Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

PETER FISCHERBAUER

Witiko und Berta Vítek a Berta

Sedimente, Rinde, Entfaltung, Aufblitzen, Richtungen,
Vorfreude, Italien, Berta,

Wappen, Ende

Antiwitiko

Ich habe das Meer gesehen, Dächer, Leichenstarre,
Scilder, Donau, Boje, Felsenschule

Schicksal

Am Strand, Pompej, im Garten, durch die Alpen,
Haus der Kindheit, Isarflimmern,

Blut im Mund, Sonne, Zunge, auf dem Fußboden,
Teiche

Misthaufen

Mais la vie separe ceux qui s'aiment tout doucement
sans faire de bruit

sedimenty, kůra, rozvoj, záblesk, směry, radostné
očekávání, Itálie, Berta,

erb, konec

Antivítek

viděl jsem moře, střechy, mrtvolné strnutí,
štíty, Dunaj, bóje, skalní školu

Osud

na pláži, Pompeje, v zahradě, přes Alpy,
dům dětství, mihotání na řece Isaře,

krev v ústech, slunce, jazyk, na podlaze,
rybníky

Hnojiště

Mais la vie separe ceux qui s'aiment tout doucement
sans faire de bruit

Ten text je se svolením autora převzat sem z katalogu-skládačky k jeho výstavám Ledová tříšť (Treibeis) v Národním technickém muzeu v Praze a Český prsten (Der Böhmische Ring) na zámku ve Stráži nad Nežárkou (i tato obec měla kdysi své německé jméno Platz!), obojí v roce 2001. Zní totiž jako báseň ty názvy děl mladého malíře - nezapomínejme nikdy, že i Stifter se vždy cítil být malířem! - z Mnichova, jehož kořeny a návraty (český prsten!) jsou na Šumavě. Narodil se 11. dubna v Mnichově, jeho otec spatřil však světlo světa za války 1941 v Kladenském Rovném (Ruben), dědeček, který ještě žije, pochází ze zaniklého Růžového vrchu (Rosenhügel), kde kdysi dávno Josef Rosenauer trasoval prvé metry Schwarzenberského kanálu. I pro Petera Fischerbauera tou zemí dosud chodí Vítek a Berta, literatura ožívá i v jeho obrazech inspirovaných dílem německy píšící Libuše Moníkové (narozené 1945 v Praze a zemřelé 1998 v Berlíně) či Rakušana Thomase Bernharda. Po studiích na mnichovské Akademii výtvarných umění, která ukončil v roce 1993, nejenže už vystavoval v Českém Krumlově i Rožmberku nad Vltavou, ale usadil se napůl v Hořicích na Šumavě (Höritz), kde ze staré kamenné stodoly chce stvořit ateliér pro trvalejší malířskou práci. Chce k jeho otevření vydat Stifterovu "malířskou" prózu Potomstvo (Nachkommenschaften), která česky poprvé vyšla pod mou redakcí v překladu Anny Siebenscheinové před více než třiceti lety v českobudějovické Růži blahé paměti. Kéž mu osud přeje, kéž má Vítkovu pout před sebou k dobrým koncům!
- - - - -
* Mnichov (BY) / Hořice na Šumavě / Kladenské Rovné / Růžový Vrch
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko