Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF FRUTH

Gipfelkreuz Kříž na vrcholu

Hoch vom Gipfel ragt das Zeichen
der Erlösung! - Davon weichen
die Dämonen in den Stürmen.
Glocken von den fernen Türmen
senden Klänge, zu erreichen
mit dem Lob das Gipfelzeichen.

Vysoko tam na vrcholu
Vykupitel sráží dolů
démony a tříští blesky.
Zvony zdáli, podnebeský
hlahol s šumem lesů spolu
chválí ten kříž na vrcholu.

Waldromanze Lesní romance

Ein alter Rabe heiser schreit
und fliegt zu Nest. In Wipfeln saust
der Nachtwind durch die Einsamkeit.
Der Vogelchor im Schweigen haust.
Im Dämmern über Felsgestein,
graubärtig hängt der Tann herein.

Das Spiegelgold des Mondes lockt
im Quellengrund. Beim Wurzelmahr
im Unterholz die Eule hockt.
Hier schlingt die Nacht ihr schwarzes Haar
weich um den Wanderer, sie spinnt
ihn ein, bis sie sein Herz gewinnt.

"Krá", starý havran zakřičí
a letí k hnízdu. Vítr z hor
si hude v nočním jehličí.
Mlčky v něm spí teď ptačí sbor.
To ze skal utonulých v tmách
rous jedlí visí na dosah.

Až na dno tůní láká níž
měsíční stříbro. V kořání
sovu tam dřepět uvidíš.
Noc sama k tobě naklání
černý vlas, ovíjí jím prudce
poutníka, chce mít jeho srdce.

Der Bayerwald, 1970, s. 165
Waldeinsamkeit Lesní samota

Nun stört die große Einsamkeit
kaum eines Rehes flüchtiger Huf,
kein Rabe mehr, kein Häher schreit,
am Waldrand mehr kein Hirtenruf.

Hoch steigt ein Stern, der Abend graut
und Wind in schwarzen Wipfeln rauscht.
Am Quell, in der Gestalt vertraut,
sitzt Pan als Wurzelmann und lauscht...

To osamění neruší
nadzemsky lehký srnčí skok,
sojčí křik, havran na duši,
pastýřův dávno zašlý krok.

Hvězda zas stoupá nad obzor,
ve větru tmavne lesu tvář.
U pramene jak lidský tvor
sedí Pan, starý kořínkář...

(Februar 1993)
Der Heidenstein Obětní kámen u Horních Světlých Hor

Urgestein, der Gottheit errichtet
in grauer Vorzeit einst als Altar,
lagert in Zeichen hoch aufgeschichtet
zum Opfer einer gläubigen Schar.

Dunkle Fragen versunkener Zeiten
weben noch dort im Geheimnis fort.
In den Sternen steht vieles geschrieben,
darüber auch ein Zauberwort.

Dávnému božstvu tu kámen ční
jak oltář slunce z šera pravěku.
Čtu v jeho deskách skrytá znamení,
jaká jen skála vydá člověku.

Jí tážu se a tážu zas a zas,
tajemství k zemi však pevně lne.
Jak ve hvězdách psáno i v ní o nás
kdesi je slovo kouzelné.

Böhmerwäldler Jahrbuch 1993, s. 139

Tato báseň jako by byla ilustrována v šumavském kalendáři připojeným snímkem skutečného záhadného skalního útvaru u Horních Světlých Hor, jenž tento veršový text zřejmě inspiroval, o kterém kdysi psal v českobudějovickém Waldheimatu Matthäus Danner a který zachytil básníkův syn Gunther Fruth v okolním lese dnes podstatně neprostupnějším, než tu byl v dobách, kdy podobný záběr zdobil obrazovou publikaci Grüner deutscher Böhmerwald s texty Hanse Watzlika. Ten pohled kdysi prý zdaleka patrného holého místa hřebene Skalního hřbetu, dnes na mapě označeného neužívaným místním jménem Homole, se musil vrýt navždy do paměti každému, kdo ho spatřil byť jen v zátiší domova v knize ve svých rukou.

Herbstliche Schatten Podzimní stíny

In das letzte Leuchten fallen
braune Blätter; alles gaben
uns die Gärten. - Winde ballen
Wolken, Schnee verkünden Raben.

Erde webt ihr Tuch zu Ende;
Nebel grau verdämmern. Schreiben
hoch am Himmel dunkle Hände?
Heimatlose Schatten treiben...

Do posledních svitů padá
hnědé listí k zemi spící.
Rozlétly se po zahradách
vrány, sníh už slibující.

Z posledního kraj teď přede
do mlh písmena a slova.
Putují po nebi bledém
šeré stíny bez domova...

Grafenauer Anzeiger, 15.10. 1994, s. 53

Quellen und Wälder Prameny a lesy

Uralte Quellen, verwunschene Wälder,
brausende Orgel, Windharfe zugleich.
Wasser erschallen; Waldwipfel wogen;
Stimmen der Geister, von Schwermut durchzogen,
bannen die Seele in ihren Bereich.
Heilige Quellen, uralte Wälder
wissen um Ursprung und Heimkehr zugleich.

Prameny dávné, okouzlené lesy,
varhany hřmící, harfy větrné,
tryskají vody, zhloubi lesy šumí:
hlasu duchů jen stesk snad porozumí
a duši přesilou svou zahrne.
Svaté prameny, staré věrné lesy -
počátek, návrat do tmy pod drnem.

Die Entwurzelten Ti vykořenění

Von der Heimat vertrieben
durch eine dunkle Schuld,
was ist uns da geblieben?
Entsagen und Geduld.

Uns blieben nur zum Plagen
zwei Hände um das Brot...
Dem fremdem Acker klagen
die Lippen keine Not.

Sie pressen sich zusammen,
ist es der Ahnen Stolz?
Uns blieben ihre Namen;
wir sind der Heimat Samen
vom alten Wurzelholz.

Gehört im armen Winkel
uns auch nicht Haus und Rind
der angestammte Heimat
Geister bei uns sind.

Z domova vysídleni
pro vinu přetemnou,
zbyla nám v utrpení
jen tíha rukou dvou.

Dřina jim neublíží,
jde víc než o chleba.
Nebudem cizím k tíži,
soucit nám netřeba.

Rty semknem, hrdě mlčí
v nás hrdý starý kmen.
Už jména za nás ručí,
kraj otců dál v nich zvučí
ryze, hloub na kořen.

Tam, v chudém koutu světa,
už nic nepatří nám.
Po čem však není veta
je duch té země sám.

Hoam!, 1960, č. 9, s. 10

P.S. Jedna z ranějších Fruthových básní hovoří o Šumavanech se zvláštním ztotožněním.

Abendstunde Večerní hodina

Weiße Wolken ändern
läufend ihr Gesicht;
Gold an ihren Ränder
glänzt im letzten Licht.

V běhu svoji tvář
bílé mraky mění:
vroubívá je zář
zlatá do setmění.

Gewässer Vody

Wasser,
quellende Wasser,
Perlen im Fall -
Wasser, rauschende
Wasser
werden Kristall.

Quellen der Tiefen
vom Zauberberg
jubeln und klagen
wie in den Sagen
Nixe und Zwerg.

Pramen,
perlivá voda,
proud, vodopád -
Křišťál, šumící
křišťál
se z vody má stát.

Co jen vod chová
čarovný vrch!
Křepčí a lají
jak v temných bájích
bludičky z mlh.

Der Bayerwald-Bote, 6.1.1998, s. 8

Vergessen im Böhmerwald Zapomněli jsme je na Šumavě

Im Böhmerwald liegen die Ahnen begraben
von dir noch und mir, die Grabsteine mahnen
in Distel und Dorn uns, Zigeunerknaben
spielen dort manchmal; sonst ist gemieden
die Stätten belassen Seelen im Frieden.

Verlorene Wälder und weise Raben
und Quellen wissen, die uns noch laben,
um sie, die wir im Einst vergessen...
Heimat und Freunde, wer kann sie ermessen?

Na Šumavě leží předci pochováni,
tvoji i moji, kříže v pusté pláni,
v bodláčí, hloží, snad jen halekání
romských dětí tu zní. Chrání pevně
však pokoj hrobů odlehlost té země.

Ztracené lesy, moudří havrani,
prameny ztichlé v černočerné tmáni
tam zůstaly a my je zapomněli...
Domov a blízcí - což jsme bez nich celí?

Böhmerwäldler Jahrbuch 1995, s. 140

Winternacht Zimní noc

Tief duckt sich zum Turm
hin das Dörflein im Sturm.
Der Weg ist verweht,
den nun keiner mehr geht.
Von Schneesturm umtost,
fällt der Vogel im Frost;
verloren im Schnee
irren Hase und Reh.
Wo noch einsamer Schein,
spähn die Toten hinein,
die von niemand bedacht
in gespenstischer Nacht.

Hřmí bouře zpodnebes,
choulí se k věži ves.
Je sama v závějích,
všudy jen sníh a sníh.
Tuhé sem dolů střás
ptáky vichr a mráz;.
zůstává ledný trn
v zbloudilé stopě srn.
Jak stíny, tichý řad,
jdou mrtví k nám se hřát
a slídí o pomoc
rej přízraků a noc.

Der Bayerwald, 1994, č. 4, s. 7

Po předcích z matčiny strany byl vlastně "z českého", jmenovitě z Oberlichtbuchet, jak se německy nazývaly dnes zcela zaniklé Horní Světlé Hory (to naší vinou z nich zůstalo jen to překrásné české jméno a ve starých německých průvodcích údaje o podivných, na skalnatých hřbetech s alpskými výhledy rozmístěných skupinách "pohanských" kamenů, zvaných také slunovratovými, mezi nimiž se prý slunce zastaví právě v den letního slunovratu). Narodil se však 31. července 1910 v bavorském Fürstenecku, kde působil nejen jako uznávaný malíř a grafik (ilustroval i některá díla Hanse Watzlika), ale také jako literát, jehož tvorba výtvarná i slovesná se vracela znovu a znovu k tématice onoho lesa, který už Stifter nazval Českobavorským a kterému my říkáme Šumava. Tím vším byl duchovním spřízněncem velkého snivce Alfreda Kubina, s nímž sdílel vášeň "filosoficky domýšlet věci do konce". Nám bude asi připomínat i Bohuslava Reynka podtexty svých až biblických varování na pozadí venkovského roku. Filmový dokument o Fruthově díle nese výmluvný název podle jedné z jeho krátkých básnických próz Im Bann der Wälder. Podobně pojmenoval ostatně i svou snad nejvýznamnější knihu Über dem Urgrund der Wälder, vyšlou už ve trojím vydání. Byl i mistrem umění navýsost šumavského, tj. podmalby na skle. Roku 1991 získal Šumavskou kulturní cenu Böhmerwaldbundu. Jeho poslední větší prací byl grafický cyklus o Mojžíšovi- snad už v něm zahlédl zaslíbenou zemi. Zemřel 21. července 1995 v rodném Fürstenecku, z "knížat" šumavské poezie věru jeden z posledních.
- - - - -
* Fürsteneck (BY) / Horní Světlé Hory / † Fürsteneck (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2017
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko