außerhalb des Gottshauses :) auff einer halben meil In den DörffernUnnserem Gotteshause zugehörig Kainer Kein Bier oder Maltz machen noch machen laßen. /
Zum SIEBENDEN. Waß von Rechtfertigung durch sie, die von Hohenfurtt, unnsern PRIMAS, BURGERMEISTER, RICHTER UNND GANTZEN RAHT (sic) in wichtigen haubt, leib, ehr, guett unnd bluet sachen nitt entscheiden noch sich drin Resduiren können, da sollen sie sich Jeder Zeit daß Herrn Abbten meinung drüber erfragen Nach recht, gericht unnd befundener richtigkeitt druff schließen unnd Procediren, wo nicht Können sie es an Unns unnd Unnser negst zugeende Herrn dieses CLOSTERS HOHENFURT weisen unnd sich von dannen bescheidts erholen, Oder Künfftig nach Unnserm Ableiben nur stracks In dergleichen und anndern fallen an die Königliche Appellation In diser Cron Böheimb Appelliren, die Straffen aber, so under Primaßen, Burgermeistern unnd Rhatt gegebenen bescheiden folgen, fallen der Burgerschaft unnd gemein zu Ohn Unnser, noch des Convents einredt unnd zuspruch. /
Zum ACHTEN. Eß sollen auch alle der Rath unnd die Büger, sowohl alle Ire Kinder unnd nachkommen In offt gedachtem Unnserm Marckt Hohenfurtt, daß Tottenfalls unnd Leibeigenschafft nun hiefür an gantz unnd gar erlassen unnd In Ewigkeit erledigt sein, Unnd sollen auch PRIMAS, BURGERMEISTER, RICHTER UNND RATH befuegt sein, auch hier mit allen vollmacht unnd gewalt haben In Ihre Burgkfreyheit anndern zu Ihnen auffzunemmen unnd einzulassen
(: Jedoch daß dieselben so zuvor nit befreyet, sich bey Ihnen sollen einkauffen
:) auch wider ledig unnd abschiedt unnd sonsten nöttige Brieff unnd verfertigungen nach recht unnd üblichen gebreuchen zugeben ohne alle unnsere unnd unnser deß Stieffts Hohenfurt unnd beeder nachkommen einredt unnd widersprechen. /
Zum NEUNTEN. Ist mehr gedachtt Unnser gantz Bürgerschafft aller Raboldt oder frondienst gäntzlichen befreuhett unnd exempt, außer daß sie Unnserm Erbcloster zu pflanzen setzen, Kraut zu hauen unnd daß Korn am Khuehoff Jarlichen abzuschneiden schuldig sein, darwider sie wir noch daß Convent nitt dringen noch weitter beschweren sollen noch wollen. /
Zum ZEHENDEN. Eß soll auch PRIMAS, BURGERMEISTER UNND RATH Ir Alt gewenlich Wappen alls ZWEN TURN unndt in der mitte ein ROTHE ROS DREYFACH KLEIN MITLER UNND GROS sich aller unnd gebührlicher massen gebrauchen ohne einiches einrede unnd Contradiiction. /
Unnd haben wir auß sonderbaren begnadigung gegenwartige becrafftigung unnd unnsern endtlichen auch Letzten willen mit Unnserer Subscription unnd fürhangendem größerm Insiegel besteet unnd wollen es allermassen In würden gehalten haben.
Auß welchem ebenfalls obbesagte Erwürdige unnser ABBT unnd PRIOR ZU HOHENFURT dieses Semel pro Semper sowohl an Ire Alls gantzen Convents statt unnderschrieben unnd mit Iren Sigeln unnd Pitschieren verfertigett, wie sich den auch hierzue astringirt erkennen. /
So geben In Unnserer RESIDENTZ WIDDENGAWE VIERZEHENDEN MAY ANNO A IN TAUSENT SECHSHUNDERT UNND ACHTEN. //

"Semel pro semper", tj. "jednou provždy" na věčné časy "hiefüro Ewigkeitt immerwerendt", tj. "ustavičně" něco určit "in dieser Cron Böheimb", tj. "v této Koruně České" (k níž se měli Vyšebrodští podle posledního Rožmberka odvolávat v poslední instanci) 1608? Stačí počítat: 1618, 1648, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968…

P.S. Zajímavým dokladem vztahu šumavských Němců k osobě posledního Rožmberka je následující text kněze a básníka Josefa Dichtla ze stránek krajanského časopisu Hoam! (Dr. Milan Hlinomaz mě v dopise z jara roku 2014 upozornil na Dichtlův omyl ohledně přesídlení Petra Voka z Třeboně na Krumlov a "návrat" do Třeboně: Petr Vok přesídlil na Krumlov z Bechyně a z Krumlova pak teprve "na Třeboň", dále pak podle Dr. Hlinomaze třeba alespoň zmínit, že "uvedená modlitební knížka je pro českou knihovědu vzácností, kterou elektronický Knihopis č.: K1728, K1729, K 1744 nezná, tedy toto vydání…", konečně pak Dr. Hlinomaz odkazuje na knihu Petry Večeřové "Šumanská tiskárna (1585-1628)" z roku 2002, kde je opravdu v Soupisu českých a cizojazyčných šumanian na s. 190 záznam s tímto odkazem na Knihopis s. 176: "M. Daňková, Příběh Strejcova žaltáře… dokazuje, že nejde o tisk kralický, nýbrž asi Daniela Adama z Veleslavína nebo Jana Šumana (…) a knihu Zikmunda Wintera Řemeslnictvo a živnosti, s. 301: "Jan Šuman prý také patiskl zpěvník bratrský, nač hněval se Veleslavín." V "Koruně České" to věru nebylo nikdy nijak jednoduché.

Modlitební knížka posledního Rožmberka Petra Voka
Josef Dichtl

Když jsme před 35 lety (psáno v roce 1981 - pozn. překl.) byli vyháněni z domova, musili mnozí bez jakéhokoli majetku (v originále "ohne jegliches Hab und Gut" - pozn. překl.) prchnout přes hranice. Větší části byla dopřána "humanita" dobytčích vagonů (v originále ",Menschlichkeit' des Viehwaggons" - pozn. překl.). Nakolik to ušlo rysímu zraku českých četníků v lágrech (oficiální české označení pro ně bylo "oblastní sběrná střediska" (OSS) a využívala mnohde prostory nacistických pracovních a koncentračních táborů - pozn. překl.), podařilo se mnohde někomu z nás dostat přes hranice malou cennost jako drahou upomínku. Tímto způsobem zachránila rodina Hempel-Wozelka modlitební knížku posledního Rožmberka Petra Voka (v originále "Peter Wock" - pozn. překl.), nacházející se jako dar v majetku staré českokrumlovské soukenické rodiny Wozelkových, o jejíchž vztazích s knížecím rodem schwarzenberským, tímto pozdějším vlastníkem někdejšího dominia pánů z Růže bylo tu nedávno psáno (zřejmě jde o text, pojatý pak do knihy "Unsere Heimat - Die Stadt Krummau an der Moldau im Böhmerwald", s. 374-376 a tvořící v překladu součást textových ukázek z díla Josefa Dichtla na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Tmavohnědou koženou vazbou opatřená modlitební kniha je 13,5 cm vysoká, 8 cm široká a 4 cm tlustá. Na deskách a hřbetu se 6 rýhami je vytlačen dekor, i na 3 zlatých ořízkách sestávající ze 4 pětilistých růží, erbu rodu Rožmberků. Svazek obsahuje 575 číslovaných stran, následuje dalších 12 bez číselného označení. Ve stylu tehdejší doby čtyřroze ozdobným obrazovým okrajem rámovaná titulní strana nese v černé a cihlově rudé v české řeči (v originále "in böhmischer /tschechischer/ Sprache" - pozn. překl.) dlouhý název "Žalmowé aneb Zpěwowé sw. Dawida, kterýchž Cýrkew swatá y stará y nowá při službě Božj wůbec y ginde wždycky s mnohým prospěchem obzwláště vžjwala: w rytmy Cžeské nynj nowě wyložení a w způsob zpjwánj, k wzdělánj čistého náboženstwj práwě (tj. správně - pozn. překl.) slaužjcý uwedení od Giřjho Streyce Z. (rozuměj Zábřezského - pozn. překl.) 1596" (viz k tomu např. web Seznam písmen - Lecyklopaedia, a také Wikipedii, kde ze souvislosti plyne, že Goudimelův tzv. Ženevský žaltář se přes německý překlad Lobwasserův /viz opět Wikipedia dostal i do Čech zásluhou Jiřího Strejce /1546-1599/, člena Jednoty brarské, k níž se i Petr Vok hlásil - pozn. překl.). Oválně rámované, pětilistou růží zdobené exlibris na vnitřní straně přední desky vypovídá, že tato modlitební knížka pochází z knihovny Petra Voka Ursina, pána domu rožmberského, posledního seniora rodu ze všech českých rodů toho nejpřednějšího a nejstaršího. Vročení uvádí letopočet získání knihy 1609 a rukou je připsáno i číslo, určené titulu v knihovním katalogu - I D 5.
Text předmluvy na straně 2 je laděn patrioticky. Strany 3 až 562 jsou určeny 150 zde přetištěným žalmům. Počáteční verš každého jednotlivého žalmu tvoří nadpis. K prvnímu verši každého žalmu je tu i notový zápis nápěvu. Na straně 563 následuje Desatero přikázání Božích (Ex /Exodus/ 20), Audi Israel, Ego Dominus, zpěv Simeonův (L /Lukáš/ 2), Nunc dimities seruum, s notami, modlitba před jídlem, s notami, modlitba po jídle, s notami, modlitba Páně, s notami, konečně pak vyznání víry, opět s notami. Závěr tvoří čtyřsloupcový rejstřík.
Udání letopočtů 1596 a 1609 umožňuje přesnější časové zařazení knihy, snad jen jedné z mnoha jiných, co do jejího místa v životním osudu posledního Rožmberka, o němž víme,že ve svých posledních letech přináležel Jednotě bratrské a vytvořil obsáhlou knihovnu, čítající údajně na 1100 svazků. Převzetí krumlovského panství po smrti bratra Viléma dne 26. října roku 1592 mělo za následek Vokovo přesídlení z Třeboně na Krumlov. Tři léta nato povolal do města prvního nekatolického kazatele. Když došlo v roce 1601 k prodeji krumlovského panství císaři Rudolfu II., vrátil se Petr Vok zpátky do Třeboně, kde 6. listopadu 1611 i umírá.
Dne 30. ledna následujícího roku 1612 následuje pak okázalý pohřeb do rodové hrobky v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod (Hohenfurth), zřízené jedním z předků. To byl konec rodu pánů z Růže.

Hoam!, 1982, s. 122-123

- - - - -
* Český Krumlov / Vimperk / † Třeboň / † † Vyšší Brod
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko