Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HUGO SALUS

Das Floß Vory

Und wieder war der Strom einmal
Aus seiner Erstarrung genesen,
Da schwammen Flöße den Strom zu Tal,
Die waren ein Laubwald gewesen.

Lichtdurchwallt und sangdurchschallt
War einst sein Blättergebreite;
Nun schwamm der hingemordete Wald,
Stamm neben Stamm, in die Weite.

Da an der Berglehne neben der Strom
Baut sich auf lebenden Säulen
Auf ein gründunkler Laubwalddom,
Drinnen just Zugvögel weilen.

Hier ist's wohl schön! Die Luft ist ganz klar,
Nestschutz vor widrigen Winden;
Doch einen Wald, wie vergangenes Jahr,
Können sie nimmermehr finden!

Der rauscht noch heut in ihren Traum!
Vögel, was träumt ihr beklommen?
Just der Strom her, Baum neben Baum,
Kommen die Flöße geschwommen.

Da aus den Ästen schwingt sich's empor,
Sehnendes Flügelgebreite!
Und ein dankbarer Vogelchor
Gibt seinem Wald das Geleite...

Zas letí šumný říční proud
tím zapadlým starým krajem.
Tříští vln vory vidíš plout,
stromy, co bývaly hájem.

Jak prosycen jasy i hlasy stál
kdysi ten les v světle denním!
Teď poražen pluje vodou dál
a svázán kmen při kmeni.

Nad řekou v strmých skalinách
čníval ten les, tak živý:
snáší se sem odsud ptačí tah,
mnohohlas švitořivý.

Je krásně tu, vzduch čirý a skryt,
co příboj větru tiší.
Les však, který zvykli tu mít,
už šumět neuslyší.

Dosud jim zní jak perutný sen
hudbou tesknou a měkkou -
jde za vorem vor a při kmeni kmen
váš les, ptáci, teď tou řekou.

Jak dech větví, jak křídel vzepětí,
rej vzdušný, touhy plný,
dál s jeho věrnou havětí,
pod hejnem háj nesou vlny...

Der Heimat zum Gruß (1914), s. 147-148

O Salusovi bylo hodně napsáno. Nás zde zajímají jeho českobudějovické, respektive šumavské filiace, které jako by tato báseň slibovala navozovat. Ač patří pražské židovské literatuře, narodil se 3. srpna 1866 v České Lípě a rodnému kraji věnoval v díle několik vroucích ohlasů. Gymnázium začal studovat ještě ve svém rodišti, ale když otec, povoláním zvěrolékař, přešel do Českých Budějovic, syn se tam ocitl spolu a byť pobyt nebyl dlouhý, měl v tom městě nejen svého oddaného vykladače Roberta Reinharda, ostatně v naší antologii rovněž zastoupeného, ale roku 1918 tu vyšel v překladu Julia Aloise Korába i titul Hugo Salus: Výbor z básní jako 28. svazek Svátkovy lidové knihovny. Figuruje v něm i báseň Vory. Max Brod vzdal ve svém Životě plném bojů starému básníkovi dojemný hold slovy: "V knize Nová žeň, jediné Salusově knize, která mi zůstala, si ještě dnes rád čtu a zjišťuji, že zvláště ty básně, za něž Salus vděčí své českoněmecké vlasti, jsou selsky pravé a jadrné verše, především dřevorytová Německočeská koleda." Dodejme, že její autor zemřel v Praze ceněn a uznáván 2. února 1929. I České Budějovice na Šumavě by mu měly uchovat vděčnou památku.

K šedesátinám básníkovým
Robert Reinhard

Ohlédneme-li se po básnících novější doby, kteří si za cíl bytostného úsilí vytkli radostné přitakání životu, musí být jistě na předním místě být jmenován v Praze jako ženský lékař už po desetiletí usedlý, doma i v zahraničí známý básník Hugo Salus.
Patří k oné vzácné skupině básnické a lidské, která spatřuje v účinné lásce k bližnímu a v ochotě kdykoli mu s potěšením ze své strany poskytnout pomoc osobní úkol a mohou tedy ve smyslu slov Anzengruberových pohlédnout klidně do tváře věčnosti (v originále "dem Jenseits getrost ins Auge blicken können" - pozn. překl.).
O jeho životě vnějším postačí poukázat na několik málo dat, která byla zveřejněna vedle podrobného zhodnocení jeho umělecké tvorby v obou mnou připravených lidových vydáních básníkových novel, ať už byla zařazena do edice Reclams-Universal-Bibliothek či Max Hesses Volksbücherei. Tyto široce populární svazečky nesou názvy "Nachdenkliche Geschichten" (Reclams-Universal-Bibliothek Nr. 5700) a "Der Heimatstein und andere Erzählungen" (Hesses Volksbücherei Leipzig Nr. 989/990).
Náš básník se narodil dne 3. srpna roku 1866 v České Lípě (Böhmisch-Leipa) na severu Čech jako syn všeobecně váženého úředního zvěrolékaře a jeho umělecky nadané ženy. Po letech šťastného dětství, sdílených spolu se svým starším bratrem, nyní advokátem, započal v rodném městě gymnaziální studia, v nichž pokračoval v Českých Budějovicích a ukončil je následkem opětovného služebního přemístění otcova v Litoměřicích (Leitmeritz). Poté studoval Hugo Salus v Praze lékařství a v roce 1891 tam i promoval. V Praze si básník, žijící ve šťastném manželském svazku, zařídil své stálé bydliště a stojí přece jen ještě za zmínku, že teprve po 14 letech od vstupu do manželství byl mu v roce 1909 osudem přiřčen skvěle prospívající syn Wolfgang (Wolfgang Václav Salus, jak bývá uváděn celým svým německo-česko-židovským jménem /na otcově parte stojí psáno jen Wolfgang Salus/, byl zavražděn po druhé světové válce jako někdejší spolupracovník Lva Davidoviče Trockého, který se stal podobnou obětí stalinské pomsty už v roce 1939 na mexické půdě, sovětskou nebo československou tajnou službou v bavorském Mnichově, kam emigroval /zmíněn byl mj. i v "doznání" Záviše Kalandry v pražském procesu s Miladou Horákovou a jejími druhy z přelomu let 1949-1950 coby "intimní partner" Mary Elen Bakerové, s níž se snad v Mnichově roku 1948 oženil/ - agent mu prý šlápl na nohu botou, opatřenou jedovatým hrotem /zemřel poté "za záhadných okolností" 4. či 5. března 1953/- pozn. překl.).
Básník se stal široko daleko známým v první řadě jako lyrik a vedlo by daleko, kdybychom snad také v tomto stručném nárysu měli jednotlivě rozebírat jednotlivé jeho básnické sbírky. Z osmi sbírek básní, vydaných v mnichovském nakladatelství Albert Langen Verlag, buďtež uvedeny alespoň jejich tituly: "Gedichte", "Neue Gedichte", "Reigen", "Ernte", "Neue Garben", "Die Blumenschale", "Glockenklang" a jako novinka roku 1924 "Helle Träume". Kromě toho je tu kniha básníkova uměleckého vyznání "Christa" s podtitulem "Evangelium der Schönheit" (vyšlo 1902 ve Wiener Verlag s obálkou a knižní výzdobou Emila Orlika jako evangelijní příběh ukřižované ženy, česky 1906 nákladem Moderní bibliothéky - pozn. překl.) a v početných nákladech několikrát vydané lyrické vyznání autorovo pod názvem "Ehefrühling" (nakladatelství Eugen Diederichs Verlag v Jeně) v nádherném uměleckém vypravení Hugo Vogelera-Worpswede, domácí kniha tvořená v podobném duchu jako Rückertova sbírka "Liebesfrühling" či Chamissův lyrický svazek (a také cyklus Schumannových písní - pozn. překl.) "Frauenliebe und Leben".
Opatřena uměleckými vystřihovanými siluetami Eugena Mirskyho, leží před námi také skvostná, před rokem vyšlá kniha básní "Klarer Klang" z vídeňského nakladatelství Rikola Verlag. Nádherné dětské a milostné nápěvy uchvacující svou niternou vroucností, rozkošné náladové obrázky a zralé balady, které stále více získávají na síle a sevřenosti výrazu, nacházíme v těch básnických svazcích, z nichž zejména vroucí dětské písně mohou se stát pravou pokladnicí pro jemnocitné básníky tónů (rozuměj hudební skladatele - pozn. překl.).
Dá se očekávat, že básnický výbor, plánovaný po 60. narozeninách autorových, vymezí pražskému poetovi konečně ono místo, které mu už zdávna náleží. Potom vyjde najevo, že tento básník patří podobně jako Theodor Storm, Gustav Falke, Detlev von Liliencron, Gottfried Keller a Konrad Ferdinand Meyer k nedotknutelné "železné" zásobě (v originále "zum eisernen Bestande", česky by se spíše řeklo "ke zlatému fondu" - pozn. překl.) našeho německého písemnictví. Vyšly už (rozuměj o Salusově zjevu - pozn. překl.) dvě malé brožury, jedna v lipském nakladatelství Xenien Verlag roku 1916 od Dr. Helmutha Wockse, druhá už 1902 od vídeňského Paula Wertheimera v pražské edici "Sammlung gemeinnütziger Vorträge" a odpovídající svazek řady "Deutsche Lyriker" v už zmíněné Hesses Volksbücherei snad na sebe také nedá dlouho čekat.
Co se týče básníkovy vypravěčské prózy, ta se od prvého svazku s titulem "Novellen des Lyrikers" (1903) od náladových skic už zhušťuje k uceleným obrazům života a hned v další kize "Das blaue Fenster" (1906) vykazuje na Gottfriedu Kellerovi školenou sílu jazyka, která se ve třetím souboru "Schwache Helden" (1910) často stupňuje k duchovnímu výrazu. Svébytná je knížka nazvaná "Trostbüchlein für Kinderlose"(1909), překvapující vřelostí svého mollového tónu. Ke třem prvně jmenovaným svazkům novel, přešlým nyní do stuttgartského nakladatelství Deutsche Verlagsanstalt, připojuje se v roce 1913 v lipském zmíněném už Xenien Verlag vydaný soubor "Seelen und Sinne", zatímco lipská nakladatelská firma F.W. Grunow přispěla rozšížřeným svazkem vybraných povídek pod titulem "Ein Sommerabend und andere Geschichten". Také v Kürschnerových "Volksbücher" a v novelistické řadě, vycházející ve vídeňském nakladatelství Lyra Verlag (u H. Molitora) najdeme básníkovy prózy. Do posledně zmíněné edice (jmenovala se "Molitor's Novellenschatz a vyšla v jediné desetisvazkové řadě - pozn. překl.) pojatá nádherná historická novela "Die schöne Barbara", která se odehrává ve středověku na Pražském hradě (v originále "auf der Prager Burg /Hradschin/" tj. i "na Hradčanech" - pozn. překl.), vyšla vedle jiných spisovatelových povídek v jednom vydání také česky a také Ottova levná Světová knihovna přinesla básníkovy prózy s četnými pražskými motivy ve formálně dokonalém přetlumočení. Jeden český výbor ze Salusovy tvorby básnické (i v Japonsku byl vydán podobný) pořídil J. A. Koráb pro nakladatelství J. Svátek (České Budějovice - Praha) v pečlivém svém překladu, svazek pak navíc zdobí známá podobizna básníkova, která je dílem mistra Maxe Švabinského (v originále "der tschechische Meister Max Schwabinsky" - pozn. překl.). Existují i anglické, francouzské, ano dokonce, jak už zmíněno, i japonské překlady jeho prací.
Některé jiné z jeho novel, jako třeba "Ghetto-Geschichte", "Die Beschau", jsou k dispozici i v samostatném knižním vydání, zatímco osobitý soubor "Legenden" stál ještě čeká na své knižní vydání.
Jako dramatik se Salus po několika menších pokusech uplatnil na německých scénách svou biblickou jednoaktovkou "Susanna im Bade", jakož i svou tříaktovou veselohrou "Römische Komödie" (1911), a je velmi politováníhodné, že jeho satirická divadelní hra "Das Denkmal des Homer" dosud nebyla, snad pro své až příliš průhledné politické pozadí, uvedena žádnou scénou a následkem toho se nedočkala ani knižního vydání.
Dalo by se toho velice mnoho povědět o básníkově světovém názoru, překročilo by to však prostor mně tady vymezený. Proto budiž uvedena jedna báseň (český překlad J. Al. Korába /i s titulem oddílu/ převzat ze svazku Hugo Salus: Výbor z básní, který vyšel v nakladatelství J. Svátek v Českých Budějovicích roku 1918 - pozn. překl.) jako malá ukázka jeho vroucí, německému domovu tak přiléhavé poezie (v originále "für das deutsche Heim passenden Gedichte" - pozn. překl.):

Aus dem Buch "Glockenklang":
Ruhe der Liebe
Z knihy "Zvonů hlas":
Klid lásky

Ich geh' so sicher durch die Welt,
Weil du so ruhig mir vertraust;
Ich hab' dein Glück auf mich gestellt
Und weiß, daß du auf Quadern baust.

Als ich dich sah, liebtest du mich,
Ich liebte dich, als du mich sahst;
Und dieser Stolz, der Stolz auf dich,
Ist eitel nicht, noch angemaßt.

Sagst du dies, wie uns hold geschah,
Sag ich 's? Fürwahr ich weiß es kaum.
Du warst mein Traum, eh' ich dich sah,
Seit ich dich sah, bist du mein Traum.

Tak jistě kráčím světem vpřed,
Tvou důvěru že klidnou mám;
Tvé štěstí na bedra já zved'
a vím, ten z kvádrů Tvůj je chrám!...

Když zřel jsem Tě, již bylas mou,
já vzplál, jak spatřilas mě, hned –
a pýchu, žes mou milenkou,
bych marnivou zvát nedoved'!

Víš ty, jak láska vznikla v nás,
vím já to? Věru, sotva as!
Tys byla sen můj dřív a v ráz,
jak zřel jsem Tě, mým snem jsi zas…

Kéž by pražský básník došel na všech stranách širokého ohlasu, kterého se jako skutečně dobrý člověk a charakterní osobnost i jako básník může právem dovolávat (v originále "auch als Poet mit Recht beanspruchen kann" - pozn. překl.).

Budweiser Zeitung, 1926, č. 59, s. 1-3

Dem Geiste Dr. Hugo Salus' †
Adolf Güklhorn
Duchu zesnulého
 

Das Irdische bist Du los, gelöst der Schwingen Fesseln,
Und leicht entteiltest Du in unbekannte Höhen.
Erschauen darfst, wie Du's geträumt, mit trunknem Blicke
Das Licht nun, froh entzücket.

Wenn fern Du auch, uns nahe bist Du dennoch.
Ja, immer, und - so wie im tiefen Waldesrauschen
Fortleben die verklungnen Weisen sommerlicher Sänger.
So bleibest Du und lebst uns.

Bist nahe stets, weil alles, was das Herz berücket,
In reinen Tönen, schön wie heitres Kinderplaudern
Du uns besangst. Und was zum Herzen seine Wege findet,
Das schreibt die Gottheit in den Sternen auf.

Pozemského jsi zproštěn, perutě zbaveny pout,
lehce ses vydal teď v neznámé výše.
Spatřit smíš, jaks o tom snil, pohledem opojeným
ten jas, jím uchvácen rád.

Jakkoli dalek, nám jsi nablízku přece.
Ba, stále, a – jako by v hlubokém šumění lesů
žily dál doznělé nápěvy, slýchané v létě.
Taks zůstals nám i ty živ.

Blízko jsi nám; všechno, co dál srdce mámí,
v čistých tónech, krásných jako sama řeč dětí,
zapěl jsi nám. A co si k srdci cestu umí najít,
zapíše božství do hvězd navždy už.

Waldheimat, 1929, s. 46

P.S. K úmrtí básníkovu se objevily tyto verše v březnovém čísle českobudějovického měsíčníku Waldheimat, věnovaného kulturně-historickým zájmům šumavských Němců.
- - - - -
* Česká Lípa / České Budějovice / † Praha
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko