Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

EDUARD SCHMID

Blickt mir nicht nach trüben Sinn... Nerad bych vás snad zarmoutil...
Blickt mir nicht nach trüben Sinn -
Denkt nicht, dass ich gestorben bin
Sagt nicht, dass ich entschlief -
Doch denkt ich sei nach langer Nacht
Aus schweren Träumen roh erwacht
Weil mich ein Engel rief.
Nerad bych vás snad zarmoutil -
nemyslete, že jsem jen byl,
aniž jsem provždy zesnul snad -
pomněte, že po dlouhém snu
jak z těžké noci procitnu,
až anděl zavelí mi vstát.

Na jedné z nástěnných desek rodinné hrobky v šumavském Anníně (Annathal) nacházíme ty verše, jimiž jako by nás oslovoval ve Vogelsangu (dnešním Podlesí) nedaleko Kašperských Hor (Bergreichenstein) 22. prosince 1910 zemřelý a sem pod vrch Mouřenec (Maurenzen) se svolením okresního hejtmanství v Sušici (Schüttenhofen) na Štědrý den téhož roku v rakvi přepravený (pohřeb se konal na Boží hod vánoční 25. prosince), jak stojí zapsáno v kašperskohorské úmrtní matrice, sklářský podnikatel Eduard Schmid. Narodil se ve Zlaté Studni (Goldbrunn), dne 12. září 1836 a den nato byl ve farním kostele sv. Štěpána na Kvildě (Außergefild) lokalistou (kněz ustavený v dané osadě před zřízením farnosti) Johannem Baptistem Ketzerem pokřtěn. Jeho otec byl Josef Schmid (1802-1886), syn Josefa Schmida staršího (1780-1835), sklářského podnikatele v bavorském Rabensteině, kde i skonal, v letech 1802-1818 působícího jako sklář na huti v Antiglu až do zastavení jejího provozu, a jeho ženy Barbary, roz. Gattermayerové. Eduardova matka Theresia byla dcerou Josefa Eisnera, sklářského mistra ve Vogelsangu (v matrice psáno "in Vogelgesang"!) čp. 1, a jeho manželky Josephy, roz. Adlerové z Tobiášovy hutě (Tobiashütte) na Stolových horách blízko Kvildy. Poté, co navštěvoval obchodní akademii v saském Lipsku (Leipzig), byl Eduard podroben praxi na otcovských skelných hutích. Od roku 1857 vedl huť ve Stachách (Stachau), kterou po sedmi letech předal svému bratru Rudolfovi (1839-1898). V otcovské huti ve Vogelsangu zastavil provoz v roce 1880 a v roce 1864 převzal sklářskou huť v Anníně, provozovanou od roku 1836 Johannem Lötzem (1778-1844) s řezačskými, pozlacovačskými a malířskými dílnami. Kolem roku 1870 huť v její staré podobě zrušil a vybudoval novou prostornou sklárnu se dvěma tavicími pecemi. Firma pod jménem "Josef Eduard Schmid, Fabrik für Kristallglas in Annathal", která zaměstnávala až 120 pracovníků, se specializovala na výrobu křišťálového skla, které postupně nabylo znamenité světové pověsti a vyváželo se odtud i do Ameriky a do Austrálie. Schmid si svou produkcí získal uznání na světové výstavě ve Vídni roku 1873 a byl vyznamenán samotným císařem. Už od roku 1863 byl ženat s Annou, roz. Kralikovou von Meyrswalden (1844-1892), dcerou Wilhelma Kralika von Meyrswalden (1806-1877), majitele sklářské firmy Meyrs Neffe s provozy v Kaltenbachu (dnešní Nové Hutě), ve Vimperku (Winterberg), v Lenoře (Eleonorenhain), v Arnoštově (Ernstbrunn) a ve Františkově (Franzensthal). V Anníně vybudoval Eduard Schmid byty pro dělníky, zahradní plochy, roku 1890 zavedl sem telefonní síť a sedm let nato zbudoval vlastní elektrárnu, už v roce 1894 i most přes řeku Otavu. Podporoval vegetariánství a zdravý způsob života v souladu s přírodními zákony. Tady v Anníně se údajně konaly prvé opravdové spiritistické pokusy v Čechách vůbec. Ve dnech 14.-17. května 1878 tu na Schmidovo pozvání pobýval Henry Slade (1835-1905), dva roky předtím v Londýně "odhalený" (tříměsíční vězení, k němuž byl jako potulný šarlatán odsouzen, ovšem nikdy nenastoupil) a v Německu naopak rok nato astrofyzikem Zöllnerem vědecky "stvrzený" Američan údajně "hermafrodit", který dal v roli média na břidlicových tabulkách vyvstat 12 sdělením ze záhrobí na dotazy přítomných. Poté, co opustil střední Evropu, odjel do Austrálie, kde jeho "duchovní psaní" slavilo také velké úspěchy. Schmidovu dceru Annu (1866-1948) si v roce 1891 vzal za ženu František Novotný (psaný i Franz Heinrich Nowotný /1860-1946/, nemanželské dítě vlasteneckého kněze Antonína Marka /1785-1877/, "libuňského jemnostpána", známého z Jiráskovy pentalogie F.L. Věk, který je měl v 75 letech s pomocnicí své farské hospodyně Barborou Novotnou /1830-1909/), od roku 1862 účetní a korespondent v annínské sklárně a od své svatby v roce 1891 se šéfovou dcerou spolumajitel celého podniku (jeho vedení jako samostatný vlastník převzal roku 1910), koupeného v roce 1934 Karlem Schellem (1892-1945), Novotného zetěm (oženil se s jeho dcerou Barbarou /Betti/) a také majitelem továrny na výrobu zápalek Schell & Neffe v Dlouhé Vsi (Langendorf). Ten dokončil projekt elektrifikace sklárny (vybudoval kanál od jezu na Otavě a zprovoznil turbínu, dodávající elektřinu sklárně i jiným odběratelům) zavedením elektrotavby skla v peci své vlastní konstrukce. Získal tím světový primát a zároveň vyřešil rostoucí nedostatek dřeva. Tam v Dlouhé Vsi spáchal Karl Schell 2. června 1945 při svém zatýkání sebevraždu (viz Regionální informační systém). To už je ale jiná historie a nijaký spiritistický pokus ji nezmění a také nevrátí. Snad až anděl zavelí...
- - - - -
* Zlatá Studna, Horská Kvilda / Stachy / † Podlesí / † † Annín, Dlouhá Ves
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko