BENEDIKT FRANZ XAVER VON BAADER
Impetus philosophicus pro svátek vánoční*
Co to jen musí být za narození a za osobu, že Slovo nezměrné, Tvůrce všech věcí, Syna člověka tu na svět porodila pozemská panna, aniž pojala muže (a tak zrodila i dítě bez otce pro čas pozemský a bez matky pro věčnost), nemůže nám náš rozum na sebe odkázaný povědět, neboť je pouhým odleskem a stínem Božího rozumu, podobně jako Měsíc, který se zrcadlí se Sluncem a Zemí, aniž by dával sílu, žár a svit.
Je to ono nejvyšší Boží tajemství a muselo být zvěstováno jen Hvězdou mudrců od Východu a nebeským andělem prostým pastýřům na noční pláni (neboť toliko mudrcům a prosťáčkům opravdovým se otevírá skryté Božství), že je to Spasitel světa; jinak by se nikdo nedověděl, o koho vůbec jde, než dospěl mužného věku a tajemství třicítky. Tehdy musil poznat svět to světlo silou Jeho slova a mocí Jeho činů. To když slepí prozřeli, chromí vykročili, němí promluvili, choří se uzdravili, ďábel uletěl od lidí a vešel do vepřů, mrtví vstali a bezpočet tomu podobného se stalo.
Co se jen nahašteřili naši velcí Chaldejci, hvězdopravci, věštci a znalci všelikých znamení o tohoto božského Knížete míru, jehož jim však přece nebylo dopřáno. Je zrozen z Betléma a nikoli z Babylonu; z těla pozemské Marie a zároveň ze sama středu Trojice, jež je i Jeho věčným obydlím, pročež je mu se zrodit i v duši pokorné a zkroušené a ve zlomeném srdci; nikoli ve vašich mozcích, knihách a vysokých školách.
Neboť trojí je zrození tohoto Slova, to jedno věčné v Otci, to druhé v těle Mariině, to třetí v každé čistě a ryze k Bohu se obracející duši, neboť co se v tobě vyznává, to se v tobě rodí a neměl-li by se Stvořitel v tobě svobodně vyznat a zrodit, pak by nemohl učinit z tebe nijaké stvoření. Podle starého obyčeje slaví také církev toto trojí zrození trojí bohoslužbou o dnech vánočních.
Narodil se v Mnichově 27. března 1765. Dostalo se mu lékařského vzdělání v Ingolstadtu a ve Vídni, 1788 však namísto výkonu zdravotní služby obrátil se ke studiu mineralogie a hornictví, jemuž se v letech 1792-1796 věnoval i prakticky v anglických a skotských dolech. Stal se posléze i vrchním důlním radou (1807) a rok nato členem Bavorské akademie věd. Od roku 1826 byl v rodném Mnichově honorárním profesorem filosofie a v tom městě 23. května 1841 i zemřel. Jeho souborné dílo vyšlo v 16 svazcích během let 1851-1860 v Lipsku. Na svahu hory Ostrý v bavorském Lambachu jen kousek od Lamu v tom nádherném Lamském "koutě" (Lamer Winkel) blízko českých hranic připomíná kamenný památník nejen skutečnost, že tu založil 1805 jednu z tolika "šumavských" skláren (tzv. Salin-Tafelglasfabrik), nýbrž i mohutný vliv, který jeho teosofie, čerpající ze slezského mystika Jakoba Böhmea, vykonala na německý literární romantismus, z filosofů pak zejména na Schellinga a Kierkegaarda. Pokusil se marně smířit pravoslaví s katolickou církví (do jejího čela se roku 2005, tj. 240 let od Baaderova narození, dostal jako nový a prvý v historii bavorský papež rodem tak blízko Šumavě Benedikt XVI., rovněž zastánce této myšlenky), mystickou teologickou tradici s filosofií budoucnosti (člověk podle něho myslí toliko v Bohu, spolu s Bohem a skrze Boha, slovy dnešního papeže řečeno "třeba žít, jako by Bůh existoval") a v neposlední řadě výrobu skla čiřejšího než dříve s uchováním vzácně starobylých lesů, neboť dokázal nahradit dosud užívaný potaš především z bukového dřeva příměsí Glauberovy soli. Je mu nejen za Šumavu věru za co děkovat.
- - - - -
* Mnichov (BY) / Lambach (BY) / hora Ostrý / † † † Mnichov (BY)
