Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ULRICH WINKLER

Úvodem ke knize "Zwischen Arber und Osser"

Tyto obrazy z dějin Lamského kouta (Lamer Winkel) chtějí dát všem přátelům Bavorského lesa, zejména pak lesní končiny mezi horami Javor (Arber) a Ostrý (Osser), nahlédnout do jejího historického, hospodářského a kulturního vývoje.
V centru mých úvah stojí sám les, na němž musila být kulturní krajina teprve usilovnou prací vybojována, jenž je však zároveň nejdůležitějším základem zdejšího života. Existenci tohoto lesa a života v něm po staletí zajišťují odpovědná lidská pokolení přesto, že jej zároveň velmi intenzívně využívají.
Kultivace původního pralesa byla vynikajícím způsobem plánovaným a organizovaným dílem benediktinského kláštera Rott am Inn, jemuž před 700 lety biskup Heinrich II. z Řezna (Regensburg) Lamský kout daroval. V poslední třetině 13. století započal rottský klášter toto zpřístupňování pralesní končiny mezi Javorem a Ostrým. Rolníky, plné osídlenecké a činorodé vůle, vybavil natolik dostatečným lesním majetkem, že se jim i při tvrdém způsobu života nabízely přece jen dobré existenční možnosti. V těžkém klučařském díle, zakládajícím zároveň jejich nový domov, byl jim klášter nápomocen radou i činem. Jeho požehnané působení dalo tu za dobrých 400 let vzejít krásné kulturní krajině, která dnes plní nadšením každého z přátel přírody.
Stručně je v historických úvahách pojednáno i nešťastné lamské dolování, kterým se většinou velmi podrobně zabývá odborná literatura, ačkoli zpravidla nijak výrazně nepřekročilo své začátky a nikdy nedosáhlo nějaké hospodářské důležitosti. Bezohledný a prastará práva kláštera porušující vstup havířů kurfiřta Maxe Emanuela do lamských důlních oblastí koncem 17. století měl za následek, že klášter Rott roku 1697 svůj "oberes Aigen", zahrnující celý Lamský kout, vyměnil s kurfiřtem za majetky v horním Bavorsku.
Důkladně se tato kniha zabývá za pomoci obsáhlého, dosud neprozkoumaného pramenného materiálu státních archivů v Landshutu a v Mnichově dnes zmizelými, nebo toliko v ruinách zůstavenými starými sklářskými hutěmi a téměř zapomenutými rody jejich majitelů, ať už nosili příjmení Frisch, Klingeisen, Hainz, Moser, von Hafenbrädl, von Schmauß, Schrenk, von Baader, Winterhalder či Willmann (von Hafenbrädl, Schrenk a von Baader jsou zastoupeni i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Svým podnikáním v rozhodující míře podporovali hospodářský život v jinak spíše chudém lesním kraji a dávali mnoha rodinám práci a chléb. Činorodě a obratně se tito výjimečně mnohostranní a zdatní muži, kteří by se mohli měřit s mnohou moderní firmou, vyrovnávali s konkurencí domácí i zahraniční. Zatímco všechny vrchností zakládané hutě brzy zanikaly, dokázaly ty nacházející se v rodinném vlastnictví třeba Frischů či Klingeisenů bez panovnické podpory existovat po celá staletí dlouho přes četná krizová období, v nichž mělo sklo špatný odbyt či musila být jeho produkce i dočasně docela zastavena, jakož přes nepříznivou okrajovou polohu v těžko dopravě přístupné lesní oblasti. Bylo to možné jen proto, že hospodářské podnikání starých huťmistrů stálo na více nohou a obsáhlému a mnohostrannému zemědělskému a lesnímu hospodaření se vždycky pomohlo přenést přes časy krizí.
Nejvyšším přikázáním hospodářské činnosti starých huťmistrů bylo jejich hutím zachovat les jako základ veškeré hospodářské činnosti. Využívat les jen za účelem vysokého zisku nepřišlo majitelům hutím při jejich pocitu odpovědnosti za svou rodinu a za své pracovníky vůbec na mysl. Zajišťovali budoucnost svých lidí tím, že udržovali les zdravým a schopným růstu. Obrazy z historie sklářských hutí Lamského kouta dávají tomuto rozmyslnému a smysluplnému hospodaření starých sklářských huťmistrů vyniknout tak jasně, že se musíme ptát, proč informace o nich jako plenitelích lesa už dlouho nenarazily na pochybnost a odpor. Prameny zřetelně vykazují skutečnost, že huťmistři a zdejší rolníci, jimž oběma les zajišťoval obživu, byli i jeho nejlepšími ochránci.
Důvod, proč spolupráce mezi huťmistry a zdejšími rolníky byla tak často narušována vzájemnými spory, se dá velice jednoduše pochopit, zapomeneme-li na známý, avšak mylný názor, že les tehdy neměl nijakou cenu, poněvadž byl k mání v nadbytečné hojnosti. Jako partneři a konkurenti ve využívání lesa znaly obě strany dobře jeho cenu. Každá z nich se snažila udržet a rozmnožit svá práva. Je proto snadno pochopitelné, že se často pouštěly před soudy do jejich obhajoby a že jejich spory mívaly velmi dlouhé trvání, jako např. dvacetiletý spor sommerauského huťmistra Hainze s venkovskými obcemi Summerau, Eggersberg a Schwarzenbach. Udání, stížnosti a soudní vypořádání ohledně využívání lesa patřily k životu huťmistrů jako sůl k polévce a příslušná akta, byť i velmi rozptýleně dostupná v rozličných archivech, důkladně odhalují základy sklářského podnikání a lesního hospodaření v Lamském koutě. Ono podnikání a hospodaření je nutno pozorovat ze všech možných úhlů, abychom si o nich mohli vytvořit správný obraz. Obrazy z dějin mají ukázat, že lesní hospodaření v Lamském koutě sloužilo lidem, aniž by škodilo přírodě. Rolníci a sklářští huťmistři vedli ve zdejších lesích prostý život, který se neorientoval na bohatství jiných, nýbrž využíval vlastních možností, a to vždy s mírou a rozmyslem, s přizpůsobením svých nároků produkčním schopnostem lesa.
V této knize mohou netrpělivého čtenáře rušit dlouhé citace archivních pramenů a čtenáře, který si zakládá na přesnosti, naopak originálům ne zcela věrné, ale čtení usnadňující zkrácené výtahy takových archivních citací. Autorovi knihy velice záleželo na tom, aby smysluplnou kolonizační politice kláštera Rott am Inn, lidsky plnému životu a plodnému působení sklářských huťmistrů a lesnímu hospodářství minulých časů v Lamském koutě dal v jednotlivých obrazech ožít v co nejplastičtější podobě.

Narodil se dne 16. května roku 1919 ve Straubingu a zemřel 20. února 2006 v Zwieselu, v letech 1937-1940 studoval na mnichovské technice (Technische Hochschule München), od roku 1953 působil pak po 31 let jako přednosta zeměměřičského úřadu (Vermessungsamt) v Zwieselu s titulem Dipl.-Ing.,"Geometer und Vermessungsdirektor". Byl členem spolků Historischer Verein für Straubing und Umgebung a Bayerischer Waldverein. Haymo Richter (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) v krátkém nekrologu Ulricha (Uliho) Winklera v rámci hlídky "In memoriam" ve čtvrtletníku "Der Bayerwald" píše, že kromě mnoha časopiseckých příspěvků se zejména kniha "historických obrazů" z kraje "mezi Javorem a Ostrým" (vyšla v nakladatelství Morsak Verlag v Grafenau roku 1981 a její celý název v originále zní "Zwischen Arber und Osser - Historische Bilder vom Lamer Winkel im Bayerischen Wald aus sieben Jahrhunderten - 1279-1979") stala standardním dílem o celých sedmi stoletích dějin "Lamského kouta", onoho v našem chápání nedělitelného kusu celé Šumavy, zejména s ohledem na pohnutou historii její sklářské produkce.
- - - - -
* Straubing (BY) / hora Javor / Lam (BY) / hora Ostrý / † † † Zwiesel (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko