Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HERMANN ERBE-VOGEL

Jsem volný pták a tím chci i zůstat!

Někdejší starosta obce Frauenau Alfons Hannes (vydal v nakladatelství Morsak Verlag v Grafenau roku 1977 knihu Hermann Erbe-Vogel - Ein Malerleben im Bayerischen Wald) cituje tento Erbe-Vogelův výrok (v originále "Ich bin ein freier Vogel und der will ich auch bleiben!"), který naráží na původní vlastní příjmení malíře, o němž bude i tady řeč. Narodil se jako Karl Hermann Vogel 5. srpna roku 1903 v hornofranckém městě Hof an der Saale. Otec, zdatný obchodní zástupce významných strojírenských firem, pocházel z Lipska (Leipzig), matčino dívčí příjmení znělo Erbe a syn si je později předsadil příjmení po otci, jehož byl předtím jmenovcem. V rodném městě navštěvoval od roku 1912 obecnou školu, než se pět let nato rodina přestěhovala do Norimberka (Nürnberg), kde mladý Vogel v letech 1917-1922 absolvoval místní reálku (Albrecht-Dürer-Realschule) a šel se vyučit obchodníkem, aby nastoupil v otcově zastupitelské firmě. Umělecké nadání se však nedalo přes počáteční nesouhlas Vogela staršího potlačit a tak v říjnu 1926 nastupuje jeho syn do roku 1921 nově založené třídy užité grafiky na norimberské škole uměleckých řemesel (Kunstgewerbeschule) a tři roky nato se zapisuje ma uměleckou akademii (Kunstakademie) v Berlíně. Má tam po tři semestry opravdu vynikajícího učitele, pražského rodáka Emila Orlika (žil v letech 1870-1932, jako vynikající představitel tzv. vídeňské secese portrétoval mj. takové osobnosti, jakými byli Henrik Ibsen, Gustav Mahler, Hermann Bahr či Rainer Maria Rilke - poslední dva jmenovaní jsou ostatně zastoupeni i na webových stranách Kohoutího kříže samostatnými hesly). Po třech semestrech akademie usadil se nadějný adept malířského umění na rok (psal se letopočet 1931) v Paříži. Bydlil tam ve čtvrti Montparnasse a navštěvoval Académie Ranson, kde učili mj. Pierre Bonnard, Maurice Denis a Aristide Maillol. V roce 1932 se Vogel do Německa vrátil a až do léta 1934 byl na mnichovské Akademii žákem mistrovské třídy Karla Caspara, jehož díla (byl roku 1910 spolu s Paulem Klee a Alfredem Kubinem zakladatelem umělecké skupiny "Sema") byla za nacizmu prohlášena za "zvrhlé umění" a on sám zbaven možnosti učit. To Vogela učinilo vůči nástrahám nové vládnoucí ideologie dostatečně imunním. V červenci 1934 získal za 1500 marek domek v odlehlé části obce Frauenau, zvané "Häng" a zvedající se z údolí říčky Flanitz (na ní je dnes v blízkém sousedství české hranice zřízena vodní nádrž na pitnou vodu) až do nadmořské výše 900 metrů a 3. srpna v něm už jako majitel oslavil své sedmadvacetiny. V březnu roku 1935 se ve Frauenau slavila jeho svatba s Herminou Gertrudou Augustou van Hees, se kterou měl už od 18. prosince 1934 dceru Veroniku Hermine. Život tu pro malíře nebyl věru lehký. "I když to místy s námi vypadalo zle a mnohdy jsem upadal v zoufalství, našli jsme přesto tady na 'Hängu' svoje štěstí," řekl později. Maloval vedle lidí z lesa a lesa samého často petrolejovou lampu, kterou dostal při nastěhování od souseda a pro niž býval místními přátelsky přezdíván "Erbe 'Lampe' Vogel". Po čtyř a půl letech válečné služby u wehrmachtu se v roce 1945 vrátil k ženě a dceři naštěstí zdráv. Vystavoval zase a hned roku 1946 se podílel na vzniku umělecké skupiny Donau-Wald-Gruppe (její první výstava se konala v Grafenau 947). Náklady za elektrické připojení v roce 1948 zaplatil v poválečné nouzi svými obrazy. Vedle přátelství s Reinholdem Koeppelem byli jeho blízkými i zdejší lidé, s nimiž nejen rád pohovořil při sklence "šnapsu" v místní hospodě, ale kteří se stali přímo tématem jeho díla. "Usadil jsem se v Bavorském lese," řekl podle autora jednoho článku o sobě z roku 1968, "poněvadž jsem měl pocit, že mi na něm v podstatě nejvíc záleží (v originále "dass er mir im Wesen am meisten liegt")." V posledních desetiletích svého života vykonal cesty do Francie, Belgie, Jugoslávie, Itálie a Nizozemí, které mu bylo i pro původ jeho ženy obzvláště blízké. V roce 1968 získal Východobavorskou kulturní cenu, 1972 Čestnou adresu obce Frauenau, 1976 Kulturní cenu bavorského Waldvereinu. Téhož roku si přátelsky začtveračili s tehdy třiaomdesátiletým Sigfriedem von Vegesack (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), který pětašedesátiletého Erbe-Vogela přezval "kojencem". Dvě léta nato však adresát toho označení v přátelském kruhu pronesl prý větu: "Koncem roku 1976 nebudu už mezi živými. Vezl bych se ale rád jednou o vlastním pohřbu ke hrobu v saních (v originále "Aber ich möchte einmal im Schlitten zum Friedhof gefahren werden.")." Stalo se: Karl-Hermann Erbe-Vogel zemřel 15. prosince 1976 a byl ve Frauenau uložen 18. prosince toho roku do země. I šumavské, dodejme, pokud to tak chceme volně cítit.
- - - - -
* Kößlarn (BY) / † † † Pfarrkirchen (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko