JOSEF BAIERL

Ze školní kroniky

Dne 28. května 1936 oslavil pan státní prezident Dr. Edvard (v originále "Eduard" - pozn. překl.) Beneš své 52. narozeniny. Při této příležitosti byly po celý den veřejně vyvěšeny státní vlajky. Od 10 hodin ráno se všechny školní děti shromáždily v 1. třídě, kde pan učitel Heidrich (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) pronesl slavnostní projev, v němž byl pan prezident oslaven jako člověk i jako státník. Na závěr slavnosti byla všemi dětmi a všemi přítomnými učitelskými osobami zazpívána státní hymna.
(pro úplnost uveďme její české i německé znění:

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled.
a to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj.

Nad Tatrou sa blýska,
hromy divo bijú.
Zastavme sa, bratia,
nech sa ony stratia,
Slováci ožijú!

Wo ist mein Heim,
mein Vaterland?
Wo durch Wiesen Bäche brausen,
Wo auf Felsen Wälder sausen,
Wo ein Eden uns entzückt,
Wenn der Lenz die Flüren schmückt:
Dieses Land, so schön vor allen,
Böhmen ist mein Heimatland.
Böhmen ist mein Heimatland.

Ober Tatra blitzt es,
Dröhnt des Donners Krachen.
Doch der Stürme Wehen
Wird gar bald vergehen
Brüder, wir erwachen! - pozn. překl.)

Dne 8. června 1936 zemřel v pražské všeobecné nemocnici po dlouhá léta zde v Rejštejně (v originále "hierorts" - pozn. překl.) jako poštmistr ustanovený pan Josef Schuster (také on má na webových stranách Kohoutího kříže samostatné zastoupení - pozn. překl.) po operaci, jejímž následkem došlo k zánětu ledvin. Schuster si získal velké zásluhy jako badatel v oblasti dávnověku (v originále "Altertumsforscher" - pozn. překl.) a obecní kronikář města Rejštejna (v originále "Gemeindechronist der Stadt Unter-Reichenstein" - pozn. překl.). Byl sem z Prahy převezen a pochován v domovské zemi. Čest jeho dílu!
Dekretem Okresního školského úřadu v Sušici (v originále "B.S.A. Schüttenhofen" - pozn. překl.) ze 17. června 1936 č. 2899 byla Rosa G. Baierlová (tj. dcera pisatelova - pozn. překl.) povýšena na pomocnou učitelku.
(...)
Dekretem Zemské školní rady v Praze (v originále "L.S.R. in Prag" - pozn. překl.) z 2. června 1936 č. 2A-556/6 ai 1935 byl definitivní učitel a provizorní řídící učitel pan Josef Baierl (tj. pisatel kroniky - pozn. překl.) jmenován k 1. červenci 1936 definitivním řídícím učitelem a téhož dne nastupuje službu.
(...)
Jako v předchozích letech je také v tomto školním roce (rozuměj školní rok 1936/1937 zaveden jako nepovinný vyučovací předmět československý jazyk (v originále "Čsl. Sprache" /!/, přičemž jde o tehdy běžné úřední označení /!/ - pozn. překl.).
K návštěvě těchto vyučovacích hodin se koncem posledního školního roku přihlásilo 20 chlapců a 44 děvčat a výnosem okresního školského úřadu z 15. července 1936 č. 3371 2. odd. bylo svoleno ke 3 hodinám týdně s podmínkou schválení Zemskou školní radou v Praze.
(...)
U příležitosti oslavy 87. narozenin Prezidenta Osvoboditele Dr. T.G. Masaryka byla na školní budověod 8 hodin ráno 6. března do 8 hodin ráno 8. března 1937 vyvěšena státní vlajka. Školní slavnost byla v souladu s úředním výnosem konána 6. března (tj. v sobotu - pozn. překl.). Po vyslechnutí školského rozhlasu pronesl slavnostní projev učitel Johann Heidrich. Na závěr důstojné oslavy zazpívaly děti státní hymnu.
Jak je patrno už z předchozích stran, dostavil se 15. března 1937 na zdejší školu zemský školní inspektor pan Franz Mirschitzka (podle vzpomínky Dr. Carla Grimma, viz Dokumente zur Austreibungder Sudetendeutschen z prosince roku 1950, byl tento lékař po skončení války tj. během června či července 1945 ve dnes téměř v původní podobě zaniklém Mostě /Brüx/ svědkem nálezu mrtvol Mirschitzkovy rodiny, tj. otce, matky, jejich tří dětí a staré babičky, které "Landesschulinspektor" Franz Mirschitzka nejprve všechny kromě sebe zabil výstřely do spánku, vlastní osobu pak usmrtil sebevražedným výstřelem do úst - pozn. překl.), který vyjádřil jako výsledek své inspekce spokojenost s úspěchy jednotlivých tříd.

P.S. Dva poslední odstavce jsou v německém originále i posledními záznamy, pořízenými vlastní rukou ředitele rejštejnské školy Josefa Baierla. Po nich totiž bez přerušení následuje jeho nekrolog, který v překladu ze stránek školní kroniky rovněž podáváme.

Za rejštejnským panem řídícím

Johann Heidrich

Dne 4. dubna 1937 vydal se těžce nemocný řídící učitel Josef Baierl do Prahy, aby tam hledal možnost léčení svého srdečního astmatu. Navzdory množství injekcí a svědomité péči na klinice prof.Dr. Nonnenbrucha (stal se členem NSDAP a příslušníkem SS v hodnosti "Sturmbannführer"!, zemřel roku 1955 v 67 letech věku jako šéf Weserberglandklinik v západoněmeckém Severním Porýní-Vestfálsku, podrobněji o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) zemřel tam dne 6. května 1937 ve čtvrt na pět odpoledne. Za pěšího příchodu 4. třídy s učitelským sborem k pozdravení našeho (to přivlastňovací zájmeno čteme i po letech se zatajeným dechem - pozn. překl.) pana prezidenta Dr. E. Beneše u příležitosti jeho návštěvy Sušice dorazila k nim zpráva o skonu dlouholetého učitele a zasloužilého řídícího školy. Jeho pozemské ostatky byly převezeny do Rejštejna a zde neseny 10. května 1937 kolem 4 hodin odpoledne ku hrobu. Rakev provázelo kromě 85 kolegyň a kolegů z celého okresu i několik hasičských sborů z Rejštejna, Svojše a Kozích Hřbetů (v originále "aus Unter-Reichenstein, Zwoischen und Ziegenruck" - pozn. překl.) za velké účasti nejen místních obyvatel. Za připomínku stojí zejména přítomnost župního vedení hasičstva, jehož zapisovatelem byl zesnulý po dlouhá léta. Pan okresní hejtman Němejc (JUDr. Petr Jan Němejc /1890-1951/, jako příslušník domácího odboje zatčen gestapem v roce 1944, dvakrát odsouzen k trestu smrti, osvobozen roku 1945 americkou armádou při pochodu smrti v Lipsku /Leipzig/, dva roky nato ho prezident Beneš vyznamenal Československým válečným křížem, jako vládní rada Zemského národního výboru po komunistickém puči propuštěn do předčasného důchodu, s podlomeným zdravím zemřel v roce 1951 v Plzni, viz o něm blíže Nemejc- genealogie rodu - pozn. překl.) a pan zemský školní inspektor Mirschitzka zastupovali okresní školní výbor, pan inspektor pronesl nad hrobem slova vděčnosti a úcty. Mnoho dalších nekrologů a přímo masová pohřební účast podaly svědectví o tom, že se zesnulý jako učitel, starosta, zapisovatel hasičské župy atd. těšil všeobecné oblibě, že jeho život byl nepřetržitým řetězem roků bohatých prací pro blaho školy, obce a lidstva. Zůstává mu tak uchována čestná památka. Zřetelným znamením národnostního smíření byla účast české školy s jejím ředitelem Hanzelínem (v originále "mit ihrem Leiter Hanselin" /!/ - pozn. překl.). Sbor učitelů zapěl v domě smutku píseň "Über den Sternen" (viz i s notovým záznamem web Notendownload na slova F.G. Klopstocka /1724-1803/ a hudbu F.F. Flemminga /1778-1813/ - pozn. překl.) a nad hrobem "Wiedersehen" od Franze Suppého.

Kronika obecné školy Rejštejn 1911-1945

P.S. Ten Josef Hanzelín. Je až neuvěřitelné, že týž muž (jeho nástup do Rejštejna v červenci 1936 připomíná kronika české školy vlepenou podobenkou tehdy pětadvacetiletého mladíka) dovedl i jako ředitel zdejší Osvětové besedy do osudového roku 1968 poválečnou českou kroniku rejštejnské obecné (později "národní", ještě později "základní) školy obžalobou sovětské okupace, k níž ovšem byl ještě nucen dodat vysvětlení, že prý byla oprávněná a zabránila "kontrarevoluci" a "změně režimu ČSSR", aby mohl setrvat ve funkci ředitele školy alespoň do konce školního roku 1970/1971. Naštěstí i to se jako digitálně dostupný doklad až neuvěřitelné historie Šumavy 20. století a českých "osmiček" (viz Kronika obecné, národní a základní školy Rejštejn 1924-1968) zachovalo. Základní škola v Rejštejně byla nakonec 1. září 1978 zrušena a žáci převedeni do Kašperských Hor.

Josef Baierl se narodil 21. února roku 1883 ve dnes zcela zaniklém Zhůří pod Javornou (Haidl) čp. 71 a tamní farář Josef Zollpriester ho ještě téhož dne v místním kostele Nejsvětější Trojice pokřtil. Chlapcův otec Jakob Baierl, syn Jakoba Baierla ze Zhůří čp. 60 a Marie Anny, roz. Weishäuplové ze Zhůří čp. 8, byl tu ve Zhůří, rozuměj všude Zhůří pod Javornou, jednu z někdejších králováckých rychet (i když druhé šumavské Zhůří /Haidl/ při 1187 m vysoké Huťské /Zhůřské/ hoře /Knappenberg/ ve Svojšské hornatině je rovněž zaniklé) kramářem a pekařem, chlapcova matka Katharina, roz. Puchingerová, byla dcerou Andrease Puchingera tady ze Zhůří čp. 2 a Anny, roz. Keilhoferové z téhož stavení čp. 2. Po obecné škole v rodišti navštěvoval Josef Baierl měšťanku v Kašperských Horách (Bergreichenstein) a v Železné Rudě (Eisenstein), nato 4 ročníky německého učitelského ústavu v Českých Budějovicích (Budweis), na němž maturoval 16. června roku 1902. V listopadu 1904 se rovněž v Českých Budějovicích podrobil zkoušce učitelské způsobilosti, která ho opravňovala k samostatnému působení na obecných školách. Zahájil je v Rehberku (dnešní Srní) a v Kašperských Horách, provisorním řídícím už byl na obecné škole v Zelenohorské Huti (Grünberger Hütte). Dne 1. února 1919 nastoupil už v nové "první" republice službu v Rejštejně. Jak jsme stačili pochopit, stal se součástí bohaté historie městečka a okolí. Ušel přitom svým skonem v 53 letech věku lecčemus, čemu jsme neušli my všichni.

- - - - -
* Zhůří pod Javornou / Kašperské Hory / Železná Ruda / České Budějovice / Srní / Zelenohorská Huť / Rejštejn / † Praha / † † Rejštejn