ENGELBERT SCHWARZBAUER
Při pohledu na Boletice
Snímek přede mnou (najdeme ho v obrazové příloze tohoto textu - pozn. překl.) zachycuje ctihodný starobylý kostel v Boleticích (Polletitz) a částečný pohled na ves Boletice (na snímku vlevo ji vidíme níže opravdu necelou - pozn. překl.). Vpravo odtud asi pět minut cesty od kostela vzdálena, leží víska Dolany (Dollern), rodiště katechety měšťanské školy v Horšovském Týně (Bischofteinitz) v.v. Antona Feyrera. Na snímku zcela vpravo vyhlíží jedna z chalup vsi Křenov (Krenau), náležející už k farnosti Kájov (Gojau). Krásně se klene v pozadí do výše nad krajinou hřeben hory Kleť (Schöninger) s Josefskou věží (Josefsturm), oblíbeným výletním místem krumlovských (dodejme i budějovických - pozn. překl.) milovníků dalekých výhledů. Mezi Křenovem a Kletí leží v úvalu, který na snímku není vidět, ves Lazec (Losnitz), kde spatřil světlo světa prvý z představitelů Krista ve věhlasných hořických pašijových hrách, řídící učitel Johann Bartl (jeho syn Franz, rovněž učitel, je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Směrem k severu ve vzdálenosti asi tří kilometrů došli bychom do kdysi tak půvabného městečka (v originále "Marktflecken" - pozn. překl.) Chvalšin (Kalsching), požehnané působiště příliš brzy bohužel zemřelého děkana Ottomara Rausche (také zastoupeného samostatně na těchto webových stránkách). Nebožtík se neúnavně věnoval nejen duchovní péči, jeho koníčkem byla i vlastivěda a sbírání všeho, co se jí týkalo. Jako jeho důvěrník vím jen, že mu leželo na srdci zpracování a zveřejnění životních osudů osobností, které se zasloužily o jeho milované Chvalšiny nebo z nich pocházely. Téměř dokončen byl pamětní spis o jednom z jeho předchůdců, kterého si velice cenil, totiž o děkanu, vikáři a školním inspektorovi Gerstenkornovi, jehož podobiznu našel ve farním archívu. O tom bylo známo, že při některé své inspekční návštěvě v Boleticích dal jednomu ze žáků napsat na školní tabuli:
|
"Polletitz,
du bist ein wahrer Edelsitz. Kalsching liegt zu deinen Füßen, Von dort aus wir dich freundlich grüßen." |
(tj. "Boletice,
vy urozené převelice, Chvalšiny máte u svých nohou, s námi vás odsud zdravit mohou." -- pozn. překl.) |
Monsignore Feigl z Kájova, někdejší boletický farář, ta slova za svých zdejších vizitací chvalně připomínával a s jistou hrdou okázalostí hlasně recitoval. Boletice, kdysi královský korunní statek, skutečně urozené sídlo. Nikoli z Chvalšin už ale, nýbrž "z Německé říše" (v originále "vom Deutschen Reiche aus" - pozn. překl.) zdraví nyní osamělé tak a opuštěné Boletice a všechny jeho milé někdejší obyvatele a také všechny někdejší Chvalšinské někdejší děkan Schwarzbauer.
Glaube und Heimat, 1958, s. 216-217
Engelbert Schwarzbauer se narodil 4. září 1877 v dnes zcela zaniklých Hořičkách (Hörwitzl), farnost Boletice. Na kněze byl vysvěcen v Českých Budějovicích 22. července roku 1900 tehdejším tamním biskupem Martinem Josefem Říhou. Schwarzbauer se stal v diecézi vůbec prvním německým alumnátním knězem a když slavil v roce 1957 své osmdesátiny, zůstával už posledním žijícím zakladatelem Díla biskupa Neumanna (Bischof-Neumann-Werk), určeného výchově budoucích německých kněží pro budějovickou diecézi. Jako kaplan působil nejprve až do dubna 1903 v Bělé nad Radbuzou (Weißensulz), v letech 1903-1913 pak v Rychnově nad Malší (Reichenau an der Maltsch), od srpna 1913 do dubna 1917 v Chvalšinách, v letech 1917-1940 už jako farář a děkan v Dolní Vltavici (Untermoldau). 6. září 1946 ho potkalo kruté vypovězení z domova spolu s jeho kolegou, katechetou Josefem Wittmannem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). 9. listopadu téhož roku dorazil z Kislau u Mingolsheimu (zámek Kislau, kdysi sídlo špýrských arcibiskupů, byl později státním vězením, v letech 1933-1939 dokonce nacistickým koncentračním táborem, Bad Mingolsheim je dnes částí obce Bad Schönborn ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko) do Reinhardsachsen ve farnosti Glashofen bei Walldürn v severním Bádensku. Ta osada s krásným vesnickým kostelem, která ho později jmenovala i svým čestným občanem, se měla také stát posledním jeho působištěm. Děkan a čestný konzistoriální rada Engelbert Schwarzbauer tu skonal 23. listopadu 1960. Jak se píše v jeho nekrologu na stránkách krajanského periodika "Glaube und Heimat", nekrologu, který končí pozdravem "na shledanou", "povolal k sobě Věčný velekněz svého horlivého služebníka,...s nímž odchází jeden z nejušlechtilejších, nejdobrotivějších, nejzapálenějších a nejznalejších kněží, které Bůh Šumavě dal."
- - - - -
* Hořičky / Boletice / České Budějovice / Bělá nad Radbuzou / Rychnov nad Malší/ Chvalšiny / Dolní Vltavice / † † † Reinhardsachsen, Walldürn (BW)
