ANONYM (18. stol.)
Cestovní účet jednoho panského úředníka z Nových Hradů z roku 1786
25. května |
pražská pošta (v originále "Ad. 25. May die Prager Post" - pozn. překl.) podmazné (v originále "Schmiergeld" - pozn. překl.) u brány (v originále "beim Thor" - pozn. překl.) v Jesenici pošta (v originále "zu Jesenitz Post" - pozn. překl.) Nespeky pošta (v originále "Nespeck Post" - pozn. překl.) mýto (v originále "Mauth" - pozn. překl.) podmazné Bystřice pošta (v originále "Bistritz Post" - pozn. překl.) podmazné Votice pošta (v originále "Wotitz Post" - pozn. překl.) mýto poplatek u šraňku (v originále "Schrankengeld" - pozn. překl.) Sudoměřice pošta (v originále "Sudomeritz Post" - pozn. překl.) Tábor pošta (v originále "Tabor Post" - pozn. překl.) mýto poplatek u šraňku podmazné Vožice (?) pošta (v originále "Wositz Post" - pozn. překl.) Veselí pošta (v originále "Wessely Post" - pozn. překl.) podmazné do pokladniček (v originále "in die Büchsen" - pozn. překl.) pokojské (v originále "dem Stubenmensch" - pozn. překl.) pacholkovi (v originále "Hausknecht" - pozn. překl.) Budějovice pošta (v originále "Budweis Post" - pozn. překl.) mýto podmazné |
zl. kr.
4 - 20 32 4 4 32 14 4 - 14 4 - 32 8 4 - 4 - 32 8 14 4 - 4 - 14 1 - 20 20 8 - 32 14 _______ 52 06 |
Waldheimat, 1931, č, 6, s. 95
J. Ťoupalík, Malonty - Osudy jedné pohraniční obce v Jižních Čechách
Narazil jsem na ten "cestovní účet", jak se zachoval v novohradském archivu, v rubrice proslulého českobudějovického měsíčníku "Waldheimat" (vycházel v letech 1924-1933), označené jako "Kleine Mitteilungen", kde je provázen autorskou šifrou "Dr. H.", kterou se mi bohužel nepodařilo rozluštit. Před datem "25. května (1786)" je vsunut i titulek "Von Prag nacher Gratzen", jazykově svědčící o tom, že figuruje i v původním archivním dokumentu. Existuje totiž i česká podoba téhož cestovního účtu, pojatá do digitálně přístupných "samizdatových" dějin obce Malonty, které shromáždil a sepsal Jan Toupalík starší, otec malontského faráře Jana Toupalíka mladšího (ten zemřel osmdesátiletý 17. srpna 2008 v Prachaticích). V podstatě téhož znění je nepodepsaný příspěvek, otištěný ve 4. čísle čtvrtletníku "Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích" roku 1976. O tom, že původní je německý text, otištěný v českobudějovickém časopise "Waldheimat", svědčí chyby v obou těch českých "verzích" (úplně nevyjasněné je v nich místní jméno "Vosice" - mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí člověka napadají jen Mladá Vožice /ta je ovšem cestou z Prahy před Táborem a ne mezi ním a Veselím/, Košice či Vesec /Vesce/, vsi trochu stranou trasy), jež jsou (ty české "verze" i časově docela novější. Navíc obojí české znění vynechává úvodní odstavec v archaické jazykové podobě, svědčící o autenticitě podání:
"Reiseunkösten Ueber die unter 18ten April 1786 vorgenommmene Reise von Wien bis Prag, von da über Gratzen nacher Linz und Innviertl, folglich wieder von Linz nacher Wien." (tj. "Finanční náklady /výlohy/ cesty, podniknuté od 18. dubna 1786 z Vídně do Prahy, odtud přes Nové Hrady do Lince a Innské čtvrti, následně pak opět z Lince do Vídně." - pozn. překl.) |
V každém případě už pro ten opakující se výraz "Schmiergeld", česky "podmazné", by stálo za to připomenout, jak draho se v Čechách, natož na delší trasy a přes Šumavu (sám jsem kdysi inicioval vydání mozartovského tisku /byl odměněn cenou za jednu z nejkrásnějších knih roku/ o skladatelově cestě do Prahy, situující ji jako jednu z možností i přes buquoyské dominium) kdysi cestovalo. Milan Hlavačka ve své knize "Cestování v éře dostavníku" (1996) píše, že pokud si cestující přinesl vlastní kolomaz (!), platil poloviční "šmírgeld", který byl i tak spíše zbytečným poplatkem pro postilióna, nežli nezbytnou nutností. A poněvadž byl postilión v německy mluvících zemích zván švagříčkem, bylo spropitné jemu určené označováno jako "švagergeld". Příbuzenství není věru v těchto krajích věc právě dobrovolná, jsme sešvagřeni až běda!
- - - - -
Nové Hrady / České Budějovice