logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WILHELM SZABO

Heimat


Nehmt es hundert Jahre nicht in den Mund,
dies Wort,
das eure Lippen verfälschten
in einen Namen des Hasses!

Lasst es ausruhen vom Missbrauch,
auf dass es
verliere den schuldhaften Klang
und nicht Ausschließendes mehr
benenne,
nicht Hinterwald, feindliche Enge,
nur Lande noch,
aufgetan allen,
im Häusermeer bergend, in Weilern
ein brüderliches Geschlecht!

Domov


Sto let neberte do úst
to slovo,
jež vaše rty znetvořily
ve jménu nenávisti!

Nechte je odpočinout od zneužití,
až konečně
ztratí ten zvuk plný viny
a přestane pojmenovávat
cosi výjimečného,
lesní končinu stvořenou k nepřátelské tísni,
až bude znamenat jen kraj do šíra
otevřený všem,
zemi skrytou v moři chalup, v samotách
bratrského pokolení!

www stránky Wiener Zeitung

Waldviertel


Du bist der Heimat armstes Land,
verschollen, voll Stille und Ruh.
Äcker und Heiden sind dein Gewand,
der Wald deckt die Blößen dir zu.

Und die Flicken im groben, kargen Kleid
sind die Moore, die Bühel aus Stein.
Nicht Wein und Weizen, dir, Land gedeiht,
kaum die Knollen, der Roggen, der Lein.

Lesní čtvrť


Nejchudší kraji domova,
zapadlý koute plný ticha
brázd, strání tichá osnova
v odění lesů z tebe dýchá.

Záplatovaný je tvůj šat,
slatěmi, kamením v něm svítá.
Místo vína a pšenic vidím stát
lán lnu a brambor v pruzích žita.

Ich bleib in den Dörfern...


Ich bleib in den Dörfern. Du flüchte!
Verlass dies Land voll Nebel und Wind,
Wo die Raben die finstern Früchte
Der laublosen Bäume sind!

Dich locken die Städte. So reise!
Lass mich hier oben allein!
Mir ist der Tag nicht zu leise
Und mein Gelass nicht zu klein.

Du fürchtest die einsamen Winter.
Die Herbste sind dir zu rauh.
Mich freuen die Äcker, die Büsche dahinter,
die Anger im Morgentau.

Mir hat dies Land gegeben
Sein karges Brot, eine Kammer am Rain,
Und ist mir Heimat und Leben
Und teuer ist mir sein letzter Stein.

Zůstávám ve vsích...


Zůstávám ve vsích. Ty ani
znát nechceš, jak to mží v nich,
jak fičí. Jen černo vraní
jsou plody zim ve větvích!

Láká tě město. Tak jdi tam!
Nech mě, ať zůstanu sám
tu nahoře. Tiché dny vítám,
aniž krov upřen je nám.

Bojíš se samot a zimy,
už podzim tě děsí, když vtáh
do brázd. Krůpěj lahodí mi
v křích každá, luh po rosách.

Ta země mi to dala,
tvrdá jak chléb, co je z ní.
Doma žít lze i z mála,
mít rád kámen byť poslední.

Narodil se 30. srpna 1901 ve Vídni, kde 14. června 1986 také zemřel. Působil však jako učitel a pak i ředitel školy v nám tak blízké Weitře, u nás domovsky zvávané Vitoraz. Jeho prožitek venkovské krajiny je nezvykle hluboký, jak prozrazují už názvy básnických sbírek, jak šly po řadě od té prvé, pojmenované roku 1933 ještě Das fremde Dorf. Následovaly Im Dunkel der Dörfer (1940), Das Unbefehligte (1947), Herz in der Kelter (1954), Landnacht (1965), Schnee der vergangenen Winter (1966). To "Kelter" značí vinný lis a datum vydání sbírky, v jejímž názvu figuruje, je i rokem, kdy za svou poezii získal významnou Traklovu cenu. O tři léta později to byla Körnerova cena, roku 1961 zemská kulturní cena dolnorakouská a rok nato Cena města Vídně. V Národní knihovně jsem pak na podzim 2000 uviděl ve třetím svazku edice velkých rakouských lyriků poprvé jeho zamyšlenou tvář, která mi pověděla tolik jako jeho verše: že máme dosud v očích jedinou vlast.

- - - - -
* Vídeň (A) / Weitra (A) / † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Plán vídeňského Centrálního hřbitova, kde je umístěn čestný hrob básníka a jeho ženy (skupina 40, číslo 130)...
... a jeho podoba
Odhalení pomníku Wilhelmu Szabovi ve Weitře roku 2001 (prvý zprava stojí Wolfgang Katzenschlager)Odhalení pomníku Wilhelmu Szabovi ve Weitře roku 2001 (prvý zprava stojí Wolfgang Katzenschlager)
Zvláště bizarní snímek z Weitry za nacistických časů: před sochou sv. Jana Nepomuckého, který mlčí a nemůže se bránit, manifestuje se příslušnost k Hitlerově "Říši"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist