ERWIN BAUER

D' Hoamat

Hoamat is a schajs Wort
Und es steckt so vüj drinn
Es is jo der liabi Ort
Wo i aufgwochsen bin.

Hoamat tuat a jeds' gern sog'n
Bist du arm gwejn oda reich
Koa Mensch tuad die do frogn
Dajs Wort bleibt ollwei gleich

Hoamat is jo dajs Fleckerl
Wo ma ols Kinder haum gschbüjd
I wissat nau guad des Eckerl
Wo mein Muadda hot Gschichtn dazüjd

D' Hoamat hamma müassen valossen
I hob die jo ollweil sau gern
Bin hiatz shau recht vadroussen
Weilst ma duast nima g'hern

Domov

V tom slovu se dá číst
a tolik najdeš v něm.
Není víc rodných míst,
kde jednou rostl jsem.

Každý má rád svůj kout,
ať bohat je či chud:
dá se zapomenout,
kam patříš doposud?

Je malá naše ves,
kde pro mě počal svět,
slyším z ní ještě dnes
mámin hlas vyprávět.

Kdo domov opustit
musil a začít zas
jinde, už nezná klid.
Rodný kout zůstal v nás.

Glaube und Heimat, 1990, č. 5, s. 62

18. března 1990 zemřel po těžkém utrpení ve věku 59 let Erwin Bauer, rodem z Chluman (Chumau) blízko Ondřejova (Andreasberg). Už léta je v těch místech vojenský cvičný prostor a vesnice duchů - chalupy totiž nebyly jako jinde strženy - slouží tu jako terč tankové střelnice. Z velící věže se zdá ten obraz jako zlý sen. A přece žili dlouho po válce a násilném vysídlení z domova lidé, kteří nosili v srdci vzpomínku na dětství, jež tu kdysi prožili a někteří z nich, jako právě Erwin Bauer, sáhli dokonce po peru, aby ji zapsali veršem, tady navíc v nářečí rodného kraje. Po chalupě se u nich říkalo Goasmüchtlovi, z manželství s Katharinou Leitlovou se zaměstnanci závodů Baywa v bavorském Gangkofenu narodily už v novém domově tři děti. Na poslední cestě ho prý doprovázeli někdejší ondřejovští farníci i se svou domovskou korouhví.

- - - - -
* Chlumany / Ondřejov