Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

RUDOLF WOLKAN

O Vyšebrodském zpěvníku

Jiné myšlenky počínají ovládat dobu (rozuměj druhou půli 14. století - pozn. překl.), především ty náboženské. Vidíme to zřetelně na početných, všude nyní se objevujících náboženských básních, za něž je vesměs nejspíš co děkovat klášterním bratřím, ze kterých ale jen nemnohé si mohou činit nárok na poetickou hodnotu. Sem patří některé mariánské písně (Marienlieder), ohlas zvýrazněné úcty mariánské za vlády krále a císaře Karla IV. (1347-1378), jíž také vděčíme za tolik latinsky psaných písní, jak je nacházíme v mnohých opisech.
Zvláštní význam má toliko zpěvník zvaný Hohenfurter Liederbuch. Rozpadá se do dvou částí, z nichž první přináší historii života a utrpení Kristova až k sestupu do předpeklí, zčásti podle apokryfických pramenů ve verších, které prozrazují viditelný autorův zápas s jazykem v užití asonancí na místě rýmů a ve vyprávění obecně prkenném a suchém; snad byly ty verše, jak se dá usuzovat z jednoho jejich místa, vytvořeny pro předříkávače v procesích: jejich původce stál pod zřejmým tlakem a jeho individualita tím trpěla. Mnohé z básní se vyskytují ve dvou verzích, aniž by se některé z obou dala přisoudit vyšší literární kvalita. O to cennější je ovšem druhá část zpěvníku, "geistliche Lieder zu weltlichen Weisen von einem großen Sünder" (tj. "duchovní písně na světské nápěvy od velkého hříšníka" - pozn. překl.). I tu sice setrvává básník v zápase s jazykem a rýmem, odškodňuje nás však za tento nedostatek svěžestí podání, které dává zřetelně rozpoznat vliv lidové písně. Dovídáme se, že autor prožil téměř polovinu svých let ve světě a teprve později se obrátil k duchovnímu stavu, cítíme ovšem, jak těžkým mu asi takový krok byl a radujeme se s ním, že přitom nepozbyl potěšení z divů přírody:
"die Rosen und die Plümelein
erfreuen mir das Herze mein."
(tj. "růže a kvítka kolem mne
rozradostňují srdce mé." - pozn. překl.)
Když na něho přichází pokušení a hrozí mu, že klopýtne, obrací se s vroucí modlitbou k Panně Marii, aby se stala jeho přímluvkyní u Krista; a když ta odmítá, prosí ji pro Kristovy zásluhy o vyslyšení: nemůže mu přece odepřít svou pomoc. Mezi takovými písněmi stojí psány "Kinderreigen" (tj. dětské říkánky na způsob "Kolo kolo mlýnské" - pozn. překl.), k jejichž sepsání byl údajně vyzván, vánoční koledy a zpěvy velikonoční (v originále "Krippen- und Auferstehungslieder" - pozn. překl.), závěr tvoří opět dojemná píseň mariánská.

Text pochází ze zásadní práce "Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und den Sudetenländer", vydané roku 1925 nakladatelstvím Johannes Stauda Verlag v bavorském Augsburgu. Rudolf Wolkan, její autor, zamýšlel ji jako "utěšitelku ve dnech nouze a obav"("ein Tröster in Tagen der Not und Sorge") a věnoval ji "svému domovskému městu Česká Lípa". My víme, že se narodil 21. července roku 1860 ve východočeské Přelouči (asi 12 kilometrů západně od Pardubic na levém břehu Labe) německým rodičům. Poté, co absolvoval univerzitní studia (podle dostupných záznamů v Praze, nekrolog v Prager Tagblatt ovšem hovoří o studiích ve Vídni /Wien/), odchází roku 1884 na univerzitu v Černovicích (Tschernowitz, dnes ukrajinské město Černivci, mj. rodiště německého básníka Paula Celana /1920-1970/ a českého básníka Otakara Theera /1880-1917/) na tehdy rakouské Bukovině, aby tam působil jako univerzitní knihovník a v roce 1896 se tam i habilitoval (tj. dosáhl hodnosti docenta). Roku 1902 se vrátil do Vídně, pracoval jako skriptor univerzitní knihovny, 1910 se stal mimořádným profesorem a 1920 kustodem, později zástupcem ředitele univerzitní knihovny, jímž byl tehdy v letech 1919-1923 Salomon Frankfurter (žil v letech 1856-1941, narodil se v Prešpurku /dnes Bratislava/, zemřel ve Vídni, z níž neodešel přesto, že mu prý prezident Roosevelt poslal pro hrozbu rasové perzekuce vízum do USA). V roce 1923 odchází Rudolf Wolkan jako soukromý docent s titulem mimořádný profesor novější německé literatury na vídeňské univerzitě do penze. Během posledních let života se údajně podílel na iniciativách pro připojení Rakouska k Německu (Anschlußbewegung) a na rakouském velkoněmeckém hnutí. Byl po 34 let knihovníkem, po 31 let byl akademicky činný, ačkoli "přistěhovalý", znal prý vídeňskou lidovou píseň lépe nežli ti domácí muzikologové a působil i jako místopředseda rakouského spolku bibliofilů (Gesellschaft der Bibliophilen). Wolkanova literárněvědná zkoumání se téměř výhradně týkala Čech za časů reformace, a to se speciálním zaměřením na novokřtěnce a hutterity (dnes už žijí jejich komunity jen v USA a v Kanadě). Jednu ze svých prací (vydal ji už roku 1891 v Praze) nazval "Das deutsche Kirchenlied der böhmischen Brüder im 16. Jahrhundert", tj. "Německá kostelní píseň českobratrská v 16. století". Ve čtyřech svazcích vydal v letech 1909-1917 korespondenci Enease Silvia Piccolominiho. Ještě významnější pro naše téma je Wolkanova kniha "Böhmens Anteil an der deutschen Literatur des 16. Jahrhunderts" (1890-1894). Šumavské německé literatuře je věnován samostatný titul "Deutsche Dichtung im Böhmerwald"(1919). Rudolf Wolkan zemřel po krátké nemoci na následky anginy v noci na pondělí dne 16. května 1927 ve Vídni stár 67 let. Nedožil se naštěstí splnění svých snů o Velkém Německu - není mnohdy ostatně nic horšího nežli splněný sen.
- - - - -
* Přelouč /Vyšší Brod / † † † Vídeň (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko