Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ADOLF SCHIMANN

Mei' größte Freud' Moje největší radost

Jed's Menschenkind af dera Welt
hat nebst so manch'n ander'n Leid
do' amol g'spürt im Herz drin
a recht a große narrisch' Freud.
Und wann die G'schicht' i so betracht',
so kimmts m'r a in meinen Sinn,
dass meine Freud' die größte is',
weil i a Böhmerwäldler bin.

Denn in dem schönen greanen Wald
hat mir mei' Muatt'r 's Leben g'schenkt,
sie hat mi g'herzt und g'liabt als Kind
und alle Sorgfalt durthin g'lenkt,
dass i nur grad, so wie sie tan,
an Böhmerwald als Vadern kenn
und Kinder solcher Muatt'rbrust
als meine deutsch'n Brüder nenn.

O Herrgott, di' liab i grad z'erst,
denn so hat mir's das Muatt'rherz
stets g'sagt: "Mei' liabes, guates Kind,
wend' nur dei' Blick stets himmelwärts!" -
Dann aber liab' i, Muatt'r, di'
mit deinem frommen guat'n Sinn,
Di' Muatt'r und mein Böhmerwald,
weil ia Böhmerwäldler bin!

Z nás lidskejch dětí, co má svět,
má každý v srdci mnohej žal,
ale možná najednou
i radost, že by pohledal.
A když tak vo tom přemítám
ve svojí mysli ze všech stran,
tak moje radost největší,
je to už, že sem Šumavan.

Na tý zelený Šumavě
mi dala život máti má,
s láskou mě tiskla v náruči,
s péčí a všema starostma.
Tak jako vona teď i já
k votcum a k Šumavě se znám,
děcka pak vodkojená jí
svejma bratříma nazývám.

Bože, Tě nejvýš miluju,
eště slyšim ten mámin hlas,
jak řiká: "K nebi, dítě, tam
vobracej pohled v každej čas!"
Tě hned po Bohu, máti, mám,
Tebou mně zbožnej příklad přán,
to pro Tě a muj rodnej les
zvostávám provždy Šumavan!

Waldheimat, 1927, s. 156

P.S. Jak stojí v podtitulu těch veršů, byly zhudebněny v Prachaticích Leopoldem Güntherem, zastoupeným i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže.

Mei' Wunsch! Moje přání

Oft ham i ma gwunsch'n a Häusle a kloa 's,
a Gartle dabei mit viel Bam,
a Kühal im Stall und paar Schweindle dazua,
dös war halt mei' oanzig'r Tram! - -

Und nach'r - ja richti - därf 's Ross a nit fehl'n,
schöas Gschirr und an Wag'n dazua,
a Weible zan wirtschaft 'n - darfs nit vehehln -
dann wär 'n halt der Wünsch'n g'rad gnua! - -

Und d' Jahrln fand ganga in d'r Ewi'keit Meer
und die Wünsch, die hams redli' begleit,
grad nix is ma blieb'n, als das Häusle und 's Wei'
und Kinda zar größeren Freud!

Und hiaz geht mei Wunsch in a andere Bahn,
weil druck'n uns tuat alle d' Not,
dass endli' und amol d'r Fried'n bald kimmt
und d'r Staat uns schenkt 's tägliche Brot!!! - -

Častokrát jsem si malý domek přál,
ovocným sadem stál by obklopen,
kravku ve stáji a pár prasátek,
neměl jsem vlastně ani jiný sen - -

A pěkný kůň by dupal v maštali,
postroj by svítil, k tomu nový vůz,
s dobrou ženou bychom se starali -
to už by, panečku, byl štěstí notný kus!

Rok za rokem šel v moře věčnosti
a z přání, co jich bylo věru dost,
zůstala chalupa a žena po boku
a houf dětí rodičům pro radost!

Teď by nám stačilo v nouzi a strádání
z mých přání míň, s čím vyšel bych a rád:
aby byl mír už po všem, co tu bylo
a chleba, co ho slibuje ten stát!

Budweiser Zeitung, 58, 1919, č. 13, s. 2

's Wiederseh'n Shledání

Und s' Muatt'rl sitzt im Kamm'rl d'rein,
Halt 't d' Bet'n in d'r Hand
Und denkt auf ihr'n oanz'g'n Buab'n
Im weit'n Feindesland.
"Du lieber Herrgott, bitt' Di schön,
Lass' g'sund m'r 'n kämma z'ruck,
Dass i eham no' an meine Brust
In Lieab und Freud'n druck."
Schu' lange Zeit, beinah' a Jahr
Hat's eham das letzt'mal g'seg'n
Als er ban Abschied voll'r Schmerz
An ihra Brust is g'leg'n;
A oanz'ge Kart'n hat'r g'schickt:
"Lieab's Muatt'rl i bin g'sund,
I grüaß Di' herzli' taus'ndmal
Und küss' D'r Hand und Mund." - -
Seit dera Zeit hat's nix mehr g'hört
Von ihr'n Herz'nsbuabn - - -
"Vielleicht" - hat's 'öft'r trauri' g'woant,
"Vielleicht is 'r schu g'stuab'n!" - - -
Da rauscht d'r Fried'n durch das Land,
D'r wilde Krieg is aus,
Da jauchzt das arme Muatt'rherz:
"Hiaz kimmt d'r Franzl z'Haus!"
Do' 's Muatt'rl wird af amol krank
Vor Freud' - vor Load - vor Schmerz,
An Wehtoan g'spürt's' in ihra Brust
G'rad mitt'n d'rein im Herz; - - -
Af amol springt a Bua in d'Stub'n:
"Hiaz kämman's auß'n Krieg
Und alle jauchz'n; d' Musi spielt,
Hoch Oest'reich, Heil und Sieg!"
Zan Fenst'r schleppt si's Muatt'rl schnell
Und hebt zan bet'n an:
"O lieab'r Gott, dass i no'mal
Mein Franz'l seg'n kann!" - - - - -
Dös war ihr all'rletzt' Gebet,
A Herzschlag war ihr End',
Die Bet'n und an Buab'n sei Brief
Hat's g'halt'n in d'r Hand. -
Und wiea's' im Himm'l einikimmt,
Kummt ihr d'r Bua entgeg'n;
Durt is 'r an d'r Muatt'rbrust
Af alle Zeit'n g'leg'n:

V malé komůrce matka sedí,
růženec drží v rukou svých,
myslí na jediného syna,
co válčí v krajích dalekých.
"Prosím Tě pěkně, milý Bože,
ať ve zdraví se vrátí zpět,
ať na prsa ho mohu tisknout,
s radostí ve tvář pohledět."
Už je to rok, s bolestí v srdci
ho provázela plačící
a on ji objal naposledy
na prahu v rodné světnici.
Zatím jen jedno poslal psaní:
"Drahá máti, jsem zdráv a živ,
nastokrát zdravím tě a líbám
na líc a ruce jako dřív." - -
Pak celý čas už ani slova
od toho, co ji má tak rád.
Často si v pláči pomyslela:
"Zabili mně to dítě snad!"
Pak hrozná válka došla konce
a zase nastal míru čas.
Matčino srdce raduje se:
"Můj Franci vrátí se mi zas!"
To srdce zasáhla však radost
i bolest stejně, dlouhý žal
jí zdraví vzal a srdce rozryl,
hluboce se v něm podepsal.
Její hoch do světnice vpadá:
"Mír je už, mami, zas jsme sví,
válka je pryč a hudba všude
teď naše slaví vítězství!"
Zvedá se máti, z lože spěchá
a prosí: "Bože můj, kéž smím
Franciho ještě jednou spatřit,
vidět se ještě s děckem svým!" - - - -
Poslední modlitba to byla,
zmlklo to srdce bez viny,
růženec, také dopis synu
našli pak v rukou matčiných.
Nahoře v nebi, kam se vznesla,
žádný čas není daleký.
Mateřská náruč se tam dočká:
syn jde jí vstříc a navěky.

Budweiser Zeitung, 54, 1915, č. 10, s. 1

P.S. Ta báseň by se spíš měla snad jmenovat Matčino srdce, synovsky stejně dojemná je však pevná víra autorova, že Rakousko, matka tolikera národů, tu hroznou válku vítězně přežije. Těsně po ní však srdce tak jako tak pukne.

D' Osterbeicht Velikonoční zpověď

's Dirndl geht beicht'n,
kniet in Beichtstuhl si hin
"Herr Pforra - Herr Pforra,
wi unglückli' i bin!"
D'r Pforrer sagt: "Beicht ner
recht reumüti', Kind,
d'r Herrgott v'rzeiht oft
a recht schware Sünd." -
"Mei' Bua hat mi' g'hals'n
in Lieab, und in Lust,
aft hat'r mi' druckt
und nach'r mi' busst!"-
D'r Pforrer schaut 's Dirndle
recht mitleidi' an,
draf sagt 'r: "Und nacher,
was hat 'r denn tan?"
"Ja nach'r" - moat 's Dirndle
und wird ganz verleg'n -
"han d'Aug'n dann zuag' habt,
han weiter nix g'seg'n!"
D'r Pforrer sieagt 's Dirndle
im Beichtstuhl v'rzagt,
drum hat'r g'schwind 's Kreuz g'macht,
hat's weiter nix g'fragt!"

Jó, zpověď,
co vám povídat mám:
děvčata pan farář
když tak zpovídá sám.
"Neboj se, dítě,
vin zbavit se svých,
vodpustí Pánbůh
i nejtěžší hřích!"
"Velebnej pane,
ten muj mě má rád,
hubičkuje jen,
mačká napořád!" -
Kněze soucit snad jímá,
když tak zrudla celá,
a ptá se:" Nu a potom,
co pak ti dělá?"
"Jó potom,"a děvče
pohled k zemi stočí,
"copak co vidim,
dyž zavřu voči?"
Teď dál i pan farář
ptát snad aby se bál.
Tu děvenku spěšně
už jen pokřižoval.

Adolf Schimann se narodil v Černé v Pošumaví (Schwarzbach) 14. února 1850. V Českém Krumlově pak navštěvoval obecnou školu i zdejší reálku do roku 1865, kdy se dal na "zelené řemeslo" a poté, co odešel z lesnické školy v v Bělé pod Bezdězem (Weisswasser), sloužil jako tzv. kandidát lesnictví už v šumavském Stožci (Tusset). Po vojenské službě, kterou konal jako tolik Šumavanů coby jednoroční dobrovolník u slavných "pětatřicátníků", upsal se už natrvalo schwarzenberské lesní správě: nejprve v revizní službě na Hluboké, potom postupně v Prášilech (Stubenbach), Lipce (Freiung), Želnavě (Salnau), Černém Lese (Schwarzwald), Všeteči (Wschetetz), od roku 1877 pak na štýrském panství Murau. Stal se tam inženýrem adjunktem a roku 1884 se jako revírník ve štýrském Paalu tamtéž i oženil. Rok nato byl přeložen doslova do "srdce šumavských samot" v Březníku (Pürstling) pod Luzným, odkud přešel roku 1891 do přece jen přístupněji položené Modravy (Mader). To už byl i literárně činný a vedle črt z lesnického prostředí, jimiž pilně přispíval zvláště do rakouského listu Oesterreichische Forst- und Jagdzeitung, psal i verše v nářečí rodné Šumavy, která byla dokonce námětem jeho divadelních her Ein Tag im Böhmerwald a Böhmerwaldriesen. Život ho ovšem nakonec zavál jinam: zemřel nakonec v korutanském Klagenfurtu 28. prosince 1940.
- - - - -
* Černá v Pošumaví / Český Krumlov / Stožec / Prášily / Lipka / Želnava / Černý Les / Březník / Modrava / † Klagenfurt (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko