Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

IRMGARD DUSCHEKOVÁ

Weihnachtswunder heute* Div Vánoc pro dnešek

Das Weihnachtsfest der Kinderzeit
war Hoffen, Warten, Bangen.
In friedvoller Geborgenheit
war man für Wunder noch bereit
mit gläubigem Verlangen.

Nun lässt moderner Sachverstand
uns kaum an Wunder glauben.
Denn was man einst als wahr empfand,
will uns des Zweifels harte Hand
und seine Kälte rauben.

Doch irgendwie und irgendwann
im Licht der Weihnachtskerzen
rührt uns ein Engel Gottes an.
Sein Wort zieht uns in seinen Bann,
so dass man Wunder spuren kann.
Dies wünsch' ich Dir von Herzen!

Vánoční svátky dětských let
voněly po naději.
Doma se bezpečný zdál svět
a divů čekal bezpočet
a věřil, že se dějí.

Teď věci mají se spíš tak,
že víra v divy mizí.
Když už to není na omak,
pochybnost chladná jako mrak
ti každý zázrak zcizí.

Kdesi však ještě dříme jas,
třpyt Vánoc třepotavý
jak anděl Páně tkne se nás,
to zázraků zas nastal čas,
divoucí div a krása krás,
ať i u vás se slaví!

Glaube und Heimat, 2007, č. 12, s. 7

Grenzberg Osser Hraniční hora Ostrý

Heute bin ich
als ein Fremder daheim
in Böhmen.
Im Dunkel steh' ich am Fenster,
Zwiesprache haltend mit dir,
Gebirge im Westen.
Wächter der Künischen Wälder, -
Hort meiner Kindheit:
Sanft geschwungener Zwillingsgipfel,
links ein bisschen höher als rechts.

Ein Sternenmeer flutet
so strahlend wie damals,
als das Kindherz glaubte,
dass daheim stets daheim sei
und Fremde stets Fremde.

Morgen bin ich
in der Fremde daheim
in Deutschland.
Getröstet werde ich wieder
Zwiesprache halten mit dir,
Gebirge im Osten.
Schurzberg des Lamer Winkels,
Hüter der Freiheit.
Sanfter geschwungener Zwillingsgipfel,
rechts ein bisschen höher als links.

Dnes jsem
jako cizinec doma
tu v Čechách.
Stojím ve tmě u okna,
hovořím s tebou,
západní horo,
strážkyně Královského hvozdu, -
zahrado našeho dětství:
něžně vznosný dvojvrchole,
ten nalevo trochu výš než ten vpravo.

Moře hvězd září
stejným jasem jako tenkrát,
kdy ještě věřilo dětské srdce,
že domov provždycky zůstane domovem
a cizina provždycky cizinou.

Zítra budu
v cizině u sebe doma
v Německu.
Najdu zas útěchu
v hovoru s tebou,
východní horo,
ochránkyně Lamského kouta,
štíte bavorské svobody,
něžně vznosný dvojvrchole,
ten napravo trochu výš než ten vlevo.

Glaube und Heimat, 1991, č. 4, s. 18

Kastanienbäume der Heimat Kaštany kvetou tam doma

Kastanienbäume
am Böhmerwaldbach
als zartrosa Wolken erblühen.
Verborgene Träume,
die rufen sie wach,
wenn hell ihre Kerzen erglühen.

Dem kindlichen Herzen
verriet es der Wind, -
ich habe sein Wort nicht verloren:
Die blühenden Kerzen
Geburtstagslicht sind
für alle, die hier einst geboren.

Wir wurden vertrieben,
Kastanienbaum.
Die Blüten im Maifrost vereisen.
Doch ist uns geblieben
durch Zeiten und Raum
dein Leuchten, den Weg uns zu weisen.

Das Herz blieb mir stehen,
als wieder ich sah
die Heimat mit all ihren Wunden.
Wohin soll ich gehen?
Der Friedhof ist nah,
doch ist er zerstört und geschunden.

Jedoch deine Blüten,
Kastanienbaum,
die haben mir Hoffnung geboten.
Denn du wirst behüten
den ewigen Traum:
du leuchtest für uns und die Toten!

Kaštany v květu
tam u nás doma
jak růžový oblak se třpytí.
To sen zdávna je tu,
vůně povědomá
mi Šumavu rozesvítí.

Vím, dětství ve mně
vítr to šeptá
a rozumím každému slovu.
Ta stará země
po lásce se tě ptá,
nás všech se ptá znovu a znovu.

Když vyhnali nás,
kaštane, vím,
tvé květy že pomrzly v máji.
Přes prostor i čas
září obojím
jas korun, co poselství tají.

Srdce přestalo bít,
když viděla jsem
domov, teď v ranách a chladu.
Kam jen mám se dít?
I nad hřbitovem
tam pustina převzala vládu.

Dech tvých korun však,
aleji kaštanová,
i v soumraku útěchou je mi.
Sen volný jako pták,
jak kdosi, kdo ví,
dál těší nás i mrtvé v zemi.

Glaube und Heimat, 1997, č. 5, s. 26

P.S. Podle krátké autorčiny poznámky k této básni připojené má vzpomínka odkazovat na kaštanovou alej podél toku Úhlavy (Angel) v Nýrsku (Neuern).

Zwiespalt Svár duše

Herr, auf dem Wege zum Verzeihen
Du meine zagen Schritte lenke!
Laß nicht mein Herz nach Rache schreien.
Dein Wort soll Einsicht mir verleihen,
wenn ich Vergangenes bedenke.

Herr, hilf in Liebe zu verstehen
auch jene, die dem Nachbarn grollen,
die traurig nur die Grenze sehen
und nie verwinden, was geschehen,
weil sie gerechte Strafe wollen.

Herr, lehre mich, getrost zu schauen
auf jene, die sich überwanden
und nun den Völkern Brücken bauen.
Herr, schenke mir das Ur-Vertrauen,
das unsre Ahnen noch empfanden!

Herr, halte Du in Deinen Händen
uns, die wir lieben - uns, die hassen.
Nur Du kannst uns den Frieden senden,
den Zwist in Kopf und Herz beenden
Du wirst uns niemals fallen lassen!

Pane, na cestě k odpuštění
veď moje váhající kroky!
V mém srdci ať už pomsta není.
Tvé Slovo ať můj náhled změní,
když pomyslím na přešlé roky.

Pane, kéž v lásce porozumím
těm, kdo v sobě jen svůj stesk živí,
když hledí na hraniční chlumy:
zášť k sousedům pak sotva tlumí
a žádají trest spravedlivý.

Pane, kéž by mne utěšilo,
že mnozí sebe překonali:
mosty staví pro dobré dílo,
v důvěře by se opět žilo.
Odkazu předků jsou tím dbalí!

Pane, podrž nás ve Svých rukou
v našich láskách i nenávistech.
Jen pro Tebe ať srdce tlukou,
svár duše ať nám není mukou,
ať neklesnem v Tvé víře čisté!

Glaube und Heimat, 1992, č. 2, s. 10

Drei Kerzen
für gestern, heute und morgen*
Tři svíce:
pro včerejšek, dnešek a zítřek

Am Weihnachtsbaum ein Lichtlein scheint,
das leuchtet unseren Lieben,
um die einst trauernd wir geweint.
Wir sind mit ihnen stets vereint,
denn ihre Spuren blieben.

Am Weihnachtsbaum ein Lichtlein brennt
für die, die jetzt begleiten
uns auf dem Weg, den keiner kennt.
Gib, Herr, dass uns nicht Böses trennt,
Kein Groll, kein Neid, kein Streiten.

Am Weihnachtsbaum, da brennt ein Licht,
das gilt den künft'gen Tagen,
die uns das neue Jahr verspricht
Herr schick an Freud' und Leiden nicht
Uns mehr, als wir ertragen!

Na stromě Vánoc svíce plá,
to svítí našim milým,
od kterých smrt nás odetla,
nelze však žít nám bez světla,
které tu zůstavili.

Na stromě Vánoc svíce skví
se těm, kdo provázejí
nás cestou bytím. Kdopak ví,
Pane, těch poutí tajemství:
beze zla kéž se dějí.

Na stromě Vánoc svíci zřím,
ta budoucím dnům září.
O Novém roce hovoří -
Pane, kéž neklesneme dřív,
než co se nám v něm zdaří!

Glaube und Heimat, 2006, č. 12, s. 10

Podle sdělení paní Rosy Tahedlové se autorka těchto veršů Irmgard Duscheková, roz. Leitermannová, narodila 22. března 1926 v Bystřici nad Úhlavou (Bistritz an der Angel) u Nýrska, píše vedle básní jako dlouholetá učitelka i školní hry a žije v Bádensku-Württembersku. Tam také podle sdělení jejího synovce Stefana Eisena z léta roku 2016 zemřela dne 14. března 2015 v místní části obce Billigheim jménem Allfeld, osadě písemně zmíněné už k roku 780 v jedné z listin shromážděných v tzv. Loršském kodexu ze 12. století. O stáří tvrze v Bystřici nad Úhlavou v místě pozdějšího zámku, zmiňovaného poprvé v roce 1339, panují jen nejasné dohady, byla však spolu s Pajrekem, Klenovou a tvrzí v Janovicích nad Úhlavou součástí středověkého obranného systému na důležité obchodní stezce z bavorského Zwieselu přes Železnou Rudu do Klatov.
- - - - -
* Bystřice nad Úhlavou / hora Ostrý / Nýrsko / Prachatice / Zadní Chalupy / † † † Allfeld, Billigheim (BW)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko