MARIA TREBENOVÁ

Úvod ke knize "Zdraví z Boží lékárny"

Nejvyšší stvořil ze země léky
a rozumný jimi nepohrdá.

Sirach 38, verš 4.

Přestože se moje osoba i má doporučení, poskytovaná v předchozích vydáních této knihy, stala terčem četných útoků z mnoha stran, dala jsem se přesvědčit spoustou nadšených dopisů od zdravých i nemocných občanů z domova i ze zahraničí včetně lékařů a léčitelů k tomu, abych nabídla lidem znovu své nejnovější zkušenosti s léčivými rostlinami a vědomosti o nich v podobě přepracovaného a rozšířeného vydání svého díla

"Zdraví z Boží lékárny"

V době, kdy se většina lidstva až přespříliš odklonila od přirozeného způsobu života a přivodila si nesprávnou životosprávou strašlivé choroby, měli bychom se opět vrátit k našim léčivým rostlinám, jimiž nás Pán Bůh ve své nekonečné dobrotě od nepaměti obdarovává. Důstojný otec Kneipp (Sebastian Kneipp /1821-1897/, proslulý bavorský kněz a "vodoléčitel" - pozn. překl.) ve svých knihách říká: "Na každou chorobu roste bylinka!" Každý z nás může tedy posloužit svému zdraví, když prozíravě už dopředu a včas sbírá léčivé rostiny v "Boží lékárně", denně nebo během léčebné procedury z nich pije odvar a využívá je i jinak ve formě výtažků, mastí, obkladů, masáží či přísad do koupele. Rozhodneme-li se užívat léčivé rostliny, měli bychom začít s bylinami, které pročišťují krev, jako je česnek medvědí, kopřiva dvoudomá, rozrazil lékařský, pampeliška (smetanka) lékařská, jitrocel kopinatý. Léčebné kúry z těchto bylin, jestliže je provedeme přesně podle návodu, nemohou uškodit. Pokud nepřinesou úlevu nebo pomohou jen malou měrou, lze hledat příčinu v geopatogenních rušivých zónách ať už v bytových nebo v pracovních prostorách. V takovém případě je třeba povolat zkušeného senzitiva- proutkaře, aby vyhledal místo, kde škodlivé záření nepůsobí.
Při těžší nevolnosti, horečce nebo i jiných výrazných příznacích nemoci je ovšem nutné beodkladně vyhledat lékaře, aby určil správnou diagnózu a poradil. Stejně tak je samozřejmé, že průběh těžké choroby a proces jejího léčení přenecháme svědomité a odborné kontrole lékaře.
Uznávaná lékařská věda začíná využívat přírodní léčebné metody. Vyplývá to ze závěrů XXXV. Mezinárodního kongresu pro další vzdělávání lékařů, pořádaného Německou lékařskou komorou a hostitelskou Rakouskou lékařskou komorou v březnu 1980 v solnohradském Badgasteinu za přítomnosti téměř 1 500 účastníků. Univerzitní profesor Carl Alken ze Sárské univerzity ve Spolkové republice Německo odůvodňuje důraznější návrat vědecké mediciny k léčivým silám přírody takto: "Po druhé světové válce byli lékaři vůči tuberkulóze a selhání ledvin prakticky bezmocní. Po zavedení antibiotik nastal velký obrat - a dnes se už potýkáme s negativními důsledky nemírného a mylného i někdy nasazení tohoto jinak blahodárného prostředku. Pak začala lavinovitě narůstat zhoubná onemocnění, jejichž příčinou bylo právě narušení biologické rovnováhy, předávkování léky a vlivy prostředí."
Už řadu let sleduji lékařská zasedání a kongresy, vždyť se jejich závěry nakonec objevují i v denním tisku. Mnozí lékaři, chápající svou osobní zodpovědnost, varují před nadměrným užíváním tabletek. Znovu a znovu se zdůrazňuje zejména to, jak nebezpčnými se mohou stát prostředky tišící bolest. Nadměrný počet lidí je používá bez kontroly, bez vědomí lékařova a někdy si jimi tak mnozí způsobují těžké poruchy a poškození svých tělesných orgánů. Dlouhodobější užívání prostředků na snížení krevního tlaku může například vyvolat u žen rakoviny prsu, jak to zjistily tři na sobě nezávisle pracující vědecké skupiny v Bostonu, Bristolu a v Helsinkách.
Chtěla bych v této publikaci přiblížit nemocným lidem léčivou moc a účinky určitých důležitých rostlin, doplnit knihu "Zdraví z Boží lékárny" zkušenostmi z poslední doby, obnášející dva a půl roku, a nabídnout jim tak pomocnou ruku k jejich uzdravení. Člověka povznáší, dokáže-li se vlastní silou a vůlí a díky pomoci Boží vyléčit prostřednictvím léčivých rostlin z beznadějné nemoci. Už ta vlastní účast na znovunabytí zdraví je natolik povznášející, že vyvádí život z beznaděje.
Stále znova se mne lidé dotazují, odkud jsem získala své vědomosti o léčivých rostlinách. Neumím na to dát přesnou odpověď. V dětství jsem trávívala prázdniny v rodině jednoho nadlesního (v originále "Oberförster" - pozn. překl.). Tam jsem přese svůj útlý věk dokázala uvědomit a procítit svou sounáležitost s přírodou. Už jako dítě jsem tam poznala různé rostliny a učila se je správně pojmenovávat, jejich léčivé účinky mi však zůstávaly dosud utajeny. Moje maminka byla nadšenou stoupenkyní Kneippova učení a snažila se, abychom my děti vyrůstaly v přirozeném prostředí, bez vlivů chemických látek.
Dvě události z mých raných dívčích let hluboce ovlivnily můj život. Asi čtyřicetiletá vdova, matka tří dětí, onemocněla leukémií a byla propuštěna z nemocnice jako nevyléčitelný případ. Lékaři jí dávali už jen pouhé tři dny života. Její sestra však, ve starostech o trojici budoucích sirotků, vzala její moč a odešla k bylinkářce, žijící nedaleko Karlových Varů (Karlsbad).
Ta sice strachy vykřikla: "To ke mně jdete až teď s tou mrtvou vodou?", ale bylinky, které dala k užívání hned nato, opravdu pomohly. Klinické vyšetření po deseti dnech už nezjistilo po leukémii ani stopy.
Takřka v téže době došlo k podobné události, která se tentokráte přihodila osmatřicetileté matce čtyř dětí. Mělo jít rovněž o leukémii a lékaři už nemocné nedávali nijakou naději. Také tato žena se byla poradit s bylinkářkou a donesla si od ní potřebné byliny. Denně si z nich připravovala několik džbánků čaje a pravidelně z nich upila řádný doušek s pomyšlením: "Když už mi to nepomůže, škodit by určitě nemělo!" Vyšetření po deseti dnech i tady prokázalo: po leukémii ani stopy!
Z uvedených příkladů je vidět, že je nesmírně důležité, abychom při chorobách zdánlivě neléčitelných vypili denně velké množství čaje. To od té doby mám jednu jistotu: totiž tu, že léčivé rostliny mohou pomoci i při opravdu zhoubných nemocech.
Na Hromnice roku 1961 zemřela moje dobrá maminka. Od toho data mám podivně určitý cit pro léčivé účinky rostlin. Přibyly nové zkušenosti a ve mně uzrál bezpečný smysl pro rostliny, poskytující zdraví "z Boží lékárny" (v originále "und allmählich wuchs ich mit einem sicheren Gefühl in die Heilkräuter aus der Apotheke Gottes hinein" - pozn. překl.). Stalo se jakoby z vyšší moci, kterou mi zejména Matka Boží, pomocnice těch, kdo strádají v chorobě, ukazovala správnou cestu. V případech, vzbuzujících pochybnost, mi vždy pomáhá důvěra v Ni, úcta a modlitba k jednomu zázračnému mariánskému obrazu, který se zvláštním způsobem stal mým vlastnictvím.
To proto usiluji o to, abych upozorňovala své bližní nejen na léčivé rostliny a jejich účinky, ale především na všemohoucnost Stvořitelovu, neboť v Jeho rukou spočívá náš život a u Něho nachází svou ochranu. U Něho hledáme pomoc a útěchu v těžkých nemocech, a pokorou a důvěrou saháme po bylinách z Jeho lékárny. Na Něm jen je, aby nás vedl, obdarovávala a řídil náš život podle Své Boží vůle.

Grieskirchen, v květnu 1980.

Českobudějovické vydání knihy Marie Trebenové z roku 1991 se samo označuje za 43. (v ČSFR první). Nakladatelství DONA si vyhrazuje všechna práva na překlad, pořizujeme ho proto, byť se jedná o pouhý úvod autorčina nejznámějšího díla, z nesčíslných webových stran, jejímu odkazu dnes v mnoha jazycích věnovaných (kromě téměř všech evropských řečí byly knihy Trebenové přeloženy i do japonštiny). Jde totiž o to, že českému čtenáři zůstala přes dobrý jistě obchod, který firma s tímto i dalším titulem (Léčebné úspěchy: Dopisy a zprávy o léčebných výsledcích podle knihy Zdraví z boží lékárny) v témže ještě roce (v dalších následovaly vedle dalších vydání "Zdraví z boží lékárny" ještě její knihy "Alergie", "Nemoci srdce a oběhového systému" a "Zdravý život s bylinkami" se společným podtitulem "Zdravý život s Marií Trebeni") učinila (mimochodem psát slovo "Boží" s velkým písmenem je sice v rozporu s pravidly, ale v souladu se smyslem pevné víry autorčiny v jednoho zosobněného Boha na rozdíl od bohů pohanských), utajena nejen skutečnost, že jejich původkyně, která se ostatně ráda dávala na snímcích zachycovat v kroji, který lze označit i za "šumavský", nejenže právě 26. července 1991, tedy toho roku, kdy její knihy poprvé vyšly včeském jazyce, v rakouském Grieskirchen zemřela, nýbrž že má k jižnímu cípu Čech a k Čechám vůbec podstatné životní vazby. Některé webové stránky dokonce Marii Trebenovou uvádějí jako rodačku z Kaplice (jako server Novohradské hory například). Je to ale trochu jinak. Narodila se jako Maria Günzelová dne 27. září 1907 v Žatci (Saaz) jako prostřední ze tří sester, dcer majitele jedné zdejší německé tiskárny. Mariina maminka byla ženou v domácnosti a brzy poté, co její muž a Mariin otec zahynul při nehodě (Marii bylo toho roku 1917 deset let), přestěhovala se s dcerami do Prahy. Maria tu navštěvovala dívčí lyceum a po něm si našla místo v "Prager Tagblatt" (vycházel v letech 1876-1939 a po roce 1945 převzala jeho budovu, za války sloužící nacistickému listu Der neue Tag, Mladá fronta), pracovala pak i pro Maxe Broda, který ve zmíněném liberálním deníku ("Prager Tagblatt" byl považován za jedno z nejkvalitnějších německých periodik své doby vůbec a rakouská Národní knihovna ve Vídni připravila projekt jeho digitalizace) v letech 1924-1939, tj. do doby, kdy před nacizmem stačil uniknout do Palestiny, působil jako divadelní a hudební kritik a vedl v tom renomovaném deníku nějaký čas i nedělní literární přílohu. Některé prameny podle enyklopedie Wikipedia tvrdí, že měli spolu poměr. Po 14 letech občanského zaměstnání se však Maria Günzelová ve svých dvaatřiceti letech provdala za inženýra Ernsta Gottfrieda Trebena a poněvadž její manžel byl Šumavan, odešla za ním do jeho rodičovského domu v Kaplici (Kaplitz), tehdy už příslušející k říšské župě Oberdonau. Tam se také narodil jejich syn Kurt Dieter Treben, ona už se pak až do konce života věnovala jen povinnostem matky a ženy v domácnosti. Tam v okolí Kaplice došlo podle vlastního jejího svědectví i k vidění, které mělo vliv na celé její další duchovní zaměření. Když prý byla se svým maličkým synkem v dětském kočárku na procházce po venku, kmitl se nimi jako blesk z čistého nebe americký hloubkový letec, aniž však vystřelil. V té chvíli měl slunce zakrýt oblak a v něm prostřed svatozáře postava Matky Boží, usmívající se laskavě na ženu s dítětem, ztrnulou v úžasu na solný sloup. Pak se obraz rozplynul vniveč. Koncem roku 1946 postihl ovšem jako ostatní německé obyvatele Kaplice i rodinu Trebenovu osud vyhnanců. Poněvadž její manžel byl uvězněn, strávila Maria i se synem ještě dva roky čekáním na mužův návrat v uprchlických lágrech. Do roku 1951, než se Trebenovi usadili a postavili dům v hornorakouském městě Grieskirchen, kde naše autorka 26. července 1991 v téměř 84 letech věku i zemřela (Grieskirchen leží při řece Trattnach a železniční trati z Welsu do bavorského Pasova /Passau/), žila opět sjednocená rodina krátce i v Mühlviertelu. Když kdo co poví o zemi mariánské, víme tu na Šumavě i v blízkém sousedství, o čem je řeč. Poněvadž to víra přece léčí rány ohroženého života, útěk i vyhnání v to počítaje, nad jiné.

- - - - -
* Žatec / Kaplice / České Budějovice / † † † Grieskirchen (A)