Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ STRUNZ

Věnování knihy Freymüthige Briefe über die Schafzucht in Böhmen und Österreich (1788) knížeti Johannu zu Schwarzenberg

Nejjasnějšímu, vysoce urozenému pánu panu Johannovi zu Schwarzenberg, knížeti Svaté říše římské, okněžněnému landkraběti v Kleggau, hraběti ze Sulzu, vévodovi krumlovskému, rytíři Zlatého rouna, Jeho římského císařsko-královského apoštolského Majestátu skutečnému tajnému radovi, Svaté říše římské dědičnému dvorskému sudí z Rotweilu, vladaři panství Třeboň, Hluboká, Postoloprty-Lovosice, Mšec, Nový Hrad, Jinonice, Drahonice, Protivín, Orlík, Vimperk, Chýnov, Zlatá Koruna, Murau, Reiffenstein, Frauenburg a Autal atd. atd. (kromě štýrských panství jsou mnou ta česká uvedena překlady místních jmen - pozn. překl.)

Nejmilostivější říšský kníže, nejctihodnější dobrodinče lidstva!

Svět, každý skutečně poctivý občan měl by vědět, jakým díkem jsem zavázán nejjasnějšímu schwarzenberskému domu; a od Vaší Jasnosti budiž mi nejmilostivěji dovoleno, několika málo slovy dát průchod (v originále "Luft zu machen" - pozn. překl.) citům vděčnosti, naplňujícím mou duši; vylít si své srdce, plné díků za tolik jím užité dobročinnosti a smět volně, bez příkras a bez kadidla (v originále "ohne Schminke-ohne Weihrauch" - pozn. překl.), vyjádřit ten cit v mé duši spočívající; Vy jste byl mou božskou záštitou (v originále "mein Schutzgott" - pozn. překl.), abych se nestal zpustlou zahálčivou bytostí (v originále "kein werwildetes unthätiges Wesen" - pozn. překl.), Vy jste sytil, vedl sirotu, který plakal po chlebu a po otci (v originále "nach Brod und Vater weinte" - pozn. překl.), také jste Vy, vznešený kníže, dobrodincem mé ubohé matky, jíž Vaše Milost prodloužila život. Nezaslouží si už toto samo ten nejoprávněnější dík? Co mají chudí? Čím by se měli a mohli odvděčit knížatům, mužům urozeného rodu? Díky Prozřetelnosti, že jsem se stal člověkem, a dobru toho řízení, že srdce, které mi příroda stvořila přístupným všemu ušlechtilému, zejména pak citu vděčnosti, nevzrostlo v necitlivou chrupavčitou tkáň - Ono vděkuplné srdce, nejjasnější kníže, a tyto skromné listy otevřených dopisů o chovu ovcí v Čechách a v Rakousku zasvěcuji Vám v nejhlubší úctě: Vám, nejvznešenějšímu znalci, předkládám je k ověření; Vy se znáte v zemědělství a držíte nad ním ochrannou ruku; je Vám povědoma jeho hodnota a cena; Vy víte až příliš dobře, že jen z téhož samého - povstávají knížata: žádné nestvořil Bůh, ale přikázal jim podle svatých zákonů vést nevědomé, chránit utlačované, obšťastňovat poddané, dávat zemím řád; tento svatý příkaz chovám v úctě; žehnám každému knížeti, který tyto povinnosti zná a podle nich i jedná. A to bylo, bez předstírání, nejjasnější kníže, vždy Vaší neúnavnou snahou, cílem, o který Vaše duše, obšťastňující lidi kolem, zápolí. Pln úcty předávám Vaší Jasnosti tohoto prvorozence mých v praxi shromážděných pozorování. Jsou to sice toliko črty jednoho Čecha (v originále "nur Skizzen eines Böhmen" - pozn. překl.), který se už od třinácti let (v originále "seit dreyzehn Jahre" - pozn. překl.) obírá zemědělstvím, chovem dobytka a včelařstvím, a musí se často obejít bez podpory, bez učitele, jak si sirotek musí sám zjednat ochranu a pomoc, a který přesto ví, že Vaše Jasnost ráčí v těchto črtách spatřovat to, čím jsou, totiž vůlí být potřebným a užitečným a nepředstíraným výrazem vděkuplného srdce.
Šťastné Čechy! Můžete zas těšit muže nejvyšší urozenosti až po nejnepatrnějšího venkovana činorodostí a podnikavým duchem svých občanů a stavět se tak po bok jiným národům; vidíte své děti znovu k sobě připutovávat, vznešená knížata, osvícená hrabata a činorodé občany soutěžit v úsilí o dosažení nejlepšího obecného dobra země, o to, přinášet jejím obyvatelům radost a štěstí. Také Vy, nejjasnější kníže, náležíte této třídě dobrodinců oblažujících lidstvo; vděčnost tepe v srdci každého Vašeho poddaného Vaší otcovské dobročinnosti vstříc. Kdo by neznal Vaši horlivost, s níž se věnujete ku blahu Vašich poddaných zemědělství, chovu dobytka i včelařství? - Ještě Vaši vznešení knížecí potomci, nejctihodnější dobrodinče lidstva, budou sklízet žehnání a díky tisíců, budou slýchat od vnuků a pravnuků Vašich poddaných: Johann byl dobrý kníže, náš otec, strůjce našeho štěstí (v originále "der Stifter unsers Glüks" - pozn. překl.). - I ten potomek v nejvzdálenější budoucnosti, nejvznešenější kníže, bude žehnat Vaší památce; ta pověst bude ještě po staletí žít ve Vašich urozených potomcích jako zděděný činorodý duch, přinášející lidem štěstí --- To je mým přáním bez předstírání a falše, s nímž se v nejhlubší poníženosti odporučují Vaší vysokoknížecí Milosti a v němž pln úcty setrvávám (v originále "ehrfurchtsvoll ersterbe" - pozn. překl.) Nejjasnějšího říšského knížete Vaší vysokoknížecí Jasnosti nejponíženěji věrně poslušný Franz Strunz.

Ten, jemuž jsou Otevřené listy o chovu ovcí v Čechách a v Rakousku s takovou submisivní oddaností věnovány, totiž Jan Nepomuk I. ze Schwarzenbergu (1742-1789), desátý "vévoda krumlovský" (teprve po jeho smrti se rod rozdělil na větve hlubocko-krumlovskou a orlickou), je tu vlastně "šumavským" ručitelem předchozího textu, vydaného tiskem pouhý rok před skonem knížete v Hluboké nad Vltavou. Fiktivním adresátem dvaceti Strunzových dopisů je jinak muž, oslovovaný autorem "mein Freund", "mein Beßter (!)", "Werthester". Vedle jistě odvážného tvrzení, že "unter Oktokar I (!) und Przmysel II (!!) mit dem Ackerbau und der Viehzucht weit beßer stand, als itzt (!!!)"(tj. že za Přemysla Otakara I. a II. na tom byly zemědělství a chov dobytka daleko lépe nežli nyní), nechybí srovnání se soudobými i historickými zahraničními příklady, ale zdůrazňují se vlastenecky, tj. "patriotisch", přednosti a předpoklady Čech zejména za panování "selského císaře" Josefa II. Oním "jedním Čechem", za něhož se autor knihy sám ve svém věnování označuje, byl Franz Strunz, narozený podle netolické křestní matriky 17. února roku 1756 v Oboře u Netolic (jde o pozůstatek proslulé rožmberské obory při zámku Kratochvíle /Kurzweil/). Matrika sama zpřesňuje místo narození určením "z Bažantnicze" a latinsky zaznamenává: "Anno 1756 die 18 Februarii baptizans est infant heri natus ex thoro legitimo nomine Franciscus de Paula per Patrem Sigismundum Janauschek Capellanum loci Patris hui Jacobi Struntz Phasianarii Dominicalis. Matris Katharinae Subditorum Serenissimi Principis de Schwartzenberg /:tit:/" (tj. "Roku 1756 dne 18. února pokřtěno jest dítě včera narozené ze zákonného lože jménem Franciscus de Paula páterem Sigismundem Janauschkem, kaplanem zdejším otci toho /dítěte/ Jacobu Struntzovi, panskému bažantníkovi, matce Katharině, poddaným nejjasnějšího knížete ze Schwartzenbergu /: titul:/"). Matka Kateřina byla rozená Heyneová, otec Jakub pocházel z Postoloprt (Postelberg) na tehdy jazykově převahou německém schwarzenberském panství téhož jména. Franz byl jejich pátým děckem. Domy netolické obory a bažantnice, kterou Jakub Strunz vedl, se nacházely přímo u zdi proslulého zámku Kratochvíle (původně hospodářského dvora Leptáč, náležejícího Jakubu Krčínovi z Jelčan). V roce 1761 se rodina přestěhovala do Postoloprt, otec služebně povýšil na schwarzenberského revírníka a zakrátko ovdověl. Když roku 1767 předčasně skonal, stal se Franz oboustranným sirotou, žijícím se sourozenci jen s nevlastní matkou, otcovou druhou ženou. Další životní stopy Franze Strunze vedou do Brna a do Vídně, kde v roce 1788 vydal u předního tamního nakladatele Krause svou knihu o chovu ovcí a přesídlil nato až do roku 1792 do Bratislavy, tehdejšího Prešpurku. To už se psal celým jménem "Franz Friedrich Strunz Ritter von Skronsky". V Brně, Bratislavě i Vídni, kam se z Bratislavy vrátil, působil jako traiteur, tj. vedoucí stravovacího zařízení, v Brně v univerzitním semináři, v Bratislavě v uherském reformním generálním semináři a ve Vídni dokonce v elitní Vojenské akademii. V Bratislavě zakoupil od Johanna Adama Messerschmidta, mladšího bratra významného sochaře Franze Xavera Messerschmidta (1736-1783) 49 tzv. "charakterových hlav", byst s nejrozličnějšími grimasami lidské tváře, jejichž se stal od roku 1793 jako vídeňský hostinský prvým vystavovatelem a také vydavatelem jejich průkopnického výstavního katalogu (v roce 2009 vznikl v Bratislavě, kde Messerschmidt skonal, hodinový hraný dokument o něm v režii Petera Dimitrova za herecké účasti Marka Vašuta). Na jaře 1805 Strunz vážně onemocněl a 18. července téhož roku ve Vídni i skonal, stár 49 let. Jak píše na závěr svých textů o něm vídeňská badatelka Anna Schirlbauerová (viz Mag. Anna Schirlbauer - Publikationen a ve zkrácené podobě viz Obnovená tradice č. 53 z roku 2016), byl to krátký život vzdělaného muže (dodnes o způsobu jeho vzdělání vlastně málo víme), autora zemědělského odborného pojednání, gastronoma a galeristy (rodem z Kratochvíle na schwarzenberském panství Krumlov, můžeme dodat), který na svých ambicích možná i ztroskotal, ale díky svému idealismu fantasty se stal posléze průkopníkem nikoli snad chovu ovcí, nýbrž kupodivu obchodu s uměním. Vida schwarzenberská podpora sirotků a vdov!
- - - - -
* Obora u Netolic / † † † Vídeň (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko