Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

THEOBALD HÖCK

Ich der ich hab vor Zeiten Já, který jsem před časy…

Ich der ich hab vor zeiten
In meinen jungen Jahrn
Der liebes Laid und freuden
Auch laider gnug erfahren
Kein mühe noch fleiß thet sparn

Já, který jsem před časy,
to za dob mého mládí,
lásek strasti i krásy
užil a nejen kradí
s pilností, k níž to svádí

Těch pár veršů je z dávného století sedmnáctého, jejich autor byl ve službách posledního Rožmberka, ale především mají jistý význam pro vývoj německé poezie. Pocházejí totiž z úvodu knihy Schönes Blumenfeld s předlouhým dalším titulem a předznamenávají přechod renesance v barok na samém prahu věku v roce 1601.

Von vrsprung der Deutschen Sprach O původu německé řeči

Biss auff ein tausent Jahr daher
Siben hundert mehr
Auch siben und achtzig neben
Von der Erschaffung wie ihr hoert
Himmels vnd Erdt
Ein Sprach allein gieng eben
Da Niemrodt schan herrschet der Tyran
Babels Thurn fieng zubawen an.

Als aber Gott solch einig Sprach
Auss Straff vnd Rach
In zwo vnd sibentzig verwürt
Wie Moses nach der Fürsten zahl
Erzehlt zumahl
Vnd drinnen sich nicht irret
Dreißig der Cham, funfftzehen nam
Iaphet, die vbrigen Sem bekam.

Da hat Tuitschon gleicher weiß
Zwo drauß mit fleiß
Die Deutsch und Windisch bhalten
Dann dise baidt ehe dass auff Erdt
Troia zerstoert
Gmischt wurn stets bey den Alten
Daher auch noch der Kaiser hoch
Carl der vierdt verordnet doch.

In seiner gulden Bull das auch
Nach solchem brauch
Ein jeder Fürst soll künnen
Die baide Sprach vnd noch mit fueg
Der Kaiser klueg
Carl der erst mit Sinnen
Hat sie fein klein verfast allein
In Reglen der Grammatick gmein.

Než byla právě tisíc let,
navíc sedm set
sedm a osmdesát roků doba zralá,
dotud, co stvořeny nebe a zem,
jak známo všem,
jedna řeč panovala.
Až počal tyran, jenž Nimrud zván,
věž Bábel stavět pýchou štván.

Bůh nato rozhodnut však jest,
co mstu a trest,
jednu řeč zmást, a tak ji změní
ve dvaasedmdesát podříší -
věřme Mojžíši
a jeho vyprávění.
Cham získal třicet, patnáct vzal Jefet,
Šém pak ty zbylé řeči na počet.

I Teuton odtud pilně má
vlást rovnou dvěma
řečmi: Němců i Slávů.
Beztak ještě než zničena
Trója tak řečená,
byly u starých v promíšeném stavu.
Slavný císař byl, co i dál to zařídil,
Karel čtvrtý jméno nosil.

To on ve zlaté bule své
k tomuto zve:
ať každičké z knížat zmůže
vždy dobře řeč obojí
a že obstojí
on prvý, nezůstal dlužen
její sepsání, samotné ani
gramatiky pojednání.

Theobald Höck se narodil 10. srpna 1573 v Limbachu nedaleko sárského Zweibrückenu v někdejší Rýnské Falci. Datum jeho úmrtí neznáme, jedny prameny uvádějí až rok 1658, jiné tvrdí, že už roku 1624 lze doložit označení Höckovy manželky za vdovu. To byl ostatně mrtev také Petr Vok, který umožnil vydání veršů svého německého tajemníka, už pěknou řádku let. Důvěra, kterou v Höcka vkládal, se neprojevila jako oprávněná - za 1000 kop českých grošů mu stačil před svou smrtí prodat panství Žumberk, které sám získal za více než desetinásobek, stejně tak nesl i úhrady Höckovy svatby v Třeboni - a všechno štěstí se od našeho básníka po Vokově smrti zcela odvrátilo. Byl uvězněn, mučen a odsouzen posléze až k smrti, po stavovském povstání však osvobozen a jako s protestantem se s ním setkáváme nejen ve službách "zimního krále" Fridricha Falckého, ale také na útěku ze země po prohrané bitvě na Bílé Hoře. Se šumavskými básníky ho pojí nesporně alespoň tedy to jedno jediné: vyhnání, vyhnání z Čech.
- - - - -
* Limbach (SL) / Žumberk
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko