logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EUGEN HUBRICH

Waldler-Messe


Kyrie


O Herr, i fall auf meine Knia
vor Dir nach all der Sorg und Müah,
Die uns im Wald oft über Nacht
so muatlos und armselig macht.
Christ kyrie eleis, eleis,
Christ Kyrie eleis.

Du Herr, hast so viel Sunnaschein
und kannst zu allen liabreich sein,
Leucht mir mit Deiner Himmelsgnad
ins Herz, der so weng Freuden hat!
Christ kyrie eleis, eleis,
Christ Kyrie eleis.

Erbarmst Dich meiner Sorg und Not,
geb'n a no d' Stoa mir 's täglich Brot,
liacht wird 's im Wald und 's Herz wird frei,
Du, liaba Herrgott, steh mir bei!
Christ kyrie eleis, eleis,
Christ Kyrie eleis.

Gloria


Da Wald braust Dir, Herrgott, zu Lob und Ehr;
der Wind fliagt schon z' weitast vom fernen Meer her.
Es beug'n sich alle Wipfel,
es singt um d' Fels'n-Gipfel:
Gloria Gott im Himmel, wia bist Du so groß!
Unser Stimm is ja viel z' schwach, wia sag i Dir 's bloß?

Da Bach rauscht, Dir, Herrgott, zu Lob und Preis;
die Vogerl, die singen die die allerschönst Weis.
Koa End nimmt dös Singa,
im Wald hört ma 's klinga:
Gloria Gott im Himmel, wia bist Du so groß!
Unser Stimm is ja viel z' schwach, wia sag i Dir 's bloß?

Jetzt wird der Wald ganz staad vor heiliger Scheu,
da klingen die Stimmen scho wieder aufs neu.
Der Herrgott gibt sein Segen,
dem Schöpfer schallt 's entgegen:
Gloria Gott im Himmel, wia bist Du so groß!
Unser Stimm is ja viel z' schwach, wia sag i Dir 's bloß?

Credo


Fest als wia a oachner Bam, so steht mei Glaub'm
und koa Weda ko den Glaub'm mir nimmer raub'm,
wenn 's ma a mei Haus eireißt,
Vater, Sohn und Heiliger Geist
san und bleibm die höchsten Drei.
Muatter Gottes, steh mir bei!

Hat den Heiland uns geborn in stiller Nacht,
der am Kreuz sei Leb'm valorn, dös Opfer bracht,
fahrt zur Höll', steht auf vom Tod,
löst die Welt von ihrer Not,
schaug'n herab, die heiligen Drei,
Muatter Gottes, steh mir bei!

Z'tiafst im Wald, da wart i gern, bis 's Wunder g'schiecht,
bis mi dann der Engel ruaft zum letzten G'richt,
lass, o Herr, mi würdig sei,
dass i kimm in Himmel nei,
Aufi zu die heiligen Drei,
Muatter Gottes, steh mir bei!

Zur Opferung


Waldler-Ave

[Gegrüßt seist Du, Maria,]
Du Jungfrau, so liacht wia der Mai.
[Du bist voll der Gnaden,]
und stehst mir so mütterlich bei.
[Der Herr ist mit Dir,]
er verlasst ja sei Muatter gar nia,
[benedeit bist unter der Weibern,]
und alle fall'n nieder in d' Knia.
[Und gebenedeit ist die Frucht Deines Lebens, Jesus!]
Heilige Muatta Maria, bitt' für uns sündige Leut,
Unser Liab, himmlische Jungfrau,
gilt Dir die ganz' Ewigkeit.

Bitt' für uns jetzt und im Stünderl,
wo unser Lebmsliacht ausgeht,
dass unser Seel aus 'm Elend
zur höchsten Freud aufersteht!
Gnad gib uns im Gottes Namen,
wenn uns das Aug' müad zuafallt,
und dann beim Absterben, Amen,
grüaßt Di mit uns da ganz Wald!

Sanktus


Heilig, heilig, großer Gott!
Heilig is Dei Himmelsbrot!
O Du allerhöchstes Güat,
bist des Heilands Fleisch und Bluat!
Mir grüaß' ma Di,
liaber Herrgott, Hosanna in der Höh!

Heilig bist Du, großer Gott!
Schaust herab auf unsre Not!
Wia 's im Wald jetzt singt und klingt
und wia 's Glöckerl aa mitschwingt!
Da grüaß' ma Di,
liaber Herrgott, Hosanna in der Höh!

Benediktus


Jetzt glänzt a jed's Stäuberl dem Herrgott zur Ehr,
es rührt si koa Lauberl im Birkaberg mehr.
Es wispert koa Vogerl, ganz staad is da Bach,
voll Andacht denkt all's über's Gottwunder nach.

Mei Herzkammel wird da so liacht und so weit,
kehr ei, liaber Jesus, und mach uns die Freud!
Du bist ja so guat und Du bist ja so reich,
gar nix auf der Welt kimmt ja Deiner Liab gleich.

Oa Jubel, oa Klinga, es hallt und es schallt:
Da Heiland, da Heiland kimmt in unsern Wald!
Hosanna, hosanna mir sing ma Dir schö,
vieltausendmal grüaß ma Di, Gott in der Höh!

Zur Kommunion


Agnus Dei

O Herr, i bin 's net würdig,
o Herr, i bin 's net wert,
dass der glorrreich Christkönig
in mei arm's Herz eikehrt.
Du warst so lammsgeduldig,
wia 's Di ans Kreuz ham g'schlag'n.
und i werd so leicht schuldig,
muass i des Kloanste trag'n.

Da Wald is halt so stoanig,
voll Würz und Strah und Sand,
da kimm i so alloanig
ohn' Gottes Hilf net z'stand.
Oa Wort von Dir tat glanga,
na waa mei Seel schneeweiß,
und i derft na empfanga
de heil'ge Himmelsspeis.

Und is mei Sündenpinkerl
mir schier net zum Vergeb'n,
hoff' i im Herzenswinkerl
halt do' aufs ew'ge Leb'm.
Beim letzten Agnus Dei,
Gel, da verzeihst ma 's scho!
Mit Gott, so geh und steh i
und tua all's, wos i konn.

Ite missa est


Jetzt geh i voll Frieden ins Waldhütterl nauf;
hoch überm Berg droben steht's Himmelstor auf.
Is des a Gefunkel, a Pracht und a Glanz:
Der Herrgott segnt d' Welt mit der Himmelsmonstranz.

Da zidert jed's Asterl so fromm und so froh,
de Berg und de Bamerl, de leuchten nur so;
de Waldorgel braust ud der Wipfelwind saust,
Oa Glück und oa Jubel, wohins d' nur grad schaust.

Da lasst si, ja lust 's nur, a Walddrossel hörn,
die dankt mit dem Liadl für d' Himmelsgnad gern.
Aa mir dank ma alle, es sei benedeit
Der Herrgott im Himmel de ganz Ewigkeit.

Bavorská šumavská mše


Kyrie


Před Tebou, Pane, poklekám,
dej starostím a trampotám
minout, co přes noc, mžikem chvil,
v úzkostech zbavujou mě sil.
Kriste, smiluj se, smiluj,
Kriste, smiluj se.

Pane, máš v sobě slunka zář,
ku všem se kloní Tvoje tvář,
vosviť mě svojí milostí,
kýž srdce má víc radosti!
Kriste, smiluj se, smiluj,
Kriste, smiluj se.

Trápení světa zaháněj,
kus vezdejšího chleba dej,
jasněj se rozsvěcí náš les,
to že v mym srdci stojíš dnes.
Kriste smiluj se, smiluj,
Kriste smiluj se.

Gloria


Les šumí, Bože náš, to Tobě k chvále chval;
vítr jde vodtad až, co leží mořská dál.
Stromy jak by poklekaly,
jak zpívaly by skály:
Gloria na nebesích, jak velký je Bůh sám!
Náš hlas pak že je slabý, jak vypovědět mám?

I potok hučí jen Bohu na počest;
ptáčci zpívaj tu nejpěknější zvěst.
Les zní tak bez konce,
zvoní v něm slaďounce:
Gloria na nebesích, jak velký je Bůh sám!
Náš hlas pak že je slabý, jak vypovědět mám?

V posvátný bázni šumot lesů ztich',
brzičko znova hlasy slyšet z nich.
Za Boží požehnání
díkem zvuč z našich strání:
Gloria na nebesích, jak velký je Bůh sám!
Náš hlas pak že je slabý, jak vypovědět mám?

Credo


Pevná jak v hoře dub je víra má
všelikou bouři ten poklad přetrvá
byť byl by rozkotán můj dům,
s důvěrou hledím k nebesům.
U Nejsvětější Trojice
pros, Máti Orodovnice!

Za noci tichý narozen Spasitel,
kerej na kříži za nás umřít měl.
Peklo pokořil, slavně zmrvejchvstal,
ze všeho světa nouzi sňal.
U Nejsvětejší Trojice
pros, Máti Orodovnice!

Tam v lese nejhloub já na div čekat chci,
než anděl Poslední soud ohlásí,
kýž by mě to Pán Bůh dal,
bych se v nebi radoval.
U Nejsvětější Trojice
pros, Máti Orodovnice!

Obětování


Šumavské Zdrávas

Zdrávas Maria (Panno),
krásná jsi jak v roce máj.
(Ty) Milostiplná (Matko),
jak dítě svý mně haj.
Pán (Ježíš) s Tebou,
Syn nevodvrátí vod Matky svou tvář.
Požehnaná jsi (mezi ženami),
klekáme Tobě před voltář.
A požehnaný plod života Tvého, Ježíš!
Přesvatá Matko, za všecky nás hříšný pros,
naše láska, Nebeská Panno.
patří Tobě až na věčnost.

Pros za nás nýčko i v hodině,
kdy uhodí smrti čas,
ať duše naše z nouze
k radosti vstane zas!
Milosti přej nám, pokad
klesáme únavou,
a v umírání, amen,
nám z lesa přej milost svou!

Sanktus


Bože svatý, Pane náš!
Chléb svůj z nebe podáváš!
Ve svátosti se nám zjev
Spasitete Tělo, Krev!
Zdravit Hosanna se nech
Bože náš na výsostech!

Bože svatý, Pane náš!
Jistě nouzi naši znáš!
Jen les zpívá dál a zní,
jak na zvonky vyzvání!
Zdravit Hosanna se nech
Bože náš na výsostech!

Benediktus


Každičkej pel se třpytí Bohu na počest,
list břízek nepohne se, hora ztichla i les.
Ptáčci zmlkli a potok nešeptá jako dřív,
v tom tichu každej cejtí, že les je Boží div.

A srdci volnost dává ta šíře a ten jas,
vstup jenom, Kriste Pane, pojď blíž a utěš nás!
Tvá dobrota je velká, Tvejch statků bezpočet,
něco jak Tvoji lásku nám nedá nikdy svět.

Jásot a zpěvy všady je proto slyšet znít,
Spasitel že se chystá náš les teď navštívit!
Hosanna na výsostech, zpěv náš Tě velebí,
Tisíc¨krát pozdraven buď, náš Pane na nebi!

K přijímání


Beránek Boží

Já nejsem hoden, Pane,
abys Ty, Kristus král,
pod mýho srdce stanem
uboze bytoval.
Beránku, k naší spáse
na kříži přibitý,
nám drobnost těžkou zdá se,
co hřeb, jež vbili Ti?

Les plnej skal, kamení,
kořenů i hloží,
projít možný ho není
bez pomoci Boží.
A jediné rci slovo,
má duše ožije
a vstoupí do mě znova
Tvá sněžná hostie.

Vím, že se moje hříchy
nedaji pominout,
přesto sním v srdci tichym,
že Věčna spatřím kout.
S posledním Agnus Dei
mi vodpuštění dáš,
vždyť všady, kam se ději,
jsi se mnou, Pán Bůh náš.

Ite missa est


Do lesa domu vracim se teď, tam
nad sebou v nebi bránu k Tobě mám.
Votevřená se třpytí do všech stran:
monstrancí světu žehná Nebes Pán.

Větvička každá tu vroucností se chví,
vrchy a stromy zářej v tajemství;
Na varhany lesa hrá horskej vítr náš,
štěstí a radost, kam jen se podíváš.

Lesnímu drozdu tu můžeš naslouchat,
jak nebi děkuje, že s písničkou je rád.
I my děkujeme, budiž požehnán
až navěky v nebi náš Bůh a náš Pán.

Slovníček: Weda = bouře, Würz = kořeny, Strah = hrabanka, Sündenpinkerl = raneček hříchů, Gefunkel = třpyt, Bamerl = stromek, lust's = naslouchat, Liadl = písnička.

Autor textu, který má zaručen už svým užitím na nesčetných setkáních vyhnaných Šumavanů, jimž v těžkých chvílích v novém domově po válce skýtal mocnou útěchu, ale i při akcích čistě bavorských (svůj křest si ostatně odbyl roku 1952, tedy už před půl stoletím, na jednom spolkovém shromáždění bavorského Waldvereinu), nehynoucí ohlas, trvající až dodnes, se narodil 22. listopadu 1885 v Kötztingu. Jako učitel působil později ve Straubingu - obě ta místa jsou úzce spojena s vydavatelem časopisu onoho už zmíněného spolku "pro Bavorský les" a také našich Česko-bavorských Výhledů blahé paměti, v nichž jsem kdysi tiskl své medailony budoucího Kohoutího kříže. Dvě lidové hry, dodnes v novějších verzích uváděné v Královském Brodu v lese v Bavořích (tak alespoň nazývala hraniční Furth im Wald naše Božena Němcová) o "zabití draka" a v řečeném Straubingu o Agnes Bernauerové, jsou spojena i se jménem autora "šumavské mše". Roku 1912 napsal idylickou báseň Der Drachenstich, končící oslavou symbolického smíření Čechů a Němců svatbou bavorského rytíře s chodskou dívkou, která měla být obětována drakovi:

Das Volk vernimmt 's, wie jubelt es laut,
Und drückt sich froh die Hände.
Der Band des Bojers mit den Chodenbraut
Bereitet dem Hass das Ende...
Jásají všici, jeví radost svou,
navzájem ruce tisknou.
Svatbou Bavora s chodskou nevěstou
končí éru nenávistnou...

Tenkrát prý "brodští" získali pro uvádění hry "Siegfriedova draka" z wagnerovských inscenací mnichovského Hoftheateru (až američtí vojáci ho pak po skončení bojů druhé světové války přivázali za jeep a zničili). Eugen Hubrich, o němž tu je řeč, vedle té básnické idyly napsal dvacet let po ní i stejnojmennou hru a roku 1935 i rovněž už zmíněnou hru o Agnes Bernauerové, kde se objevuje i motiv válek s husity, spolu s hudebním skladatelem Ferdinandem Neumaierem je pak vlastním tvůrcem Bavorské šumavské mše, jak se ji tu odvažujeme z dobrých důvodů česky pojmenovat. Zemřel 16. února 1963 a je pohřben v Dachau. Víra a křesťanská pokora pomáhala po válce sejmout prokletí z míst znesvěcených zločinem. O původu textu se píše v měsíčníku Glaube und Heimat, 1996, č. 4 na straně 5 doslova toto: "Už v roce 900 se usadil mnich Vintíř v Dobré Vodě (u Hartmanic) a postavil tu kapli, v níž žil jako poustevník. Světec Vintíř přišel sem z kláštera Rinchnach, kde má svůj původ i text Waldlermesse. Ti tvrdě pracující mniši z Rinchnachu svěřili psanému slovu svůj rozhovor s Pánem Bohem a z toho také vznikala naše šumavská mše." Jak ji potom lze vůbec nazvat jinak? Vždyť onen "Wald" je rozhovor s Bohem sám a pouhá cesta oním lesem, jakkoli s nijakou liturgií neslučitelná prostá pouť věčně zelenou Šumavou, je vlastně modlitba neustále živá. Je v nás jako onen "plamínek v srdci", o němž píše Hubrich v jiných svých nářečních verších, jak je za jeho nekrologem otiskl 1963 časopis Der Bayerwald (jejich autor jej řídil po dlouhá léta počínaje rokem 1930):

Herzflammerl


Mei Herz, des hat zwoa Kammerl,
oans liacht und 's ander trüab,
in jedem brinnt a Flammerl,
da müad, durt herzig liab.

In oan, da woanan d' Leiden,
im andern da lacht d' Freud,
do, i mächt gar koans meiden,
es hat ja alls sei Zeit.

I woaß, dass a jeds Flammerl
hat Gott, da Herr, onkent,
dass drin in de zwoa Kammerl
gar niamals d' Liab ausbrennt.

Es wechseln de zwoa Flammerl
grad so wia Tag und Nacht,
wirds finster in oan Kammerl,
is im andern d' Sunn afgwacht.

Herrgott laß d' Flammerl brinna
im Kammerl drin recht lang,
muaß 's Wachsstöckl na zrinna,
so is ma do net bang.

Plamínek v srdci


V srdci mám komůrku dvojí,
v jedný světlo je, v druhý víc tma,
v každý z vobou plamínek stojí,
v tamtý tišej, v tutý houšť planout má.

V jedný jak by bolesti lkaly,
v druhý radost směje se zas,
buďme sebevíc klidu si dbalý,
inu, všecičko najde si čas.

Jářku vim, že ten plamínek dvojí
sám Pánbůh mně do srdce dal,
a to, co ty komůrky pojí,
je láska, co nezhasne dál.

Střídá se plamínek dvojí,
tak jako jdou noc a den,
když v jedný na šero se rojí,
v druhý chce slunko z tmy ven.

Nech hořet ten plamínek, Pane,
mýmu žití zdlouha ho přej,
kýž než vosk svíčičky skane,
ouzko nejni mně, děj se co děj.

- - - - -
* Kötzting (BY) / † † † Dachau (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V Rinchnachu se nachází i kopie zázračného obrazu Panny Marie Klatovské s latinským nápisem,
který v české překladu zní: "Na klíně matčině trůní moudrost Boha Otce"
Rinchnach ve sněhu
Rinchnach v pohledu od blízké poutní kaple Frauenbrünnl (tj. "Studánka Naší Paní")
Jeho dlouhá nářeční báseň o "svatodušní jízdě", otištěná v časopise der Bayerwald v roce 1931 a znovu pak
 i v roce 1970 ve zvláštním čísle této selské tradici Šumavy a Bavorského lesa věnovaném

zobrazit všechny přílohy

TOPlist