logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ERNST MOSCH

Rauschende Birken


Ich weiß im Böhmerwald ein grünes Tal,
Wie gerne wäre ich dort noch einmal.
Blumen blühten überall wohin man auch sah,
Doch ein Bild vergess' ich nie, es ist mir so nah.

Blumen blühten überall wohin man auch sah,
Doch ein Bild vergess' ich nie, es ist mir so nah.

Rauschende Birken träumen von der Zeit,
Der glücklichen Zeit.
Rauschende Birken träumen,
ja das liegt so weit.
Ich möchte nochmal die Wege gehn,
Wenn alle Birken so grün, so grün,
Einmal mit Dir dort träumen,
Warum ist das dahin.

Ich möchte nochmal die Wege gehn,
Wenn alle Birken so grün, so grün,
Einmal mit Dir dort träumen,
Warum ist das dahin.

Šumící břízy


Dolinu krásnou na Šumavě znám,
rád bych se vrátil ještě jednou k nám.
Květy tam kvetly všude, kam jen ses podíval,
ten blízký obraz trvá v mé paměti i dál.

Květy tam kvetly všude, kam jen ses podíval,
ten blízký obraz trvá v mé paměti i dál.

Šumící břízy o tom čase sní,
o čase štěstí sní.
Šumící břízy sní o tom,
co se k nám nevrátí.
Jak rád bych šel tou cestou zase,
zeleným snem, tím stínem zeleným,
a snít v něm mohl s Tebou,
že je to pryč, já vím.

Jak rád bych šel tou cestou zase,
zeleným snem, tím stínem zeleným,
a snít v něm mohl s Tebou,
že je to pryč, já vím.

Musikguru.de

Vlastně mě k tomu textu přivedl vzpomínkou jedné krajanky na jeho slova krajanský měsíčník "Glaube und Heimat". Myslel jsem si nejprve, jak je úžasné, že si je téměř stoletá uchovala v paměti, ale vzápětí jsem zjistil, že píseň tohoto znění zná v Německu skoro každý. Peter Alexander ji kdysi nazpíval úvodem svého CD pod názvem "Aus Böhmen kommt die Musik" a Karel Gott má její titul na přebalu jedné své nahrávky z roku 1985 u firmy Polydor. Slavnou tu melodii učinil Ernst Mosch a jeho soubor "Original Egerländer Musikanten". Někdy dokonce bývají s Moschovým jménem spojována i jeho slova. Copyright někdejšího Státního hudebního vydavatelství (nověji označováno Supraphon) však hovoří jasně, že melodie pochází od česko-bulharského skladatele Václava Kauckého (*15. února 1857 v obci Krpy na Mladoboleslavsku, která je dnes jen osadou obce Kropáčova Vrutice, †17. října 1917 v bulharské Sofii), německý text si pak osobuje dvojice Claus Ritter / Lothar Birk (někdy bývá uváděn i Robert Frei). Vraťme se však k osobě Ernsta Mosche, dá se říci světoznámého "krále německé dechovky". Existuje o něm až neuvěřitelné množství životopisného materiálu, viz Wikipedia, obsáhlejší ovšem Wikipedianěmecká (nechybí ani bavorská nářeční verze). Dalo by se stručněji vyvodit ze vší té spousty, že se Ernst narodil 7. listopadu roku 1925 v městysi Svatava (okres Sokolov, někdejší Falknov nad Ohří) jako syn horníka Andrease Mosche (1901-1967) a jeho ženy Albiny (1907-1985). Otec se narodil 6. září 1901 v dnešní Krajkové (do roku 1947 Gossengrün, podle Profousova díla "Místní jména v Čechách" významem "Hostův palouk") v rodině tamního knoflíkáře (Knopfdreher) Martina Mosche původem ze Studence (Prünles) a Marie, roz- Fritschové z Rovné (Ebmeth). Andreas Mosch se stal jako horník po důlním neštěstí v roce 1932 invalidou, jeho žena Albine pracovala v přádelně česané příze (Kammgarn-Spinnerei). Oba Ernstovi rodiče si po otcově úrazu pořídili obchod s mlékem a syn převzal starost o rozvoz. Za války byl raněn a roku 1945 prchl do Bavor, kde vystupoval jako džezový hudebník v amerických klubech a jako pozounista se uplatňoval v rozličných tanečních orchestrech, než v půli padesátých let zorganizoval při Südfunk-Orchester dechovkový ansámbl s hudebníky většinou z Chebska a z Čech, který se pod názvem "Die Egerländer Musikanten" (od roku 1958 "Original Egerländer Musikanten") programově věnoval českému dechovkovému repertoáru. Jako první vůbec německé hudební těleso vystoupil 21. května 1966 v New Yorker Carnegie Hall a sklidil tam "standing ovations". Následovalo hned několik platinových desek a v osmdesátých letech i setkání s Jaromírem Vejvodou, Karlem Vackem a Karlem Valdaufem v pražském šenku "U Fleků". To už byl v roce 1981 Mosch vyznamenán německým Spolkovým záslužným křížem se stuhou a zlatou medailí Hermanna Lönse. Ernst Mosch zemřel 15. května 1999 ve svém domě v Germaringen na následky onemocnění cukrovkou a byl pochován v Untergermaringen v hornobavorském Ostallgäu. Byl od roku 1945 ženat, manželka Lydia pocházela z Herne ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Nelze se vyhnou zmínce, že Jihočeská vědecká knihovna získala z tamní Martin-Opitz-Bibliothek, specializující se na literaturu někdejších německých "východních území" mnoho titulů "sudetik", k nimž bychom jinak sotva získali přístupů. I Ernst Mosch má neskonalou zásluhu na masívní šíření hudby z Čech doslova do celého světa. Stesk po domově máme ostatně my Češi i ve své národní hymně. Není to pryč, já vím.

- - - - -
* Svatava / † Germaringen (BY) / † † Untergermaringen (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

"Šumící břízy" v podání Ernsta Mosche a Egerländer Musikanten (viz i Franz Bummerl)
Obal jeho desky v expozici Sudetoněmeckého muzea v Mnichově
Obal desky Karla Gotta
Záznam o otcově narození v křestní matrice farnosti Krajková

zobrazit všechny přílohy

TOPlist