HERMINE BAIEROVÁ

Zimní sporty u nás doma

Malebně položený městys Kunžvart (v originále "Markt Kuschwarda", teprve někdy koncem padesátých let minulého století /Wikipedia nenabízí přesné vročení a dotyčné stránky kronik jsou toho času nepřístupné/ bylo do té doby i české místní jméno městyse Kunžvart spolu s vrchem, na němž odedávna spočívá královský hrad Kunžvart, jemuž bylo původní jméno ponecháno, změněno na Strážný /uvažovalo se prý dokonce o místním jméně Strážnice", přičemž stejnojmenné moravské město má německou podobu toponyma "Strassnitz"!/ - pozn. překl.) byl oblíbeným a častým cílem mnoha dovolenkových a prázdninových hostů (v originále "war gern und oft das Ziel vieler Urlaubsgäste - pozn. překl.). V zimě sem ráda jezdívala zejména mladší generace za lyžováním a sáňkováním (v originále "zum Ski- und Rodelfahren" - pozn. překl.). Mnohdy se tu pořádaly i mistrovské závody (v originále "des öfteren Arden auch Meisterschaften ausgetragen" - pozn. překl.). V běhu na lyžích vedla trasa většinou lesními pozemky a kolem Obecního vrchu (v originále "Gemeindeberg", podle článku v krajanském měsíčníku "Böhmerwäldler Heimatbrief" z června 1993 pod titulem "Einzäunat", kde je zmiňován i vrch Strážný /německy Schlößlberg/ vedla tudy Zlatá stezka, svažuje se "Gemeindeberg" k potoku Wolfaubach /dnes na mapách Řasnice/ a jde tedy najisto o Obecní vrch - pozn. překl.). Velký zájem budil i skokanský můstek na vrchu zvaném Schano-Berg (podle textu, otištěného opakovaně hned dvakrát v už zmíněném krajanském měsíčníku BHB /číslo 20 z dubna 1950, strana 315, a číslo 9 ze září 2013, strana 19, bylo odtud vidět do Bavor a pomístní jméno snad odkazovalo na příjmení sedláka ze zaniklé vsi Landstrassen /zanikla pod českým jménem Silnice/ - pozn. překl.). Zřízen byl nadšenými sportovci Franzem Tischlerem a Franzem Herzogem. Svou výškou kolem šesti metrů byl na počátku třicátých let (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) dílem pozoruhodným a odvážným. Zvláště za slunečných dnů a o svátcích tu panoval opravdu čilý ruch. Přijížděli sem často lyžaři až z Vimperka či Volar, aby si tu užili zimu v celé její nádheře. Mnozí z nás, kteří se už počítají k té starší generaci, se rádi rozpomenou na krásně zasněženou krajinu, posvátný klid lesů, ticho rušené jen zvonky postrojů na saních s koňskou zápřeží v tom nenávratně radostném, válkou a vyhnáním ještě nedotčeném čase našeho mládí.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1976, č. 2, s. 49

Autorem následujícího nekrologu v krajanském časopise, ovšemže německy psaného, se stal nejmladší syn Hermine Baierové, žijící v místě jejího úmrtí.

K upomínce

Karl Baier

Dne 16. června 2016 zemřela v bavorské obci Malching, zemský okres Pasov (v originále "Landkreis Passau" - pozn. překl.) ve věku 94 let paní Hermine Baierová. Šest dnů nato byla za velké účasti příbuzných, sousedů a dobrých známých v Malchingu i pochována (v originále "zu Grabe getragen" - pozn. překl.). Kapela "Eichberg Musí" (blíže viz její webové stránky - pozn. překl.), kterou založil Herbert Baier, syn zesnulé (má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.), zahrála ji naposledy šumavskou hymnu (v originále "das Böhmerwald-Lied" - pozn. překl.).
"Kol Koarl Mina", jak se jí říkalo, se narodila 24. ledna roku 1922 v Kunžvartě jako druhá dcera rolníka Karla Draxlera (*30. srpna 1883 /v křestní matrice psán "Carl Traxler" ve dnes zaniklém Dolním Cazově /Unter Zassau/ čp. 6 jako syn tamního hospodáře Carla Traxlera, jehož rodiče Carl Traxler a Theresia, roz. Springerová, žili tehdy v rovněž dnes zaniklé vsi Landstrassen /zanikla pod českým jménem Silnice/ čp. 4, a Marie, roz. Blöchlové, dcery majitele gruntu v Kunžvartu čp. 34 Johanna Blöchla a Barbary, roz. Langové rovněž z Kunžvartu - pozn. překl.) a Theresie, roz. Ilgové (*29. března 1897 v Kunžvartě čp. 38 jako dcera hostinského Franze Ilga /ten je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže/ a jeho ženy Theresie, roz. Spannbauerové).
Ve válečném roce 1943 (stalo se tak 14. srpna onoho letopočtu - pozn. překl.) se Hermine provdala za rolníka Karla Baiera (usedlostním jménem řečený "Moosbauer", *11. listopadu 1914 v Dolním Cazově čp. 11 jako syn hospodáře na témže stavení Franze Baiera /*4. dubna 1875 v Dolním Cazově čp. 11/ a Barbary, roz. Paulusové /*13. června 1882 v Kunžvartě čp. 14/ - pozn. překl.), který ovšem hned počátkem války narukoval k wehrmachtu.
Po poválečném vyhnání Němců z jejich domovů nalezla se dvěma malými, ještě na Šumavě narozenými syny přijetí u příbuzných v bavorské vsi Promau (místní část okresního města Freyung v Bavorském lese - pozn. překl.), kteří jí dokázali zprostředkovat místo dojičky (v originále "eine Stelle als Schweizerin" - pozn. překl.) v Enzingu (část obce Malching - pozn. překl.). Manžel byl v té době ve francouzském zajetí, ze kterého se vrátil až roku 1948.
Po několika letech našli Karl a Mina ve vsi Hart, což je místní část Malchingu, volné stavení, v němž během let s velkou pílí vybudovali malé zemědělské hospodářství. Tady se jim narodil i třetí syn Karl.
Rodina se pak rozrostla o dvě snachy, šest vnuků a ještě později o šest pravnuků. Hermine samozřejmě všechny zásobovala naturáliemi a pleteným zbožím vlastní výroby.
Po smrti manžela roku 2003 (Karl Baier †4. listopadu 2003 v Malchingu, kde je i pochován - pozn. překl.) ji na den svatých Tří králů v roce 2009 postihla další osudová rána. Její druhý syn Herbert, v širokém okolí ceněný hudebník a učitel, zemřel ve věku pouhých 63 let.
Díky podpoře všech členů rodiny a k pomoci ochotných sousedů mohla i ve věku přes 90 let ještě samostatně bydlet. Jen poslední rok se kvůli rostoucí tělesné neschopnosti ocitla v péči seniorského domova v Bad Füssing.
Po mnoho let byla Mina Baierová rodáckou zpravodajkou vyhnanců z Kunžvartu. Získala si v té funkci zvláštní zásluhy svou iniciativou k postavení pamětního kříže za zesnulé někdejší farnosti Kunžvart v bavorské vsi Bischofsreut (ta je dnes částí obce Haidmühle - pozn. překl.). Poněvadž je z místa, kde stojí, krásný výhled na dnešní Strážný, putovali a putují sem opětovně bývalí obyvatelé Kunžvartu, aby odtud upřeli pohled na svůj starý domov. Kéž jí to Pán Bůh oplatí.

Karl Baier (syn), Malching.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2016, č. 8, s. 40-41

- - - - -
* Strážný / Doní Cazov / † † † Malching (BY)