Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF WOLF

Potvrzení, že se živnost opověděla

Jak se jmenuje strana a kde bydlí: Josef Wolf
Jaká jest živnost (změna), jež se opověděla: Photographengewerbe
Místo, kde se živnost provozuje: Krumau
Den, kdy se živnost opověděla: 7. Juli 1891
Jakého kolku se k opovědi užilo: 2 fl Stempel

Ty otázky jsou v tiskopise potvrzení dvojjazyčné, nejprve ta česká, po ní německá, perem psaná odpověď je už toliko v němčině. Následuje německy psané datum 28. října 1891 a podpis okresního hejtmana "v Krumlově v Čechách" ("zu Krumau in Böhmen") Franze (Františka) Federsella. Ten, komu je potvrzení fotografické koncese vystaveno, je tehdy sedmadvacetiletý mladík ze starého severoněmeckého rodu, který v osobě Adama Wolfa - začíná se od Adama - přichází sem do města "an der krummen Au", tj. "na křivé nivě", někdy roku 1602. On i jeho potomci byli podle Ingeborg Jordanové, z jejíž kapitoly o Josefu Wolfovi v její sotva překonatelné knize "Photographie im Böhmerwald 1880-1940" (1984) čerpám některá data (místy se budou asi překrývat s těmi, která jsou na stránkách Kohoutího kříže uvedena u samostatně na nich zastoupeného Franze Wolfa /1907-?/), řemeslníci, především provazníci. Jednomu z Adamových potomků, krejčímu Friedrichu Wolfovi v Krumlově, vnitřní město Dlouhá ulice čp. 55 (Lange Gasse Nro. 55), synu provazníka na Latráně čp. 63 Franze Wolfa a Barbary, roz. Proschko rovněž z Krumlova, jakož jeho ženě Anně (Jordanová uvádí mylně křestní jméno Maria), dceři Johanna Kruchera, tkalce v Krumlově, vnitřní město čp. 60, a Antonie, roz. Gibunsové rovněž z Krumlova, narodil 11. února roku 1864 narodil syn, pokřtěný knězem Franzem Janym jménem Josef Friedrich Wolf. Kmotry mu byli pekař z domu čp 32 Josef Bebler a jeho žena Anna, porodní bábou Magdalena Waldburová. Poté, co chlapec absolvoval šest tříd německého státního gymnázia v Krumlově, nastoupil dne 9. října 1881 do učení ke krumlovskému fotografovi Gotthardu Zimmerovi (narodil se v Českých Žlebech /Böhmisch-Röhren/ 24. dubna roku 1847), u něhož získal 9. října 1884 propouštěcí vysvědčení jako jeho tovaryš. Nějaký čas až do Zimmerova předčasného skonu ve věku pouhých 39 let 10. května 1886 pracoval u svého "mistra" jako pomocník, následně ho zavedla rakouská léta "vandrovní" do Lince, Welsu, Steyru, Vöcklabrucku i jinam. Potvrzením z července 1891, které tvoří naši textovou ukázku, získal koncesi pro svou vlastní fotografickou živnost v rodném městě. Vedle portrétních snímků se věnoval zejména pohlednicovým záběrům krajin a míst. Dne 26. dubna roku 1894 se už jako samostatný fotograf v Soukenické ulici čp. 44 (Tuchmachergasse Nro. 44) oženil v kostele sv. Víta (oddával je starší kaplan Adalbert Frolik) s Magdalenou Mugrauerovou, dcerou majitele domu čp. 212 v Krumlově Thomasem Mugrauerem a Barbary Krotscherové z Jankova (Jankau) čp. 17. Svědky jim byli krumlovský starosta Gottfried Strauss a také zdejší důchodní Alexander Sacher. Ještě v posledním desetiletí devatenáctého století, přesněji v roce 1895, spolupracoval Wolf alespoň podle tvrzení schwarzenberského ředitele Ing. Richarda Wondry v Budweiser Zeitung z 12. února 1938 s proslulou pařížskou firmou Pathé Frères při filmových záběrech hořických pašijových her pro jednu americkou filmovou společnost (podle Wikipedie je ovšem (kolem 220 metrů dlouhý, jak píše Jordanová) hraný film dodnes ztracen. Fotografii zůstal Wolf věren a věnoval se nadále toliko jí. Šumavu chápal územně značně široce a nevyhýbal se ani Chebsku či oblasti západočeských lázní. Archiv firmy čítal posléze cca 7 tisíc negativů. Vedle fotoateliéru a dílny na zahradní parcele Parkán čp. 268 bylo podle Jordanové na Parkáně čp. 112 "zavodňovací zařízení" ("Wässerunganlage"), v domě čp. 116 pak další dílna a archiv negativů. Kopírovací stroj "Bromograph" prý vyráběl pohlednice na běžícím pásu. Cizinecký ruch Wolf vědomě podporoval i rámovanými zvětšeninami svých pohlednic. které dal v letech 1927-1928 vyvěsit v šumavských hotelích a obchodech vždy s poukazem i na druhou stranu celé oblasti, než kde byly právě umístěny. Jiným způsobem vlastní propagace firmy byly tzv. "Schaukästen", zasklené vitriny instalované třeba v Pečkovském Mlýně (Pötschmühle, dnes Větřní), Světlíku (Kirchschlag), Frymburku (Friedberg), Hořicích na Šumavě (Höritz), Chvalšinách (Kalsching) i jinde, kde se nabízely fotografické služby s takovým úspěchem, že počet podobenek vzrost na průměr 4 tisíc ročně. V roce 1932 otevřel Josef Wolf v Dlouhé ulici čp. 100 obchod s pohlednicemi a cestovními suvenýry, jemuž podobný provozoval Wolf od roku 1936 i v Železné Rudě (Markt Eisenstein). Vedle tří svých synů, o jejichž neblahém osudu se lze dočíst na stránkách věnovaných zločinnému působení nejmladšího z nich (rozuměj Franze Wolfa, u něhož neznáme ani místo a datum poválečného skonu) na stránkách Kohoutího kříže, zaměstnával i řadu pomocných sil a bral do učení řadu mladých adeptů. Mnozí z nich si později založili vlastní živnosti v Praze, Vimperku (Winterberg), Volarech (Wallern) i přímo v Krumlově. Oceněním úrovně Wolfovy práce se stal např. diplom a medaile Národopisné výstavy "českoslovanské" v Praze roku 1895, rok nato čestný diplom sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a německého krumlovského spolku Handwerkerverein, v roce 1912 pak čestné uznání mezinárodní soutěže Gevaert-Copierverfahren Berlín-Hamburk. Ještě rok před první světovou válkou byl Wolf přidělen hlavnímu stanu velkých císařských manévrů u Tábora a rok před nástupem Hitlerovým v Německu poctila ho Obchodní a živnostenská komora v Českých Budějovicích dne 16. ledna 1932 v uznání 50 let práce v oboru naposledy čestným diplomem. Přicházely jiné časy. Na prahu pro Československo tak osudného roku 1938 však Josef Wolf 47 let po založení vlastní živnosti a pouhých 10 dnů před svými 74. narozeninami dne 4. února v Českém Krumlově zemřel. Když Inge Jordanová píše o jeho synech jako v nějaké šumavské pohádce: "Die drei Brüder übernahmen nach dem Tode des Vaters den Betrieb und forten ihn gemeinsam mit Erfolg weiter." (tj. "Ti tři bratři převzali po smrti otcově podnik a vedli ho s úspěchem dál.") - jde ovšem o krutou historickou lež (viz Franz Wolf na webových stranách Kohoutího kříže). Jen stručně: ten nejstarší padl ve druhé světové válce, zbylí dva se dali do služeb nacismu do té míry, že jeden zahynul jako esesman při vzpouře vězňů koncentračního tábora v Sobiboru a druhý byl po válce nedokonalým lidským právem odsouzen pro podíl na vraždách tisíců lidí na pouhých 7 let káznice. Tak jako nevím, kdy a kde ten "poslední" z Wolfů vlastně zemřel, nevím ani, co dodat.
- - - - -
* Český Krumlov / Hořice na Šumavě / † † † Český Krumlov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko