logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

SIMON SECHTER

Nejdražší kmotře a učiteli!

Je mi zvláštním potěšením sdělit Vám tu radostnou zprávu, že Jeho Veličenstvo ráčilo (v originále "Ich mache es mir zum besonderen Vergnügen, Ihnen die freudige Nachricht zu ertheilen, daß Seine Majestät geruht hat..." - pozn. překl.) jmenovat mne dvorním varhaníkem.
Poněvadž jsem základy chrámového slohu (v originále "Kirchenstyl" - pozn. překl.) nabyl Vaším dobrotivým úsilím, považuji za slučné a spravedlivé (v originále " so halte ich es für billig" - pozn. překl.) Vám při této příležitosti ještě jednou poděkovat a nepřeji si více, než aby tato zpráva přispěla k Vaší spokojenosti. Prosím Vás, abyste zatím tuto zprávu laskavě sdělil také mému otci, kterému budu brzy psát. Kromě ujištění o mé nezměnitelné úctě zůstávám dál Váš vděčný kmotřenec Simon Sechter, c.k. dvorní varhaník.

Vídeň, dne 15. září 1823

Dopis, otištěný údajně v srpnu 1913, tj. 90 let poté, co byl napsán, ve slavnostním frymburském sborníku "Heimat-Stimmen", adresoval slavný frymburský rodák svému někdejšímu tamnímu učiteli Johannu Nepomuku Maxandtovi (1750-1838, uváděn i jako Jan Nepomuk Vojtěch Maxant). Ten se narodil ve vsi Divice (Diwitz) u Loun a ve Frymburku působil a zemřel. Město nad mladou Vltavou oslavil a zvěčnil ve svém díle Adalbert Stifter, i mnohé z Maxandtova díla, obnášejícího 20 mší, 22 árií, 6 rekviem a větší počet motet, tj. vícehlasých zhudebnění latinských náboženských textů, se jistě pojí k jeho školnímu a chrámovému působišti. Napadá mě hned krásné místo z počátku prvé kapitoly Jiráskovy pentalogie o Františku "Ladislavu" Věkovi, kde si novorozenému milovníku hudby zaveršoval místní dobrušský "chori et scholarum rector" slovy:

Z lásky k tobě w každé době,
můj maličký kmotříčku,
obětuji tobě co w tom psaníčku,
ač wím, že jest maličko.
Awšak přijmi předcy
tento dárek malý
od twého upřímného kmotra... atd.

Když se pilnému frymburskému bednáři Jakobu Sechterovi a jeho ženě narodil v domě čp. 88 11. října 1788 po čtyřech dětech syn Simon, stal se jeho kmotrem při křtu právě zdejší regenschori Maxandt, jakkoli chlapce učil v rodičovském domě čtení a psaní nejprve starší bratr Bartholomäus a do školy jej poslali teprve v 11 letech. Simonova hudební výchova zahrnovala výuku zpěvu, hry na flétnu a na housle, později i na klavír. Poněvadž u nich doma nijaký klavír nestál, cvičil prý lekce na prkně s vyznačenými klávesami. Už ve 13 začal Sechter komponovat, rok nato se stal školním pomocníkem (Schulgehilfe) v hornorakouském Pfarrkirchen. Dvorní rada Kowarz ho povolal do Vídně jako domácího učitele svých synů a v roce 1811 se stává Sechter učitelem zpěvu a hry na klavír na vídeňském c.k. ústavu slepců (Blindeninstitut), kde se pak seznamuje i s Katharinou Heckmannovou, kterou si 1816 bere za ženu. Roku 1850 je pak jmenován profesorem nauky o kompozici na vídeňské konzervatoři, kde jeho žákem stává mj. Anton Bruckner (i jemu jsou v Kohoutím kříži věnovány samostatné stránky) a Franz Schubert. Sechterovu knihu "Die Grundzüge der musikalischen Komposition" provázela už pověst jednoho z největších kontrapunktiků své doby. Když 10. září 1867 ve Vídni skonal, zanechal po sobě 30 svazků varhanní, klavírní i vokální hudby, šest oper a několik tisíc fug ("einige tausend Fugen", jak píše Barbara Zeisová, kterou lze také najít na stránkách Kohoutího kříže, v "Glaube und Heimat" č. 9-10 ročníku 1988), komponovaných po sedm let denní kontrapunktické práce doslova denně. Dne 16. února 1863 mu císař František Josef udělil v uznání jeho zásluh Zlatý záslužný kříž s korunou. Pamětní deska umístěná na jeho rodném domě byla zdobena nápisem:

In diesem Hause erblickte
Simon Sechter
am 11. Oktober 1788
das Licht der Welt

(tj. "V tomto domě spatřil Simon Sechter dne 11. října 1788 světlo světa - pozn. překl.). K její instalaci dal roku 1870 podnět ředitel školy a spisovatel Jordan Kajetan Markus (zastoupený rovněž na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), frymburský rodák jako Sechter. Markus ke 100. výročí Sechterova narození i pamětní spis pod názvem "Simon Sechter - Biographisches Denkmal". Město Vídeň věnovalo zesnulému čestný hrob dodnes udržovaný a jeho jméno tedy nepodlehlo zapomnění jako tolik jiných, patřících "muzikantům ze Šumavy".

- - - - -
* Frymburk / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Sechterův náhrobek na vídeňském Ústředním hřbitově zřízený péčí Spolku německých Šumavanů ve Vídni roku 1900
K 50. výročí jeho úmrtí vyšly v českobudějovickém německém listě tyto dva texty, týkající se i zásluh Isidora Stögbauera o oživení památky Sechterovy i Habertovy
Seznam dárců na památník Simona Sechtera ve Frymburku obsahuje mnoho jmen autorů ze stránek Kohoutího kříže a v budějovickém německém listě ho v květnu 1938 za jednatelství místního spolku pro jeho realizaci podepsal Hans Preitschopf
Jeho medailon na stránkách oficiálního orgánu krajanského sdružení

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist