FRANZ ALTMANN
Hitlerovo dobrodružství
Při pohledu nazpět je nám jasné (v originále "rückblickend wissen wir" - pozn. překl.), že Hitlerovo dobrodružství bylo pro celý německý národ neštěstím strašlivého rozměru (v originále "ein Unglück furchbaren Ausmaßes" - pozn. překl.). Na tomto místě nejde však o to soudit o právu a bezpráví, o vybičování národnostních vášní (v originále "über Auspeitschung nationaler Gefühle" - pozn. překl.) na české či německé straně nebo o chování a činy (v originále "über Tun und Lassen" - pozn. překl.) jednotlivých osob. Máme tu pouze za úkol vylíčit, a to co možná nejobjektivnějším způsobem, události ve Svaté Kateřině (v originále "in St. Katharina" - pozn. překl.).
Začlenění do Třetí říše
Šumava od Furth im Wald na jihovýchod nebyla připojena k tzv. "Sudetské župě" (v originále "wurde nicht dem "Sudetengau" eingegliedert" - pozn. překl.), nýbrž připadla k tzv. "Bavorské Východní Marce", resp. jižněji k tzv. "Hornímu Podunají" (v originále "sondern zur "Bayrischen Ostmark " /weiter südlich zu "Oberdonau"/ - pozn. překl.). To mělo za následek, že tu panovala pokojnější politická atmosféra než v tzv. "vzorové župě", tj. v "Sudetengau" (v originále "als im 'Mustergau' /= Sudetengau/" - pozn. překl.), což je patrné např. na osudu arciděkana Msgre Leopolda Klimy (ten je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který putoval jako farář v Horšovském Týně do koncentračního tábora v Dachau (v originále "von Bischofteinitz ins KZ Dachau" - pozn. překl.), pak ale mohl klidně žít ve svém domovském Červeném Dřevě (v originále "in seiner Heimat Rothenbaum" - pozn. překl.). Politickým správním okresem byl tzv. Landkreis Markt Eisenstein (tj. "zemský okres Železná Ruda" - pozn. překl.). Když se farář Richard Ackermann (spolupisatel těchto řádků v originále, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) na podzim roku 1941 představoval u landrátu (tj. říšskoněmecký krajský správní úřad - pozn. překl.) v Železné Rudě jako nově jmenovaný farář ve Svaté Kateřině, vyjádřil se zcela nepokrytě kriticky vůči vládním opatřením (v tomto případě šlo o zabavení kostelních zvonů), což by ve "vzorové sudetské župě" bylo čímsi sotva myslitelným.
Převažující politická nálada (v originále "die politische Hochstimmung" - pozn. překl.) v letech 1938 a 1939 byla shora cílevědomě dále vyostřována (v originále "zielstrebig weiter angeheizt" - pozn. překl.) a organizačně využívána. Sudetoněmecká strana (v originále "die Sudetendeusche Heimatfront", stranou byla vlastně tato organizace jen v bývalém československém státě, kde díky své totalitní povaze vyhrála volby /!/ - pozn. překl.) byla začleněna do NSDAP, Bund der Landwirte (tj. Svaz německých zemědělců - pozn. překl.) se sám rozpustil (v originále "löste sich auf" - pozn. překl.). K místní skupině NSDAP pod vedeném Franze Ronsbergera (ten byl v letech 1941-1945 i zdejším starostou, *2. ledna 1894 ve Svaté Kateřině alespoň podle inventáře Mimořádného lidového soudu v Klatovech, † ve věku 65 let po odsunu v roce 1961 v SRN - pozn. překl.) se přidružily dílčí organizace, jmenovitě NSV (= Volksfront, tj. doslova česky "národní socialistická fronta" /!/) pod vedením Emila Zierhuta (má samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), SA, NS-Frauenschaft, Deutsche Arbeitsfront, Bauernschaft pod vedením "místního selského vedoucícho" ("Ortsbauernführer") Antona Metznera (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a ovšem i zde HJ (= Hitlerjugend). Shromáždění a apely, školení a oslavy v rámci rychlého přizpůsobení novým poměrům nedaly obyvatelstvu vydechnout. Poněvadž Svatá Kateřina a okolí byly jazykově čistě německého rázu, měly přesto změny relativně klidný a pokojný průběh prostý nějakých protičeských podtónů. O násilnostech nacistických funkcionářů a esesmanů v Protektorátu Čechy a Morava sem sotva dolehla nějaká zvěst.
Hospodářsky se setkala s nepříjemným překvapením blokace spořících kont a vkladů, než došlo k převodu korunové měny na německou říšskou marku v poměru 8,33 Kč oproti 1 RM. Brzy však přinesl podstatně zvýšený oběh peněz v raiffeisence, připojené nyní k centrále v Mnichově (v originále "nunmehr der Zentrale in München angeschlossen" - pozn. překl.), značný vzestup. V roce 1939 došlo k výstavbě obilní sýpky, kde se skladovala i krmiva, hnojiva i uhlí a kde docházelo k výkupu obilí. Svaté Kateřině se dostalo telefonního spojení (u Altmanna /Tischlera/, spoluautora těchto řádek) a z Lamu do Nýrska (v originále "nach Neuern" - pozn. překl.) bylo zavedeno přes Rittsteig a Svatou Kateřinu autobusové spojení, které ovšem bylo už na přelomu let 1940 a 1941 opět zrušeno. Také jiné hospodářské výhody přišly následkem nucené válečné ekonomiky brzy vniveč.
Druhá světová válka
Přese všechna počáteční vítězství v letech 1940 a 1941 zastiňovaly starosti a znepokojení náladu obyvatel, jehož počáteční nadšení pro "Vůdce a Říši" stále více opadalo. Během války bylo povoláno ke zbrani přes 100 zdejších mužů, i když velká část rolníků byla k udržení zemědělské produkce nepostradatelných (v originále "UK /"unabkömmlich"/ - pozn. překl.) ponechána doma. Nikoli bez trpkosti bylo zaznamenáváno, že k takovému "UK-Stellung" docházelo často větší měrou ze stranickopolitických než z hospodářských důvodů.
První oběť krve musel přinést za Svatou Kateřinu Karl Reindl, který ztratil ruku už za polského tažení. Od samého počátku války s Ruskem 22. června roku 1941 rostly obavy o ty, kdo tam stanuli v poli. Hlášení o padlých houstla rostoucí rychlostí s březovými pamětními kříži na zdejším hřbitově. Aby bohoslužby za padlé nabyly důstojnějšího rázu, vypomáhali si farář Ackermann ze Svaté Kateřiny a farář Pfeilstetter z Rittsteigu oboustranně spolu navzájem. Zatímco farář Pfeilstetter sloužil u oltáře tu i onde zádušní mši, převzal farář Ackermann na kůru roli varhaníka. Na konci války se dalo sečíst z místních 600 duší celkem 41 (43) padlých mladých mužů.
Zatímco otcové a synové stanuli a hynuli na vzdálené frontě, odrážely se válečné události i tady doma na Šumavě stále zřetelnější měrou. Nedostatek pracovních sil, vzniklý odvody k vojenské službě, byl zčásti vyrovnáván zapojením válečných zajatců a několika polských civilních dělníků do zemědělských prací. Asi 30 Francouzů bylo do Svaté Kateřiny vysláno ze zajateckého tábora v Nýrsku a ubytováno ve stavení řečeném "Budweiser-Wirt". Vzájemné vztahy Francouzů a domácích obyvatel postrádaly nějakého zvláštního napětí. Jeden ze zajatců vyjádřil smělé demonstrativní vyznání víry, když během procesí Božího Těla roku 1943 poklekl uprostřed vesnické cesty, než přešla kolem něho v zástupu celičká obec s Nejsvětější Svátostí pod baldachýnem. Účast na bohoslužbách byla zajatcům zapovězena.
Od léta roku 1943 se množily přelety nepřátelských leteckých svazů, mířících od jihu vysoko na nebi ke svým cílům na severu, aby shodily svůj náklad bomb v Duchcově, Mostě, Plzni atd. (v originále "in Dux, Brüx, Pilsen usw." - pozn. překl.) nebo se stočily na západ k Bavorsku. V poslední válečné zimě byli místní lidé (v originále "die St. Kathariner" - pozn. překl.) několikrát probuzeni ze spánku drnčením oken a hřměním na obloze. Těžké bombardovací nálety na Norimberk (v originále "auf Nürnberg" - pozn. překl.) 2. ledna 1945 a na Mnichov 17. prosince 1944 a 7. ledna 1945 byly přes odlehlost vzdušnou čarou 150-180 kilometrů zaznamenatelné. Z hořícího Norimberka bylo dokonce na nebi vidět odlesk požárů.
Na podzim 1944 se objevili v v naší vsi první uprchlíci, kteří byli evakuováni ze Slovenska, z Východního Pruska a ze Slezska, jakož i ze Sárska na západě. Místní vedoucí NSV, už zmíněný řídící učitel Zierhut, byl nucen se postarat o jejich ubytování a dal pro dvě rodiny k dispozici za tím účelem i školní kuchyni.
Pro nedostatek potřebných policejních sil byla zřízena strážní služba zvaná "Landwacht" , v níž muži až do věkové hranice 70 let byli povinování pochůzkovou ostrahou. Označeni páskou na rukávu a vybaveni zbraní museli střežit silnice i cesty a kontrolovat neznámé osoby, zejména když přišlo hlášení z Nýrska o útěku nějakého zajatce či někoho, kdo byl nasazen k nucené práci. V blízkosti Kriegerova mlýna (v originále "in der Nähe der Kriegermühle", jde o mlýn dnes zaniklý - pozn. překl.) byli tak jednou zadrženi dva hledaní mužové a vysláni do vazby v Nýrsku.
V zimě na přelomu let 1944 a 1945 byli posléze povoláni všichni muži do 65 let k nouzové obraně zvané "Volkssturm" (tj. "Lidová /národní/ bouře" /!/ - pozn. překl.). Každou neděli se konaly apely, při nichž se předvádělo, jak zacházet s ručními granáty, pancéřovými pěstmi apod., což bylo pak předmětem dalšího cvičení. "Volkssturm" měl jakýmkoli způsobem podporovat bojující jednotky v obraně "domoviny". Ve Svaté Kateřině naštěstí k tomuto nasazení "v posledním stádiu" nedošlo. Zvýšilo by jen počet nesmyslných obětí celé války.
Zhroucení Hitlerovy říše bylo už dlouhou dobu naprosto neodvratným faktem. Přesto bylo pokračováno v zoufale beznadějném boji, jako by se snad na Šumavě mělo bránit nacistické Německo. Dne 23. února roku 1945 ostřelovala čtyři letadla nýrské nádraží a tamní optickou továrnu, devět jiných zároveň nádraží v Klatovech.
Glaube und Heimat, 1974, č. 16, s. 683-685
P.S. Následující kapitola pod názvem "Die letzten Kriegstage", tj. "Poslední dny války" se opírá den za dnem, ba místy hodinu za hodino o zápisy řídícího učitele Emila Zierhuta, které tu už pro jejich délku nereprodukujeme jako pramen použitý odjinud, v tomto případě ze školní kroniky, která se v českých archivních fondech nenachází a byla zřejmě v zahraničí i jedním z podkladů souboru textů o dějinách farní obce Svatá Kateřina. Seriál článků pod názvem "Geschichte der Pfarrgemeinde St. Katharina, Gerichtsbezirk Neuern" vycházel v krajanském časopisu "Glaube und Heimat" (ten tehdy měl 24 čísel do roka) od č. 22 v roce 1973 do č. 22 roku následujího, tj. s několika přerušeními jeden celý ročník a vydal by tak na celou, byť útlou brožuru podstatného obsahu.
Čp. 79 (Tischler) do roku 1865 celnice, přeložená pak do osady Luft, stavení, které koupil Josef Altmann, 1934 novostavba, kterou pořídil Franz Altmann, bylo v ní truhlářství (Tischlerei), krám (Krämerei) a také trafika, je jedním ze čtyř popisných čísel, která se z téměř stovky (přesněji 98) původních dochovala. Ze dvou spoluautorů seriálu článků, z něhož pochází naše textová ukázka, je vždy jako "zdejší" uváděn Franz Altmann na prvním místě, ačkoli rodáckými zpravodaji v "Glaube und Heimat" byli vlastně postupně oba a Richard Ackermann přitom pocházel až z Norimberka. Altmannů bylo ve Svaté Kateřině víc, ale ten řečený "Tischler" se narodil 15. září roku 1908 jako syn Josefa Altmanna (*16. června /alespoň podle oddací matriky/ 1867 na místní části Weberhof, †20. srpna 1946 v bavorském městě Eichstätt) a jeho ženy Elisabeth, roz. Multererové (*21. února 1872 ve Svaté Kateřině, †18. března 1942 tamtéž). Rodiče se brali 24. června roku 1895 ve Svaté Kateřině ve dnes už neexistujícím kostele, zasvěceném téže světici, po níž kdysi samostatná obec (dnes jen místní část obce Chudenín) má své jméno (sám kostel byl odstřelem dne 5. května roku 1966, po odsunu původních obyvatel neudržovaný a zpustlý). Narodil se jim 1. září 1896 syn Franz, který ovšem zemřel už 8. září rok nato, 26. června (podle GEDBAS, na archu sčítání lidu z roku 1900 17. února) 1898 druhý syn Josef (†14. června roku 1940), 11. listopadu 1900 třetí syn Max, nadaný hoch, od narození ovšem neslyšící pozdější chovanec zvláštní školy pro takto poškozené v Českých Budějovicích (†1. května 1976 v Haibühl, pochován v Rittsteig blízko české hranice, dcera Anna (*26. srpna 1902, †1928), syn Alois (*3. srpna 1906, hospodařil později v Dobřanech /Wiesengrund/, †5. dubna 1989 ve Wiesing-Hinkhof) a posléze Franz (*15. září 1908, jak už zmíněno), který dostal křestní jméno po předčasně zemřelém prvorozenci. V Haibühl, kde u bratra žil i zmíněný Max (Maximilian), se usadil Franz se svou ženou Barbarou, roz. Multererovou v roce 1963. Když Barbara (jako rodácká zpravodajka užívala s manželem zdrobnělinu křestního jména v podobě "Wettl"), zemřela 16. září roku 1987 v Neukirchen bei Heiligen Blut, kde s mužem žili, krátce před svými 79. narozeninami (*21. září 1908), pouhý den před skonem své matky Theresie, roz. Budweiserové (*31. března 1899 v Kriegermühle /mlýn dnes už zaniklý/), která se dožila věku 89 a půl roku (toho dne, kdy zemřela, by slavil narozeniny její bratr Albert, padlý ve válce). Po manželčině smrti se Franz Altmann přestěhoval z Neukirchen bei Heiligen Blut k dceři Kathi, provd, Kellnerové, do Taufkirchen u Mnichova, pak k synu Franzovi, zemřel však 19. října 1988 osmdesátiletý v nemocnici v Pfarrkirchen, místě synova bydliště. Přál si být pochován v rodinném hrobě, nacházejícím se v už zmíněném Rittsteigu, od Svaté Kateřiny doslova na skok. Za co všechno ten Adolf Hitler nemůže...
- - - - -
* Svatá Kateřina, Chudenín / † Pfarrkirchen (BY) / † † Rittsteig (BY)
