JOHANN ADENSAM
Dopis na rozloučenou
Česko-německý fond budoucnosti udělil v roce 2022 Zvláštní cenu Mileny Jesenské redaktorce Českého rozhlasu Plus Magdaléně Fajtové za pořad "Zaostřeno", ve kterém zprostředkovala posluchačům pátrání po osudu svého pradědečka Jana Adensama, vojáka německé armády, který v roce 1943 spáchal sebevraždu někde v bývalé Jugoslávii. V květnu 2021 získala z německého Bundesarchivu Adensamovu vojenskou kartu s daty svého příbuzného, o němž v příbuzenstvu existuje fáma, že jeho dopis na rozloučenou, odeslaný před smrtí, umožnil návrat odsunutých vitorazských blízkých zpět domů do Československa. Johann Adensam, jak je psán v křestní matrice farní obce Rapšach (německy Rottenschachen), psané ještě za její příslušnosti k rakousko-uherské monarchii v německém jazyce, se narodil dne 6. května roku 1906 v Rapšachu čp. 233 a 8. května byl ve zdejším farním kostele sv. Zikmunda pokřtěn (křest provedl kooperátor Eduard Gödde). Novorozencův otec Karl Adensam (*19. září 1871), zednický pomocník v Rapšachu čp. 238, byl synem podruha v Rapšachu Mathiase Adensama a Theresie, roz. Drnek (tak je příjmení psáno v matrice) ze zaniklé dnes Nové Vsi u Klikova (německy Kösslersdorf), chlapcova matka Josefa (*15. srpna 1873) byla dcerou Josefa Haidera, podruha v Rapšachu a jeho ženy Barbary, roz. Zimmelové rovněž odtud z Rapšachu. Rapšach spolu s tzv. Vitorazskem, ztraceným Přemyslovci už ve 13. století, byl získán roku 1920 Československem na základě Saintgermainské smlouvy od Rakouska. Po pomnichovském nacistickém záboru se stali zdejší obyvatelé říšskoněmeckými občany a Johann Adensam narukoval k wehrmachtu, kde se stal příslušníkem zásobovací jednotky luftwaffe. Jeho sebevražda 19. srpna roku 1943 v Zemunu (německy Semlin), dnes části srbského Bělehradu (Beograd), zaznamenaná ještě s datem i místním jménem v přípise Adensamova křestního záznamu, snad souvisí s tím, co viděl nebo na čem se snad i měl podílet v tamním koncentračním táboře (Judenlager Semlin, srbsky KZ Sajmište, tehdy na území tzv. Nezávislého státu Chorvatsko /Nezavisna država Hrvatska), kde zahynulo více než 10000 Židů, tj. téměř všechno židovské obyvatelstvo někdejšího Srbska. Tábor byl do roku 1944 řízen nacistickým gestapem, které používalo k vraždění plynu, viz Wikipedia. Pradědečkův bělehradský hrob, na kterém chtěla Magdaléna se svou maminkou zapálit svíčku, je dnes na části hřbitova (parcela 95, hrob 104), která je ohrazena a znepřístupněna. Dopis na rozloučenou se sice nedochoval, pokud však existoval v držení československých úřadů, které na jeho základě povolily příbuzným návrat "domů", byl by součástí nejspíše německy psané literární dokumentace osudů komunity, která prožila dvacáté století pod několikerým tlakem. V Soběslavi byla spolužačkou pisatele těchto řádek na tehdejší jedenáctileté střední škole (slovo gymnázium bylo tehdy považováno za nepatřičné) skromná dívka jménem Edita Kropíková, vystěhovaná po válce se svou rodinou z Rapšachu v rámci tzv. "rozptylu národně nespolehlivého obyvatelstva českých zemí". Tomu a možná ještě něčemu horšímu Jan (Johann) Adensam svou sebevraždou unikl.
- - - - -
* Rapšach / † † † Zemun, Bělehrad (SRB)
