WENZEL WENHART
|
Jauchz' auf, meine Seele, der Frühling ist da! Jauchz' auf, meine Seele,der Frühling ist da! So herrlich, wie nie ihn mein Auge noch sah; Ein blühender Jüngling im schmucken Gewand, durchzieht er die Fluren mit segnender Hand! Jauchz' auf, meine Seele, der Frühling ist da! Schickt aus seine Boten in Fern und in Nah: Die würzigen Lüfte mit freundlichen Gruß, Die Strahlen der Sonne mit feurigen Kuss! Jauchz' auf, meine Seele, der Frühling ist da! Stimm' freudig mit ein in das Halleluja, Das jetzt von den Sängern in Feld und in Wald In tausend und tausend Akkorden erschallt! Jauchz' auf, meine Seele, der Frühling ist da! Vergiss, was im Winter dir Leides geschah! Lass grünen der Hoffnung beglückendes Reis Und singe und rühme des Ewigen Preis! |
Jásej, má duše, zas jaro tu je! Jásej, má duše, zas jaro tu je, jak nikdy snad oči mé oblažuje to kvetoucí mládí v svém pestrém šatě zas žehná lučinám přebohatě! Jásej, má duše, zas jaro tu je, jak radostná zvěst opět nebem pluje, a vůně zemitá tvář mi hladí a slunce plane jako samo mládí. Jásej, má duše, zas jaro tu je, aleluja kraj celý preluduje a z polí i lesů se pozvedá hlas a v tisíci tónů obklopí nás! Jásej, má duše, zas jaro tu je, zapomeň na zimu, mrazné sluje. Nech naději volně se zazelenat, v radosti věčné je všech písní cena! |
|
Gedenkst du noch? Gedenkst du noch der nächtlich schönen Stunde, Als wir zum erstenmal in diesen Räumen Den gold'nen Traum der Jugend durften träumen Nach unserem vor Gott geschloss'nem Bunde? Das tiefste Schweigen herrschte in der Runde, Nur in den Gärten zirpften leis' die Heimen Und lauer Ziphir rauschte in den Bäumen, Als brächt' von ferne er mir frohe Kunde. Du sprachst: "Lass' den;der uns dies Glück bereitet, Uns bitten, dass auch bis ans Lebensende Sein treuer Schutzgeist schirmend uns begleitet!" Da war mir, als ob betend ihre Hände Die ferne Mutter über uns gebreitet, Als ob mein Vater segnend vor uns stände. |
Pamatuješ ještě? Pamatuješ ještě noční hodinu, kdy jsme poprvé snad v nádherné té chvíli zlaté sny mládí o svobodě snili a Bůh sám udával jim tóninu? Mlčení kolem zalehlo planinu, v zahradách k tomu jenom cvrčci hráli, ve vlahém vánku stromy šepotaly, nesly snad zdáli mně blahou novinu. Řekla jsi:"Ať ten, kdo nám štěstí dává, dovolí, aby i smrti na pokraji nás jeho Duch provázet nepřestával!" Tu bylo mi, že ruce prostírají se mojí matky, její tiché Zdrávas nad námi jako požehnání v ráji. |
|
Welt und Heimat Gott zum Gruß, ihr schönen Berge! Doch wär' die Welt auch allerwärts voll Reiz und Zier - Mir deucht doch plötzlich, dass mein Herz stets bleibe hier; In meinem Innern spräch' es noch, wie jetzt so mild: Am schönsten bleibt von Allem doch der Heimat Bild. |
Svět a domo Vás pozdrav Bůh, mé krásné hory! I kdyby do všech stran byl svět jen plný krás, vím náhle jistě: sem jen zpět chci zas a zas. V mém nitru něžně hovoří hlas poznova: Je nejkrásnější z pohoří ráj domova. |
|
Sinngrün
Was meiner Seele sich bemeistert, Was mich entzückt, was ich beweint - Es hat zu Liedern mich begeistert, Die ich getreulich hier vereint. Sie wurden meinem Sinn zur Labe, Wie frisches Grün, wenn's stürmt und schneit! Drum heiße "Sinngrün" auch die Gabe, Der Schule und dem Haus geweiht! |
Zelené smysly (věnování stejnojmenné sbírky) Co mojí duše zmocnilo se, čím zoufal jsem, co oplakal - co jsem si zpíval v jitřní rose, to jsem tu věrně vjedno spjal. Co kdy mé smysly oblažilo, jak zeleň v sněžné vichřici, ať je i jménem pro mé dílo Zelené smysly budící. |
|
Waldheimat, 1925, č. 2, s. 27 |
|
Wenzel Wenhart se narodil 24. září 1834 ve Staré Huti (Althütten), dnes zaniklé osadě obce Hodňov u Horní Plané. Poté, co mu zemřel otec, přišel už jako malý chlapec do rakouského Lince, kde studoval dva roky na tamním reálném gymnáziu a další dva roky navštěvoval pak pedagogický kurs. Roku 1853 se stal podučitelem v Diersbachu, po půl roce v Enzenskirchenu a po dalším roce v Aichet, předměstí města Steyru, kde nalezl svůj druhý domov a kde také 13. listopadu 1912 zemřel. Je autorem hned několika básnických sbírek. Roku 1869 vydal ve Steyru "věnec sonetů" Bilder aus Steyr und Umgebung, roku 1875 ve Vídni Efeuranken - Lieder und Sonette (Snítky břečťanu - Písně a znělky), posléze v Linci roku 1878 Sinngrün - eine poetische Spende für Schule und Haus (Zelené smysly - básnický dárek pro školu a dům).
- - - - -
* Stará Huť, Hodňov / † Steyr (A)
