ANONYM (20. stol.)
|
Die Moldauquelle Ein kleiner Born im dunklen Moor von Tannen, Fichten dicht umsäumt, die rauschen tief ihr Lied im Chor. Die Quelle flüstert noch verträumt; Sie weiß es nicht, dass sie erwählt, ein Bach, ein Fluss, ein Strom zu werden, zu dem die Wässer ungezählt hin eilen aus der Heimat Erden. Sie weiß nicht, dass zu Schicksalstrom des ganzes Landes sie wird sein. Die glücklich rauscht im Waldesdom, sie weiß nicht, dass für Not und Pein, für Deutschenhetze und Pogrom ihr Wasser wird der Zeuge sein. |
Pramen Vltavy Vyvěrá drobný v lesní hloubi v hustém smrčí a jedloví, šum krůpějí se v píseň snoubí, pramen sní, víc ti nepoví: sám neví, čím se cestou stane, potokem, řekou, vodou živou, hudbou té země milované, proudem tónů nad rodnou nivou. Neví ani, že právě v něm stát se má po osudu zcela i bratr bratru osudem. Msta pogromů se rozhořela - veta je po všem německém, voda z lesů být svědkem měla. |
P.S. Anonymní báseň otištěná v pamětní knize obcí Horní a Dolní Sněžná (Die Schneedörfer), podává českému sluchu až nepochopitelnou zkratkou zemské chápání osudu, který si dojista zavinili sami lidé, ale co ona, rozuměj země a voda, s tím?
