Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

SIEGFRIED ZOGLMANN

Přes to, co se stalo…

…nabízíme Čechům nejen usmíření, ale také partnerství. K tomu náleží na naší straně připravenost, pohotovost k prominutí, na české straně připravenost napravit bezpráví tam, kde může být napraveno.

Tak alespoň kriticky cituje Zoglmannova slova český historik Václav Kural na webových stránkách České národní listy, v textu věnovanému Sudetoněmeckému krajanskému sdružení "pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací". Ať už tak či onak, byl Siegfried Zoglmann členem tzv. Sudetoněmecké rady hned od roku 1954, už předtím ovšem jako člen Witikobundu, jehož byl od historického prvního setkání v jednom soukromém mnichovském v roce 1948 zakládajícím členem, aktivně už od samého počátku padesátých let působil v "landsmannschaftu", této zastřešující organizaci všech více nežli tří milionů od nás vyhnaných krajanů. Jak čteme v dvousloupcovém článku k Zoglmannovým osmdesátinám, který je na stránkách listu Sudetendeutsche Zeitung ze 3. září roku 1993 signován toliko šifrou (m.r.) a z něhož, aby snad čtenář nenabyl dojmu, že oslavenci nepřejeme, čerpáme i mnoho následujících informací, narodil se tehdejší jubilant dne 17. srpna 1913 v šumavských Všerubech (Neumark). Zoglmannovi byli ze starého rodu svobodných sedláků (usedlostním jménem se Zoglmann psal Kasperl). Siegfriedův otec padl brzy po synově narození jako rakouský voják na jednom z bojišť první světové války. Mladý Zoglmann se měl původně stát knězem (z církve ani později nikdy nevystoupil), ale už ve svých 18 letech se dal na novinářskou dráhu a stal se redaktorem měsíčníku "národně socialistické mládeže" (v jejích řadách byl činný od roku 1928), pod titulem Jungdeutsches Volk vycházejícího v slezské Opavě (Troppau). Octl se záhy v československé vyšetřovací vazbě, kde strávil 11 měsíců. Následoval (v roce 1934) útěk do "Říše" a tamní novinářské působení v Norimberku (Nürnberg) a Kolíně nad Rýnem (Köln am Rhein). Roku 1935 byl Zoglmann (bylo mu tehdy 22 let) povolán do Říšského vedení mládeže a působil současně v redakci "odžidovštěného" listu Berliner Tageblatt (tak jako tak deník svou existenci v roce 1939 ukončil). Následujícího roku 1936 se datuje i literární stopa mladého žurnalisty v obrazové publikaci Jugend erlebt Deutschland. Měla sice pouhých 36 stran, ale autorem snímků byl sám Hitlerův osobní fotograf Heinrich Hoffmann (1885-1957) a úvod napsal Baldur von Schirach (1907-1974), mimochodem Hoffmannův zeť, i literárně činný "říšský vedoucí mládeže NSDAP"(měl matku Američanku z rodu jednoho ze signatářů amerického Prohlášení nezávislosti, byl souzen Američany v norimberském procesu a jeho žena se s ním roku 1950 za jeho pobytu ve vězení rozvedla). Několik citací z Zoglmannových textů postačí:
Německo žije v pochodujících kolonách SA (Sturmabteilung - úderné oddíly NSDAP - pozn. překl.) a v pořadovém kroku (v originále "im Gleichschritt" - pozn. překl.) mladého wehrmachtu. (…) Jedna víra je to, co je spojuje. Jedna vůle, která jim vdechuje duši (v originále "der sie beseelt" - pozn. překl.). Jedna vlajka, za níž se dali do pochodu. Jeden Vůdce, jemuž se zapřisáhli. A že bylo tehdy zřejmě německým osudem pochodovat, setkáváme se s Zoglmannovým jménem i osudového roku 1938, kdy je spolu s Hansem Krebsem (narozen roku 1888 v Jihlavě, popraven 15. února 1947 v Praze) podepsán pod knižním titulem Sudetendeutschland marschiert. Z ní vybrali Eva a Hans Henning Hahnovi do své publikace Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání (2002) tuto pasáž, kterou tu pro jistotu citujeme i v německém originále i v českém překladu, převzatém z Hahnových knihy:
Allen Unterdrückungen der tschechischen Machthaber zum Trotz erhob sie die Jugend des Sudetendeutschtums unter den Fahnen und Losungen der nationalsozialistischen Bewegung. Ein Kampf um Sein oder Nichtsein einer dreieinhalb Millionen zählenden Volksgruppe begann. Seitens der hartbedrängten Sudetendeutschen standen unter der nationalsozialistischen Parole: Für Schule, Scholle und Arbeitsplatz.
I přes veškerý útisk českých mocipánů se mládež k sudetoněmectví vzepnula pod vlajkami a hesly nacionálněsocialistického hnutí. Boj o bytí a nebytí třiapůlmilionové národnostní skupiny začal. Ze strany těžce pronásledovaných sudetských Němců se konal pod parolou: Za školu, půdu a práci.
Po vstupu nacistů do Prahy byl Zoglmann vyznamenán Zlatým čestným odznakem Hitlerjugend za spolupráci při úspěšné okupaci zbytku Československa a stal se vedoucím oddělení pro mládež v úřadě říšského protektora v Praze. V dopise Karlu Hermannu Frankovi z 20. ledna 1940, kde žádá o přijetí do řad SS, odvolává se Zoglmann na svou osobní rozmluvu s Heinrichem Himmlerem. Jako nadporučík tankové divize se účastnil i válečných operací zbraní SS. Hned roku 1945 se stal poražený nacista v Severním Porýní-Vestfálsku (tehdy britská okupační zóna) členem liberální FDP (Svobodné německé strany, vznikla pod tím názvem až 1948, předtím PDF - strana svobodných demokratů). V roce 1950 byl zvolen jejím zemským tiskovým referentem a rok nato členem zemského předsednictva. V říjnu 1970 ze strany ovšem vystoupil a v listopadu 1974 přešel k CSU (Křesťanskosociální unie). V letech 1957-1976 byl Zoglmann poslancem německého Spolkového sněmu. V roce 1973 byl vyznamenán Velkým spolkovým křížem za zásluhy. Po odchodu z poslanecké funkce se věnoval své poradenské firmě "inter werbung", řídil vlastní nakladatelství NWZ Verlag a vydával časopis Deutschland-Journal. Do roku 2000 byl členem spolkového předsednictva Sudetoněmeckého krajanského sdružení, od něhož získal medaili za zásluhy. Bavorsko i Maďarsko mu udělily své záslužné řády. Zemřel 20. října roku 2007 ve městě Bad Godesberg.
- - - - -
* Všeruby / † † † Bad Godesberg
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko