logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

SOPHIA CORNELIA BAUDYSZOVÁ

Z kroniky dívčí školy

Lidová kuchyně (v originále "die Volksküche" - pozn. překl.), která se nacházela v zadní části budovy obecné školy, byla uvedena do provozu svazem žen (v originále "vom Frauenbund" - na jedné z předchozích stran /s. 242/ se v kronice dočítáme, že "ein Frauenbund" byl bezprostředně, tj. "inmitten" po vypuknutí první světové války založen "über die Anregung der Oberl. K. Baudysz", tj. "na podnět řídící učitelky Kornelie Baudyszové" - pozn. překl.) dne 1. března 1915.
S výjimkou nedělí a čtvrtků bylo tu denně vydáváno 65-70 porcí.


Schulchronik der Mädchen-Volksschule Prachatitz 1896-1915

Toto jsou poslední dva odstavce kroniky dívčí obecné školy v Prachaticích, psané od počátku vlastní rukou její ředitelky poté, co bylo od května válečného roku 1915 v souvislosti s jejím odchodem na penzi vedení školy opět spojeno s vedením dívčí školy měšťanské. Nechce se rozvádět úvahy, nakolik 75 porcí lidové kuchyně oslabilo následky první světové války. Jejím největším následkem byla ostatně ta druhá z obou světových válek, v jejímž průběhu zemřela paní Kornelia. Jedním z nepominutelných následků je také konec více než tisíciletého "němectví" v českých zemích po roce 1945. Podle docela obsáhlého nekrologu ředitele prachatické chlapecké školy Josefa Webera (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) zesnula paní "Direktorin" (ten titul jí byl z nejvyšších míst udělen ve zmíněném už roce 1915) Sophia Cornelia Baudysz (ona sama užívala častěji jen druhého z křestních jmen, a to spíše v podobě "Kornelia" nebo Kornelie", nekrolog v českobudějovickém německém listě "Budweiser Zeitung" příjmení tiskne "Baudyß") dne 20. srpna 1943 večer ve věku 86 let. Ona sama na archu sčítání lidu z roku 1900 pro prachatický dům čp. 133 uvádí jako datum svého narození 12. květen 1858 v Taufers (italsky Tures, jde nejspíš o obec Sand in Taufers, italsky Campo Tures, existuje v témže jí na tomto archu uvedeném jihotyrolském okrese Bruneck, italsky Brunico, však i ves Rein in Taufers, italsky Riva di Tures), tj. 86 let se v Prachaticích skutečně ještě dožila. Podle Weberova nekrologu si získala jméno a zásluhy nejen svou pedagogickou činností, nýbrž i vedením dobročinných institucí a tím vším o prachatický německý živel. Prvním učitelským místem dvacetileté mladé ženy se stal v roce 1878 Tachov (Tachau). V kronice tamní obecné a měšťanské školy je uvedena pod jménem Cornelia Baudyß jako podučitelská zatím absolventka německého učitelského ústavu v Praze (ruční práce a nauku o domácnosti mohla üž tehdy učit na obecných i měšťanských školách). Podle pražské pobytové přihlášky jejího otce, penzionovaného zeměměřičského inspektora (Catastralvermessungs-Inspector in Pension) Johanna Baudysze (psané i pro Corneliinu o čtyři roky mladší sestru Walburgu /*2. července 1862 ve dnes chorvatském městě Karlovac, německy Karlstadt/, domovsky příslušnou do dnes slovenské Kremnice), byl otec narozen roku 1814 v Budapešti. Rázem se tak ocitáme na obrovské rozloze někdejší monarchie, s jejímž koncem je spjat i závěr Korneliiny učitelské kariéry. V Prachaticích začala roku 1882 jejím příchodem do města. Už dva roky nato založila s paní ředitelkou Marií Schaschekovou dívčí penzionát, jehož spoluředitelkou po 22 let byla. V roce 1893 založila soukromou pokračovací školu, kterou vedla až do roku 1909, tedy po 16 let. Kromě toho, jak se zmiňuje v nekrologu, byla vedoucí městem založené kuchyně pro chudinu (v originále "von der Stadtgemeinde ins Leben gerufene Armenküche"), kde působila 6 let, od roku 1888 do roku 1914 pak spravovala polévkový ústav k stravování přespolních školních dětí. Roku 1898 byla jmenována řídící učitelkou na zdejší dívčí obecné škole. V roce 1915 jí by, jak už zmíněno, titul "Direktorin". Na penzi odešla podle nekrologu už roku 1914, tedy v roce, kdy vypukla první světová válka. Neúnavně se vždy znovu věnovala, píše Josef Weber, kulturním a výchovným úkolům ve snaze sloužit svému německému národu. Město Prachatice jí vděčí za významná školská založení, které je učinily známým v celé monarchii. Pochována byla 23. srpna 1943 na svatopetrském hřbitově ve Starých Prachaticích, kde nalezl ani ne dva roky nato místo posledního odpočinku významný šumavský autor Rudolf Kubitschek, rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Ty dva hroby ve Starých Prachaticích se staly symbolem konce zdejšího němectví.

- - - - -
* Campo Tures (I) / Tachov / † † † Staré Prachatice, Prachatice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Podpis...
... a její poslední zápis ve školní kronice -  níže na téže stránce už je zápis o předání vedení školy Augustu Michelovi
Pohlednice Johanna Hirsche zachytila budovu dívčího domova, která byla zároveň sídlem dívčích škol, Kornelia Baudyszová stála u zrodu této instituce
Arch sčítání lidu z roku 1900 pro dům čp. 133 v Prachaticích

zobrazit všechny přílohy

TOPlist