Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HORST WONDRASCHEK

Apel ke všem Glöckelberským, k jejich potomkům
a ke všem přátelům Šumavy

Ani čtyřicet pět let komunismu a ateismu, ani čtyřicet pět let deště a mrazu nedokázalo zcela zničit kostel ve Zvonkové (Glöckelberg).
Všem těm, kdo při truchlivém pohledu na hřbitov a kostel podléhají rezignaci a kdo nespatřují nijaký smysl v jejich zachování, bych chtěl dát k úvaze, že to přece právě my Glöckelberští nesmíme dopustit svou nečinností vydání kostela definitivní zkáze. Učinil jsem už opatření k obnově kostela a objednal jsem opravu střechy. Prosím Vás, nenechte mě bez pomoci (v originále "lassen Sie mich nicht im Stich!" - pozn. překl.)! Jsem tu zajedno s českobudějovickým biskupem Vlkem (pozdější kardinál Miloslav Vlk se stal po odchodu z Českých Budějovic primasem českým - pozn. překl.), že kostel ve Zvonkové by se mohl v budoucnu stát místem setkávání a smíření.
Měli byste vědět, že tato slova píše padesátník, který se sice na Glöckelberg, rodiště a domovské místo své matky Karoline Wondraschekové, roz. Petschlové, sotva rozpomíná, který však ví a cítí, že staří Glöckelberští už z důvodů svého věku nemají tolik sil, aby takovýto úkol zvládli.
Doufám proto zejména, že potomci Glöckelberských mého věku a jejich děti najdou v sobě sílu a vůli přiložit zde pomocnou ruku k dílu, abychom ke cti našich předků dali uchováním hřbitova a kostela žít vzpomínce na místo, stojící kdysi kolem.
Dejte tento apel číst především těm, kteří stejně jako já až do 45. roku života nechtěli o těchto věcech nic vědět, s přibývajícími lety se však o svůj původ a životní kořeny začali zajímat. Milí věkoví vrstevníci a jejich potomci! Chopte se nyní příležitosti spolupracovat na skutečně konkrétním projektu! Staňte se členy pracovního společenství Šumava-Böhmerwald "ARGE S/B"!
Dary prosím zasílat v SRN na adresu:
Sparkasse Waldkirchen
Konto Nummer 848.846
v Rakousku pak na adresu:
Sparkasse Linz
Konto Nummer 2310-O53208 (BLZ 20320)
Pokud chcete pomoci svou prací o nějakém víkendu, prosím obraťte se na Ernu a Silvestera Petschlovy ve Waldkirchen či přímo na mou adresu:
Horst Wondraschek
Hoppichlerstraße 25
A-4040 Linz
Tel. 32-23 21 64
S přátelskými pozdravy Horst Wondraschek
Září 1990

Glöckelberg - Geschichte Exner Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 449

Zpráva o dosavadních aktivitách ohledně sanace hřbitova
a kostela ve Zvonkové

Po mnoha návštěvách ve Zvonkové se mi stalo jasným, že zejména hřbitov, ale také kostel nesmějí být ponechány svému osudu. Souhrou šťastných okolností mi bylo umožněno vést rozhovory s odpovědnými církevními i státními místy. Dne 23. července roku 1990 došlo v kostele ve Zvonkové k setkání s biskupem Miloslavem Vlkem a s představiteli českokrumlovského okresu panem Dr. Miroslavem Svobodou (s platností od 1. února 1991 byl RSDr. Miroslav Svoboda, ročník narození 1929 /za normalizace označený JKV KSČ jako bývalý náměstek předsedy českokrumlovského ONV za "exponenta pravice"/, jmenován přednostou později /v roce 2002/ zrušeného Okresního úřadu v Českém Krumlově - pozn. překl.) s příslušnou průvodní delegací. Pan biskup Vlk dal najevo, že by rád viděl, kdyby kostel mohl být zrestaurován do té míry, aby se stal místem setkávání a především místem smíření. Také ze strany státu vyjádřil pan Dr. Svoboda své kladné stanovisko k tomuto záměru. Obě strany ovšem nemohly přislíbit nijakou finanční pomoc.
Následně došlo v pátek dne 24. srpna na biskupském úřadě v Českých Budějovicích k jednání mezi panem biskupem Vlkem a panem Ing. Karlem Groulíkem (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.) z Českých Budějovic jako technickým znalcem, z rakouské strany pak okresním hejtmanem z Rohrbachu panem Karlem Winklerem, panem Dr. Othmarem Hankem (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a mnou. Při těchto rozhovorech byl opětovně potvrzen názor, že záměr obnovy by měl být podpořen všemi prostředky, které jsou k dispozici. Panu Ing. Groulíkovi bylo uloženo vypracovat o kostele znalecký posudek a podat zprávu o jeho možné sanaci. V pondělí nato, tedy dne 27. srpna 1990, konalo se oficiální setkání mezi okresním hejtmanem z Rohrbachu Dr. Karlem Winklerem a panem Dr. Svobodou z Českého Krumlova, postavením mu odpovídajícím. Tématem bylo zřízení hraničního přechodu mezi Schöneben a Zvonkovou, jakož praktické provedení obnovy hřbitova a možné opravy kostela. Rozhovory proběhly v nejvýš pozitivní atmosféře a z rakouské strany jim byly přítomny tytéž osoby jako v pátek na biskupství. K našemu úžasu měl už pan Ing. Groulík připraveny nejen plány kostela, nýbrž předložil i znalecký posudek a vypočtený odhad nákladů, potřebných pro první zákroky k sanaci stavby. Pan Ing. Groulík se mezitím dokonce onoho víkendu do Zvonkové vydal, aby bez použití žebříků přešplhal střešní trámoví kostelního krovu (v originále "ohne Zuhilfenahme von Leitern im Dachgebälk herumgeklettert" - pozn. překl.), aby si o něm učinil názor.
Závěr č. 1: Stavební substance, tj. zdivo, je v dobrém a zachováníhodném stavu.
Závěr č. 2: Krov nemusí být celý obnovován, nýbrž stačí jej opravit výměnou některých trámů.
Závěr č. 3: Stálo by za pokus zachovat cennou střešní krytinu z přírodní břidlice.
Pan Ing. Groulík i my jsme se shodli na tom, že práce na opravě kostela nemohou být prováděny dobrovolnými pomocnými silami, nýbrž že je pro ně nutno najmout stavební firmu. Dostali jsme radu rozhodnout o ní ihned, poněvadž ceny v Československu během několika měsíců enormně vzrostou. Odhad nákladů byl vyčíslen na 500 000,- Kčs. Vydal jsem nato pokyn k započetí prací a převzal jsem osobní odpovědnost za finanční prostředky v naději, že mě Glöckelberští ani oficiální místa nenechají na holičkách a zmíněný obnos se z příspěvků a darů podaří dát dohromady.
Už na 31. srpen byla domluvena obchůzka hřbitova zejména za tím účelem, aby byly označeny stromy vhodné k odstranění. Pokácení bylo provedeno a zaplaceno českou stranou. Téhož 31. srpna se k obchůzce dostavili i Erna a Silvester Petschlovi s jedním hornorakouským zahradním architektem. Z české strany byli přítomni kulturní referent českokrumlovského okresu pan František Nejedlý, jeden tajemník okresního úřadu (v roce 1990 proběhla v Československu transformace dosavadních okresních národních výborů na okresní úřady - pozn. překl.), pan Ing. Groulík, starosta Horní Plané, úředníci příslušné lesní správy a jiní. O něco později se dostavil i pan vikář Emil Soukup z Českého Krumlova (Mons. Soukup působí v roce 2011 jako farář u katedrály sv. Bartoloměje v Plzni - pozn. překl.) jako zástupce biskupa Vlka. Poté, co byly do 15. září odstraněny stromy, bylo na sobotu 22. září určeno první pracovní nasazení dobrovolných pomocníků z obou stran hranice. Pan vikář navrhl, aby byly práce zahájeny v 9 hodin bohoslužbou. Pan biskup Vlk se pokusil zmobilizovat k pracovní brigádě skupinu mladých. Byl vytyčen úkol, že pokud to počasí dovolí a najde se dostatek pomocných rukou, měl by být hřbitov do Všech svatých (jinak řečeno do Dušiček - pozn. překl.) uveden do potěšitelnějšího stavu. Pokud se to podaří, bude ke svátku zemřelých organizováno setkání ve Zvonkové. Z hornorakouského televizního studia ORF přislíbil pan Dr. Jetschgo (ten má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) svou spolupráci a natáčení pořadu.

Glöckelberg - Geschichte Exner Böhmerwaldgemeinde (1992), s. 449-451

Ty texty probouzejí trochu nostalgickou vzpomínku na euforické časy prvých let po sametové revoluci. Jejich autorem je však člověk se životní zkušeností trochu jinou nežli máme my "z české strany", ačkoli pochází z míst nám známých a původem je vlastně opravdu "odsud". Jeho otec Josef Wondraschek se narodil 19. října roku 1908 ve vsi Vojnice (dnes místní část obce Volenice v okrese Strakonice). Už následujícího roku se šestičlenná rodina stěhovala do saského Werdau, kde Josefův otec našel práci na stavbě železnice, Josef se po vychození školy učil kovářem a v roce 1926 složil ve Werdau tovaryšské zkoušky. Poněvadž neměl německé státní občanství a československé mohl získat jen po dvou letech povinné vojenské služby, vstoupil do prvorepublikánské armády. Už na vojně, kterou opustil v hodnosti svobodníka, poznal svou budoucí ženu Karolinu, dceru krejčovského mistra Petschla z Glöckelbergu, kde se narodila 27. září 1913. Vzali se v roce 1932. Josefu bylo jasné, že budoucnost nepatří koňským podkovám, nýbrž automobilovým pneumatikám. V únoru 1936 získal živnostenský list a založil v Českém Krumlově opravnu pneumatik. Jako podnikatel v oboru branné důležitosti nemusel za války narukovat k wehrmachtu. Manželka, která mu v práci významně pomáhala, vedla domácnost, do které se jim narodily tři děti: po dceři Veře roku 1939 syn Horst a 1944 druhá dcera Waltraud. Po nocích na přilepšenou v prvých letech žehlila ještě pro cizí lidi. Za války se dílna, provozující už i obchod s pneumatikami a gumovým zbožím, nacházela na krumlovském Latráně čp. 26, v tzv. Špitálském dvoře (Spitalhof). Roku 1944 si firma mohla už pořídit nákladní automobil. K útěku rok nato bylo ovšem třeba "za noci a mlhy" takových nákladních vozů dvanáct, aby se na ně vešel všechen materiál, strojní vybavení dílen i zařizení domácnosti. Americkými hlídkami se sice podařilo do rakouského Mühlviertelu projet, ale majetek složený porůznu v senících a stodolách po cestě, vzal ovšem zčásti cizíma rukama zasvé. Nejprve našla rodina útočiště v Oberneukirchen blízko lineckého Urfahru, pak se namísto zamýšleného přesídlení do Riedu podařilo otce rodiny přemluvit, aby zůstal v Linci. Měl totiž s sebou dost věcí, o něž byla po válce v Rakousku opravdová nouze. V rodině se vzpomíná, že třeba šaty z padákového hedvábí našly zářivé uplatnění na prvých poválečných lineckých bálech. Dílny Říšské pracovní služby stržené v Arbingu a znovu postavené v Urfahru sloužily pro začátek jako dílenské prostory firmy, v níž našli zaměstnání vyhnanci z Čech, kteří se navzájem znali. Sovětská okupační správa si často nejen vynucovala odvedení práce i hrozbou zbraní, ale zabavila i nákladní vozidlo, vrácené poté bez koženkové plachty na korbě. Prý si z ní Rusové nadělali peněženky, píše se v podnikové kronice. Prvou pobočku vedly i dcery Vera a Waltraud, syn Horst poté, co dokončil technické vzdělání, vstoupil do firmy roku 1958, tedy ve svých 19 letech. Devět let nato převzal v roce 1967 vedení on. Došlo k přestavbě centrály i k vybudování nového provozu v Gallneukirchen. Zakladatel podniku Josef Wondraschek zemřel po krátké těžké nemoci 21. prosince roku 1987. Vedení postupně (definitivně v roce 1999) převzali Josefovi vnuci Michael, Peter a Christoph. Padesátiletý Horst Wondraschek se od roku 1989 věnoval i ze soukromé iniciativy záchraně kostela ve Zvonkové, rodišti své matky. Michaelův syn Philipp Wondraschek od roku 2008 reprezentuje už čtvrtou generaci rodinného podniku, který slavil v roce 2010 už 75 let existence. Je vlastně skoro stejně starý jako Horst Wondraschek, věrný syn jeho pracovitého zakladatele a zároveň strážce nezcizitelného duchovního dědictví po šumavské matce.
- - - - -
* Český Krumlov / Zvonková
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko