logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RUDI STIPANOWSKY

Bergfriedhof


Ein hölzern' Kirchlein schaut ins Tal
vom Berg in heiliger Hochwaldruh,
wo nun erlöst von Leid und Qual
Geschlechter füllen Gräber zu;
wo Grabstein' viel und Kreuze stehn
vom Totentag bis einst zum Auferstehn,
wo sanft des Friedens Fittich hebt hinan
zu Wetterbaum und Wipfeln
auf gottesnahen Gipfeln
von Ewigkeit zu Ewigkeit.

Horský hřbitov


Kostelík z dřeva hledí dál
z výšin do hvozdů kolkolem,
vykoupen je tu bol a žal
v rovech, jímž rody plní zem;
z ní kameny a kříže ční
ode dne skonu k slávě vzkříšení,
křídlo míru tu vane výš
korunami všech stromů
někam až k nebi domů
k Bohu od věků do věků.

Waldheimat, 1924, s. 102

Grenzlandwacht


Dort im dunkeltiefen Böhmerwald,
wo die Felseneichen alther grünen,
Hüter Hornruf durch die Wälder schallt,
um des neid'gen Hasses Schuld zu sühnen.

Meine Heimatbruder allerwärts
seh' ich heute freudig mit mir hoffen
und von Mut geschwellt pocht mir mein Herz,
denn die Welt, sie wird der Wahrheit offen.

Einig durch der Reinheit blanken Schild
überdauern wir die Not auf Erden
und wenn es für Schul' und Scholle gilt,
mag im Herzblut sich die Klinge härten.

Unverbraucht ein Volk von Lied und Kraft
wollen, Heimat, wir dir uns vermählen
für und für in treuer Ahnenschaft,
so die Sterne wir bei Sternen zählen.

Hraniční stráž


Tam, kde Šumava se z hloubi tmí,
kde mladý dub ční při staré skále,
pastýřův roh lesní tajemství
vin a záští zaplašuje stálé.

Bratry tady vidím odevšad
se mnou čerstvě spjaty nadějemi
a své srdce cítím touhou plát,
aby svět znal pravdu o mé zemi.

Svorně držme spolu čistý štít,
v nouzi dějin nejsme zbrojně prví,
chceme-li své právo uchopit,
čepel nutno smočit vlastní krví.

Neopotřebován ještě, plný sil,
přísahat chci písní, která není
nic než láska, domove, bys byl
v třpytu rodů jak hvězd řetězení.

Waldheimat, 1924, č. 9, s. 116

P.S. Tato báseň byla přednesena, nevíme zda samým autorem, na okresní slavnosti spolku Bund der Deutschen in Böhmen v Tachově v červnu (Heuert) 1924 a vyšla téhož roku v zářijovém čísle prvního ročníku českobudějovického měsíčníku Waldheimat. Jak jiného tónu nabývají ty verše zpětně po všem, co se stalo ve dvacátém století "in treuer Ahnenschaft" a "des neidigen Hasses Schuld", ve všem tom řetězení hvězd a tajemství závistí, vin a záští!

Vaterhaus


Mein Vaterhaus ist kein Palast
und auch kein Bau mit bunten Bogen,
es ist nur eine Hütte fest
in grauer Gasse hingezogen.

Doch ist es freundlich dort zu schau'n
das Haus, das mir zur Lieb' gegeben.
Wo Schwalben ihre Nester bau'n,
im grünen Flor der süßen Reben.

Aus zweiten Fenstern allezeit
es mag fortan wohl immer taugen -
grüßt Freude und Zufriedenheit
wie kleines Glück aus klaren Augen.

Otcovský dům


Není palác ten starý dům,
nesvítí sytě jeho stěny -
jen skromně hledí k nebesům,
šedí podobných obklopený.

A přece je mi domovem,
ozářen láskou se mi jeví,
vlaštovky staví pod krovem
své hnízdo nad úponky révy.

A z okna v loubí vyhlédá
a pohled syna k sobě stočí -
zve k šťastným, dlouhým besedám
ten modrojas dvou drahých očí.

Waldheimat, 1926, č. 1, s. 16

Sonniges Glück


Glückfroh lugte ich vom Birkenhag
In den sehnsuchtfrohem Sommertag
War ich einmal doch so einzig mein -
In dem stillen feinen Hain - allein.

Ein azurnes Domdach über mir
Und im Grunde meine Heimat hier
Und nur Vogelsang und Blütenflaum...
O - welch' wunderselig süßer Traum!

Slunečné štěstí


Březovým hájem obklopen
se toulám, se mnou letní den.
V tom něžném tichu sám a sám
jen svému nitru naslouchám.

Azurná klenba nad hlavou
a domov pod tou dálavou,
jen ptačí zpěv, dech květů v něm,
chci vnímat, sám s tím sladkým snem.

Waldheimat, 1926, č. 7, s. 108

Einklang


Die Wellen rauschen wandermüd
Und leise... leis... lauscht mein Gemüt,
Am Bache graue Erlen lispeln
Ein Wörtlein wundersam - und wispeln
Mein liebes Märchen von der Mühle.

Der Saaten Gold schwillt in den Aehren -
Mir werden zum Gebet Gefühle,
Als woll't der Nachtigallen Wundertönen
Mein Herz beglücken und verklären
Und mich noch heut' mit aller Welt versöhnen...

Souzvuk


Vlny jdou a zdlouha šumí
tiše... cit jim porozumí,
šelestu olší při potoce,
co šeptnou mi v jediné sloce
zas pohádku o starém mlýně.

Zlatem zrna už těžknou klasy --
jak modlil bych se na novině,
když slavičí zpěv nese se tím létem,
v mém srdci ke štěstí se časí
a smířil bych se rázem se vším světem...

Waldheimat, 1929, s. 119

P.S. Tady je autor podepsán na rozdíl od jiných svých veršů na stránkách Waldheimatu Rudl Stiepanowski.

Glaube


Nicht Tod und Teufel kann uns stürzen
Vom Pilgerpfad des Volkes Opferstein,
Noch ehbevor sich Welten schürzen
Und Welterlösung flammt im Glorienschein.

Víra


Smrt ani ďas nám nezabrání
k svatyni domova dál cestou jít,
než světy zhltne propast v tmáni,
chcem spásu věrných v slávě zakusit.

Waldheimat, 1927, č. 6, s. 98

Rudolf, psaný Rudi či také Rudl Stipanowsky se narodil 29. dubna roku 1905 ve Starém Sedlišti (Altzedlisch) u Tachova čp. 72 jako syn Josefa (v matrice je psán příjmením Stipanofsky. *16. června 1861) a Anny, roz. Lichtneckertové (*14. února 1858). Rodiče se brali 3. května 1887. Otec je v křestním záznamu synově uveden jako obuvník a syn rukavičkáře (Handschuhmeister) ve Starém Sedlišti čp. 166 Martina, psaného ještě příjmením Stěpanovsky stejně jako jeho otec Wenzl, krejčovský mistr ve Starém Sedlišti čp. 155 (jeho žena Maria, roz. Thuyová byla dcerou mistra obuvnického, který provozoval živnost v témže čp. 155) a Kathariny, roz. Schafferové, dcery mistra řeznického ve Starém Sedlišti čp. 229. Rudolf Stipanowsky (to příjmení je kompromisem, vzešlým z těch předchozích) roku 1925 vydal v Plané u Mariánských Lázní básnickou sbírku Fiedel und Fackel, přivítanou českobudějovickým časopisem Waldheimat jako "domovsky blízkou" (anheimelndes) knihu mladého šumavského básníka a učitele. O dalších osudech autorových nám bohužel není nic známo.

- - - - -
* Staré Sedliště

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Staré Sedliště, náměstí se zámkem, osmibokou kaplí, zbořenou roku 1959, vpravo pak radnicí městečka a zámek sám, jak kdysi vyhlíželStaré Sedliště, náměstí se zámkem, osmibokou kaplí, zbořenou roku 1959, vpravo pak radnicí městečka a zámek sám, jak kdysi vyhlížel
Kostel sv. Prokopa a Oldřicha ve Starém Sedlišti po opravě z darů spolku německých rodáků v roce 1999...Kostel sv. Prokopa a Oldřicha ve Starém Sedlišti po opravě z darů spolku německých rodáků v roce 1999...
... a na novějším snímku
Zobrazení ubohých duší v očistci s latinskými citacemi modlitby Zdrávas Královno: "v tomto slzavém údolí - k tobě voláme - k tobě vzdycháme - lkajíce a plačíce" v někdejším farním kostele sv. Prokopa a Oldřicha ve Starém Sedlišti na fresce, jejímž autorem je Wenzeslaus Samuel Theodor Schmidt (1694-1756) z Plané (Plan)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist