logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN HÖFFERL

Bojím se, ale neklesám na duchu

Ich fürchte mich, aber ich verzage nicht!

Tato věta byla, alespoň podle strany 186 německy psané pamětní knihy obce Horní Planá (Oberplan) z let 1924-1935, mottem odpovědi nového hornoplánského děkana Johanna Höfferla na opravdu slavnostní přivítání zdejších obyvatel, konané 18. prosince roku 1932 před Stifterovým rodným domem. Dne 13. května téhož roku tu o půl čtvrté ráno, jak pamětní kniha akurátně zaznamenává, zemřel osmdesátiletý Mons. Matthäus Höfferl, předchozí zdejší děkan a k tomu strýc svého nástupce. Oba pocházeli z Velkého Ratmírova (Großrammerschlag), fara Lodhéřov (Riegerschlag) na Jindřichohradecku. Matthäus Höfferl přišel na svět ve Velkém Ratmírově 21. září 1852 jako syn Josepha Höfferla a jeho ženy Marie, roz. Schneiderové. Měl bratra Thomase, jemuž se 28. října 1883 rovněž ve Velkém Ratmírově narodil syn Johann. Novorozencova babička z otcovy strany je v matrice psána jako dcera Josepha Schneidera, obecního hajného (Gemeindeheger) v Holletschlagu, což je místní jméno záhadné natolik, že je v Johannově křestním záznamu podtrženo a doleji připsáno "Heinrichschlag", což by byla dnešní Jindřiš. Je dost nepravděpodobné, že by kněz v obou případech, 1852 i 1883 špatně slyšel a zapsal místní jméno, nejsoucí jinak opravdu nikde k nalezení. Johannova matka Barbara byla dcerou Johanna Wallische, rolníka a pozdějšího výminkáře ve Velkém Ratmírově čp. 8, kam se její muž zřejmě přiženil z čp. 10 a kde se jim chlapec Johann také narodil. Elisabeth, Johannova babička z matčiny strany, byla roz. Wendaová z Gatterschlagu (Kačlehy) čp. 22. Pohřeb Mons. Matthäuse Höfferla v Horní Plané byl podle svědectví kronikářova, který podle vlastního vyjádření den před nebožtíkovým skonem u něho po dvě hodiny dlel, velkou událostí za nejnádhernějšího počasí a tisícihlavé účasti věřících. Slavnostní požehnání uděloval českobudějovický kanovník Mons.Dr. Johannes Praschl za asistence 24 kněží a působivá slova rozloučení pronesl v hornoplánském kostele misionář z Kájova páter Kemmerich. Administrátorem byl až do příchodu nového děkana zmíněného už 18. prosince 1932 P. Ottomar Rausch (Praschl i Rausch jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže), který pak z Horní Plané odešel do Chvalšin (Kalsching). Johann Höfferl už v Horní Plané působil jako kaplan od 1. ledna 1923 do 4. května 1926. Onoho prosincového dne roku 1932 ho sem podle zprávy listu Budweiser Zeitung z Chvalšin přivezl za doprovodu vikáře pátera Heinricha (i on má na stránkách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení) z Hořic na Šumavě (Höritz) "knížecí schwarzenberský automobil". Už v přifařené Hůrce (Stuben) ho vítaly školní děti, hasičský sbor a místní odbor Bund der deutschen Landjugend s hudbou. V samotné Horní Plané to byl starosta obce Rudolf Zach, členové místní školní rady, zástupci veškerých zdejších spolků s prapory, žactvo s učitelským sborem obecné školy i měšťanky, zástupci Bund der deutschen Landjugend z Bližší Lhoty (Vorderstift) a Jelma (Melm) a na sta lidí čítající zástup před Stifterovým rodným domem opět za zvuků místní kapely. V kostele prý nebylo jediného volného místa. O dalším působení nového děkana ostatně svědčí překlad následující pasáže z farní kroniky, psané možná už jím samotným:


Z hornoplánské farní kroniky

1933 od 3. srpna do 29. října proběhla obnova interiéru děkanského kostela. Byl v zájmu slohové věrnosti očištěn od rušivých příkras. V jeho gotické části byly objeveny překrásné, nádherně zachovalé malby, které byly na popud konzervátora Státního památkového úřadu Dr. Karla Kühna z Prahy a ředitele knížecího schwarzenberského archivu v Českém Krumlově Dr. Karla Tannicha (rovněž samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) zbaveny sedmi až osmi vrstev vápenné omítky a ve veškeré svěžesti svých barev, vyžadující jen opravdu nepatrného oživení, zasvítily znovu pro potěchu současníků i budoucích generací. Malby gotických klenebních polí kostelního stropu v gotických základních barvách žluté, červené a zelené jsou v pojetí a barevném odstínu staršího data, bohatě však zdobeny renesančními motivy, geniálně volně provedeny rukou neznámého malíře a zpodobující plody fíků, vinné révy, melounů, ale také tykví a granátových jablek, často s plným užitím fantazie, dosahající přitom až k hlavicím opěrných sloupů a vznosných žeber. Ty jsou z pálených cihel podrženy v přiléhavé šedi a na kamenném svorníku při vrcholu klenby nacházíme pětilistou růži a erb českokrumlovského Viléma z Rožmberka (1552-1592), jehož záliba v okázalosti a nádheře pronikla až do poddanských kostelů a jenž ve svém ediktu z 10. června 1583 přímo žádal zvelebení katolické bohoslužby. Tím také lze právě tento rok určit jako termín vzniku zmíněných maleb a secco (tj. na suchou omítku - pozn. překl.). Podloubí při hlavním vchodu nalevo (v originále "die Bogengänge beim Haupteingang links" - pozn. překl.) nesou ozdobné malby zelených úponků jiného malíře v renesančním provedení s gotickým základním tónem z nějakého dřívějšího časového období. Zpodobení nějakého biskupa s románskou pastýřskou berlou je ryze raně gotické s románskými názvuky. Jiné klenební pole nese obraz hradu a hradní věže s cimbuřím, nějakého panovníka s žezlem a dvou dívek v předsíni s baldachýnem, ještě jiné šlechtice s dalšími čtyřmi osobami, scény z dějin rodu Rožmberků. Krásná Madona a svatá Kateřina z Alexandrie, mučednice (†307) na předním opěrném sloupu ze stejného časového období kolem roku 1530 je nádhernou ukázkou starého malířství, opravdovou vzácností.


R. Essl, Oberplan - der Geburtsort Adalbert Stifters (1993), s. 67

Zbývá smutný konec příběhu z Horní Plané. Podle jedněch pramenů byl Johann Höfferl za války zprvu vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde 24. listopadu i zahynul (viz seznam Märtyrer für Christus, sestavený Ackermann-Gemeinde der Diözese Würzburg). Podle jiných (viz One-Step Webpages by Stephen P. Morse) byl od 29. srpna 1940 v koncentračním táboře Sachsenhausen, odkud přišel do koncentračního tábora Dachau, kde už 21. listopadu roku 1940 zemřel. Bojím se, že ten příběh už ledaskomu mnoho neříká, ale neklesám na mysli.

- - - - -
* Velký Ratmírov / České Budějovice / Horní Planá / Chvalšiny / † Dachau (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jako kaplan v Horní Plané s jím uvedenou dívčí skupinou Staffelstein na snímku z počátku dvacátých let
Zpráva o přivítání nového kaplana v Horní Plané na stránkách českobudějovického německého listu
Záznam o jeho narození a křtu ve Velkém Ratmírově v matrice farní obce Lodhéřov

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist