logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ROBERT TEICHL

Das Heldenmädchen aus Gratzen


Es war anno fünf, da wälzte sich hin
Gen Ost das Heer der Franzosen;
Die Sieger, sie wollten dort drunten in Wien
Mit dem Kaiser um Österreich losen.

Und wo sie quartieren, da gab es viel Not,
Die Kriegssteuer täten sie fordern
Sonst sollten zum Himmel blutigrot
Die Flammen des Städtchens lodern.

So droht der französische General
Auch hier einem löblichen Rate:
Es schaffte viel bittere Sorgen die Wahl
Dem Gratzener Magistrate.

Da rückt eine tapfere Freischar heran,
wo der General residierte,
Dort stimmte gar heitere Weisen sie an,
Der Schulmeister dirigierte.

Dumouquieu hat gar bass erfreut
Die treffliche Serenade,
Den Schulmeister er zu sich beut
Versichert ihn seiner Gnade.

Da fasst sich der Lehrer ein Herz und sagt:
"Ich würde glücklich mich schätzen,
Dürft' ich; ist die Bitte nicht zu gewagt,
Mit Gesang die Herren ergötzen."

Messieurs nehmen gerne den Vorschlag an
Und bald, holdselig befangen,
Tritt des Schulmeisters Töchterlein auf den Plan;
Wie glühten da ihre Wangen!

Zum alten Spinett der Vater sich setzt,
Ermuntert das Töchterlein leise.
Mit Zagen beginnend, doch jubelnd zuletzt
Erklingt eine herrliche Weise.

Die Franzosen, sie horchen, sie lauschen erstaunt
Aus deutschem, aus lieblichem Munde
Die Sprache der Mutter zu ihnen raunt,
Gar seltsam ergreift es die Runde.

Und der General zu den beiden tritt,
Er drückt bewegt ihre Hände
Und sagt: "Für die Erfüllung jeglicher Bitt'
Ich jetzt mein Wort verpfände."

Das Mädchen besinnt sich nicht lang und spricht:
"Wollt ihr eine Gnade gewähren,
Befreit die Stadt von der Steuerpflicht,
Wir können nichts Höh'res begehren."

Der General stutzt, doch denkt er des Worts,
Das als Soldat er gegeben -
Und Luise Goll wird als Engel des Orts
In unseren Herzen leben!

Rekovná dívka novohradská


Osmnáct set pět - ten rok se valily
z Francie na východ ty voje,
jimiž chtěl Bonaparte v mocném úsilí
Rakousko s Vídní získat bojem.

Kde bytovaly, bída nastala
a tam, kde nevymohly daně,
nad střechami měst k nebi šlehala
změť plamenů: jen pohleď na ně!

Tak hrozí i francouzský generál
požárem pomstít každou ztrátu
tu v Nových Hradech také a znát to dal
i zdejšímu magistrátu.

Však zástup odvážných se vydá tam,
kde generál ložíruje,
směsí veselých hlasů spustí a sám
pan učitel diriguje.

Dumouquieu umí ocenit
vkus serenády a chválí
zvlášť kantorovo umění.
Ten nijak neotálí -

k přídavku kuráž sebere:
"Písnička roztomilá
v poníženosti veškeré
by panstvo snad pobavila..."

Messieurs s tím návrhem souhlasí
a zasednou blahosklonně,
když učitel dcerku svou - proč asi? -
postrčí zapět pro ně.

Jak jen se rozkošné rtíky skví,
jak zrumění líčka jí bledá,
jak ostýchá se v svém panenství,
když tatínek k spinetu sedá!

Francouzi uším snad nevěří:
slyší z úst sličné té děvy
znít píseň v řeči své mateří,
kde německé čekali zpěvy.

A generál řekne těm oběma
i tomu městu všemu:
"Ať teď z vás přání kdo sobě má
jaké chce, splní se mu."

Dívka, aniž váhá na chvíli,
řekne: "Tak odpusťte nám
daň všechnu, kterou nutili
byste městu - víc přání nemám."

Generál strne, ale už slovo dal
a nelze mu vzít ho zpátky -
Tak, Luiso Gollová, žít budeš dál
nám v srdcích, anděli sladký!

Glaube und Heimat,1995, č. 7, s. 31

Narodil se v Nových Hradech (Gratzen) 4. června 1883. Jeho otec Anton Teichl (1837-1913) byl ředitelem buquoyského novohradského panství a významným regionálním historikem, jemuž vděčíme za tři obsáhlá a dosud nikým nepřekonaná zpracování dějin města Nové Hrady i okolí. Už děd Wenzel Teichl byl přezdíván "Burggraf" pro své sepětí s rezidencí starého rodu, se kterým přišli předkové odkudsi z Württemberska před staletími sem na Šumavu a v jehož službách byli pak nepřetržitě od roku 1750. Mladý Robert studoval ve Vídni zeměpis a historii a po své promoci roku 1906 se stal tajemníkem Hermanna Hallwicha z Teplic, významného valdštejského badatele. Když skončila první světová válka, kterou prožil jako voják ve službách c.k. monarchie, byl napříště trvale činný v rakouské Dvorské, resp. Národní knihovně, kde dosáhl až funkce zástupce jejího generálního ředitele. Než odešel roku 1945 do penze, reprezentoval rakouské knihovníky na mnoha mezinárodních fórech, nastálo potom ve Sdružení německých knihovníků. To on se zasloužil mj. o založení časopisecké studovny při vídeňské Národní knihovně, jejíchž služeb jsem využíval i při práci na tomto souboru. Z jeho historických a odborných prací lze uvést tituly Goethe und Graf Buquoy, Österreichische und deutsche Südpolforschung, Geschichte Wallensteins (s Hermannem Hallwichem), Der Wiegendruck in Kartenbild, Zur Organisation des österreichischen Bibliothekwesens der Gegenwart, také průvodce po vídeňských knihovnách a po Rakousku vůbec. Spolupracoval na několika slovnících a encyklopediích a zanechal ve své bohaté pozůstalosti řadu rukopisů. V dunajské metropoli Robert Teichl v hodnosti dvorního rady i zemřel 5. března 1970.

- - - - -
* Nové Hrady / † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho bratr Karl
Jeho sestra Marie na snímku z roku 1906
Po předčasné smrti jediného syna, nadaného jevištního výtvarníka Wolfganga Teichla (1924-1942), vydal Dr. Robert Teichl a jeho žena Hedwig, roz. von Perger, vlastním nákladem pamětní tisk, mj. s návrhy Wolfgangových scénických řešení Mozartovy opery Idomeneo
Záhlaví jeho článku o vlastním otci

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist