HEDI ALFERIOVÁ
|
Böhmerwaldsee Liegt im Wald ein See grün mit Silberwellen, träumt der Wälder Weh in das Lichterquellen. Ruht so dunkel schmiegt sich in Baumesarme wie stillgewiegt nach vertostem Harme. Durch die Seele fließt mir ein wundes Bangen in das Licht ergießt sich mein Heimverlangen. Teufelssee, Sommer 1936 |
Jezero na Šumavě Lesní jezero v stříbrojasné kráse vln, jež snivou hrou blysknou zas a zase. Temná zeleň tkví kolem v pažích stromů. Z bouří běženství vracíš se sem domů. Po všech úzkostech duši ticho vítá, napojit se nech hladinou, z níž svítá. Čertovo jezero, léto 1936 |
|
Hoam!, 1994, s. 597 |
|
|
Sehnsucht Der Sommer ist vergangen, die Blümlein sind verblüht, die Vöglein, die uns sangen, sie ziehen nach dem Süd. Ich bin so still und traurig, ich fühl des Winters Macht - und oft wird mir zum Weinen im Schlaf, bei dunkler Nacht. Kommt dann der Frühling wieder mit seinen Blümelein, so fällt kein Schnee mehr nieder. Wird da mein Herz sich freun? Krotiv-Spiels, Herbst 1939 |
Touha Už léto uplynulo a opadává květ. I ptačí hejno hnulo se k jihu odletět. Náhle tak teskno je mi, když cítím sílu zim, co zas navštíví zemi, k pláči je to, já vím. Leč jaro se zas vrátí a květy rozpučí a všechen sníh se ztratí, srdce, v té náruči. Krotějov-Splž, podzim 1939 |
|
Hoam!, 1994, s. 596 |
|
Když 13. listopadu 2001 v bavorském Riedenbergu na řece Rhöně, notný kus na jih od hesenského už města Fuldy, zesnula Hedi Alferiová, odešel s ní, jak bylo řečeno i nad nebožčiným hrobem, kus historie, kterou nelze zopakovat. K intrádám ze dvou trubek zazněla Hartauerova šumavská hymna na paměť té, kterou pochovávali do cizí země. Narodila se 10. října 1914 jako sedmá z osmi dětí početné rodiny truhláře Johanna Denka a jeho ženy Anny v části obce Zejbiš (Seewiesen, dnes Javorná), zvané Pucher, nejspíš podle někdejší stoupy (německy Pochwerk, kde se drtil křemen pro sklářské hutě) na potoce Ostružná (na mapách Pstružný potok, německy kdysi Sauerer či Köpplerer Bach podle blízké osady Keple /Köppeln/), který pod Sušicí (Schüttenhofen) ústí do Otavy (Wottawa). Posledního dne měsíce ledna roku 1934 se mladá Hedwig Denková vdala za Fritze Alferiho, učitele z Rejštejna (Untereichenstein), pocházejícího jinak ze sklářské rodiny v nedalekém Klášterském Mlýně (Klostermühle). Ten byl ještě téhož roku přeložen do jednotřídky v Čachrově (Tschachrau), když po záboru Sudet obec připadla ke zbytku Česko-Slovenska, poté do Krotějova-Splže (Krotiv-Spiels). 1. září 1941 přesídlili do Všerub (Neumark), ale už měsíc nato do Klenčí pod Čerchovem (Klentsch), připadajícímu po úpravách hranic k bavorskému zemskému okresu Waldmünchen, kde muž vedl až do konce války nově tam ustavenou německou školu. Už 8. května 1945 uprchli Alferiovi přes obnovenou hranici dál do Bavor, pracovali nejprve u sedláka, než po příležitostných zaměstnáních a narození dcery Sonji (1950) mohl muž nastoupit roku 1952 znovu učitelské místo. Když byl 1976 penzionován, našli nový domov v už zmíněném Riedenbergu. Oba se činně podíleli na četných krajanských aktivitách. Hudba je provázela celým životem a chvíle zpěvu při citeře patřily k pohostinnému domu, kde vzpomínka na rodnou Šumavu nikdy nesešla z mysli. Fritz Alferi v rozsáhlých textech sborníku Im Lande der künischen Freibauern (1979, nové vydání 1992) uložil do společné paměti mnohé, co by jinak bylo zapomenuto. Jenže verše jeho mladé ženy z druhé půle třicátých let jako by věděly předem už tenkrát, co se má stát.
- - - - -
* Buchar, Javorná, Čachrov / Rejštejn / Čachrov / Krotějov-Splž / Všeruby / Klenčí pod Čerchovem / Jindřichova Hora, Klenčí pod Čerchovem / hora Čerchov / Kleinaign, Eschlkam (BY) / Zwiesel (BY) / † † † Riedenberg (BY)
