Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

FRANZ OPPELT

Budějovické německé humanistické gymnázium

Před více než 200 lety otevřelo budějovické německé humanistické gymnázium, zřízené dvorským dekretem císařovny Marie Terezie jako tzv. "latinská škola" (v originále "Lateinschule" - pozn. překl.), své brány. Dvousetletého výročí takové instituce by bylo doma německým obyvatelstvem města Budějovic (Budweis), ba všemi německými Šumavany, jistě odpovídajícím způsobem vzpomenuto. Budějovické gymnázium děkuje za svůj vznik v prvé řadě tehdejšímu městskému fyzikovi Ignatiu Hartlovi. Objasnil v roce 1755 občanům Budějovic velké přednosti, které by mělo založení podobné instituce pro celé jižní Čechy a poradil představenstvu města, aby se v té věci obrátilo na řád otců piaristů (Ordo Piarum Scholarum). Poté, co magistrát podal žádost o zřízení latinské školy, trvalo však až do 10. ledna 1761, než došel dvorský dekret se souhlasnou odpovědí, v níž stálo doslova, "dass vier Patres des Ordo Scholarum Piarum mit der Unterrichtserteilung betraut werden können (tj. "že vyučování může být svěřeno čtyřem otcům Řádu zbožných škol /piaristům/" - pozn. překl.)." Nato byl 10. února toho roku prohovořena s prokurátorem řádové provincie, jímž byl tehdy otec Medardus a S.Ludovico, zakládací listina (Fundationsinstrument) a 9. května pak v přítomnosti vrchního provinciála (P. Jeremias Saudny a Madre Dolorosa) s konečnou platností i vyhotovena a podepsána.
V roce 1762 došlo sice prováděcí rozhodnutí, ale s ubytováním žáků a učitelů nastaly velké potíže. K umístění školy byl určen někdejší svatováclavský špitál (stál v Krajinské ulici čp. 42-44 a byl spolu s kostelem k němu náležejícím mezi lety 1830 a 1840 zbořen - pozn. překl.). Učitelé a kněží řádu sv. Josefa Kalasanského (1557-1648, zakladatel "Ordo Matris Dei Sacri Apostolatus Ministerio Scholarum Piarum", tj. "řádu chudých řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol", jak zněl plný název piaristické řehole - pozn. překl.) se ubytovali v okolních domech.
Bylo ovšem nezbytné využít k získání prostor potřebných k vyučování ještě i staré radnice a tří k ní přilehlých domů. Díky obětavosti budějovických měšťanů mohlo být v roce 1763 započato s přístavbou ke gymnáziu na nádvoří staré radnice. Dne 13. dubna 1763 byl položen základní kámen nové budovy ústavu, nynější biskupské rezidence v Biskupské ulici (Bischofgasse). Začátkem listopadu 1769 vstoupil tam slavnostní průvod profesorů a žáků a byla to na tehdejší dobu stavba přímo skvělá. Po zřízení budějovického biskupství (Bistum Budweis) za vlády Josefa II. v roce 1784 byla prohlášena biskupskou rezidencí a zůstala jí až do dnešních dnů. První biskup nové diecéze hrabě Schaaffgotsche postoupil piaristům a jejich žákům zchátralý a opuštěný dominikánský klášter při chrámu Obětování Panny Marie, německými obyvateli nazývaný proto "klášterem mariánským" (Marienkloster) jako trvalý stánek jejich učitelského působení. Až do roku 1862 se na budějovickém gymnáziu vyučovalo německy a česky. Poněvadž však počet českých studentů byl velmi nepatrný a i tak ovládali němčinu v dostatečné míře, bylo v roce 1862 gymnázium prohlášeno za střední školu německou. Tím znatelně vzrostl počet jeho žáků, takže stát svolil už roku následujícího provést na státní náklady přístavbu školy. Postátněno bylo však gymnázium teprve roku 1871.
Zbývalo řešit jeho umístění v piaristickém klášteře. Požadavek novostavby přiměřené době byl stále naléhavější a v letech 1902/1903 se zásluhou stavitelů Hauptvogela a Stabernaka nákladem 357 200 rakouských korun posléze opravdu uskutečnila, takže o prázdninách roku 1903 přesídlilo budějovické německé gymnázium do této státem financované novostavby v České ulici (Böhmgasse).
Gymnaziální budova stojí na historickém místě. Předcházel jí tu nízký starobylý objekt, v němž se od roku 1537 nacházela císařskokrálovská mincovna (v originále "k.k. Münzstätte" - pozn. překl.) a od roku 1563 i c.k. solní úřad (v originále "k.k. Salzamt" - pozn. překl.). Tady se tzv. "Solnou branou" (Salztor) sůl přepravená do Čech ze Solnohradské komory (Salzkammergut) koňskými povozy a později koněspřežnou železnicí dostávala k blízké řece Vltavě (její soutok s Malší je tu doslova za rohem - pozn. překl.) a po ní na říčních lodích do Prahy a po Labi pak už do Děčína-Podmokel (Tetschen-Bodenbach) na zemské hranici (odtud mířila lodní doprava až do Hamburku a Severního moře - pozn. překl.).
Po rozpadu rakousko-uherské monarchie bylo také německé gymnázium v Budějovicích coby humanistický vzdělávací ústav československou vládou stejně jako množství německých škol a školních tříd všeho druhu v německy hovořících okrajových oblastech českých zemí (v originále nepřesně "in den Sudetenländern" - pozn. překl.) zrušeno. Tři německé střední školy ve městě, tj. humanistické gymnázium, reálka (Realschule) a oba učitelské ústavy nemohly být Prahou na pobídku nových držitelů moci na českobudějovické radnici dále trpěny. Humanistické gymnázium bylo po třídách rozpuštěno a sloučeno s reálkou na jedno vyšší reálné gymnázium (Oberrealgymnasium), stejně tak dva učitelské ústavy spojeny v jeden jediný. Z osmi německých obecných škol (4 chlapeckých a 4 dívčích) s 56 třídami a ze čtyř škol měšťanských (2 chlapeckých a 2 dívčích) se 14 třídami zbyla v roce 1921 jedna smíšená pětitřídní obecná škola, jedna chlapecká měšťanka o 4 třídách a jedna dívčí měšťanka o 3 třídách. To bylo velké vymírání německého školství ve městě Budějovicích ("k žádosti města" zvaném nyní "výnosem č. 10.454 ze 2. března 1920" i v německém jazyce úředně Böhmisch Budweis, tj. České Budějovice, ačkoli Moravské Budějovice, od kterých by je to mělo odlišit, se německy jmenovaly Mährisch Budwitz - pozn. překl.) po první světové válce. "Zbytkové" třídy gymnázia byly umístěny v budově reálky a v německém učitelském ústavu v Claudiho ulici (Claudigasse, dnešní Jeronýmova ulice - pozn. překl.). V létě roku 1924 byla gymnaziální budova v České ulici předána do užívání českému gymnáziu. Vyšebrodští členové učitelského sboru německého gymnázia, profesoři Valentin Schmidt, Othmar Wohl, Viktorin Panhölzl, Josef Schmidtmayer a Andreas Goll se vrátili nazpět do svého cisterciáckého kláštera. Oktáva v roce 1926 čítala pouhých 18 žáků, zatímco do roku 1920 to bylo průměrně 30. Přitom neexistovala nijaká nezbytná nutnost rozpustit ten ústav tradice téměř dvousetleté.
Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava bylo v srpnu 1939 přejmenováno německé státní vyšší reálné gymnázium na Deutsche Oberschule a mohlo se jako takové vrátit zpět do své budovy v České ulici. V květnu 1945 ovšem zazvonil i tomuto nejstaršímu ústavu gymnaziálního typu v jižních Čechách stejně jako celému německému školství v obnoveném Československu zdá se že s definitivní platností umíráček (nutno dodat, že ani ne padesát let nato Československo přestalo po naštěstí klidném rozchodu České a Slovenské republiky rovněž existovat - pozn. překl.). Pro mnoho německých čtenářů těchto řádek nebude nezajímavá informace, že prvý ministr zdravotnictví v pražské komunistické vládě, Dr. h.c. Josef Plojhar, byl jedním z absolventů českobudějovického německého gymnázia. Navštěvoval je v letech 1913-1921 a roku 1921 na něm maturoval.

Budweis : Budweiser und Stritschitzer Sprachinsel (1979), s.216-218

P.S. Stejné téma podrobněji na těchto webových stranách rozvádí jeden z ředitelů budějovického německého gymnázia Karl Placidus Hammer.

Německé školství na budějovickém jazykovém ostrově

Přehled, který byl zpracován na základě úředních dat, sestavil jsem jako poslední německý okresní školní inspektor (Bezirkssschulinspektor) a krajský školní rada (Kreisschulrat) pro vzpomínku nejen někdejším německým učitelům kraje, nýbrž širokým krajanským kruhům z celých jižních Čech (Südböhmen).

Stav k 1. lednu 1914
Střední a odborné školy: jedno humanistické gymnázium, jedna reálka, jedno dívčí lyceum, jeden učitelský ústav, jeden soukromý ženský učitelský ústav (Privatlehrerinnenbildungsanstalt), jedna obchodní škola, jedna zemědělská a hospodyňská škola (Ackerbau- und Haushaltungsschule), jedna lesnická škola (Forstschule), jedna nižší státní průmyslová škola (niedere Staatsgewerbeschule), jedna samostatná pokračovací škola (Fortbildungsschule).
Obecné a měšťanské školy: 4 měšťanské školy (2 chlapecké a 2 dívčí školy), 21 obecných škol a státní cvičná škola (staatliche Übungsschule) při c.k. učitelském ústavu v Budějovicích, dvě soukromé obecné školy. Z obecných škol byly čtyři jednotřídky: v Českém Vrbném (Böhmisch-Fellern) s 18 dětmi, v Jiříkově Údolí (Georgental) u Nových Hradů (Gratzen) s 15 dětmi, v Haklových Dvorech (Hackelhöf) se 45 dětmi, v Lipanovicích (Linden) s 50 dětmi a soukromá obecná škola v Čížkrajicích (Sitzkreis) u Trhových Svinů (Schweinitz) se 42 dětmi.
Šest bylo dvojtřídek: v Pěčíně (Haid) u Trhových Svinů se 65 dětmi, v Hodějovicích (Hodowitz) se 104 dětmi, v Homolích (Hummeln) s 88 dětmi a s pobočkou v Boršově (Payreschau) s 15 dětmi, v Kondrači (Neudorf) u Trhových Svinů s 85 dětmi, v Šindlových Dvorech (Schindelhöf) se 134 dětmi a ve Strýčicích (Stritschitz) se 135 dětmi.
Trojtřídka v Dobré Vodě (Gutwasser) u Českých Budějovic měla 278 dětí a v Rožnově (Strodenitz) 168 dětí.
Osm obecných škol bylo pětitřídních: dívčí obecná škola v 1. městském obvodu (1. Bezirk: tj. Vnitřní město /Innere Stadt/) se 213 a chlapecká v 1. městském obvodu s jednou paralelkou (tj. pobočnou třídou - pozn. překl.) celkem s 282 dětmi, chlapecká obecná škola ve 2. městském obvodu (2. Bezirk: tj. Pražské předměstí /Prager Vorstadt/) se dvěma paralelkami a 354 dětmi, dívčí obecná škola ve 2. městském obvodu se dvěma definitivními a třemi provizorními (tj. prozatímními - pozn. překl.) paralelkami a celkem 454 dětmi.
Dále tu byla chlapecká obecná škola ve 3. městském obvodu (3. Bezirk: tj. Vídeňské předměstí /Wiener Vorstadt/) s jednou provizorní paralelkou a 331 žáky a dívčí obecná škola ve 3. městském obvodu se dvěma provizorními paralelkami a 375 dětmi.
Chlapecká a dívčí obecná škola ve 4. městském obvodu (4. Bezirk: tj. Linecké předměstí /Linzer Vorstadt/) se 3 paralelkami měla 503 dětí a konečně pak soukromá obecná škola ve vnitřním městě - sirotčinec (Waisenhaus) 166 dětí.
Ze čtyř měšťanských škol v Budějovicích měla dívčí měšťanská škola (Mädchenbürgerschule) v Kněžské ulici (Priestergasse) tři postupné (aufsteigende) definitivní, jednu definitivní paralelku a jednu prozatímní paralelku se 266 žákyněmi, dívčí měšťanská škola v Nové ulici (Neugasse) tři postupné a jednu definitivní, jakož jednu provizorní paralelku se 223 žákyněmi, chlapecká měšťanská škola v Nové ulici (Kaiser-Franz-Josef-Bürgerschule) tři postupné třídy, jeden roční učebný kurs (Lehrkurs) a jednu prozatímní paralelku s 201 hochy; dále tu byla chlapecká měšťanská škola v Taschekově ulici (dnes Dukelská - pozn. překl.) se třemi postupnými třídami a jednou prozatímní paralelkou a 231 hochy. Úhrnný počet (Hauptanzahl) všech tříd v budějovickém okrese činil tak 88 definitivních a 12 prozatímních.
Počet učitelských sil na měšťanských školách vykazuje 4 ředitele, 18 učitelů resp. učitelek, 4 systemizované katechety, 4 vedlejší učitelky (vedlejší učitel měl učitelskou způsobilost pro výuku nepovinným předmětům - pozn. překl.) pro měšťanské školy a 6 industriálních učitelek (ty učily dívky ženským pracím, šití, pletení, domácímu hospodářství a tělocviku - pozn. překl.).
Na obecných školách působilo 18 řídících učitelů (Oberlehrer) a správců škol (Schulleiter). 37 učitelských sil I. třídy, 20 učitelských sil II. třídy, 3 prozatímní učitelské síly, 1 výpomocný učitel a 10 industriálních učitelek. - Budějovice byly jediným místem v kraji se 30 % tzv. činovného (v originále "Aktivitätszulage" - tj. složka platu veřejných zaměstnanců, vyjadřující význam okolnosti působení v určité službě nebo v určitém místě).
Počty žáků na měšťanských školách k 1. lednu 1914: 428 chlapců, 501 děvčat. Na obecných školách: 2109 chlapců, 2013 děvčat.
Celkové náklady na školy s povinnou docházkou: 512 755 korun.
Nepovinné školní předměty k 1. lednu 1914: čeština v 15 případech, francouzština ve 4, těsnopis v 1 a hra na housle ve 4 případech.
Obě zmíněné soukromé školy byly církevní (katolické).
Na 15 mateřských školách bylo 15 školských správců, 15 učitelek mateřských škol (Kindergärtnerinnen) a ve stanovený den 308 chlapců a 300 děvčátek.
Počet žáků na pokračovacích školách činil 240.

Stav k 1. lednu 1938
Střední a odborné školy: jedno reformní reálné gymnázium s 8 třídami, jeden státní učitelský ústav koedukační a cvičná škola při něm, jedna dvojtřídní obchodní škola spojená s obchodnickou pokračovací školou (kaufmännische Fortbildungsschule), jedna řemeslnická pokračovací škola (gewerbliche Fortbildungsschule), jedna zemědělská a hospodyňská škola o dvou ročnících, jedna dvojřídní nižší státní průmyslová škola a jedna soukromá hudební škola (Privatmusikschule).
Obecné a měšťanské školy: školy podléhaly jako jediné z německých škol s povinnou docházkou v Československu vůbec českému okresnímu školnímu výboru v Českých Budějovicích. Německý školní inspektor byl pouze členem českého okresního školního výboru v českobudějovickém okrese (což byl případ autora tohoto textu za jeho působení v Kaplici /Kaplitz/ - pozn. překl.).
a) území města České Budějovice: město samo se 43 788 obyvateli, Mladé (Lodus) s 1613, Čtyři Dvory (Vierhöf) se 4276 a Kněžské Dvory (Pfaffenhöf) s 947 obyvateli tvořily jeden školní obvod (Schulsprengel).
Byla tu německá chlapecká měšťanská škola se 3 třídami a 111 žáky s jednoročním učebným kursem ve dvou třídách (in zwei Klassezügen) s 22 chlapci a 50 děvčaty, dále německá dívčí měšťanská škola se třemi třídami a 146 žákyněmi, německá pětitřídní smíšená obecná škola s jednou prozatímní paralelkou a 222 dětmi, diecézní ústav hluchoněmých (Diözesantaubstummenanstalt) se třemi německými třídami a 48 dětmi, pocházejícími z českobudějovické diecéze, veřejná mateřská školka ve vnitřním městě o jednom oddělení s 36 zapsanými dětmi, veřejná mateřská školka na Lineckém předměstí o jednom oddělení se 42 zapsanými dětmi a konečně německý studentský a učňovský domov (Deutsches Studentenheim und Deutsches Lehrlingsheim) v budově někdejšího dívčího lycea v někdejší Josef-Taschek-Gasse (v letech 1919 -1938 ovšem Doudlebská, dnes Dukelská - pozn. překl.).
b) školy na venkově: jednotřídní obecná škola ve Chvalkově (Chvalkahof) u Trhových Svinů s 19 žáky, jednotřídní obecná škola v Dobré Vodě u Českých Budějovic s osadami ke škole přidělenými, tj. Suchým Vrbným (Dürrnfellern), Pohůrkou (Bucharten) a Hlinskem (Hlinz) s 20 dětmi a jednou mateřskou školou o jednom oddělení s 18 dětmi, jednotřídní obecná škola v Haklových Dvorech s 12 dětmi a tamní mateřská škola s 8 dětmi, jednotřídní obecná škola v Hodějovicích se 33 žáky a mateřská škola s 18 dětmi, jednotřídní obecná škola v Pěčíně u Trhových Svinů s 31 žáky i z osady Hrádek (Häusles) ke škole přidělené a s expoziturou (pobočkou) v Trutmani (Trautmanns, dnes česky Mezilesí - pozn. překl.) u Trhových Svinů se 20 žáky, jednotřídní obecná škola v Homolích se 25 žáky i z osady Planá (Plan) ke škole přidělené, jednotřídní obecná škola v Lipanovicích u Netolic (Netolitz) se 29 žáky a mateřská škola s 18 dětmi i z Holašovic (Hollschowitz) ke škole přidělených, dvojtřídní obecná škola v Kondrači u Trhových Svinů se 71 žáky, jednotřídní obecná škola v Rudolfově (Rudolfstadt) s 37 žáky a mateřská škola s 23 dětmi i z osad Vráto (Brod), Adamova (Adamstadt), Kněžských Dvorů a Dubičného (Dubiken) ke škole přidělených, jednotřídní obecná škola v Šindlových Dvorech s 29 žáky i z Mokrého (Gauendorf) a Litvínovic (Leitnowitz) ke škole přidělených, dvojtřídní obecná škola ve Strýčicích (Stritschitz) u Netolic se 72 žáky i z osad Záboří (Saborsch), Dobčice (Dobschitz), Radošovice (Roschowitz) a Chvalovice (Kollowitz) ke škole přidělených, konečně pak dvojtřídní obecná škola v Rožnově s 54 dětmi i z Roudného (Ruden) ke škole přiděleného.
Počet tříd ve všech školách činil na měšťankách 8, na obecných školách 21 a 3 třídy měl ústav hluchoněmých.
Mateřské školy: 7 po jednom oddělení.
Počty učitelských sil: na měšťanských školách 8, na obecných školách 21 a 4 síly v ústavu hluchoněmých, dále 1 katecheta, 2 vedlejší učitelky na měšťanských školách, 8 učitelek ženských prací a domácí nauky (Haushaltungslehrerinnen), 7 učitelek mateřských škol.
Stav žáků k 1. lednu 1938: na měšťanských školách 133 chlapců a 146 děvčat, celkem 279, na obecných školách 500 chlapců a děvčat, v mateřských školách 163 dětí.

Stav k 8. květnu 1945
Ze stavu německého školství v oblasti, podléhající dohledu krajského školního inspektorátu (Kreisschulinspektorat) v Budějovicích, je patrné, jak potěšitelně a mnohoslibně se německé školství v rozmezí od 15. března 1939 až do 8. května 1945 rozvíjelo (k tomuto tvrzení lze jako zcela opačně vyznívající pohled "z druhé strany" v podstatě na totéž téma doporučit rozsáhlý a dokumentovaný, i když rovněž dobově ne zcela objektivně pojatý text Františka Bosáka, mimo jiné mého učitele historie na českobudějovickém Pedagogickém institutu, zveřejněný pod titulem "Germanizační úloha německých škol na Českobudějovicku za okupace" v Jihočeském sborníku historickém roku 1964 na s. 58-73 a s. 170-190 a kupodivu i s uvedením dobové korespondence Franze Oppelta přeložený do němčiny na webové adrese www.hackelhoef.de - pozn. překl.). Všechny nově zřízené německé školy s povinnou docházkou a mateřské školy byly povolány k životu na základě československého zákona o menšinovém školství ze dne 3. dubna 1919 Z. 295, podle něhož byly kdysi zřizovány v jazykově německých oblastech někdejšího Československa ministerstvem školství a národní osvěty české menšinové školy.

Město a okres Budějovice
Střední a odborné školy: jedna německá osmitřídní "Oberschule" (tak bylo za národního socialismu přezváno bývalé gymnázium - pozn. překl.), jeden učitelský a ženský učitelský ústav (Lehrer- und Lehrerinnenbildungsanstalt) s internátem (pedagogický sbor českobudějovického učitelského ústavu odešel v listopadu 1938 dobrovolně do Prachatic a Českého Krumlova, tedy do "Říše", po prázdninách v roce 1939 byl pak už v protektorátu ústav v Budějovicích znovuobnoven - pozn. překl.), jedna německá čtyřtřídní obchodní akademie, jedna německá vyšší státní průmyslová škola (Deutsche Höhere Staatsgewerbeschule), jedna německá obchodní škola, jedna německá zemědělská a hospodyňská škola s internátem, posléze i jedna plně vybavená německá hudební škola.Tyto školy byly přeneseny do moderně zařízených budov (postavených ovšem za "první" československé republiky - pozn. překl.) a bohatě opatřeny vyučovacími prostředky a pomůckami. Počty žáků těchto škol nemohou být bohužel uvedeny, byly však dobře navštěvovány (zejména následkem války byl ovšem třeba u učitelského ústavu každým rokem problém - viz Bosákova práce s. 62 - získat alespoň 20 žáků do I. ročníku - pozn. překl.).
Školy s povinnou docházkou:
Chlapecká "Hauptschule" (tak byla za národního socialismu na "hlavní" přezvána měšťanská či také občanská škola - pozn. překl.) šestitřídní se 4 paralelkami, 1 ředitel, 6 odborných učitelů, 4 odborné učitelky, 2 vedlejší učitelky pro nepovinnou angličtinu a češtinu, 230 žáků.
Dívčí "Hauptschule" čtyřtřídní se 4 paralelkami, 1 ředitel, 8 odborných učitelek, 1 vedlejší učitelka nepovinné angličtiny, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 1 katecheta, 208 děvčat.
"Volksschule für Jungen" (tak byla za národního socialismu přezvána chlapecká obecná či také "národní" škola - pozn. překl.) s 5 postupnými třídami a 2 paralelkami, 1 řídící učitel, 3 učitelé, 4 učitelky, 1 katecheta, 182 chlapců.
"Volksschule für Mädchen (tak byla za národního socialismu přezvána dívčí obecná či také "národní" škola - pozn. překl.) s 5 postupnými třídami a 3 paralelkami, 1 správce školy, 3 učitelé, 4 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 1 katecheta, 229 děvčat.
Smíšená "národní" škola (Gemischte Volksschule) ve 3. městském obvodu (tj. Vídeňské předměstí): 4 chlapecké a 4 dívčí třídy, 1 řídící učitel, 7 učitelek, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 1 katecheta, 79 chlapců, 88 děvčat.
Na území města bylo 6 veřejných mateřských škol s 225 zapsanými dětmi.
Dále abecedně (pořadí upraveno podle dnešní české podoby místního jména - pozn. překl.):
Borovany (Forbes): jednotřídní německá "národní" škola (dále jen NŠ): 1 učitelka, 11 chlapců, 10 děvčat, mateřská škola.
Boršov nad Vltavou: jednotřídní NŠ, v roce 1919 zrušená. 1 učitelka, 7 chlapců, 11 děvčat.
Brloh (Berlau): trojtřídní NŠ, 1 správce školy, 2 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 33 chlapců, 36 děvčat, katecheta dojížděl z Budějovic.
České Vrbné: jednotřídní NŠ, v roce 1919 zrušená, 1 řídící učitel, 4 chlapci, 6 děvčat.
Čtyři Dvory: trojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 2 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, mateřská škola.
Dobrá Voda u Českých Budějovic: dvojtřídní NŠ, 2 učitelky, 25 chlapců, 27 děvčat, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, mateřská škola.
Dubné (Duben): dvojtřídní NŠ, 1 učitelka, 1 učitel, 17 chlapců. 15 děvčat.
Haklovy Dvory: jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 9 chlapců, 8 děvčat, mateřská škola.
Hluboká nad Vltavou (Frauenberg): jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 12 chlapců, 15 děvčat, mateřská škola.
Hodějovice: dvojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 1 učitelka, 34 chlapců, 25 děvčat, mateřská škola.
Holubov (Hollubau) u Krumlova: jednotřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky,, 16 chlapců, 14 děvčat.
Homole: dvojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 1 učitelka, 20 chlapců, 20 děvčat, mateřská škola v Plané.
Jílovice (Jilowitz): jednotřídní NŠ, 1 správkyně školy (Leiterin), 8 chlapců, 8 děvčat, mateřská škola.
Kardašova Řečice (Kardasch-Retschitz) u Jindřichova Hradce (Neuhaus): jednotřídní NŠ, 1 správce školy, 6 chlapců, 5 děvčat.
Kněžské Dvory: jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 8 chlapců, 9 děvčat, mateřská škola.
Křemže (Krems): trojtřídní NŠ, 1 správce školy, 2 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 24 chlapců, 25 děvčat, mateřská škola.
Ledenice (Ledenitz): jednotřídní NŠ, 1 řídící učitel, 19 chlapců, 9 děvčat, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky,mateřská škola.
Lhenice (Elhenitz): jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 9 chlapců, 10 děvčat, mateřská škola.
Lišov (Lischau): jednotřídní NŠ, 1 správkyně školy, 9 chlapců, 8 děvčat, mateřská škola.
Milevsko (Mühlhausen): jednotřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 15 chlapců, 9 děvčat, mateřská škola.
Mladé: jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 13 chlapců, 15 děvčat, mateřská škola.
Nebahovy (Nebahau) u Prachatic: jednotřídní NŠ, 1 učitel, 12 chlapců, 9 děvčat.
Netolice: dvojtřídní NŠ, 2 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 26 chlapců, 30 děvčat, mateřská škola.
Nová Včelnice (Neuötting) u Jindřichova Hradce: jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 11 chlapců, 6 děvčat, mateřská škola.
Nová Ves (Neudorf) u Křemže: jednotřídní NŠ, 1 správkyně školy, 8 chlapců, 9 děvčat.
Olešnice (Elexnitz): jednotřídní NŠ, 1 učitel, 4 chlapci, 7 děvčat, mateřská škola.
Opařany (Woporschan) u Tábora: zemský ústav pro choromyslné (Landesirrenanstalt) se 2 německými třídami a 3 řeholními sestrami, 17 chlapců, 15 děvčat.
Poříčí (Porschitz) u Budějovic: jednotřídní NŠ v tzv. "Husarském zámečku" (Husarenschlößchen), 1 učitelka, 21 chlapců, 8 děvčat, mateřská škola.
Rájov (Rojau) u Krumlova: jednotřídní NŠ, 1 učitelka, 8 chlapců, 14 děvčat.
Roudné u Budějovic: jednotřídní NŠ, v roce 1919 zrušená, 1 správkyně školy, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 8 chlapců, 5 děvčat.
Rožnov: dvojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 27 chlapců, 28 děvčat, mateřská škola.
Rudolfov: dvojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 31 chlapců, 29 děvčat, mateřská škola.
Suchdol nad Lužnicí (Suchenthal): trojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 2 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 30 chlapců, 32 děvčat.
Suché Vrbné: dvojtřídní NŠ, 2 učitelky, 23 chlapců, 25 děvčat, mateřská škola, školní budova byla dokončena v roce 1944.
Šindlovy Dvory: dvojtřídní NŠ, 1 řídící učitel, 1 učitel,1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 26 chlapců, 30 děvčat, mateřská škola v Šindlových Dvorech a v Litvínovicích.
Šumavské Hoštice (Huschitz) u Vimperka (Winterberg): dvojtřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 17 chlapců, 21 děvčat, mateřská škola.
Tábor (Tabor): dvojtřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka, 24 chlapců, 25 děvčat, mateřská škola, jedna pětitřídní německá "hlavní" škola s 1 ředitelem, 2 odbornými učiteli, 3 odbornými učitelkami, 1 učitelkou ženských prací a domácí nauky, 56 chlapci a 78 děvčaty, obě školy ve vysoce moderní vlastní budově s internátem.
Trhové Sviny: dvojtřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 18 chlapců, 20 děvčat, mateřská škola.
Třeboň (Wittingau): dvojtřídní NŠ, 2 učitelky, 17 chlapců, 14 děvčat, mateřská škola, jedna německá "hlavní" škola se 3 "nabíhajícími" třídami, 1 ředitel, 3 učitelky, 30 chlapců, 35 děvčat, v roce 1943 postaven "učitelský domov" (Lehrerhaus) pro 3 učitelských rodin.
Tušť (Schwarzbach) u Suchdola nad Lužnicí: trojtřídní NŠ, 3 učitelky, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 26 chlapců, 33 děvčat, mateřská škola.
Týn nad Vltavou (Moldauthein): jednotřídní NŠ, 1 správkyně školy, 8 chlapců, 6 děvčat, mateřská škola.
Velešín (Welleschin): dvojtřídní NŠ, 1 správkyně školy, 1 učitelka, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 20 chlapců, 21 děvčat, mateřská škola ve vysoce moderní, roku 1943 postavené (v "bavorském" slohu - pozn. překl.) školní budově.
Veselí nad Lužnicí (Wesseli an der Lainsitz): jednotřídní NŠ, 1 správkyně školy, 1 učitelka ženských prací a domácí nauky, 18 chlapců, 14 děvčat, mateřská škola.
Vodňany (Wodnian): dvojtřídní NŠ, 1 správce školy, 1 učitelka, 25 chlapců, 28 děvčat, mateřská škola.

Budweis: Budweiser und Stritschitzer Sprachinsel(1979), s. 209-216

Franz Oppelt se narodil v Lomu (Bruch) u Mostu (Brüx) dne 2. ledna roku 1890. Poté, co ve svém rodišti doma na severu Čech dokončil obecnou a měšťanskou školu, přesídlil otec lesník za povoláním do Omlenice (Umlowitz) blízko Kaplice a Franz začal studovat na německém učitelském ústavu v Budějovicích, kde byl tehdy ředitelem Gregor Tilp. Ještě před první světovou válkou vyučoval po jeho absolvování na obecné a měšťanské škole císaře Františka Josefa (Kaiser-Franz-Josefs-Volks- und Bürgerschule) v budějovické Nové ulici (Neugasse) a na cvičné škole (Übungsschule) v ulici Josefa Tascheka (jak už v textu zmíněno, jde o dnešní Dukelskou ulici, ovšem jiný životopisný pramen uvádí, že šlo o cvičnou školu v Claudiho, tj. dnešní Jeronýmově ulici). Později působil po 13 let na samotném učitelském ústavu jako jeho profesor, než byl jmenován kaplickým okresním školním inspektorem. Okres Kaplice byl tehdy výrazně jazykově německý (podle knihy Jana Františka Svobody "Jihočeské menšiny" /rozuměj menšiny české národnosti/ z roku 1925 byly tu pouze 3 české politické obce, a to Soběnov s osadami Smrhov a Přísečno, Velký Pořešín s osadami Malý Pořešín /dnes Pořešínec/ a Rozpoutí a konečně Dlouhá s osadou Výheň). Od roku 1938 až do konce druhé světové války byl činný jako německý školní inspektor v Budějovicích (nutno asi poznamenat, že byly za protektorátu sídlem tzv. "oberlandratu", podléhajícího přímo říšskému protektorovi a zasahujícího na východ až k Německému Brodu a k severu až za Ledeč nad Sázavou). Po vysídlení v roce 1947 učil v rakouském Harbachu u Weitry, poté, co odešel na penzi, žil spolu se svou ženou Josefinou, roz. Hiebelovou, dcerou posledního rakouského okresního hejtmana budějovického, v Linci. Roku 1970 ovdověl a přesídlil do lázeňského penzionu Tassilo v hornorakouském Bad Hall, kde se sice znovu oženil, když však jeho druhá žena Helene, roz. Josefowiczová, v dubnu 1973 rovněž zemřela, vrátil se zpět do Lince. Tady se pro špatný zdravotní stav musil uchýlit nakonec sám do nemocniční péče a několik dnů po svém propuštění z ní krátce před dovršením 84 let věku v Linci-Urfahru 21. prosince 1973 také skonal a byl tam i pochován. Když František Bosák zveřejnil na politickou objednávku v Jihočeském sborníku historickém roku 1964 své rozsáhlé pojednání o německém školství za okupace, uvedl prozíravě, že se nebude věnovat osobním a politickým profilům jednotlivých německých učitelů. Jistě sám z vlastní zkušenosti věděl, že lidský osud na pozadí dvacátého století lze nesnadno zařadit do jednoduchých hodnocení ideologií a institucí, že byť i dobře míněná obhajoba "národních a státních zájmů" prostě nakonec z činných lidských subjektů, natož v oblasti pedagogiky, modeluje trpné objekty a oběti zneužití svých vlastních omezení a omylů. Řízení u mimořádného lidového soudu roku 1947 v Českých Budějovicích, jak dovozuje ostatně příspěvek Leoše Nikrmajera ze sborníku "Hrdinství, statečnost, strach" (Jihočeské muzeum 4. května 2007), vyznělo nakonec v morální satisfakci a ocenění Oppeltových postojů už před válkou i za ní. Stojí za to připomenout, jakého člověka se přesto poválečná česká společnost nelítostně zbavovala. Tázání, vznesená kdysi "mimořádným lidovým" soudem vůči Franzi Oppeltovi, by si se stejnou důsledností "ve vlastní věci" měla už dávno položit také ona sama.
- - - - -
* Lom u Mostu / Omlenice / České Budějovice / Kaplice / † † † Linec (A)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko